Díky ní bychom se na Měsíc mohli dostat jen za čtyři hodiny.
Jen málokdy se stává, že by internet obletěl fenomén, který nějakým způsobem souvisí i s vědou. Přesně to se však právě děje s něčím, co se nazývá EmDrive. Je to však zcela pochopitelné, protože EmDrive - a ne metaforicky, doslova - porušuje jeden ze zákonů fyziky. Není zcela jisté, jak funguje, víme jen, že je opravdu dobré to mít a podle vědců je lepší raději přesně nevědět, co se uvnitř děje, než aby to nefungovalo.
Pokud nyní začneš tlačit dlaní na stůl, tak jakkoli se to bude zdát bizarní, ten stůl začne tlačit zpět. Za předpokladu, že ten stůl se neohýbá a ani se nemá šanci zlomit, tlačí zpět stejnou silou, jakou tlačíš ty něj. Pokud vyskočíš a dopadneš na zem, vyvineš sílu, kterou na ni v okamžiku dopadu zapůsobíš. Země však v témže okamžiku vyvine stejnou sílu zpět. Pokud vzlétá raketa, na svůj odlet se odráží - využívá sílu plynů, které tlačí na zem a raketu stejnou silou vytlačují zpět. To vše od roku 1687 garantuje Sir Isaac Newton vydáním díla Philosophiae naturalis principia mathematica, kde mimo jiné představil Třetí Newtonův zákon nebo axiom akce a reakce.
„Dva hmotné body na sebe působí stejně velkými silami opačného směru, které současně vznikají a současně zanikají.“
To znamená, že pokud někdo vydá sílu nějakým směrem, k tomu, aby zákon platil, někde musí existovat druhá (nebo více sil), které tu první znegují. Jak jsme již zmínili, takovým principem vzlétají ze Země rakety. Akce hořících plynů tlačí na Zemi, čehož reakcí je vzlet rakety - zjednodušeně řečeno ji prostě odpálí. Raketa má tedy tah v podobě plynů, které ji tlačí pryč ze Země. Vše je tedy v pořádku, vzlet rakety na Zemi zanechal plno vířících se plynů. EmDrive však ve vakuu vytváří tah, aniž by cokoli zanechávala, vytvářela nebo využívala palivo. To se s Třetím Newtonovým zákonem neshoduje. Výsledky EmDrive jsou zjevné, a pokud by se potvrdily a součástka by se začala využívat, vesmírné cestování by se mnohem urychlilo. Na Mars bychom se dostali za 70 dní a to bez paliva. Téma je však kontroverzní a již několik let čeká součástka ke schválení. K tomu, aby bylo možné něco takového používat, by musel být pohybový zákon upraven a také všechny analýzy, práce a další zákony, které z něj vycházejí.
EmDrive vytvořil v roce 2001 Brit Roger Shawyer. Em je zkrátka pro electromagnetic, a to je i princip jeho fungování. Sestává se z kuželovité měděné dutiny s velkým otvorem. Do ní zařízení jménem magnetron vpustí elektromagnetické vlnění (vyrábí ho), které se ve vakuu donekonečna odráží od stěn přístroje, až vyústí do menšího kužele, který se postupně rozpohybuje, energii přenese a vytvoří tah. Tak zní teorie, která je experimentálně prokázána, že funguje. Vědci v laboratoři zachytili EmDrive vytvářet energii, ale k tomu, aby ve vědeckém světě něco fungovalo, musí to mít především teoretické zdůvodnění. Vysvětlení, které vynálezce nabídl se však bije s dosud zavedenými principy. Podle vynálezce Shawyera by EmDrive nemělo využití pouze ve vesmírném cestování, ale například i při futuristických létajících autech. Nekonečný zdroj energie by ve finále mohl pohánět celou planetu.
Nedávno však z NASA unikly papíry, které hovoří o tom, že by mohl být princip EmDrive publikován v prestižním vědeckém časopice AIAA Journal of Propulsion and Power, což by mohlo znamenat schválení EmDrive jako funkčního přístroje a po vydání bezpečnostních opatření a příruček by mohl být zaveden a používán jako běžná součástka. Zbývá si jen počkat na to, jak vědci dokázali vysvětlit spor s Třetím pohybovým zákonem tak, aby byl princip EmDrive stále validní. Toulky vesmírem tak možná brzy budou efektivnější, rychlejší, výrazně levnější a dostupné pro každého.
