10 nejzajímavějších egyptských vládců, kteří vám přiblíží atmosféru doby dávno ztracené.
Historie starověkého Egypta nám předestírá příběhy nejen o králích a královnách, ale i o každodenním životě a politických událostech Staré, Střední a Nové říše za vlády velkých faraonů. Post faraona, posazeného ve výšinách, úryvek z historie popisuje takto: „...Jako „dobrý Bůh“ jsi chválen svými poddanými, uctíván kněžími, vzbuzuješ strach v nepřátelích. Jsi faraon, ten, kterého jméno vyslovujeme s bázní, i ten, kterého uctivě nazýváme Bohem, Panovníkem, Jeho Veličenstvem, Horem v paláci, anebo Králem. Jsi posvátnou bytostí a máš tedy v rukou všechnu moc...“ Celé období existence Egypta můžeme rozdělit na 31 dynastií vládců, ukončené dobytím Egypta Araby v letech 640 - 642 n.l.
Král Narmer z předdynastického období
Narmer, v některých kruzích považován za Meniho - sjednotitele Horního a Dolního Egypta, je králem 0. dynastie (podle některých zdrojů 1. dynastie). Existenci tohoto krále dokazují písemné dokumenty z jeho doby a téže známá Narmerova paleta. Ta zobrazuje panovníka jak drtí hlavu králi Dolního Egypta, přičemž je na obou stranách starověkého artefaktu vyobrazený s korunou obou oblastí. Protože faraoni často používali více jmen, je možné, že Narmer je zároveň Meni, anebo Aha, někteří však vyslovili hypotézu o Narmerově totožnosti se Serketem, tedy známým králem Škorpionem. Narmerova paleta stejně tak obsahuje jedny z prvních hieroglyfických znaků, které našel J.E. Quibell, britský archeolog, v Hierakonpole na jihu Egypta. V současnosti se tato paleta nachází v egyptském muzeu v Káhiře jako symbol jednotného Egypta, kde se začaly rodit první dynastie mocných i slabých vládců.
Král Džoser (Necerichet) - v překladu posvátný, nádherný (3. dynastie)
Faraon Džoser může být právem pokládaný za nejznámějšího panovníka třetí dynastie právě díky stupňovité pyramidě. Tato pyramida je zároveň i první pyramidou v dějinách lidstva a je dílem velkého vezíra a architekta Imhotepa. Prvenstvím se pyšní i malovaná vápencová socha faraona Džosera, která je zároveň nejstarší známou egyptskou sochou v životní velikosti umístěnou v egyptském muzeu v Káhiře. Podle legendy v době jeho příchodu na trůn, zemi egyptskou sužovalo nesnesitelné sucho, faraon tedy poprosil boha Chnuma, aby nezadržoval nohou vody Nilu. Sucho kupodivu skončilo a lid od té doby vnímal svého faraona jako spasitele. Během vlády též vyslal několik vojenských výprav na Sinajský poloostrov, díky čemuž si podmanil místní obyvatelstvo. Stejně tak zde těžil tyrkys a měď. Je možné, že ustálil jižní hranici Egypta na prvním nilském kataraktu. Vládl přibližně 20 let, jeho jméno se pojí s přemístěním centra politické moci z Abydu (Abedžu) do Memfidy (Mennoferu), odkud mohl v klidu sledovat deltu řeky - častou oběť útoků asijských a libyjských beduínů. Faraon Džoser se nám představuje po kouscích z úryvků děl starodávných dějepisců, avšak i navzdory tomu zůstává nadále zahalený do nepřístupné temnoty.
Král Chufu (Cheops) - v překladu Chnum, on mě chrání (4. dynastie)
Za dob tohoto krále procházelo velkým rozmachem sochařství, ale paradoxně dnes podobu faraona můžeme vidět jen na malé slonovinové sošce, nalezené v Abydě. Největší stopou v dějinách je však nepochybně Cheopsova pyramida, pokropena krví mnoha otroků. Chufu - velký stavitel, despota a krutý člověk nebyl lidem tak velmi milován jako mnozí jeho předchůdci. Údajně zanedbával náboženské povinnosti, věnoval se jen magii a zakázaným okultním vědám. K obětem stavění pyramid choval až zarážející lhostejnost. Vládu zahájil úpravou strategického bodu severního výběžku Gízské plošiny. Je taktéž známo, že podnikal vojenská tažení do Núbie, Libye a na Sinajský poloostrov. I navzdory vybudování nových chrámů, či řetězců opevnění, sloužících k ochraně východních hranic, se krajina mocného faraona zmítala v pravidelných nepokojích kvůli vysokým lidským i materiálním ztrátám během výstavby pyramidy. Dnes při pohledu na mlčícího svědka doby si jen těžko můžeme představit, co všechno dynastii stál jeden ze sedmi divů světa.
