Nutkání konzumovat železo, lidské maso nebo touha po upoutání na invalidní vozík? I takové případy bizarních psychických poruch existují.
Definic psychické či duševní poruchy jako takové lze najít několik, v obecném smyslu se však jedná o určité neurologické procesy, které se projevují v chování člověka, v jeho myšlení, prožívání nebo vztazích s ostatními lidmi, což negativně ovlivňuje schopnost dotyčného efektivně fungovat ve společnosti. V minulosti jsme vám na tohle téma přinesli článek zaměřený na takzvaný Cotardův syndrom, neboli syndrom chodící mrtvoly, při kterém jsou postižení jedinci přesvědčeni o tom, že postrádají jeden či více životně důležitých orgánů nebo o tom, že už jsou jednoduše mrtví. Dnes se na podobně zajímavé syndromy a vzácná psychická onemocnění podíváme ve větší míře, ve zkratce si jich totiž představíme hned deset.
Psychóza Windigo
Výskyt takzvané psychózy Windigo (někdy psáno také Wendigo) je spojen zejména s domorodými civilizacemi obývajících arktický a subarktický podnebný pás, například u Eskymáků z Hudsnova zálivu v Kanadě (konkrétně u kmenů Cree, Odžibva a dalších), přičemž samotný pojem odkazuje ke třídě antropofágních nadpřirozených monster s velkou spirituální i fyzickou silou, Jedná se o psychiatrickou poruchu, při níž dotyčný pociťuje nutkání požírat lidské maso a je přesvědčený, že se začíná měnit ve zmíněnou mýtickou příšeru. Postižený jedinec kromě toho může kolem sebe údajně vidět osoby, které se proměňují na bobry a další jedlé živočichy, do kterých by se mohl zakousnout. Výskyt poruchy začal rapidně klesat poté, co během 20. století začaly domorodé kmeny přicházet do většího kontaktu se západními ideologiemi a životním stylem. Nehledě na některé přesvědčivé důkazy někteří lidé existenci psychózy popírají, stále se tak o poruše vedou debaty a řada otázek ohledně ní zůstává nezodpovězena.
Ilustrační obrázek, domorodý kmen Cree na území Kanady
Syndrom Alenky v říši divů
Syndrom Alenky v říši divů (v angličtině Alice in Wonderland syndrome, AIWS, Todd's syndrom nebo lilliputian hallucinations) získal své pojmenování podle názvu světoznámého románu amerického spisovatele Lewise Carrolla, poruchu pak poprvé popsal psychiatr John Todd v roce 1955. Jedná se o neurologický stav, během něhož je do značné míry u postiženého člověka ovlivněno jeho vnímání vnějšího světa. U pacientů trpících tímto onemocněním může docházet k projevům mikropsie, což je zrakové vnímání okolních předmětů ve zmenšených rozměrech, než jaké ve skutečnosti jsou, ale naopak se objevuje také makropsie, tedy zrakové vnímání okolních předmětů ve zvětšených rozměrech. Syndrom Alenky v říši divů se často vyskytuje ve spojitosti s nádorem na mozku, intenzivními migrénami, ale trpět jím mohou také uživatelé psychotropních látek typu LSD. Zpravidla se vyskytuje u dětí, ale také u dospělých jedinců v rozmezí mezí dvaceti až třiceti lety.
Ilustrační obrázek, podobně si postižený člověk může připadat
Syndrom cizí ruky
Syndrom cizí ruky (alien hand syndrome, AHS) je poměrně vzácné neurologické onemocnění, které se projevuje ztrátou kontroly nad vlastní rukou. Ta se pohybuje a manipuluje s věcmi zcela proti pacientově vůli a zjednodušeně řečeno si dělá, co se jí zachce. Postižený jedinec tak musí její hybnost zastavit svojí zdravou rukou. Hrůzu nahánějící představou je ale skutečnost, že narušená ruka se může v některých případech chovat vůči svému majiteli i agresivně, štípat ho, škrábat nebo tlouct. Dokonce se údajně objevil extrémní případ, kdy se nebožáka jeho vlastní ruka pokusila uškrtit. Agrese může být teoreticky směřována i proti ostatním, takže neovladatelná ruka může případně i zabíjet. Nemoc popsal německý neurolog Kurt Goldstein v roce 1908 a ani po více než celém století neexistuje žádný lék, pouze prostředky na utlumení projevů nemoci.
