Biblická monstra využívající ve svůj prospěch největší lidské slabosti.
V následujícím článku si přiblížíme klasifikaci démonů podle biskupa a významného německého teologa Petra Binsfelda, který roku 1589 „odhalil“ společenskou pyramidu říše tmy, určil vliv jednotlivých bytostí na lidské pokolení a jejich spojitost se sedmi hlavními hříchy (pýcha, lakota, smilstvo, závist, hněv, obžerství a lenost).
Lucifer – Pýcha
Nejkrásnější a nejsilnější z andělů, blízký přítel Božího syna, plný majestátnosti a vznešenosti. Takto by se daly stručně popsat vlastnosti pyšného Světlonoše, který později pohrdá činy stvořitele a staví se proti božím záměrům. Myslíc si, že se mocí a postavením může rovnat Bohu, rozhodne se Lucifer vzbouřit proti „krutovládě“ a prohlašuje, že se nikdy nepoddá Kristově autoritě a své místo v nebi si bude hájit silou. Vzbouřený služebník se obdobně staví proti zákonům Stvořitele - tvrdí, že andělé nepotřebují žádné zákony a náleží jim plná svoboda v řízení i myšlení. Tato šílená idea by ale v nebeském ráji započala chaos, Kníže nebes se proto rozhodne svolat loajální anděly a svrhnout arcivzbouřence společně s jeho lokaji do pekelných útrob. Šiřitel světla a naděje se tak bez boží lásky stává šiřitelem temnoty. Jeho věrným jsou odebrána křídla a stávají se z nich ti, které nemusíme jmenovat - démoni. Jako první stvoření, které se postavilo bohu, stává se zároveň i tvůrcem hříchu - princem pekla - knížetem pýchy a velitelem nekonečných legií démonů. „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězda, syn světla! Jak jsi sražen k zemi, zotročovatel pronárodů! Však ty jsi řekl ve srdci svém: vstoupit do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším své postavení a posadím se na jeho vrchol. Vstoupím na výsostný oblak, budu rovný nejvyššímu. A ty pak svržen jsi do pekla, pryč stranou do jámy.“
Mamon – Lakota
V překladu „bohatství, majetek nebo poklad", termín využívaný křesťany jako hanlivé označení nadměrného materialismu a neukojitelné touhy po bohatství. Poprvé zmíněn v evangeliu sv. Lukáše jako ztělesnění démona - náčelníka 50 legií určených ke službě bohatých a majetných. V samotné démonologii je Mamon označován za knížete hrabivosti, lakomství, bohatství a nespravedlnosti. Posedlý démonem by se tak měl vyznačovat chamtivostí a touhou získávání co největšího majetku. Slabosti, které Mamon u hříšníka využívá, však nejsou jen materiální, význam bývá širší, zahrnuje i neloajalitu, krádež či zákeřnou zradu. V Bibli Ježíš používá termín Mamon při pohledu na Caesarovu podobiznu na minci, která slouží jako symbol ziskuchtivosti a povyšování se na Boha: „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je moli a rez ničí a kde zloději kradou. V nebi si shromažďujte poklady; tam je neničí ani moli, ani rez a tam zloději nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům protože buď jednoho bude nenávidět a druhého milovat, nebo jednoho se bude držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i Mamonovi.“
Asmodeus – Smilstvo
Démon vyskytující se v biblickém spise Tobiáš a Talmdu, kde v pekelné hierarchii zastává post nejvyššího bankéře a hlavního velitele 90 legií posedlých nemravností a sexuálním běsněním. Tyto dvě vlastnosti se staly jeho výstižným symbolem poté, co podle jedné z legend oklamal krále Šalamouna a zneuctil jeho harém. V mnoha knihách zaměřených na okultismus vystupuje Asmodeus jako bestie se třemi hlavami - býčí, lidskou a beraní. Má také hadí ocas, husí nohy a z úst mu šlehají plameny. Aby toho nebylo málo, jezdí i na pekelném drakovi a v rukou drží mýtický oštěp, kterým svolává své služebníky k boji. Představitel třetího smrtelného hříchu má moc posednout mladé ženy a skrze ně rozbíjet manželství. Podle jednoho z příběhů je sexuálně přitahován neposkvrněnými pannami, ty „chrání“ o svatební noci před chtivostí jejich manželů. Démon lži, omylu, smilstva a žárlivosti svedl v podobě hada i samotnou Evu k prvnímu hříchu a způsobil tak zatracení lidského pokolení. Kniha Kladivo na čarodějnice popisuje jeho schopnosti jako všemocné. Lidem, kteří mu upíší duši, propůjčuje neviditelnost či znalosti z astronomie, geometrie a aritmetiky.
