Téma rasismu je v naší společnosti až příliš živé a tady je pár skvělých filmů, které vám ho přiblíží.
Nikdy jsme se nepovažovali za portál prosazující vlastní politické názory a snad ani nikdy nebudeme. V jednom však máme jasno. Rasismus nepodporujeme v žádné jeho formě a toto přesvědčení se v dohledné době určitě nezmění. Samotná myšlenka nenávisti vůči jinému pouze na základě různé barvy pleti je pro mnoho z nás nepřijatelná, ale často zapomínáme na fakt, že před pár lety to takové definitivní nebylo. Na paškál si toto tabu téma vzalo hned několik skvělých filmařů a vzniklo mnoho pecek, dnes už považovaných za kultovky. Pokud máte nějaké předsudky, hoďte je za hlavu a pusťte se do našeho seznamu. Věříme, že neprohloupíte. Upozorňujeme však, že jsme se snažili vyhnout vojenským tématům a také jsme si určili pravidla, kvůli kterým jsme nemohli vybrat snímky jako Schindlerův seznam, Hon či District, ale věřte, že v případné druhé části článku už nebudeme mít žádná kritéria a dočkáte se další várky filmů.
To Kill a Mockingbird (režie: Robert Mulligan, 1962)
Začneme snímkem, u kterého vám důsledně radíme, abyste se nenechali znechutit věkem či barevnou škálou filmu. Jako zabít ptáčka není jen knižní povinností, ale i tou filmovou. Atticus Finch je právník, který dostane na starosti případ znásilnění mladé bělošské dívky, ve kterém je jediným obviněným černoch Tom Robinson. Připočtěte si k tomu rok 1930, zasazení v jižanské Alabamě a budete tušit, co se může udát. Film se vyžívá ve svém vyprávění z pohledu malého děvčátka a během svého trvání je rozdělen do dvou částí. V první polovině se seznamujeme s Atticusovými dětmi a sledujeme jejich vylomeniny, zážitky a také boj s předsudky a druhá polovina nás přenese do soudní síně, kde exceluje Gregory Peck jako šikovný právník s morálkou na správném místě. Film si bezpochyby zaslouží přívlastek nadčasový.
American History X (režie: Tony Kaye, 1998)
Kult hákového kříže je vskutku kultovním filmem i přesto, že se na něm pomalu ukazuje zub času. Dnes možná nemá až takový dopad jako před příchodem nového tisíciletí, ale i tak povypráví silný příběh o životě neonacisty Dereka (Edward Norton) a jeho bratra Dannyho (Edward Furlong). Nastavuje zrcadlo nenávisti a ukazuje, jaké hrozivé důsledky mohou vykvést ze zrnka násilí. Je velká škoda, že Nortona v podobných rolích vidíme opravdu málokdy, protože X jednoznačně patří k jeho nejlepším výkonům.
Mississippi Burning (režie: Alan Parker, 1988)
Hořící Mississippi je na světě již téměř 30 let, ale věřte nám, že s lehkostí schová do kapsy množství novodobých thrillerů. Krimi detektivka sleduje dva detektivy FBI, kteří zavítali do malého městečka ve státě Mississippi s cílem vyšetřit záhadnou vraždu tří aktivistů za občanská práva. Pokud jste jako Afroameričan pocházeli z podobného kraje a viděli ve vaší blízkosti hořící kříž, tak jste mohli očekávat pouze to nejhorší. Film se kromě napínavého zážitku pyšní historickou přesností a oheň tím pádem hraje ve filmu dost podstatnou roli. Mimo jiné oplývá silným scénářem, precizní režií, těžkými scénami a zejména skvělými výkony Willema Dafoea a zejména Genea Hackmana.