Král Ahmose I. (18. dynastie)
Faraon zakládající 18. dynastii a stejně tak první panovník Nové říše se významným činem vyhnáním pastevních králů Hyksósů z dolního Egypta nesmazatelně zapsal do dějin africké krajiny. Za jeho vlády se obnovila samostatnost krajiny, její hodnota, hranice krajiny se rozšířily a nastolil se pořádek dle zažitých tradic. Co se týče konkrétně faraona, je považován za schopného vojevůdce a dobrého organizátora. V bojích proti Hyksósům začal používat nové technologie, především bojové vozy, dlouhé vojenské luky, velké meče, díky čemuž získal převahu a vracel se z bojů jako zasloužený vítěz. Po smrti byl pro své úspěchy ještě dlouho uctíván. Pozlacená rakev Ahmose I. zkrášluje prostory Káhirského muzea do dnešních dní. Zvláštností faraonovy hrobky je, že je vytesána do kamene a není tedy klasickou pyramidou.
Královna Hatšepsut (18. dynastie)
Hatšepsut, první žena sedící na trůně s dostatkem odvahy na to, aby vládla celých 20 let. Jako malá se vdala za nevlastního bratra Thutmose II., který však brzy zemřel, zanechávajíc za sebou nemanželského syna Thutmose III. Hatšepsut byla údajně krásná žena se smyslem pro harmonii. Proslavila se mírumilovnou vládou, přinesla egyptské zemi blahobyt a rozkvět, díky jejímu úsilí se zlepšoval obchod i umění. Organizovala velké obchodní výpravy do země Punt, odkud se přivážely exotické výrobky a vonné oleje. Nechala vybudovat skvostný chrám boha Amóna a v něm vlastní podobiznu s připevněnou bradou - symbolem důstojnosti. Thutmos ji ale nenáviděl a po příchodu na trůn zničil o Hatšepsut vše, co mohl. Na sklonku života ji údajně nutil otrávit se, ale okolnosti smrti dodnes nejsou objasněny. Svět si ji však dnes pamatuje především jako panovnici s rysy ženy a „bradou“ muže.
Král Amenhotep IV. (Achnaton) „kacířský faraon“
Dětství tohoto faraona se vyznačovalo neustálou matčinou starostlivostí (i kvůli Amenhotepově epilepsii) a nevšímavostí otce, co v konečném důsledku zamezilo jeho zdravý vývoj. V dospělosti se oženil s nádhernou princeznou Nefertiti a po svatbě se snažil omezit moc kněží Amonova chrámu, ale bez úspěchu. Mystika mu byla blízká, a tak obnovil kult starodávného boha Atona a vyhlásil ho za jediného boha. Toto je zároveň důvodem změny jména na Achnaton. Kromě náboženské reformy je Achnatonovo vládnutí vyznačováno založením nového hlavního města Achetaton, zničenými diplomatickými vztahy, celkovým úpadkem krásné a mystické krajiny a též hrozbou ze strany Chetitů, kteří okousali krajinu až se scvrkla na oblast okolo Nilu. Než si faraon uvědomil, kam spěje jeho říše, bylo pozdě, úpadek silné veleříše započal.
Král Ramesse III. – „Poslední velký faraon“ (20. dynastie)
Ramesse III., považovaný za moudrého panovníka, svoji milovanou zemi naposledy sjednotil a vrátil jí zašlý lesk.Muž výjimečný inteligencí a vojenskými schopnostmi dokázal porazit libyjské hordy, mořské národy i palestinské žoldnéře. Kromě těchto vojenských úspěchů se zapsal do zežloutnutých stránek dějin i stavitelstvím díky postavení zádušního chrámu v Medínit Habu. Pro tyto důvody se pyšní titulem „poslední velký faraon“. I když na sklonku života čelil různým atentátům a vnitropolitickým problémům, můžeme s jistotou říci, že jako mocný panovník dal rodné krajině vše, co mohl.
