V rozhovoru s Hansem Zimmerem jsme šli do hloubky komponování filmové hudby a mimo jiné se dozvíte i to, jak dělá na soundtracku více skladatelů.
Před blížícími se červnovými koncerty Hanse Zimmera a jeho orchestrální sestavy v Praze a Bratislavě jsme dostali možnost si s velikánem filmové hudby popovídat. Pro jeho vytíženost komponováním hudby do Nolanova Dunkirku bylo osloveným médiím nabídnuto shodně po 10 minutách Zimmerova času. Náš telefonát nakonec překročil čtvrthodinu a kromě milého a přátelského přístupu nám německý skladatel dopřál poutavé vyprávění o mnoha částech jeho kariéry a několikrát se s námi dobře nasmál. Vášeň pro hudbu dýchá snad z každé jeho odpovědi. Po nejistotě Hansovy asistentky ohledně vyslovení mého jména, začal Zimmer nádherným přednesením „Jakub“.
Zdravím, pane Zimmer.
Říkej mi Hansi, prosím.
Zdravím, Hansi. Děkuji, že jste si na nás našel čas. Mé jméno je Jake (Jakub), studuji na University of Worcester a píšu pro Filmkult. Jelikož náš čas je dost omezený, je v pořádku, pokud se do toho hned pustíme?
Jasně, není nutné být zdvořilý. Ptej se.
Hudbu komponujete už celé dekády, pracoval jste s těmi nejlepšími režiséry a máte za sebou prakticky všechny žánry. V čem hledáte motivaci a nemáváte postupem času větší problém s tvořením co nejoriginálnější hudby?
Upřímně si myslím, že motivace je vždy stejná a motivace samotná je v dnešním světě skutečný luxus. Každý film totiž začíná stejně - někdo, například režisér, vám zavolá a řekne „Chci ti říct příběh“. Ono je něco skutečně úžasného na možnosti poslechnout si člověka vyprávět příběh. Stává se to tak zřídka. Někdo vám chce vyprávět zajímavý příběh, který vás inspiruje, no a to je můj život. Někdo mi řekne „Mám pro tebe příběh, je něco, co bys k němu rád přidal? Napadá tě podtext, který bys chtěl přidat svou hudbou?“ Pokud je ten příběh zajímavý... A čím komplexnější je nebo čím komplexnější je povaha samotného příběhu, čím komplexnější je jeho konflikt nebo srdce, duše, jeho politika nebo cokoliv, co je jeho jádrem, tím... Jak člověk nemůže být inspirován tím, že mu někdo zavolá a řekne „Řeknu ti příběh“?
Jak funguje spolupráce dvou a více skladatelů na jednom projektu? Koneckonců, sám jste to již několikrát zažil.
Vezměte si například Batman Begins, kde jsem spolupracoval s Jamesem Newton Howardem. Pro mě to bylo velmi jednoduché, protože jsem Chrisovi neustále říkal: „Nejsem si jist, zda tento projekt dokážu utáhnout, protože nedokážu být Temný rytíř a zároveň Bruce Wayne.“ Přizvat dalšího skladatele byl Chrisův nápad, řekl: „Proč nezkusíš spolupracovat s dobrým přítelem?“ Já jsem s tím přišel za Jamesem, protože je v první řadě úžasný skladatel a jeho práce má určitou esenci elegance. Tato elegance byla v přímém kontrastu se syrovým a animalistickým Batmanem, kterého jsem do projektu chtěl přinést já. V konečném důsledku tedy James skládal všechny krásné motivy, zatímco já jsem se mohl ponořit do mé elektronické punk fáze.
Když už zmiňujete Chrise Nolana, co dělá vaši vzájemnou spolupráci tak výjimečnou?
