Stále populární téma si za poslední roky získalo nemálo pozornosti a jinak tomu není ani v dnešních dnech.
Rok 2017 se ještě ani pořádně nerozběhl a už jsme svědky mimořádných vesmírných objevů. Pravděpodobně jste již kdesi v médiích postřehli, že jeden z nejnovějších je právě objev sedmi exoplanet obíhajících kolem hvězdy TRAPPIST-1 ve vzdálenosti 39 světelných let od Země. Když se podíváme zpětně na nejzajímavější kosmické události za poslední roky, tak zjišťujeme, že naše vědecké kapacity a technické vymoženosti výrazně pokročily vpřed, díky čemuž nyní pomalu, ale jistě, sklízíme požadovanou úrodu. O vesmíru toho víme na naše poměry hodně, ale vzhledem k jeho rozměrům a našemu malému dosahu jsme teprve ve směru jeho objevování v plenkách. Například nemáme ani pořádně zmapovanou naši sluneční soustavu, ale zároveň jsme schopni pozorovat a vyhledávat objekty v gigantické vzdálenosti desítek světelných let.
Ne každý člověk je ale podobnými záležitostmi fascinován, ale stovky milionů z nás si určitě položily alespoň jednou v životě klasickou otázku - jsme v kosmu sami? Myšlenka existence mimozemských civilizací se vleče s lidstvem už celé věky, ale definitivní odpověď jsme stále nenašli. Naštěstí s dynamickým technologickým a znalostním pokrokem jde ruku v ruce přibližování se k vytouženému vyřešení celé kontroverzní věci. Nejdříve si ale musíme uvědomit a ujasnit - jak takoví mimozemšťané vůbec vypadají? V první řadě je třeba zapomenout na sci-fi představy z filmů a seriálů, že se jedná o šedé nebo zelené mužíčky s velkýma očima či nelítostné vetřelce a predátory bažící po lidské krvi. Slovo "mimozemský" by mělo vzbuzovat představu něčeho, co prostě jen existuje a žije mimo Zemi. Vždyť například i hory na Marsu jsou mimozemské, prstence Saturnu jsou mimozemské, atmosféra Venuše je mimozemská a podobně.
Lepší je představa některých primitivních forem života, tedy, buď by šlo o mikroorganismy nebo malá stvoření pobíhající kdesi po jiných planetách (o velikosti pavouků, myší či psů). Častokrát se říká, že když mohl za vhodných podmínek vzniknout život na Zemi, může i v jiných končinách vesmíru, vždyť je přece gigantický. Nemusíme se hned poohlížet po vzdálených koutech, stačí nakouknout do našeho blízkého okolí a jako příklad může posloužit planetka Ceres. O ní jsme doposud vydali nemálo příspěvků, ale vyjděme z nejnovějšího, kde se mimo jiné píše - mezinárodní tým vědců objevil v oblasti o rozloze 1000 kilometrů čtverečních v blízkosti kráteru Ernutet organické látky! Planetka má vynikající podmínky pro evoluční abiogenezi. A právě dané těleso je pro vědce velmi lákavé, protože na jeho povrchu můžeme poprvé najít život nacházející se mimo Zemi.
Ale i nemusí, ale pátrání zdaleka nekončí. Vraťme se ještě k systému TRAPPIST-1. Proč je soubor planet obíhajících kolem chladného červeného trpaslíka pro výzkumné pracovníky tak důležitý? Představte si, že hledáte na odlehlém ostrově jeden vzácný poklad, ale místo toho najdete rovnou tři. Nemalý úspěch. Ano, objeveno bylo 7 planet (pro připomenutí, TRAPPIST-1b, TRAPPIST-1c, TRAPPIST-1d, TRAPPIST-1e, TRAPPIST-1f, TRAPPIST-1g a TRAPPIST-1h), ale nejzajímavější z nich jsou právě ty s koncovým označením e,f a g. Nacházejí se totiž v obyvatelné zóně, kde není ani příliš horko, ani chladno. Objev je výjimečný také v tom, že kolem jedné hvězdy obíhají rovnou tři zmíněná tělesa s vhodnými podmínkami pro vznik života, což se dosud nikde jinde nenašlo. Dokonce mají i skalnatý povrch a atmosféru vhodnou na přítomnost kapalného skupenství vody. Podle vědců není vyloučena ani možná přítomnost uhlíku, dusíku a kyslíku, což je velmi dobrá zpráva.
Na danou soustavu se můžeme dívat i jiným úhlem pohledu. Tamní trpaslík bude díky svému pomalému spalování "paliva" fungovat mnohem déle než naše Slunce, a proto se nedá na sto procent vyloučit, že jednoho dne, když už to nebude v našem solárním systému to pravé ořechové, se lidé vydají kolonizovat právě zmíněné 3 vhodné planety. Proč ne, zajistilo by to přežití lidstva na další miliardy let. Nuže, i zde nacházíme problém. Jakkoli vyspělí se zdáme, stále jsme jen v plenkách, čehož důkazem je i fakt, že nemáme k dispozici technologie schopné přepravovat lidské posádky a přístroje na vzdálenost desítek světelných let v relativně krátkém čase. Jde o velkou brzdu bránící v hledání důkazů mimozemského života a i proto jsme ještě nic neobjevili.
Nesmíme zapomenout ani na zajímavý Fermiho paradox. Nejdeme si ho nyní podrobně rozebírat, protože jsme se mu již věnovali dříve. Podrobnosti naleznete ve dvou článcích, a to Fermiho paradox: Kde jsou všichni mimozemšťané a jejich civilizace? a Fermiho paradox: Tajuplné odkazy a přítomnost vetřelců na Zemi. V krátkosti, jde o problematiku, které se důkladně v předchozím století věnoval Enrico Fermi. Jednou si položil otázku: „Kde všichni jsou?“ a právě to ho nakoplo k vytvoření pozoruhodné teorie, o níž se dočtete v přiložených odkazech. Zbývá nám věřit, že zmíněný vznik života nebo jakýkoliv jiný způsob vzniku života už někde „běží“ a čeká na objevení.
Je třeba si přiznat, že nejde o nenáročnou záležitost. Ale pravděpodobnost, že jednoho dne „je“ konečně objevíme je velká a říká se, že historický nález je už jen otázkou času. Ať už se k němu vědecké špičky dopracují za 5, 10, 30, 50, 80 let nebo několik století určit nedokážeme.
