Pedro Alonso López, lépe známý jako Monstrum z And je jedním z nejhrůznějších vrahů nejen v historii Ameriky, ale i celého světa.
Pedro Alonso López, taktéž známý jako Monstrum z And, se narodil 8. října (október) 1948 v Kolumbii. V té době jeho domovinou začala otřásat občanská válka, která si vyžádala kolem 200 tisíc obětí a trvala celých deset let. Už v této éře, která se označuje jako „La Violencia“ se začala utvářet jeho bezcitná osobnost. Navíc jeho matka posluhovala horkým jihoamerickým hlavám jako prostitutka, a tak není divu, že pocházel z početné rodiny. Narodil se jako sedmý z třinácti dětí, svého otce nikdy nepoznal a jeho dětství bych označil přinejmenším jako neradostné. Pedro si mohl vybírat mezi trávením času doma, kde vládla jeho matka pevnou rukou a vskutku neměla daleko od rány nebo trávením času na ulici, kde probíhal nekonečný konflikt. Venku však probíhalo nekonečné porušování lidských práv, partyzánské boje a kriminalita byla 50x vyšší než kdekoli na světě. Pedro tak upřednostňoval terorizování ze strany své matky.
O relativní klid domova však přišel už ve svých osmi letech. Jeho noční můra se stala skutečností, když ho matka přistihla při pokusu o znásilnění mladší sestry. Rázná žena neváhala a vyhodila malého Pedra Alonsa na ulici s tím, že už se nikdy nesmí vrátit. Chlapec pochopitelně nevěděl, co si počne. Nemohl uvěřit svému štěstí, když ho potkal postarší muž s laskavou tváří a nabídl mu přístřeší a jídlo. Pedro slepě na nabídku kývl. Avšak tato skutečnost zněla až příliš dobře, než aby mohla být pravdou. Místo aby starší pán poskytl chlapci pohodlný domov, ohřátí u krbu a teplé jídlo, zavedl ho do opuštěné budovy, kde ho několikrát znásilnil a poté znovu vyhodil do chladné ulice.
Zdevastované kolumbijské ulice z éry La Violencia (1948 - 1958)
Kvůli otřesné zkušenosti s neznámým mužem se Pedro začal bát cizích lidí. Spal v opuštěných budovách a v zapadlých koutech města. Své úkryty opouštěl jen v noci, kdy se vydával hledat zbytky jídla do odpadkových košů a na místní skládky. Trvalo to téměř rok, než se chlapec odhodlal posunout dále. Odešel ze svého útočiště a skončil v ulicích Bogoty. Po několika dnech žebrání o jídlo a prohrabování se v popelnicích v toužebné snaze najít sebemenší zbytek jídla nalezl Pedra starší pár Američanů. Dvojice byla šokována mladíkovou vyhublostí a nabídla mu teplo domova a něco k snědku. Chlapec váhal, ale smrt už mu pomalu klepala na dveře a na ulici by déle nepřežil. Na nabídku tedy kývl a tentokrát se dočkal slíbeného. Dvojice mu dala najíst a nechala ho u sebe žít a dokonce ho i zapsala na denní docházku do školy pro sirotky.
Pedrův život však neměl být lehký. Zdánlivá štěstěna se opět obrátila proti němu když mu bylo 12 let. Byl sexuálně zneužit učitelem školy, na kterou pravidelně docházel. Všechny jeho obavy a především neovladatelný vztek se vrátily. Po incidentu se sebral a ukradl peníze ze školní kanceláře, následně uprchl i z domova, který mu poskytl pár Američanů a vrátil se na jediné místo, které opravdu mohl nazvat domovem. Do ulic Kolumbie. Země rozrytá občanskou válkou se tou dobou začala znovu zvedat z prachu. Vláda se pomalu reorganizovala a továrny a obchody se začaly znovu otevírat. Pedro López byl však bez jakéhokoli vzdělání a moudrosti také příliš nepobral. Byl tedy odkázán sám na sebe. Svojí chudobu a hlad řešil pouličními krádežemi a žebráním o jídlo. Tímto stylem strávil dalších šest let svého života.
Kouká mu to z očí, že ?