White Dog (režie: Samuel Fuller, 1982)
Jak v žebříčku nejlepších mysteriózních filmů 21. století, i zde předhazujeme film, který nemusí být ve všeobecných diváckých kruzích velmi známý. Starší nízkorozpočtový snímek Samuela Fullera vás může podle oficiálního popisu značně zmást. Nejde o žádný horor a dokonce v něm nenajdete ani moc mysterióznosti. Co v něm ale najdete, je silný příběh krásného bílého psa vycvičeného k tomu, aby atakoval tmavou barvu pleti a černošského cvičitele, který se ho rozhodl převychovat. Krátká, 90minutová jednohubka je opět doplňována nadčasovými záběry, a i když pár z jeho režijních elementů může působit vtipně a staromódně, nebude vás nudit a na konci poskytne silnou metaforickou myšlenku o výchově a předsudcích.
Gran Torino (režie: Clint Eastwood, 2008)
Aktuální status Clinta Eastwooda jsme vám okrajově nastínili v naší recenzi na jeho nejnovější film Sully. Když se však vzpomene jeho jméno, valné většině z mladších diváků přijde na mysl právě Gran Torino. Clint se v něm hraje s tématy stáří, konzervativnosti, zaujatosti a to vše v kabátě, který filmu vynesl mnoho uznání mezi kritiky a fanoušky. Starý válečný veterán totiž žije ve čtvrti, která už dávno změnila své osídlení, ale on si to nechce připustit. Věci se ještě více zkomplikují v momentě, kdy mu partička mladých grázlů sáhne na milovaný sporťák "Gran Torino". Eastwood podal skvělý a oduševnělý výkon před kamerou a využil roky dovedností za ní. Celý film doprovází scénář plný skvělých momentů a vrcholí v emotivním závěru, na který si pamatuje nejeden filmový nadšenec.
12 Years a Slave (režie: Steve McQueen, 2013)
Představte si, jaké je to žít se svou rodinou v relativně klidném prostředí a následně se probudit spoutaný v řetězech, s nálepkou "majetek". Solomon Northup to zažil, sepsal a před pár lety se o tom natočilo srdcervoucí drama. Film samotný se bezpečně snažil oslovit diváka i za hranicemi Spojených států a dokonce zcela důsledně kopíruje klasickou šablonu pro filmy s oscarovými ambicemi. Nic to však nemění na věci, že překračuje množství projektů s tématem z období otroctví, stal se divácky atraktivnějším a vyprávěl opravdu silný příběh o něčem, co dnes považujeme za nemožné. Chiwetel Ejiofor a Lupita Nyong'o podali neskutečný výkon a až mrazivě dobře jim asistuje Michael Fassbender v roli sadistického otrokáře. I když možná nehledáte filmy z podobného období či podobného rázu, vězte, že 12 Years a Slave vás může opravdu překvapit.
The Butler (režie: Lee Daniels, 2013)
Pokud se zmíní jméno Forest Whitaker, většina z nás si začne broukat znělku Star Wars, nebo si vzpomene na televizí obehranou, ale kvalitní Telefonní budku. Forest však nemá jen nezaměnitelný zjev (díky dědičné nemoci oka), ale i značnou dávku hereckého talentu, který umí ukázat ve správnou chvíli. Last King of Scotland mu možná zaručil ocenění Akademií, ale jeden z jeho nejlepších výkonů doručil i ve filmu The Butler (Komorník). Cecil Gaines byl totiž obyčejným otrokem na plantáži až do momentu, kdy mu zastřelili otce a vychovali z něho pomocníka v domácnosti. Usilovnou prací se dostal až do Bílého domu, kde sloužil neuvěřitelných 34 let a obsluhoval hned několik prezidentů USA. Film však není pouhou výpovědí o jeho letech ve službě, ale sleduje vývoj práv Afroameričanů a pitvá vztah Cecila se svým synem, který za běžné svobody neváhá odhodlaně bojovat.
A Time to Kill (režie: Joel Schumacher, 1996)
Když obyčejnému černochovi znásilní a téměř zabijí dceru vesničtí burani, je nad slunce jasné, že konzervativní jižanská judikatura se bude snažit rozsudek zvrátit ve prospěch aktuálních nálad ve společnosti. Otec tedy musí vzít spravedlnost do vlastních rukou. Alespoň tak se nám to snaží předestřít Joel Schumacher, který filmem vytvořil tichou diskusi o správnosti a spravedlnosti, ale ne každý se s ní může shodovat. Ať už máte názor, jaký chcete, drsný Samuel L. Jackson, slizký Kevin Spacey a rozpolcený Matthew McConaughey se vám postarají o skutečně kvalitní filmovou zábavu.
