Málokdo ví, kolik se toho ukrývá pod Národním divadlem
Existují místa, která jsou velmi populární na povrchu, ale absolutně neznámá v jejím podzemí. Jednou z takových lokací je bezesporu Národní divadlo. V rámci akce Na den pod zem jsme se vydali navštívit spletité podzemní chodby, kam veřejnost běžně nemá přístup. Co se v nich ukrývá? A proč vedou třicet metrů pod zem? Sleduj náš fotoreport.
Okolí Národního divadla jistě velmi dobře znáš. Národní divadlo mělo v jeho začátcích celkem dost pohnutý osud. Poprvé bylo otevřeno 11. června 1881, hned v srpnu toho roku však shořelo a na znovuotevření se muselo počkat po veřejné sbírce až v listopadu 1883. První představení tu pak měla Smetanova Libuše.
Nová scéna je prostor vedle divadla, který byl kompletně přestavěn do současné podoby v roce 1983. Budova Nové scény byla postavena v rámci rozšíření Národního divadla pro experimentální soubor Laterna magica. Velmi kontrastuje s Národním divadlem a kvůli svému provokativnímu zevnějšku se pravidelně dere do předních míst v soutěžích o nejošklivější stavby Česka. Na zevnějšku je obložena skleněnými tvarovkami ze skláren Kavalier, kterých je údajně 4306. Interiér zdobí zelený mramor. Ten sem přivezli až z daleké Kuby kvůli splacení dluhů Československu.
Venkovní prostor kolem Nové scény – náměstí Václava Havla – dnes občas slouží pro různé trhy a výstavy. Dnem i nocí také jako stylové místo pro setkávání lidí. Přímo z prostor Scény se přesuneme rovnou do jejího podzemí.
Šestipatrové podzemní prostory osvětluje tajuplné žlutozelené světlo. Náš průvodce nás několikrát upozorňuje, ať se neztratíme, protože systém chodeb a místností je opravdu spletitý a spíše připomíná takový podivný labyrint. O nějakém signálu na mobilu samozřejmě nemůže být řeč. Kromě zázemí pro zaměstnance se v chodbách ukrývá parkoviště, nekonečně technických místností a také sklad kulis.
Různě po chodbách můžeš zahlédnout překlápěcí retro hodiny Pragotron IPJ-0612. Od 70. let byly hojně využívány po celém Československu, a to hlavně ve veřejných budovách, tedy ve školách, na úřadech, nádražích. Vrchol tehdejšího nadčasového designu.
V těch nejspodnějších prostorách Nové scény se ukrývají stroje a nářadí, které používají technici ke správě Národního divadla.
Celou dobu procházíme kolem různě velkých pojízdných kufrů, které ukrývají menší kulisy, ale i kabely a další nástroje pro techniky.
Kufry se potom přesouvají po jednotlivých patrech velikými výtahy. Většími, než můžeš znát z paneláků a nemocnic. Tento může vyjet až na povrch náměstí Václava Havla. Trvá to 20 minut, takže my půjdeme raději po svých.
O výměnu čerstvého vzduchu v budovách se stará masivní síť vzduchotechniky. Je pro ni vyhrazena velká část podzemí.
Vcházíme do hornějších pater, kde se nachází sklady kulis a dekorací. Kulisy si divadlo vyrábí a pak je uskladňuje ve velkých žlutých kontejnerech.
Dřevěná deska na podlaze je pohyblivá po celém prostoru po kolejnicích a míří až do nákladního výtahu. Po desce lze dopravovat kulisy pohodlně mezi oběma scénami. Vedou vždy k velkým dveřím velkého výtahu.
Tyto výtahy jsou ještě větší než ostatní – uvezou až šest tun nákladu. Kvůli své velikosti jsou také velice pomalé. Ústí až k budově divadla ke kamionům, kde do nich personál vyloží náklad. Pak sjede opět dolů pod zem a po kolejnicích potom na dobře dostupné místo, kde se dál rozebere.
Kulisy jsou tu k vidění rozličné. Od auta přes ocas letadla po obrovskou židli. Prostory Národního divadla jsou ale pro větší skladování nedostatečné. Proto tady skladují jen materiály na několik blízkých představení, které se hrají v ten den, nebo pár dalších. I proto chce divadlo zbudovat sklady na pražské Invalidovně, odkud by kulisy posílalo do divadla lodí po Vltavě jako kdysi dávno.
K tomu jsou připraveny dveře, jež zároveň slouží i jako protipovodňové. Ústí přímo k Vltavě – asi metr a půl nad hladinu řeky. Jdou dobře vidět z Žofína. Při povodních v roce 2013 byly dveře zaplaveny do poloviny své výše a katastrofu v pořádku ustály. Navazují na kolejnicový systém, a v budoucnu se počítá ještě s dobudováním mola. Důvod lodní přepravy je prostý – špatná dopravní situace v Praze.
Otevírání tohoto těžkého poklopu také není jenom tak. Trvá to několik dlouhých minut a může ji provádět jenom pověřená osoba za pomocí řídící jednotky, která spíše než otevírání dveří připomíná účel úplně jiný.
Z podzemí jsme se dostali zase zpátky na povrch, rovnou do hlavního sálu Národního divadla. Hlavní jeviště má hloubku a šířku 14 metrů. Lze s ním jednoduše pohybovat pomocí hydrauliky, lehce jde naklonit nebo otočit.