V průběhu let se naučil novému způsobu obživy. Začal krást auta a za výhodnou cenu je posléze i prodávat. Ale jak už to u větších krádeží bývá, byl i přes svoji zručnost s krádežemi polapen. Pro krádež auta byl odsouzen k sedmi letům za mřížemi. Jeho neuvěřitelně smolný život v té době utržil další příspěvek. Po pouhých dvou dnech strávených ve vězení byl Pedro brutálně znásilněn čtyřmi staršími vězni. Po tomto posledním útoku si odpřísáhl, že už na něj nikdo nikdy nevztáhne ruku. A sám začal jednat. Z vězeňského nádobí si vyrobil nůž a strávil následující dva týdny vražděním čtyř trýznitelů, jednoho po druhém. Úřady považovaly Pedrovy činy za sebeobranu a k jeho stávajícímu trestu mu přičetly jen další dva roky.
Čas strávený ve vězení v kombinaci s jeho předchozími činy spáchal nenapravitelnou škodu na jeho psychickém zdraví a zdá se, že ho ruka zákona strčila přes okraj toho mála, co mu zbylo ze zdravého rozumu. Vzhledem k psychickému týrání ze strany matky trpěl Pedro chorobným strachem z žen. Jakýkoli sociální kontakt s nimi byl pro něj extrémně složitý, až neproveditelný. Své sexuální touhy si vybíjel v pornografických knihách a časopisech. Zároveň nikdy nepřestal vinit svoji matku ze všech svých útrap a životních nezdarů. Z vězení byl propuštěn v roce 1978.
Své dlouhé prsty využíval k škrcení svých obětí
Poté, co se dostal na svobodu se vydal cestovat skrz naskrz stát Peru. Později se nechal slyšet, že tou dobou se v něm probudil živel rozdmýchaný lety za mřížemi. Dle svých slov se během svých cest dopustil vražd minimálně stovky malých dívek z místních indiánských kmenů. I když toto tvrzení není nijak doloženo, je známo, že byl zadržen kmenem Ayachucos, v severním Peru, při pokusu unést devítiletou dívku. Indiáni svlékli a mučili Pedra celé hodiny. Nakonec se rozhodli, že násilníka pohřbí zaživa. Nicméně, tentokrát stálo při Lópezovi skutečné štěstí. Na místě byl přítomen i křesťanský misionář, který indiány přesvědčil, že vražda by bylo špatné řešení a že by měli Pedra odevzdat vládním složkám. Indiáni neochotně souhlasili a předali ho peruánským orgánům. Ti však nechtěli ztrácet čas s „drobnými“ indiánskými stížnostmi a obratem Lópeze pouze deportovali do jeho domoviny.
Po svém návratu začal úchylný vrah cestovat po Ekvádoru a Kolumbii. Úřady si brzy začaly všímat nezvyklého nárůstu v počtu obětí mladých dívek. Ty však nepochopitelně případy zametly pod stůl s tím, že se pravděpodobně jedná o oběti sexuálních kruhů, bez jakýchkoli souvislostí. V dubnu roku 1980 však povodeň odkryla to, co López doufal, že zůstane skryto. Velká voda ve městě Ambato v Ekvádoru odkryla bezvládná těla čtyř dětí. Soudní lékaři byli téměř bez úspěchu při zjišťování příčiny smrti, kvůli působení vody a době, kterou strávila těla pod povrchem země.
Ani vrah nedokázal určit přesný počet obětí
Jen necelý týden poté, co voda odkryla skrytý hrob, se udál incident, který znamenal konec řádění jedné z největších bestií, které kdy svět poznal. Místní rodačka Carvin Poveda nakupovala na tržišti se svojí dvanáctiletou dcerou Marií, když s znenadání vynořil černovlasý muž a dcerku popadl do náruče. Carvina začala okamžitě křičet o pomoc. Díky bohu byli místní obchodníčci dostatečně duchapřítomní a Pedra Lópeze popadli dříve, než stihl vzít nohy na ramena i s vyděšenou holčičkou. Když dorazila policie na místo činu, López se choval jako splašené zvíře. Třásl sebou, kopal a nesourodě mumlal. Když ho policisté odváželi na stanici, považovali ho za šílence.