Glory (režie: Edward Zwick, 1989)
Stejně jako v případě 12 Years a Slave, ani Glory nemusí být filmem, po kterém by sáhl běžný našinec. Válka Severu proti Jihu však měla v amerických dějinách velmi významné postavení a vzal si ji do rukou autor Krvavého diamantu či Posledního samuraje, čili víte, co se dá přibližně očekávat. Klasický válečný film opět doplňuje rasový podtón, a to ve smyslu vytvoření prvních oddílů bojujících afro-američanů. Ten vede Matthew Broderick a v jeho oddíle bojuje Morgan Freeman, Andre Braugher či v neposlední řadě nezapomenutelný Denzel Washington, kterému role odvážného a rebelující Tripa sedla skutečně dokonale. Dokonce si za ni odnesl i zlatou sošku a my musíme říci, že skutečně vyzvedl toto "nenápadné", ale krásně natočené válečné drama do výšin.
Django Unchained (režie: Quentin Tarantino, 2012)
Co by to byl za seznam o rasistických filmech, kdybychom nezmínili Djanga? I ti, kteří film neviděli, musí být dozajista obeznámeni s tarantinovský stylem a vězte, že když se z otroka stane lovec odměn, Quentin ze svého tempa rozhodně nepoleví. Sám chtěl vytvořit hrdinu, na kterého by mohly být černoši hrdí a zasadit jej do prostředí typických špagetových westernů, mu vyšlo na výbornou. V Djangovi exceluje Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leo DiCaprio, Samuel L. Jackson a mnoho dalších, doručuje skvělý audiovizuální zážitek, silný scénář a množství emočně silných či neskutečně vtipných momentů.
Do the Right Thing (režie: Spike Lee, 1989)
Spike Lee jako režisér možná neokouzlí každého a v Hollywoodu se k jeho tvorbě stále častěji ozývají kritičtější ohlasy, ale Do the Right Thing se nebojíme označit za pořádnou klasiku. Jeden extrémně horký den v Brooklynu, různé skupinky mladých či starších obyvatel a zejména všudypřítomné rasové napětí. Stopáž filmu je něco kolem dvou hodin, ale i tak si k postavám vytvoříte pouto a snažíte se pochopit jejich myšlenkové pochody. Scénář je mistrovsky jednoduchý, ale poutavý a nádherně jej doplňují perfektní herecké výkony. Je to snad jediný z filmů v naší nabídce, který i navzdory svému názvu, neukazuje "správnou věc" a snaží se rozpoutat diskusi o tom, co by v takovém případě správnou věcí mělo být. Snímek, který by na vašem seznamu rozhodně neměl chybět. Mimochodem čest památce pouze nedávno zesnulému Billu Nunnovi, kterého si všichni budeme pamatovat jako Radio Raheema s vypeckovaným "Fight the Power".
The Help (režie: Tate Taylor, 2011)
Náš seznam pokračuje filmem, známějším spíše pod názvem Černobílý svět. Jako u většiny, i zde se přeneseme na jih Spojených států, konkrétně do Mississippi, kde potkáme tři ženy. Emmu Stone jako spisovatelku Skeeter a Violu Davis s Octavií Spencer jako domovní služebnice. Skeeter se během protestních 60. let rozhodne napsat knihu o černošských služebných a jejich pohledu na bílé rodiny, ve kterých vypomáhají. The Help je nádherným filmem, který zobrazuje počáteční nedůvěru, lásku a nesmyslnost nenávisti. Hlavní tři protagonistky podávají skvělý výkon, scénář, který si Tate Taylor napsal sám (překvapivě) šlape jako hodinky a během svého 146minutového trvání vás díky nádherným momentem nenechá chladnými.