Ilustrační obrázek, ruka pacienta si začíná takříkajíc žít vlastním životem
Latah
Výskyt neurotické poruchy s názvem Latah byl v minulosti zaznamenán většinou u žen středního věku (zpravidla v podřízeném postavení) v některých zemích jihovýchodní Asie, konkrétně v Indonésii a Malajsii. Jedná se o extrémně přehnanou úlekovou reakci ve formě stavů připomínajících druh transu. Šok u postižené osoby může vyvolávat například nekontrolovatelný smích, taneční kreace či řev. Dalšími charakteristickými symptomy často spojovanými s tímto vzácným onemocněním jsou i echopraxie, tedy imitování jednání a gest ostatních lidí, koprálie, nutkání k používání fekálních výrazů nebo fuga, kdy člověk náhle opustí domov, cestuje a trpí výpadky paměti. Se zmínkami o poruše se lze setkat také v populární kultuře, například americký spisovatel William Seward Burroughs se o ní několikrát zmiňuje ve své knize Nahý Oběd z roku 1959.
William S. Burroughs, od něhož někteří čtenáři o nemoci slyšeli možná poprvé
Syndrom skákavých Francouzů
Kromě poruchy Latah je jako vysoce přehnaná úleková reakce popisován také vzácný syndrom skákavých Francouzů (někdy jen syndrom skákavého Francouze, anglicky Jumping Frenchmen syndrome). Záhadnou poruchu poprvé popsal v roce 1878 americký neurochirurg George Miller Beard, když se zabýval případem skupiny dřevorubců s francouzskými kořeny žijících ve státě Maine. Skákaví Francouzi z Mainu, jak se začalo jedincům přezdívat, se vyznačovali abnormálními reakcemi na náhlé stimuly a mezi charakteristické projevy duševní nemoci patřilo křičení, divoké máchání rukama nebo právě skákání. Intenzivnější a méně časté symptomy pacientů zahrnovaly uposlechnutí jakéhokoliv příkazu (nevyjímaje udeření jim blízké osoby), echolalie (imitování slov a zvuků ostatních) a echopraxie (imitování jednání a gest ostatních). Případů onemocnění bylo objeveno kolem padesáti, většinou právě u dřevorubců. Co přesně poruchu způsobuje, není jasné, nicméně Beard věřil, že se jedná o dědičné onemocnění přenášené z otce na syna.
Ilustrační obrázek, poruchou z neznámých důvodů trpěli hlavně dřevorubci
Capgrasův syndrom
Capgrasův syndrom je duševní porucha pojmenovaná podle francouzského psychiatra Jeana Josepha Capgrase, který ji objevil a popsal v roce 1923 společně s psychiatrem jménem Jean Rebout-Lachaux. Osoba trpící tímto onemocněním nabývá přesvědčení, že někteří z členů její rodiny, blízcí přátelé nebo partner byli nahrazeni zcela identickými dvojníky. Při pohledu na ně následně pacient věří, že nejsou ve skutečnosti těmi, za které se vydávají. Dotyčný může nabýt dojmu, že vidí dvojníka i při pohledu na sebe samého do zrcadla. V některých případech může být postižený dále přesvědčen, že i neživé předměty jako například kniha, židle nebo lampa byly nahrazeny přesnými replikami a to stejné může platit i pro domácí zvíře, které pacient začne považovat za cizí, ale identicky stejné.
Ilustrační obrázek, dokážete si představit, že odraz v zrcadle začnete považovat za cizího dvojníka?
Koro
Koro je kulturně specifickou poruchou, která se vyskytuje především v Číně a některých menších zemích jihovýchodní Asie. Syndrom se vyznačuje stavy silné úzkosti a přesvědčením, že se postižené osobě ztrácejí jeho či její genitálie. U žen se porucha vyskytuje jen ojediněle a je tak častá spíše u mužů. Pacienti věří, že se jim jejich penis zanořuje do břišní dutiny a až zmizí úplně, dojde ke smrti. Počátek nemoci může být spojený s excesivní či abnormální souloží a její projevy začínají náhlým děsem, spazmy a akrocyanózou, tedy namodralým až mramorově fialovým zbarvením kůže na končetinách. Lidová léčba může mít podobu posilování afrodisiaky jako například práškem z rohu nosorožce, ale za účelem zabránění smrti, které se pacient obává, je jeho manželka pověřena neustálým svíráním jeho penisu, aby se nezanořil.