Po nějaké chvíli se uklidnil a ze zběsilého chování přešel k chladnému odmítání. Po celou dobu výslechu nevydal ani hlásku a odmítl zcela spolupracovat s jakýmikoli úřady. Vyšetřovatelé si brzy uvědomili, že tady narazili na překážku a nezbývalo jim než změnit strategii. Trefili se do černého hned na první pokus. Jeden z důstojníků totiž navrhl, aby k zadrženému byl připuštěn místní kněz jménem Cordoba Gudino. Aby celý plán klapl, oblékli otce Gudina do vězeňského mundúru a poslali ho „sedět“ do Lópezovi cely. Přirozené charisma pobožného otce zapůsobilo a netrvalo dlouho a násilník se rozpovídal o svých zločinech. Do druhého dne odhalil otci Gudinovi natolik odporné zločiny, že se jeho nejzbožnějším přáním stalo opustit co nejdříve celu.
Vyšetřovatel ukazuje na místo, kde bylo nalezeno tělo jedné z více než tří stovek obětí
Poté co si vyšetřovatelé vyslechli vyprávění vyděšeného křesťanského duchovního, nedělalo jim už nejmenší problém z Pedra Alonsa Lópeze dostat přiznání. Vrah se doznal k šokujícímu počtu 110 vražd na území Ekvádoru, stovce v Kolumbii a dalších více než sto hrdelních zločinů měl spáchat v Peru. „Mám rád dívky z Ekvádoru, jsou křehčí, milejší a především jsou důvěřivější,“ prohlásil několikanásobný vrah ve své výpovědi. V průběhu vyšetřování označil jako motiv svých činů své zkažené dětství. Nechal se slyšet, že ztratil svoji nevinnost v osmi letech a aby tuto křivdu vytmavil celému světu, rozhodl se život zkazit co největšímu počtu malých dívek, pohybujících se právě kolem věku osmi let. Podle jeho tvrzení se zaměřoval na dívky, které vypadaly obzvláště nevinně a unášel je z tržišť, na kterých se pohybovalo veliké množství lidí.
Únosy prováděl vždy jen za denního světla, což vyšetřovatelům vysvětlil tak, že nechtěl aby tma zakryla agónii jeho obětí. Přiznal se, že oběti nejprve znásilnil a pak je škrtil, přičemž se jim zpříma díval do očí. Tyto hrůzné činy mu činily takové potěšení, že neváhal ve zvrhlostech pokračovat až za hranice lidské představivosti. Pořádal čajové dýchánky s bezvládnými těly dívenek, které podpíral a usazoval na židličky a následně si s nimi i povídal. Policisté byli zprvu skeptičtí a zdráhali se věřit všemu, co jim Monstrum z And vykládalo. Prudká změna názoru však přišla poté, co jim vrah nabídl, že je dovede na místa, kde pohřbíval své oběti.
López během jediného interview, které poskytl
Poslední pochybnosti vyšetřovatelů se vytratily, když je dovedl na místo kousek od Ambata, kde policie objevila pozůstatky těl 53 dívek ve věku 8-12 let. Po zbytek dne ukazoval Pedro López vyšetřovatelům další a další místa, no žádná další těla nebyla objevena. Policisté to přisuzovali činnosti zvěře a také především tomu, že López těla pohřbíval poblíž vodních toků, tudíž většina těl byla odnesena vodou. Po příjezdu na stanici byl obratem obviněn z 57 vražd. Konečný počet však stoupl do výše 110 hrdelních zločinů, díky tomu, že vrah zbylé činy velmi podrobně popsal. Sám se však chlubil, že na onen svět přivedl minimálně 300 holčiček. Tak jako tak, v roce 1982 byl Pedro Alonso López odsouzen na pouhopouhých 16 let.
Ano, čtete správně, Ekvádor nemá žádný trest smrti a maximální trest za vraždu je 16 let. Z toho důvodu byl v roce 1998 v tichosti osvobozen a následně deportován do Kolumbie, jelikož nevlastnil žádné vízum. Podle všeho se však v roce 2002 odehrála v Kolumbii vražda, která měla podobný průběh jako Lópezovy zločiny. Od té doby však o Lópezovi není ani vidu ani slechu. Můžeme jen spekulovat, zda se vrátil k životu na ulici, či zda se obyvatelé Kolumbie pomstili za jeho činy. Tak jako tak, nikdo nemůže zpochybnit fakt, že Ekvádor by měl (pokud to už neudělal) co nejrychleji změnit svůj soudní systém.
López se uvolil k rozhovoru pod podmínkou, že se bude moci dotknout ženy
