Sinister 2 dorazil do kin. Hororový fanoušci se konečně dočkali. Uspěje u nich dvojka stejně jako první díl ?
Když hororový film Sinister dorazil do kin v roce 2012, byl to pro nejednoho fanouška hororových filmů zážitek. Do kinosálů se totiž proplížil snímek, který nesázel na hromadu lekaček, nýbrž na mrazivou atmosféru podkreslenou parádní hudbou a vybudovanou povedeným a poměrně originálním scénářem. První díl rozjel zajímavý příběh a připravil tak parádní půdu pro další díl. Netrvalo dlouho a oznámení o natáčení pokračování bylo na světě. Byl jsem nadšený a těšil jsem se na větší poodhalení záležitostí kolem tajemné postavy Bughuula a celé mytologie, která byla použita v prvním snímku. První díl byl přelomová záležitost a působil jako pastva pro oči mezi nekonečným přívalem brakových hororů. Trailery vypadaly více než slibně, a tak jsem celý natěšený vyrazil do kina.
Trošku jsem se obával skutečnosti, že režírování druhého dílu vzal do ruky poměrně nevýrazný Ciaran Foy (Citadel). Další zarážející zkušeností bylo, že ani tvůrce hudební stránky filmu nebude stejný, avšak náhrada v podobě společnosti Tomandady, která už za sebou nějaký ten projekt má, nezněla tak zle. Oživený herecký ansámbl, navracející z předchozího dílu pouze detektiva Jamese Ransona, vypadal jako skvělé oživení. Pojďme si tedy krátce přiblížit děj, ať jste alespoň trošku v obraze.
Návrat do světa Sinistera započneme u venkovského domu v Americe, kde žije Courtney Collinsová se svými dvěma malými chlapci. Jejich dům vypadá útulně, avšak vedle položený kostel s oprýskanou omítkou a prkny místo dveří a oken už tak přívětivým dojmem nepůsobí. Nevábný vzhled má své opodstatnění. V sousedícím svatostánku se totiž udála vražda, která, jak jste se již určitě dovtípili, nebyla jen tak ledajakým zločinem. Prsty v ní měl Bughuul a jeho dětští poskoci. Bughuul, jak je známo z předchozího dílu, je démon, který využívá děti od rodin, aby svoje blízké zmasakrovali a natočili si svůj hrůzný čin na filmovou pásku. V druhém dílu se opět setkáme s postavou detektiva (James Ransone), který vystopuje místo, kde došlo k poslednímu úmrtí v němž figuroval démon Bughuul. Najde však Courtney (Shannyn Sossamon) a její dva syny Dylana (Robert Sloan) a Zacha (Dartanian Sloan), kteří se v domě ukrývají před otcem rodiny, který je terorizoval natolik, že se rozhodli uprchnout. Démon se pomalu začne zmocňovat dětí a my jsme svědky celkem předvídatelné podívané, kterou ale z pochopitelných důvodů nebudu dále rozebírat.
Hned od úvodní scény mi bylo jasné, o co tady půjde. Tvůrci prvního filmu se parádně vyřádili na audiovizuálním zpracování. Nepřekvapilo mě tedy, že druhý díl se už od začátku snažil jít stejnými šlépějemi. Vizuál i hudební podkreslení se snaží jít ruku v ruce s předchozím snímkem, avšak už od první scény jsem měl z filmu naprosto odlišné pocity. Jednička mě ihned popadla a vtáhla do děje, no druhý díl se po mě spíše snažil horlivě sápat, než aby mě pomalu ale jistě natáhl do jedinečné mrazivé atmosféry. Stoprocentně pak musím pochválit kameramana, jeho práce byla odvedena na jedničku a co se týče vizualizace námětu, nemohu být nic než spokojený. Hudební složka však už nebyla to pravé ořechové, ztratila svoji jedinečnost a usedla do průměru hororového ozvučení.
S lítostí musím říct, že z napjatého očekávání se stalo poměrně drásavé zklamání. Sinister 2 se mi pod kůži nedostal, i když se urputně snažil. Herecké výkony byly průměrné, až na Jamese Ransona, který se ukázal již v prvním díle. Za pochvalu pak určitě stál i výkon matky obou chlapců a především se herecky předvedl její sadistický manžel (Lea Coco), který si zahrál psychopata tak přesvědčivě, že jsem se ho bál více než Bughuula, což je pochopitelně zarážející, neboť to určitě nebylo cílem filmařů. Právě postava démona, která byla hlavní oporou jedničky, byla pro tvůrce dalšího dílu kamenem úrazu. Z démona čišel strach, jelikož se objevil jen v několika scénách na pár vteřin a pak zmizel. Strach z neznáma tak roztáčel atmosféru na plné obrátky, kdežto v pokračování je ho všude plno a člověk si pak říká, že ten hlavní záporák zas takové terno není.
Filmaři si podkopali půdu pod nohama nejen tímto, ale i velmi chabým scénářem. Po celých 97 minut jsem nezaznamenal žádný zajímavý příběh a celé to působilo jako útržek z plnohodnotného filmu. Celý dej by se vešel do deseti minut. O tom vypovídá fakt, že u závěrečných titulků jsem měl stále polovinu popcornu, protože jsem čekal, kdy se konečně film rozjede. Marně. Dalším problémem, který mi silně vadil, byla repetitivnost jednotlivých scén. Filmy, které děti natočily při vraždění svých rodin, jsou super a vlastně mi jako jediné dokázaly zvýšit tep a vedly k uznalému kývání hlavou. Bohužel, scény s nimi se začaly opakovat a troufám si tvrdit, že tvůrci tak znevážili jejich potenciál. Abych nebyl jenom kritický, musím pochválit jakous takous snahu o nové nápady. Mytologie kolem Bughuula se nám opět lehce poodkryla, avšak znovu je tu ten problém, že když démon pozbyl svoji strašidelnost, ani mytologie mě příliš bavit nebude. Další věcí, kterou bych rád pochválil, je poměrně dobře zpracovaný závěr, co se režie a kamery týče. Ovšem samotná pointa filmu je opět fiasko, až člověk nevěří tomu, že scénář k oběma dílům vypracoval ten samý člověk.
Na závěr bych tedy rád vše shrnul. S menším odstupem od zhlédnutí filmu musím uznat, že se filmařům nějakou tu atmosféru stvořit podařilo. Nikoli však do té míry, aby astmatičtí diváci drtivě svírali své respirátory. Nemohl jsem se ubránit srovnání s prvním dílem, a proto jsem se možná dočkal takového zklamání. Sinister 2 může těžit jen a pouze z úspěchu svého předchůdce. Jako samotný film by asi těžko obstál. Tak jako tak, hlavní úlohu, tedy vystrašit diváka, nesplnil ani v nejmenším. Nebál jsem se a lekl jsem se pouze dvakrát. Kdykoli se na scéně začalo dít něco zajímavého, filmaři to utnuli a přesunuli diváka k další plytké pasáži slabého scénáře. Z kina jsem odcházel s rozporuplnými pocity. Jako obyčejný horor není Sinister 2 tak špatný, ale jako pokračování filmu Sinister je to naprostá katastrofa. Pokud jste fanoušky hororu, klidně na film zajděte, odškrtněte ze seznamu a po měsíci zapomenete, že jste na něm vůbec byli. Přestože jsem osobně poměrně zklamaný, rozhodl jsem se film ohodnotit co nejobjektivněji a s přihlédnutím k tomu, že se jedná o čistý divácký průměr, udělím