Ilustrační obrázek, žena falus svého nemocného muže bedlivě střeží ve dne v noci
Pica syndrom
Pica syndrom (čteno pajka) je vzácnou poruchou, která se vyznačuje nutkáním pojídat železo a kov, hlínu, kamení, křídu, sklo, srst, chlupy, dřevo, papír nebo třeba písek, zkrátka takové věci, do kterých byste se běžně nejspíš asi nezakousli. Toto chování je často pozorováno zejména u dětí, osob s duševními poruchami jako například autismem nebo u žen (zejména těhotných). Aby se však jednalo o pica syndrom, musí pojídání nejedlých materiálů a předmětů trvat déle než jeden měsíc a dotyčný člověk musí dosahovat věku, v němž jsou podobné projevy považovány za nevhodné z hlediska vývoje. Na obrázku níže si můžete prohlédnout obsah žaludku pacienta trpícího tímto syndromem.
I takto může vypadat obsah žaludku člověka trpícího Pica syndromem
Porucha tělesné integrity
Vzácná porucha tělesné integrity (Body Integrity Identity Disorder, BIID) je závažné onemocnění, které se projevuje nespokojeností se stavem vlastního těla. Pacienti trpící touto poruchou se vyznačují inklinací k sebepoškozování, které může přerůst až v touhu po amputaci některé z končetin. Postižení se mohou také pokoušet si dobrovolně přivodit devastující zranění, po němž by byli navždy upoutáni na invalidní vozík. Před pár lety se například objevil případ ženy jménem Chloe Jennings-White, která v rozhovorech pro média uvedla, že od čtyřech let záviděla ostatním dětem, které trpěly tělesným postižením a podle svých slov vždy toužila po tom, aby byla permanentně paralyzovaná.
Ilustrační obrázek, pacienti s poruchou tělesné integrity věří, že bez zdravých nohou by byli šťastnější
Boantrofie
Duševní porucha boantrofie u člověka způsobuje, že se začne domnívat, že není lidskou bytostí, ale turem, krávou, nebo jiným druhem dobytka a začne se podle toho chovat. Zřejmě nejznámější osobou trpícím touto psychickou chorobou byl novobabylonský král Nebukadnesar II., který podle Starého Zákona přišel o zdravý rozum, sedm let žil jako divoké zvíře a během té doby kromě jiného měl požírat trávu jako vůl. S výjimečnými případy boantrofie je možné se setkat i dnes, kromě sebeidentifikace s různými druhy dobytka však existují i další poruchy podobného typu jako například lykantrofie, kdy si dotyčný myslí, že je vlk. A pokud si vzpomínáte, loni jsme vám přinesli článek o 34letém výzkumníkovi z Velké Británie, který si v rámci vědy (údajně) po dobu necelého týdne ve švýcarských Alpách vyzkoušel, jaké je to žít jako koza.
Ilustrační obrázek, i takto se může člověk trpící poruchou cítit
BONUS: Stendhalův syndrom
Jakkoliv se může někomu zdát smyšleně, jedná se o skutečnou poruchu. Stendhalův syndrom (známý taky pod názvy Florentský syndrom nebo Hyperkulturémie) je vzácné psychosomatické onemocnění, které u postižené osoby způsobuje zrychlený srdeční tep, mdloby, závratě, zmatení, ale také například halucinace, a to především při pohledu na umělecké dílo nebo v situaci, kdy je obklopen vícerými předměty s uměleckou hodnotou najednou. Jinými slovy se jedná o silně intenzivní zážitek na hranici šoku z nadměrného množství estetických kulturních vjemů, podobnou reakci u člověka může způsobit také obdivování přírodních krás. Syndrom postihuje zejména jedince v rozmezí 26 až 40 let, kteří příliš nevycházejí z domova. Svůj název porucha získala podle francouzského spisovatele jménem Henri-Marie Beyle (používal pseudonym Stendhal), který zanechal záznam o své vlastní zkušenost s tímto nezvyklým jevem. V roce 1817 Beyle navštívil kostel Santa Croce ve Florencii, kde se podle svých slov dostal až do stavu extáze a málem ztratil vědomí. K pojmenování syndromu nicméně došlo až v roce 1979 a vůbec poprvé byl diagnostikován v roce 1982.
Ilustrační obrázek, pro někoho může být pohled na Monu Lisu krajně nebezpečný