Vlastně ani nevím. Myslím, že máme při práci dobrou vzájemnou chemii, myslím, že riskujeme... Ne. Abych se vyjádřil skutečně přesně: Chris mě nechává riskovat a chrání mě. Když se zamyslíte nad tím maličkým děsivým zvukem, který jsem vytvořil pro postavu Jokera. Víte, filmové studio investuje balík do svého velkého Batman filmu a dokážete si představit zahrát ten zvuk na meetingu všech hlav studia a říct: „No, tak toto je hudební motiv vašeho nového letního hitu?“ Nemyslím si, že by u nich moje kariéra ještě měla budoucnost. Nicméně způsob, jakým Chris pracuje, je i to, že si dává záležet, aby chránil to, co dělám. A to je velmi důležité. Mít s někým podobný vztah vás povzbuzuje k anarchii, bláznivosti a experimentování. A vy víte, že on to experimentování bude vždy chránit.
Rád bych se zeptal na Interstellar. Bylo při komponování hudby k Interstellaru od samého počátku vaším záměrem vyhnout se nástrojům a postupům použitým v minulosti a přijít s něčím zcela novým a nekonvenčním?
Absolutně. Celé to začalo jako... Víte co? Dám vám více než jen odpověď na vaši otázku. Jednou jsem někde potkal Chrise, on se na mě podíval a zeptal se mě jednoduchou věc. Říkal, že mi pošle dopis, jehož obsah má jaksi vztahovat k příběhu jeho následujícího filmu, ale neřekne mi, o čem samotný film bude. Chtěl vědět, jestli mu dám jeden den svého času a složím cokoliv, co přede mě inspirace při čtení toho dopisu postaví. Já jsem na to okamžitě přistoupil, znělo to jako zajímavý experiment. Brzy nato jsem obdržel zmíněné psaní (nádherně napsané na psacím stroji, nikoliv na počítači). Ve skutečnosti jsem nikdy nikomu neřekl, co přesně v něm stálo, ale v podstatě šlo o vyprávění o vztahu, který má otec ke svému dítěti.
Tak jsem si sedl a napsal skladbu o vztahu k mému synovi. Zavolal jsem Chrisovi a řekl: „Ahoj, jsem hotový. Chceš přijít a poslechnout si to?“ Samozřejmě, bylo to velmi křehké dílo. Velmi neepické. Chris přišel, zahrál jsem mu svoji skladbu a zeptal se, co si myslí a on zareagoval: „Myslím, že je čas, abych ten film natočil.“ A já jsem se ho zeptal: „Ale co je to za film?“ (smích). No a až tehdy mi řekl, že je to epický film odehrávající se ve vesmíru. „Ale já jsem právě složil tento křehký, osobní kousek hudby. Jak něco takového zapadá do vize a nápadů, které máš?“ A on řekl: „Teď už vím, co je srdce celého příběhu.“
Byl to velmi umný způsob, jak mě nechat deklarovat mé srdce. Jak vyjádřit jádro všeho. Pak jsme se začali bavit o zbytku práce a napsali jsme seznam všeho, co jsme udělali v minulosti a řekli jsme si: „Okej, tohoto všeho se zbavme.“ Takže když jsme se podívali na to, co nám zbylo, zjistili jsme, že nám nezůstalo vůbec nic (smích). Ó, ne, žádné syntezátory, žádné bicí (smích). A Chris přišel s myšlenkou kostelních varhan. V momentě, kdy to řekl, okamžitě jsem si představil píšťaly varhan a víte, ony skutečně vypadají jako rakety. Další věcí je, že všechny ostatní nástroje jsou přímou interakcí - zvuk je tvořen svaly hrající osoby. Ale u varhan ne.
Je to kus technologie. Navíc funguje na bázi vzduchu a já jsem přemýšlel nad konceptem vzduchu jako jedné z nejcennějších komodit ve vesmíru. Líbilo se mi, že ta myšlenka měla všechny aspekty, které byly skvělou metaforou pro příběh, který jsme se snažili vyprávět. A byl to Chrisův nápad, všechny zásluhy by měly patřit jemu. Je vtipné, že jeho nápad způsobil, že jsme neměli k dispozici žádné nástroje a jeho nápad také naštěstí zachránil samotnou existenci hudby v celém filmu.
Slyšeli jsme, že Chris Nolan nemá příliš v lásce temp music. Jako skladatele vás to musí dozajista těšit, ale jak podobný přístup formuje kreativní proces ve srovnání s projekty, které temp music používají?