Král Pianchi – „Černý faraon“ (25. dynastie)
Pianchi, vládce Núbie, považoval sám sebe za dědice velkých králů zlatého věku, přičemž tento post obhájil postupným dobytím téměř celého Egypta. Co se týče jeho osobnosti, vyznačoval se velkorysostí a udatností. Cestu za vládnutím starověké říši mu zkřížil Tefnacht vládnoucí severu. Úskoky se snažil upevnit vliv a vládu v celém Egyptě, což se mu však nedařilo, Pianchi totiž bojoval velmi obezřetně a strategicky porážel jeho vojska, čímž zároveň upevňoval svůj post faraona. Tefnacht byl nakonec nucen utíkat a „bojovat“ partyzánským stylem. V roce 724 p. n. l. se nakonec prohlásil prvním králem 24. dynastie a upevňoval nadále svoje postavení jen na severu Egypta. Černý faraon Pianchi vládl vcelku úspěšně dlouhých 31 let, své tělo nechal spočinout v pyramidě blízko Napaty podle starobylé faraonské tradice.
Král Dareios I. (26.-32. dynastie)
Originální otisk do dějin vytlačil i faraon Dareios I. a to skvělým organizátorstvím a stavebnictvím. Jako vojevůdci se mu však velmi nedařilo, dá se říci, že patřil k průměru. Zajímavostí jeho vlády je, že se stal velkokrálem Perské říše, přičemž díky promyšlenému převratu přeskočil dokonce následnické právo svého otce i praotce. Začátek vlády se nesl ve znamení vzpour a revolt, ty však byly více méně neúspěšné. Dareios měl taktéž dobyvačné cíle, úspěšně dosažené na východu, kde posunul perské panství až k hranicím Indie. Štěstěna při něm ale nestála v bojích s řeckými městskými státy, u kterých se sebevědomí po výhře posílilo. Tuto prohru už Dareios nedokázal odčinit a zvládnout. Mocný a slavný panovník naposledy vydechl ve svém milovaném kraji roku 486 p. n. l.
Královna Kleopatra VII. (období úpadku)
Desítku zajímavých faraonů završíme královnou Kleopatrou, nejznámější a nejkontroverznější panovnicí, která kdy vládla Egyptu. Původně měli nástupnické právo dva - Kleopatra a její bratr Ptolemaios XIII., což znamenalo další boje o trůn, snahu ovládnout krajinu a přežít úkladné vraždy. Ptolemaios přinutil sestru s matkou odejít do Palestiny, princezna to však vnímala jen jako svůj přechodný pobyt a svědomitě se připravovala na svůj velkolepý návrat. Vynikala bystrostí, osobním šarmem a charismatickým sebejistým vystupováním. V dobách, kdy Egyptem zmítaly nepokoje a občanská válka, na scénu nastoupil Caesar s cílem připojit Egypt k Římu, ale Kleopatřina odvaha v něm vzbudila obdiv a změnu plánů. Stalo se to, po čem Kleopatra bažila - potvrdil se její status královny Egypta a zároveň se stala Caesarovou milenkou, přičemž mu porodila zdravého syna. Delší dobu žila po boku Caesara a obklopovala ho vůněmi Egypta. Smrt však přišla nečekaně v podobě dýky Marca Lunia Brutta. Kleopatra s nevlastním bratrem ihned utekli do Alexandrie upevnit suverenitu Egypta. Nečekala, že právě Egypt se stane jablkem sváru mezi Caesarovými následníky Marcusem Antoniem a Octavianem. Co však nikdo nečekal - i Marcus Antonius podlehl kouzlu egyptské mladé královny. Kleopatra se však krajině více přiblížila, naučila se egyptsky, oprášila staré zvyky a vládla krajině, dokud nepřišel její smutný konec. Smrt si sama zvolila a to údajně bájným hadím jedem. Takto skončila její dobrodružná cesta životem, avšak zanechala dojem, který přežil dodnes.
