Southpaw dorazil do našich kin a rozhodně se nedá mluvit o zklamání. Stejně tak ale ani o dalším kultovním boxerském filmu.
Velké, velmi velké naděje byly vkládány do Southpaw. Všichni milujeme boxerské/sportovní filmy, a o to více, když promítají kromě zpocených vypracovaných hrudníků i psychickou krizi. Pro některé diváky to možná byl šok, ale právě takovým filmem je nejnovější počin Antoine Fuqua (právě natáčí remake amerického remaku Sedm statečných). Box je zde skutečně na pozadí, myslím, že je ho i méně než v takovém Cinderella Man s Russelem Crowem, a tam ho také nebylo brutálně hodně. Southpaw se zaměřuje na poznání psychicky i fyzicky velmi odolné osoby, trochu nafoukané, trochu sobecké, možná i trochu namyšlené, přičemž jsme svědky jeho pádu až na samotné dno. Bohužel, z nějakého důvodu se marketingové oddělení v čele s režisérem rozhodlo odhalit hlavní zápletku již v prvním traileru, a tak jsme si my, kteří sledujeme filmové novinky, věru na něco originálního a překvapivé v kině rozhodně nepřišli.
Jake Gyllenhaal je Billy „The Great“ Hope, neporažený mistr světa, který má všechno. Dobré přátelé, milující a nádhernou manželku, dceru, nádherný dům a velký majetek. Každý další zápas v ringu mu ale přivodí více a více štychů, a to se samozřejmě jeho ženušce vůbec nelíbí. Blíží se tedy velký odchod Billyho do důchodu, vše se však mění v momentě, kdy je při nešťastném provokativním incidentu s jedním z jeho možným soupeřů zabita jeho největší láska, matka jeho dcery, se kterou se zná již více než polovinu svého života, Maureen.
Billy to nedokáže snést, přemýšlí o pomstě, upadá na své nejhlubší dno, jaké již dlouhou dobu nezakusil, přičemž mu před nosem mizí jak jeho kariéra, tak i vztah s dcerkou. Říkáte si, že tohle jste už přece viděli/četli/slyšeli? Nuže, o tvůrčím scénáři či originálním příběhu zde rozhodně mluvit nemůžeme. Tento koncept jsme viděli už nesčetněkrát, a snad nikdy to nebylo tak očividné, jako při Southpaw. Scénář vykrádá mnohé známé filmy a jejich dějové linky, charaktery postav a dokonce i samotné scény.
Dialogy jsou ale fajn, dávají logiku a ani ty, které nám měly zaútočit na city, nevyzněly sentimentálně a násilně. Snad všechno zde funguje jako hodinky, bojové sekvence v ringu jsou až na pár momentů úžasné, ale není to nic revolučního, nic takového, co bychom už párkrát neviděli, a to s (dovolím si tvrdit) lepšími herci a mnohem lepším scénářem či režií.
Pokud obsadíte 50 Centa do relativně důležité role, nemůžete čekat, že vám ji zahraje tak, jak si tato role a tento film žádá. Pokud necháte zabít Rachel McAdams, musíte počítat s tím, že vás bude nenávidět celý svět (tak bacha Nicu, ani to nezkoušej), a pokud necháte prakticky celý snímek na bedrech jednoho, ačkoli vynikajícího herce, ani tehdy nemůžete čekat, že každý jeden aspekt daného celovečeráku bude dostačující relativně náročnějšímu divákovi. I tak se ale během sledování Southpaw cítíte uspokojeně. Gyllenhaal servíruje slušnou dávku emocí ve více scénách, jeho výkon je opět bravurní, no a své si najde rozhodně i fanoušek boxu. Vedlejší postavy jsou živé, jsou reálné a překvapivě žádná z nich nevadí, dokonce ani ten zbankrotovaný 50 Cent, který se musel vrátit do filmového průmyslu, neboť In Da Club a Candy Shop už netočí miliony, není až tak o držku. Stopáž má vcelku rychlý spád, ani vteřinu se nenudíte, i když mi už místy začaly zabíhat oči na nohy mé spolusedící (nemějte mi to za zlé, vypadala lépe než samotná Rachel McAdams, a to už je co říct). Rozhodně by ale neuškodilo, kdyby se některé scény zkrátily, případně by se lépe pracovalo se stopáží, která toho mohla obsahově nabídnout více a za kratší dobu.
Antoine Fuqua přinesl další nadprůměrný kousek, jehož kvality z vod průměrných zvedá zejména fenomenální Jake Gyllenhaal v roli zničeného boxera, jehož cesta na vrchol ho stála víc, než pár kapek potu a krve. A i když jsme se nedočkali ničeho originálního, poutavé zpracování výrazně posunulo děj filmu a jeho postavy přes všechna scenáristická úskalí, kterým se skutečně dalo vyhnout, a ne že ne. Soundtrack nahráván pod dohledem Eminema potěší, ale nijak neohromí, herci v hlavních rolích jsou úžasní, boxerské sekvence lahodí oku, a vy budete z kina opět odcházet spokojeni a díky některým scénám dokonce i dojatí. Southpaw rozhodně nepřišlo přepisovat žebříčky nejlepších boxerských filmů (až tak mnoho jejich zase tak extrémně kvalitních není, takže by se pravděpodobně zapsal do mého TOP 10, nicméně, je mi jasné, že mám rezervy), ale rozhodně vynikne svým zpracováním, stylem vyprávění příběhu a silnými momenty, jaké jsme všichni od tohoto snímku očekávali. Skutečně maličko chybělo, aby se hodnocení vyšplhalo na osmičku, ale myslím, že mi nikdo moje hodnocení vyčítat nebude a že mnozí z vás zažili stejně tak dobrý kino-zážitek jako já. V každém případě můžeme mluvit o jednom z těch lepších filmů, které letos potkaly kina a já vám doporučuji, abyste si moje slova ověřili. Nemusíte být ani fanouškům sportu. Southpaw je drama jako vyšité, přičemž v něm možná mnozí z vás poznají sebe či svou minulost. 7,5/10