Leviatan - Závist
Poprvé zmíněný v knize Enoch jako mořský gigant symbolizující prvotní chaos a neoblomný vzdor vůči Bohu. Démon nabývající během apokalypsy tělesnou formu kolosálního monstra zosobňuje element vody, jeho neobyčejnou velikost popisují biblické texty následovně: „Když má žízeň, vypije tolik vody, že mořské vody nezískají svou sílu zpět ani po sedmdesáti letech“ a „Když je Leviatan hladový, vydá z úst tak velké teplo, že vody v hlubinách vřou. Na vrcholu potravního řetězce bez přirozeného predátora se jeho obětem objevovaly na kůži nápisy o jejich neodvratném osudu: 'Jsem jeden z nejstrašlivějších tvorů obývajících moře. Měřím tři sta mil na délku a tohoto dne vstoupím do čelistí Leviatana.'“ Tato hegemonie byla podle křesťanského výkladu rozdrcená až Hospodinem, který obludné monstrum přemohl v nerovném boji a svrhl do hlubin pekla. „Ty silou svou rozdělil si moře a rozdrtil hlavy draků ve vodách.“ A „Ty jsi rozdrtil hlavy Leviatanovi, dal jsi ho za pokrm stvořením divočiny.“ Od té doby je Leviatan pasován za jednoho z hlavních princů pekla, přesněji za kníže závisti, které bez milosti trestá hříšníky provinilé tímto smrtelným hříchem. Podle otce Sebastiena Michaelise byla mořská bytost dokonce jedním ze serafů, kteří údajně posedli sestru Magdalénu v Aix-en-Provence a vybízeli ji ke svatokrádeži. Jako jedna ze čtyř model je Leviatan v satanismu zastupitel oxymoronu - dvou opozic celků, to jest pořádku i chaosu, je s ním zároveň spojena voda a vše s ní související.
Belzebub – Obžerství
Pán much, nejbližší pobočník Knížete temnoty a samozvaný velkokníže velicí během soudného dne 95 legiím démonů rozsévajících po boží krajně smrt a násilí. Jako pátému v pekelné hierarchii je mu umožněno trestat hříšníky provinilé obžerstvím a chamtivostí. „Pán hnojiště“ v podobě černého hmyzu proniká do mysli mocných tyranů, nevěřících kněží i prostých lidí, přičemž prostřednictvím nich činí ta nejbrutálnější zvěrstva. V polovině 16. století zaznamenává démonolog Pierre de Loyer případ jistého posedlého občana z Lyonu, který se při provádění exorcismu zardousil rojem much. Jméno Belzebub také několikrát zaznělo z úst salemských čarodějnic při nejhysteričtějším a zároveň posledním velkém honu na čarodějnice v Severní Americe. Zmíněný v židovském i křesťanském náboženství dostává ve starověku podobu křížence mouchy, vosy a smrtihlava (noční motýl se žlutou kresbou na zádech připomínající lebku). Příchodem středověké inkvizice se „upřesňuje“ vzezření démona - zahrnuje hada, ženu či muže s býčí hlavou. Podle zkušeností evokatérů z 18. a 19. století má moc i nad „velkými pány“, to jest politiky, diktátory, bankéři či úspěšnými obchodníky, kterým po upsání duše vede ruku při důležitých rozhodnutích.
Satan – Hněv
Šestá postava pekelné hierarchie, jinak nazývaná i ďábel či čert, má v dnešních časech podle biblických textů „ovládat celou obydlenou Zemi“. Duchovní tvor, pravděpodobně vzbouřený anděl, který se svou arogancí vzpříčil všemohoucímu Bohu, za což byl svržen na zemský povrch, kde začal svádět lidstvo do lži a hříchu. Pomocí svých služebníků nabývá kontrolu nad hříšníky, fyzicky jim ubližuje a staví se v jejich životě do pozice soudce a kata. Podle středověkých spisů se pod jeho mocí nachází 68 pekelných šlechticů, přičemž každý z nich je obdařen mýtickými silami a nekonečnou armádou démonů. Jako součást nesvaté trojice (dualistický protiklad svaté trojice) je v démonologii společně s Luciferem a Belzebubem obávanou entitou, která nabývá největší moc o 3 hodině noční. Tento čas si pekelné síly násilím přivlastnily a znesvětily, jelikož existuje ustálená tradice, že Ježíš Kristus zemřel o třetí odpoledne. „Kníže zloby“ či doslova „rozdělovač“ se jako představitel hněvu snaží prostřednictvím lživých znamení a podvodů využívat tuto lidskou slabost a pomocí ní „ovládnout pozemský svět“. Ústřední postava satanismu je uctívána jako symbol silného individualismu, monopolu a netolerance.
Belfegor – Lenost
Moábský bůh prostopašnosti a sexuálních orgií, který byl jako falešná modla svržen svými přisluhovači do samotného pekla. V kabalistických spisech popisovaný jako nezlomný pochybovač a odpůrce šestého serafa - božského rysu - krásy. Potenciální oběti láká na jejich lenost, vytváří iluzi rychlého zbohatnutí, přičemž mezi lidmi zasévá semeno neshod, závisti a hněvu, a to hlavně při rozdělování moci či bohatství. „Nejnižší z nejnižších“ tak pomáhá hříšníkům činit objevy i pokrokové vynálezy s cílem učinit je bohatými, lehkomyslnými a bezbožnými. Podle démonologie ze 16. století nabývá největší sílu v dubnu, objevuje se v podobě krásné ženy, ale i obrovského vousatého démona se zakřivenými rohy a špičatými drápy. Podle pověsti byl démonický kníže vyslán na příkaz Lucifera na Zem, aby zjistil, zda opravdu mezi lidmi panuje manželské štěstí. Přesvědčen o tom, že lidské pokolení není stvořeno k životu v harmonii, obcházel jeden dům za druhým. Belfegorovy zkušenosti však pána temnot přesvědčily o tom, že zvěsti jsou nepravdivé a boží láska všemocná. Hlavní princ mizantropie a lenosti přijal za své oblíbené číslo 1000000000000066600000000000001 jako odkaz k milovanému antikristu.
