Nier: Automata je právě v prodeji a je dalším důkazem, že PS4 je momentálně na vrcholu.
Ještě předtím, než mi připadne úloha zrecenzovat nový Mass Effect, kterého se bojím jako čert kříže, mohl jsem se uvolnit při nejnovějším počinu studia Platinum Games. Nedávno jim Microsoft zrušil Scalebound, a tak si alespoň spravili chuť úžasným Nier: Automata. A přestože je hra k dispozici už i na PC (dávejte si však pozor, jde o otřesný port), můžeme ji částečně považovat za PS 4 exkluzivitu. Neradi se navážíme do Microsoftu, protože pevně věříme, že nám na E3 vytřou zrak, ale na jaře jim prakticky nic velkého nevychází, zatímco Sony od ledna poslala mezi hráče Gravity Rush 2, Nioh, nesmírně kvalitní Horizon: Zero Dawn a nově už i Nier: Automata. Sony jednoduše jde karta a každá jejich hra v posledních měsících dostává nejvyšší hodnocení a daří se jim i v prodejích. Těžko říci, zda se komerčně bude dařit i Nier, z kvalitativního hlediska se však hráči nemají čeho obávat. Popravdě řečeno, až tak unesený jako většina recenzentů ale z GR2 ani Nioh nejsem.
Jedním ze základních pilířů úspěchu titulu je i příběh. Nier: Automata je součástí světa Drakengard, přičemž jde o pokračování (i když ne přímé) titulu Nier z roku 2010. V ději přebíráme kontrolu nad postavou jménem 2B. Jde o jednoho z mnoha androidů sloužících na zničení robotů a mimozemšťanů, kteří kdysi zpustošili Zemi, zatímco její zbylí obyvatelé, kteří útok přežili, žijí na Měsíci. Lidstvo se však chce vrátit zpět a právě na to slouží jednotky Yorha. Bohužel, víc jsem se o společnosti po prvním projetí hry nedozvěděl a také jsem nebyl spokojen s množstvím prostoru některých postav. A právě to je největším problémem této hry. Pokud ji chcete projít naplno, musíte odblokovat celkově 26, opakuji 26 konců, z nichž některé spočívají v tom, že na samém konci hry budete muset místo dialogu A zvolit dialog B. Nier tak projdete klidně i pětkrát a stále nemusíte být spokojeni s tím, co vám hra ukázala. Po prvním ani druhém průchodu vám totiž příběh stále neodhalí více než třetinu hlavní zápletky a dopodrobna nepoznáte ani všechny hlavní postavy. Titul je sice vzhledem k žánrové zasazení (open world akční RPG) velmi krátký, a tak mi trvalo přesně 16 hodin, než jsem ho pokořil. Pokud byste však spěchali a vykašlali se na subquesty, projdete ho za maximálně 8 hodin.
A klidně tak můžete učinit, protože většina z nich nijak extra nedováří svět. Pár z nich vám něco napoví o strojích a jejich chování, většinou je to ale dělání laskavostí, sekání robotů a sbírání různých nástrojů. Jednoduše nic, bez čeho byste se neobešli. Byl bych mnohem raději, kdyby se vývojáři více zaměřili na hlavní příběh a tolik jej nerozkouskovávali. Po prvním průchodu jsem se rozhodl skočit hned na druhého, ale kvůli jakémusi bugu nejsem schopný začít New Game+, a tak jsem to prostě vzdal. Byl bych jen frustrovaný, že pokud se chci do tohoto krásného světa ponořit hlouběji, musím si vyčlenit několik desítek hodin navíc. Při klasických RPG ve velkých světech by to nebylo nic zatěžujícího, ale se stejnými či podobnými questy to není až tak atraktivní. Jediné, co vás táhne k samotnému hraní (namísto čtení si spoilerů na internetu, respektive sledování jiných konců na Youtube) je velmi návyková a neuvěřitelně zábavná hratelnost.
V tomto bodě hře skutečně není co vytknout. Dokonce i procházky přes celou mapu jsou zábavné, protože se můžete kochat bohatým světem (art styl je svébytný, ale pokud mu přijdete na chuť, budete více než spokojeni). „Grafika“ sice nevypadá jako z roku 2017, čemuž nasvědčuje kvalita textur, stíny, množství, respektive „nemnožství“ detailů a mnohé další aspekty, ale nijak výrazně neurazí. A přestože by mi to u jiných her vadilo, v tomto případě jsem si to uvědomil až při psaní recenze. Ne že by na hře nebylo viditelné, že by se jí hodil modernější vizuální kabátek, vůbec to však nevadí ani nijak nedegraduje pocitu z hraní. Nier si jednoduše užijete „v běhu“, ať už prozkoumáváte oblasti nebo jedete od jednoho questu k druhému.
