Nejnovější díl série Persona z dílny studia Atlus je již nějaký ten týden na světě. A podle všeho to nemohlo dopadnout o moc lépe.
Pokud jste dosud neslyšeli o herní sérii Persona, je nejvyšší čas se o ni začít zajímat. Jedná se o největší a nejznámější spin-off značky Megami Tensei a první díl této letité ságy spatřil světlo světa pod názvem Revelations: Persona (v Japonsku jako Megami Ibunroku Persona) v roce 1996 (hra původně vyšla na první PlayStation, v roce 1999 se dočkala portu pro PC a o deset let později i pro kapesní konzoli PlayStation Portable). Od vydání úvodního dílu však už uběhly více než dvě dekády a letos v dubnu, celých osm let od představení čtyřky, se hráči konečně dočkali Persony 5. A čekání se vskutku vyplatilo.
Přes den student, po škole zloděj srdcí
Dějištěm nového pokračování se stalo rušné Tokio a hráč se v něm ujímá role nemluvného protagonisty, který byl po jisté nešťastné opletačce se zákonem přeřazen na místní střední školu Shujin Academy a musí teď sekat samou dobrotu, jinak bez milosti poputuje do nápravného zařízené pro mladistvé. Zprvu nudný studentský život však rázem nabere výrazný spád, když v sobě hlavní hrdina se svými přáteli probudí své vnitřní Persony (jakési manifestace jejich duše) a stanou se z nich maskovaní fantomové, kteří kradou ze srdcí zlovolných dospěláků jejich zkažené touhy a úmysly. Začínáte tak vést dvojí život – přes den usedáte ve školních lavicích, vzděláváte se, píšete písemky a snažíte se vyhýbat problémům, když ale odbije poslední hodina, spřádáte tajné plány se svými společníky a společně se vydáváte na cesty do nadpřirozených říší, o kterých ostatní nemají ani sebemenší tušení.
Zde se hráč utká s celou řadou bizarních nepřátel, čímž se dostáváme k soubojovému systému, který je stejně jako budování vztahů s kamarády nebo zdokonalování vlastností postavy další neodmyslitelnou součástí hry. Střety po vzoru předchozích dílů probíhají formou tahů, při nichž je nutné (zejména u silnějších nepřátel) důkladně taktizovat, odhalit protivníkovy slabiny a využít jich ve svůj prospěch. K tomu můžete upotřebit zbraně na blízko i na dálku, ale nejčastěji se budete samozřejmě opírat hlavně o speciální schopnosti vaší Persony.
Stojí za zmínku, že postupem času se hráč naučí absorbovat i Persony nepřátel, které posléze může nad rámec své základní využívat v boji nebo je třeba může zkombinovat a vytvořit tak díky tomu jednu novou, silnější Personu.
100hodinová jízda, která není pro všechny
Opomenout nemůžeme ani neotřelé vizuální provedení, které vychází z populárních japonských motivů a stylizace. Stejně ale jako u spousty jiných východních her, i v tomto případě platí, že grafické zpracování nemusí být po chuti každému, a pokud už jen při letmém pohledu na anime dostáváte kopřivku, cestu přes zevnějšek k samotnému jádru hry si prokoušete zřejmě jen stěží. Nicméně v opačném případě, pokud se řadíte mezi fanoušky tohoto charakteristického stylu kresby, se do hry pravděpodobně zamilujete hned na první pohled, byť v některých částech na své atraktivitě titul trochu ztrácí. To je nejspíš spojené s faktem, že hra jakožto jeden z posledních počinů podobně obřího rozměru (ne-li jako vůbec poslední) vyšla jak pro aktuální generaci konzole od Sony, tak i pro tu předchozí.
A když říkám, že Persona 5 je hrou obřího rozměru, myslím tím vážně obřího. Přeloženo do čísel to znamená, že si na hraní budete muset vyhradit alespoň 100 hodin svého drahocenného času (loudalové radši 200). S tím už ale znalci předchozích dílů asi dávno počítají.
Na hře se však najde i pár negativních vlastností. Jednou z nich jsou přespříliš časté načítací obrazovky, což ale naštěstí zachraňuje skutečnost, že na konzoli PlayStation 4 jsou ještě relativně krátké. Poněkud rušivé mohou být i některé očividně nelogické pasáže ve scénáři. Nováčky navíc může zaskočit, že nemalou část hry stráví jen monotónním mačkáním křížku při posunování dialogů. Problém není v tom, že by rozhovory byly nezajímavé a nudily vás, ale často jsem nabýval pocitu, že by se dané sdělení dalo vyjádřit při zachování srozumitelnosti o dost stručněji. To je ale asi jen má osobní drobná výtka, kterou jiní sdílet nemusí.
Třes se, Final Fantasy
Přesto se většina drobných neduhů pod nánosem ohromné míry kladů a zábavnosti úspěšně vytrácí. O tom mimo jiné svědčí i oslavné recenze zahraničních i domácích webů. Pokud se podíváte na známý agregátor Metacritic, zjistíte, že z dosavadních 85 recenzí od kritiků jsou všechny bez výjimky pozitivní a průměrné hodnocení hry činí 93 bodů. A o mnoho jinak tomu není ani z pohledu samotných hráčů. Někteří dokonce neváhají zajít tak daleko, že Personu 5 nazývají nejlepším titulem ze žánru japonských RPG her všech dob. Jiní jsou ve svém hodnocení trochu střízlivější a místo „všech dob“ píší „za poslední desetiletí“ nebo „od dob Final Fantasy“. I tak se ale pořád jedná o ohromný úspěch.
V redakci jsme sami zatím celou hru ještě nepokořili, a proto se v tuto chvíli zdráháme udělit vlastní číselné hodnocení. Avšak z toho, co jsme zatím viděli, se fantastickým recenzím z celého světa vůbec nedivíme. Právě naopak. A jak jste na tom vy? Už jste se také vydali to virtuálního Tokia? Dejte nám vědět níže v komentářích.
Hru Persona 5 si můžete pořídit například v obchodě Ciernydrak.sk.
