Čekal, že ho v táboře budou mučit, ale dopadlo to úplně jinak.
Německá nacistická mašinérie se během druhé světové války příkladně starala o to, aby vymyla mozky svým vojákům a přesvědčila je o tom, že všichni kolem chtějí Německu ublížit a je třeba je prostě zničit a vyhubit. Nebezpečná ideologie se zanedlouho dostala i do hlavy Heinricha Steinmeyera, příslušníka Waffen SS, čili jedné z nejnebezpečnějších a nejotrlejších jednotek, jaké nacistické Německo zažilo. Naneštěstí pro Heinricha, po vylodění v Normandii ho zajali Spojenci a poslali do tábora pro válečné zajatce až do dalekého Skotska. Skončil ve vesničce Comrie v táboře Cultybraggan a přesto, že všichni věděli, k jaké jednotce patřil a čemu jako nacista věřil, nikdo se k němu nechoval nevhodně a všichni byli vlídní a přistupovali k němu s respektem. Po zajetí si myslel, že ho buď určitě zabijí, nebo ho nechají mučit a použijí bolestivé násilné techniky k tomu, aby od něj zjistili co nejvíce informací, ale nic z toho se nakonec neudálo.
Heinrich nemohl v první dny uvěřit, jak vstřícní jsou k němu jeho věznitelé a postupem času změklo i jeho srdce a z mysli zmizela nacistická ideologie, které do té doby tak slepě věřil. Sám tvrdil, že se z něj stal nový člověk a když se nakonec po válce dostal zpět domů, rozhodl se vesničku Comrie znovu navštívit. Při návštěvě v pozici svobodného občana se skamarádil s mnoha místními obyvateli a Comrie mu přirostla k srdci až natolik, že se ve své závěti zavázal darovat vše, co po něm zbylo, přímo vesničce a zejména jejím seniorům. Po prodeji domu a vyřešení všech záležitostí bylo jen nedávno fondu v Comrie odevzdáno více než 450 tisíc eur, i když Heinrich zemřel ještě v roce 2014, ale všichni zůstali spokojeni s tím, jak jeho příběh skončil. Po smrti ho dokonce nechali spálit a jeho popel byl rozprášen nad vesničkou. Na pobyt ve Skotsku tedy nikdy nezapomněl a protože po válce tam žil více než 20 let, cítil povinnost nějak to obyvatelům vrátit.
