Hypnóza. Něco mystického, nebo jen bezpečná forma duševního pohroužení sama do sebe?
Slovo hypnóza v téměř každém z nás vyvolává představu něčeho mystického a nadpřirozeného. Tak zázračná, jako nám filmaři tvrdí, však ani zdaleka není. Pokud jste si mysleli, že za pomoci hypnózy můžete někoho přinutit, aby skočil z okna nebo zabil milence vaší ženy, musím vás zklamat. Pojďme si přiblížit něco málo z historie a popsat si její skutečné účinky a způsoby, jakými je možné tento stav navodit. Rád bych ještě podotkl, že jsem se několika sezení osobně zúčastnil a vyzkoušel si hypnózu na vlastní kůži. Informace mám tedy z první ruky.
Počátky hypnózy lze najít stovky let před naším letopočtem. Dnes není možné určit, která civilizace ji prvně začala užívat, ale dle dochovaných faktů víme jistě, že už přibližně šest tisíc let před naším letopočtem docházelo k navozování změněného stavu vědomí. Archaickou techniku navození extáze provozovali různé etnické skupiny, především za pomoci různých drog. Za zmínku stojí rozhodně i ozdravovací rituály vykonávané kněžími. V řeckém chrámu Epidauros se nemocní ukládali k spánku, který měl být pro jejich tělo zázračně léčivým. Jejich sny pak byly analyzovány kněžími, kteří se tak snažili přijít, kde se nachází jádro problému. Hypnózy se využívalo i při náboženských rituálech raných kultur, a to především k ovlivnění chování, emocí a názorů lidí.
Z dochovaných klínopisných záznamů Sumerské civilizace se dozvídáme, že hypnóza byla známa již kolem čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Jedním z historicky prvních dokumentů pojednávajících o hypnóze je Eberův papyrus ze starého Egypta, který funguje jako návod na hypnoterapii. Stav hypnózy navozovali za pomoci lesklého kovového předmětu. Známým jménem spojovaným s počátky hypnózy je i perský lékař Avicenna, který jako první popsal rozdíl mezi spánkem a hypnózou, když prohlásil, že lze za pomoci určitých technik naladit člověka tak, aby se dostal do změněného stavu vědomí.
Další známou metodou praktikovanou až do dnes je jóga. Tato asijská metoda pohroužení sama do sebe vznikla přibližně 1500 let před naším letopočtem. Cílem jógy je překonat takzvané falešné ego, které nás činí nešťastnými, jelikož se upínáme ke své momentální existenci, která je pevně spoutána s nynějším světem, který nám přináší především utrpení. Dle této asijské filosofie je pravou podstatou našich životů věčné bytí, blaho a vědomí. Pokud se s touto podstatou života člověk ztotožní, může se považovat za osvíceného. V tomto směru nelze nenajít prvky autohypnózy, tedy hypnózy sama sebe. Postupem času se na hypnózu začalo stále více nahlížet jako na něco méně nadpřirozeného a lépe zkoumatelného v rámci vědeckých studií. Avšak až v druhé polovině 20. století vznikl vědní obor, který se hypnózou přímo zabývá - hypnologie.
Základem úspěchu je dobrý hypnotizér či hypnoterapeut. Nutností je, aby jeho vzezření nepůsobilo rušivým dojmem. Tedy křiklavé oblečení a směšné točení duhově barevným deštníkem by působilo spíše negativně. Hypnotizér pak musí dbát na to, aby působil klidným a vstřícným dojmem. Hypnóza totiž není nic jiného, než spojení dvou lidí, kdy jeden z nich (hypnotizovaná osoba) dává tomu druhému svou důvěru. Zajímavostí je, že existuje několik stavů hypnózy a do toho úplně nejhlubšího se dostane jen 1 % z celkové populace. V tomto procentu jsou pak jedinci, které lze zhypnotizovat lusknutím prstů apod. Avšak ani oni by nebyli schopni z vůle hypnotizéra provést něco, co oni sami nechtějí nebo co by jim ublížilo. Je možné jim pokroutit vzpomínky, něco jim vsugerovat, ale přímé příkazy prostě fungují jen v kasovních trhácích hollywoodských kin.