Na to se mě ptáte v opravdu špatný den, protože momentálně jsem pod enormním množstvím tlaku, abych vytvořil další kus hudby, protože nemáme žádný temp. Víte, musíme ten film postavit před publikum, a tak dále, a tak dále. Takže ano je to skvělé a také to znamená, že vůbec nespím, protože musím neustále skládat temp. Nelze před tím utéct... Ale to byla spíše ironická odpověď. Skutečná odpověď zní: Ano, samozřejmě to je přece naše práce. Naší prací je vzít prázdný kus papíru a tvořit. Vrátím se ještě k Interstellar. Jednou z věcí, které mě pronásledovaly, bylo, co udělal Stanley Kubrick při 2001: Vesmírná Odyssea, kde neustále využíval nejlepší hudební díla.
No pak jsem se snažil zamyslet se z perspektivy publika a napadlo mě, že možná s výjimkou The Blue Danube tato díla lidé neznali a vše, co vnímali, byla dobrá hudba, kterou režisér zakomponoval do filmu. Cíl byl tedy jednoduše napsat dobrou hudbu a ničeho se nebát. Ne, nesnažím se porovnávat s Ligetim, Straussem ani žádným jiným brilantním hudebním skladatelem minulosti. My se prostě snažíme ze všech sil tvořit nejlépe, jak v daný moment dokážeme.
(V tomto okamžiku nám Hansova asistentka oznámila, že pro nabitý skladatele program nám zbývá poslední otázka)
Tak na závěr: Jaký je postup při výměně skladatelů na poslední chvíli? Začíná nový skladatel zcela od začátku, nebo jsou některé z předešlých aspektů nějakým způsobem použity také?
Víte, dodnes se sám sebe ptám, jestli jsem slyšel, co Alan Silvestri složil pro Piráty a on mi to nechce pustit (smích). Ne, neslyšíte, co udělali. Myslím, že ne. Naopak, začínáte, jako kdyby před vámi žádný skladatel při projektu nebyl. Musíte. Ono je to všechno velmi často jen problém špatné komunikace. Víte, hudba je... Věc se má takto - hudbu je nemožné obhajovat. Buď u lidí rezonuje, nebo ne. Já nedokážu přesvědčit režiséra, aby se mu daná skladba líbila, dává to smysl? Jim se buď zalíbí, nebo ne. A ono to není ani o tom, zda se jim hudba líbí. Důležité je, aby s nimi v určitém smyslu skladba emocionálně pohnula a v kontextu filmu s nimi musí rezonovat právě tímto způsobem, musí být podtextem způsobu, jakým chtějí vyprávět film právě oni. Buď se vám to podaří, nebo ne.
Mně samému to často zabere mnoho, mnoho pokusů, než se tam dostanu. John Powell mi jednou řekl něco velmi pravdivého. V té době jsem byl uvízlý při tvorbě soundtracku, celé dva týdny bez napsání jediné noty. Nevěděl jsem, co si počnu a on mi řekl, že je to jako cokoliv jiného. „Musíš tomu jen dát čas, dostat to do rukou.“ Je to jako učit se hudební etudu na piánu. Nikdy ji nezahrajete dobře napoprvé. Musíte jí věnovat čas, naučit se ji, dostat ji do rukou a učinit ji svou vlastní... Odpověděl jsem na vaši otázku?
Myslím, že rozhodně ano. Ještě jednou vám děkuji.
Ne, to já děkuji.
Přeji krásný zbytek dne.
Hezký večer i vám.
A v tomto okamžiku jsme se s Hansem museli rozloučit. Je nám jasné, že vás to mrzí, stejně tak to mrzí nás, neboť šlo o pohlcující odpovědi a my doufáme, že v budoucnu budeme mít příležitost položit Hansovi i zbývající otázky. Nenechte si ujít blížící se bratislavský a pražský koncert tohoto velikána filmové hudby. Vidíme se 2. června na zimním stadionu Ondreje Nepely a 4. června v O2 Aréně. Lístky lze zakoupit i po kliknutí na tento a tento odkaz.