Driving Miss Daisy (režie: Bruce Beresford, 1989)
Kdo tento roztomilý film z 89. viděl, určitě nepotřebuje slyšet mnoho slov. Svou maximálně nenásilnou formou, milým vtipem a pozitivním nadhledem dokázal upoutat diváky všech věkových a rasových kategorií. K tomu si připočtěte scénář plný konverzací, které umí správně zaútočit jak na sentiment, tak na mozkové buňky a skvělé výkon Morgana Freemana, nebo v té době osmdesátileté Jessicy Tandy. Několik kritiků tvrdí, že i přes předchozí nominaci za film Street Smart a množství televizních projektů, si Morgan přisvojil titul herecké stálice až po této role černošského šoféra pro bohatou americkou židovku. Co si o tom myslíte vy?
The Color Purple (režie: Steven Spielberg, 1985)
Někdo může namítnout, že Purpurová barva neslouží výhradně jako film o rasismu, ale atakuje i množství jiných, nejednou osobních útrap v životě fiktivní ženy. Souhlasíme, ale nezařadit jej do žebříčku, by byl velký omyl, protože Spielberg natočil opět skvělý film, kouzlem sobě vlastním. Je sice pravda, že události z knihy Alice Walker jemně ořezal, vynechal a zjemnil, i přesto však dokázal natočit mrazivé drama, plné skvělých výkonů a perfektně zvládnutých postav. Whoopi Goldberg a Oprah Winfrey sice nemusíte považovat za úžasné herečky, ale radím vám, abyste dali filmu šanci a rozhodně neprohloupíte.
12 Angry Men (režie: Sidney Lumet, 1957)
Náš původní seznam zakončujeme filmem, který bude znát každý poctivý filmový divák, a pokud ne, tak věřte, že vám následujících 96 minut prvotního zážitku velmi závidíme. Dvanáct rozhněvaných mužů jsme vám dávali do pozornosti minimálně v našem tipu na 30 filmových večerů během září, a pokud jste na něj zapomněli tehdy, můžete to nyní napravit. Kolega pepo ho v článku popsal jako brilantní konverzačku se špičkovými hereckými výkony a nikdo z nás proti tomu nebude nic namítat. O čem je ten slavný příběh? O 12 mužích zavřených v jediné místnosti, snažíc se dohodnout o vině či nevině mladého chlapce z chudé přistěhovalecké čtvrti. Celá diskuse se zakládá na stírání předsudků a logických pochybnostech, na které lidé stále více zapomínají díky své zaslepenosti.
Bonus: The Birth of the Nation (režie: D. W. Griffith, 1915)
Jeden z nejdůležitějších a nejodpornějších počinů kinematografie. Otec filmové řeči D. W. Griffith stvořil na svou dobu nevídaný epos z období občanské války Jihu proti Severu. Film se však dočkal smíšených reakcí. Hlavním důvodem byla propagandistická glorifikace Ku-klux-klanu a novátorský tvůrce byl obviněn z rasismu. Jako reakci na toto obvinění následně natočil čtyřhodinovou, paralelně vyprávěnou Intoleranci, ve které řeší téma rasismu v různých obdobích dějin. V Zrození národa se kromě několika dalších prvenství debutově předvedla křížová montáž, dodnes zažitý střihový postup praktikovaný např. při záchraně na poslední chvíli. Vybrali jsme ho jako bonus zejména z důvodu, že film prezentuje rasismus takříkajíc z "první ruky", ale jeho kvality jsou neopominutelné.
Tento seznam jistě nezahrnoval všechny podobně laděné filmy a netvrdíme ani, že všechny ze seznamu vám definitivně padnou a vyšplhají se do výšin ve vašich osobních žebříčcích. Snažili jsme se pro vás vybrat ty nejlepší, které nabízejí silnou myšlenku a zároveň oplývají silnou diváckou atraktivitou. Budeme rádi, pokud vám alespoň trochu rozšíříme rozhled, ale vy se rozhodne nebraňte rozšířit ho nám. Který film ze seznamu máte nejraději, nebo naopak, který vám tam nejvíc chybí? Své připomínky nám zanechte v komentářích.