Před samotným začátkem hypnózy je třeba provést malý test. Říká se tomu zkouška hypnability, což je jakýsi údaj, který určuje, do jaké míry může být člověk zhypnotizován a zda to vůbec půjde. Hypnabilita se dá vyzkoušet několika způsoby. Já vám dva představím. První z nich je metoda za pomoci kyvadélka. Hypnotizovaný člověk si opře loket o stůl a do ruky vezme kyvadélko zavěšené na nitce. Hypnotizér mu poví, aby se soustředil a s kyvadélkem ani nehnul, načež mu začne vsugerovávat, že se kyvadélko hýbe za strany na stranu nebo v kruhu. Pokud člověk klidnému hlasu hypnotizéra podlehne a kyvadélkem skutečně zahýbe, může být označen za hypnabilního. Dalším příkladem je, když hypnotizovaný drží v ruce zahřívaný drátek, hypnotizér k němu hovoří, nenápadně přívod tepla vypne, přesto však hypnotizovaného ujišťuje, že je přívod stále zapnutý, pokud stále cítí teplo, je hypnabilní.
V těchto případech postačilo použití hypnotizérova hlasu. Ten musí mít pořád stejnou výšku, nesmí kolísat, nesmí obsahovat žádné záporné formulace a nesmí být ani příliš milý, ani příliš rozkazovačný. Prostě něco mezi. Po zkoušce hypnability přichází na řadu samotný akt navození hypnózy. Ten probíhá povětšinou tak, že se hypnotizovaná osoba uvelebí do křesla či na gauč a poslouchá hypnotizéra. Ten k vám hovoří příjemným hlasem a popisuje, jak se vám postupně uvolňuje svalstvo od hlavy až k patě. Během toho počítá od jedné do deseti a ujišťuje vás, že jakmile dojde k číslu deset, dostanete se do stavu hypnózy. Celý stav je tedy navozován především hypnotizérovým hlasem. Během celého procesu se cítíte příjemně a odpočatě a jakmile dojde ke stavu hypnózy, je to jako byste zároveň spali a zároveň bděli. V tomto stavu si můžete představovat, co chcete. Představovat si, že jste na místě, na kterém byste si přáli být či s lidmi, které jste dlouho neviděli.
Hypnotizér vám může také vsugerovat určité věci. Většinou je to dobrá nálada, která se vás má držet ještě několik dní poté, co stav hypnózy opustíte. Může váš motivovat v pracovních nebo školních záležitostech nebo vám dodat odvahu před většími společenskými akcemi nebo veřejnými vystoupeními. Tento stav se nazývá hypotaxe (podřadnost, podřízenost) a většina lidí je schopna se do něj dostat. Následující stupeň hypnózy, tedy somnambulismus je stavem velmi hluboké hypnózy a navodit ho lze jen silně hypnabilním jedincům nebo lidem, kteří se hypnóze podrobili už vícekrát. Toto stádium umožňuje vyvolávat u hypnotizovaného pozitivní nebo negativní pseudohalucinace, regulování tělesných funkcí, amnézii, možnost částečného falšování vzpomínek, opětovné prožití daných vývojových stupňů, prožívaných všemi pěti smysly, dokonce i vyvolání vzpomínek, které si v plně bdělém stavu vědomí hypnotizovaný nevybavuje. Hypnotizovaný může otevřít oči a plnit jednoduché příkazy hypnotizéra.
Stav hypnózy je ukončen vyvozením, přičemž je nutné, aby všechny sugesce (pokyny hypnotizéra), které po ukončení stavu hypnózy nemají dále působit, byly zrušeny. Před vyvozením dostane hypnotizovaný sugesci, že bude probuzen ze stavu hypnózy, přičemž hypnotizér počítá od desíti do jedné a při posledním čísle zadá pokyn k otevření očí a dobrému pocitu.
Hypnóza není stále ještě stoprocentně prozkoumaným jevem. Přesto si můžeme směle dovolit prohlášení, že všechny ty televizní a filmové představy o hypnóze jsou směšné a jediné, k čemu je hypnóza užitečná je léčba duševních poruch, emoční nestability a stresu. Můžete tedy směle zahodit obavy a svěřit se v případě stresu zkušenému hypnoterapeutovi nebo zkusit hypnózu sami na sobě. Autohypnóza je velmi zajímavým příkladem, jak naložit se stavem své mysli. Svým postupem se velmi blíží meditaci. Pokud byste si o ní nebo o dalších způsobech jak navodit hypnózu sobě či někomu jinému chtěli přečíst v dalším článku, vyjádřete se v komentářích.