A protože jsem ji už nakousl v odstavci výše, je načase věnovat se hratelnosti. Ta je při otázce, zda se vám vyplatí do hry zainvestovat, klíčová. I proto jsem rád, že mohu napsat následující: Střety s nepřáteli si budete nesmírně užívat. Nejsem vyznavačem podobných hack 'n' slash combat systémů, ale k Nier se nesmírně hodí a i díky němu jsem se těšil na každý souboj. Umím si ale představit, že by se po pár dalších hodinách trochu okoukal i mně, protože jde skutečně jen o dva tři komba, pár dalších úderů a kombinování s útoky speciálního Podu (velmi povedený aspekt titulu, ať už hratelností nebo příběhově, klobouk dolů), vašeho asistenta v boji. Zbraně mi také nepřišli dostatečně odlišné a neměl jsem ani šanci je velmi upgradovat. Najít některé komponenty se mi nepodařilo i přesto, že jsem chodil do každého rohu ulice.
Co se soubojů týče, zmínit musíme i nepřátele. Ti se po čase už ohrají a velmi rychle zjistíte, co na kterého platí. Nepotěší ani fakt, že si vývojáři nedali až tak záležet na jejich designu, což se projevilo i na počtu specifických druhů, kterých mnoho skutečně není a dokola se tedy opakují. V případě, že se nepustíte do o 20 levelů silnějšího soupeře, bez problémů ho zdoláte. I proto doporučujeme začít hru na obtížnosti Hard. Velmi rychle zjistíte, co a jak a následně vás hra alespoň častěji přinutí přemýšlet a odskakovat. V podstatě je ale combat zcela triviální a nevyžaduje žádnou strategii. Stejně jako bossové. Stačí jen uhýbat a následně sekat. V polovině boss fightů tak nabýváte pocit stereotypu, zvláště, když trvají o něco déle, než by měly. Ne že by bylo jejich zdolávání frustrující, jde spíše o něco horšího - o málo způsobů, jak combat systém okořenit.
Nesmírně mě zklamali hlavní záporáci, které už znáte z trailerů. Nulové charisma, nulové vybudování jakéhokoliv vztahu s nimi, nulový pocit osudového boss fightu (za to může i jejich minimální přímá angažovanost v ději a samotná délka hry). Na rozdíl od 9S a 2B nevedou až tak zajímavé dialogy a téměř nic nepředvedou. Hra má dost citelný problém s gradováním, kdy je až na pár příběhových momentů vše mírně generické a bez emocí. Zbývající postavy se však scenáristům povedly. Poslouchat rozhovory 2B a 9S bych dokázal poslouchat po celou dobu hraní, i proto je pravděpodobné, že když v létě alespoň trochu utichne to videoherní šílenství, vrátím se k nim. První konec byl skvěle napsaný, nadabovaný (rozhodně doporučuji japonštinu s anglickými titulky) a dostal se mi pod kůži. Škoda, že se emoce začaly u postav projevovat až tak pozdě v ději a přitom až tak brzy po zahájení hry. Ještě předtím, než se začnete ohánět s tím, že hra není krátká, neboť má desítky konců... Jsem spíše fanouškem uceleného příběhu než mnoha variant jeho rozdělení. Příběh a jeho postavy raději vnímám v jedné rovině. Scénáristé mají více práce s psaním odlišných konců a chováním postav než s komplexním budováním jejich charakterů, nečekaných zvratů a úderného děje, protože ho musí kouskovat na mnohé, mnohé linie.
Nicméně, kvůli úžasným hlavním postavám, „mytologii“ a pro mě osobně nádhernému světu (Amusement Park, les či hrad jsou skvělými lokacemi, do kterých se budete vracet velmi rádi) ve spojení s melodickým soundtrackem (v tomto případě bych to skutečně raději nazval hudbou), jenž prostě nemá slabé momenty, si ty konce rád zahraju. Pokud mi to tedy hra skrz ten nepříjemný bug dovolí.
Osobně považuji cenu obsahu, který titul nabízí, za mírně neadekvátní. Pokud si však počkáte na nějakou slevu, respektive budete přemýšlet o bazarovce, mohu vám ji jen doporučit. Dojme vás příběh, unesou vztahy mezi stroji „bez emocí“ a celé to přelouskáte klidně i za den, za co se „zavděčíte“ právě hratelnosti, která vám nedovolí konzoli (případně počítač) vypnout. Zapomeňte na nepříliš oslňující „grafiku“, vše ostatní v Nier: Automata funguje téměř na jedničku. Tedy v případě, že máte desítky hodin volného času. 8,5/10
Hru na recenzi poskytl český distributor Cenega, zakoupit si ji můžete například zde.
PS: Mise ve stíhačce mi zvláštním způsobem připomínaly klasiky na PS1 či PS2. V dobrém, samozřejmě
