Nečekejte klasický válečný film. Je však pravdou, že tomuto filmu se dramatické prvky a dialogy hodí mnohem více.
Když v roce 2011 vtrhl do kin Rupert Wyatt s perfektním Zrozením Planety opic, asi jen málokdo tušil, že se snímek chytí tak dobře, že dostaneme rovnou celou trilogii. V roce 2014 dorazil Úsvit planety opic, tentokrát pod režijním dohledem Matta Reevese. V našich končinách byla dvojka přijata trochu chladněji než Zrození (v Americe se chválilo mnohem více), ale stále šlo o vynikající blockbuster. Nebylo nejmenších pochyb, že se dočkáme i trojky, a ten čas konečně nastal. Válka o planetu opic může začít. Podařilo se Mattu Reevesovi zachovat laťku kvality a završit (zatím) trilogii pořádně epicky?
Příběhově se ocitáme dva roky po událostech minulého dílu. Opice a lidé jsou nyní v otevřené válce. Několik následovatelů Kobu (záporák z minulého dílu) se přidalo na stranu lidí, Caesar (Andy Serkis) a jeho věrní se před nimi skrývají v lesích a odtud koordinují útoky. Ačkoli, „útoky“ není správné slovo. Bojují jen tehdy, když na ně lidé zaútočí. Ty vede nemilosrdný a fanatický plukovník (Woody Harrelson), který chce opice vyhladit jednou provždy. Caesarovy zoufalé snahy o mír se však opět zhroutí a dojde ke strašnému masakru. A tehdy si i vůdce opičí populace uvědomí, že u těchto lidí se snahou o usmíření nepochodí.
Upřímně řečeno, už živě vidím všechny ty diváky, kteří se vyzbrojení popcornem vydají na ten „super akčňák s opicemi“ a po skončení budou reptat, že tam bylo málo akce a málo bum-prásk efektů. Bude to pro vás možná překvapivé, ale Válka o planetu opic rozhodně nestaví na akci. Akčních scén je poskrovnu a jsou rozumně dávkované. V centru příběhu stojí opět postavy, jejich vnitřní noční můry a trauma. Film je od začátku ohromně atmosférická a strhující záležitost. A vůbec při tom nemusí létat náboje. Stačí když posadíte skupinu opic a necháte je mluvit (nebo znakovat) v odlesku ohně. Třetí díl je totiž pořádně temná a depresivní postapokalyptická nálož, kde hlavní roli hraje - sice jednoduchý, ale dostatečný - příběh o pomstě a o tom, jak snadno se z dobrých stávají zlí.
Trojka se zaměřuje především na opice - největší pozornost si samozřejmě bere charismatický Caesar. Z Woodyho Harrelsona jde mrazivý chlad, ačkoli možná nemá tolik prostoru, kolik by mohl mít. Jeho pohnutky a činy jsou sice nemilosrdné, ale mají své cynické racionální jádro. Nejde tu o jednoznačného záporáka, ale o člověka, který chce ze všech sil zachránit planetu, přestože mu je jasné, že pravděpodobně prohraje. A klidně kvůli tomu obětuje i to hlavní - svou lidskost.
Přijde mi zbytečné zmiňovat se o vizuálních efektech, protože jsou naprosto špičkové. V drtivé většině scén nebudete vnímat, že se díváte na práci animátorů. Všechny ty opičí pohledy a mimika obličejů prodávají jakoukoliv emoci maximálně věrohodně. Možná se ptáte, proč má tento díl v názvu slovo „válka“, když nejde o válečný snímek v klasickém slova smyslu. Jistě, skutečně nemůžeme říci, že Reeves doručil „Zachraňte vojína Ryana s opicemi“, jeho inspirace jsou totiž někde jinde. Například v Coppolově Apokalypse, na kterou se ve filmu několikrát odkazuje. Snímek je ale plný drsných a vyhrocených scén, které dávají pocítit nenávist lidí k opicím mnohem intenzivněji než ve spektakulárních akčních výjevech. Reeves neztrácí ze zřetele postavy a právě přes jejich emoce dává divákovi pocítit krutost celého konfliktu. Staví hlavně na atmosféře, příběh pohánějí vpřed osobní konflikty a na pozadí toho se rozhoduje o osudu celé planety. Ano, prosím, přesně takhle jsem to chtěl vidět.
Na celém filmu mě fascinovalo ústřední prohození rolí. Lidé se tu (pod tlakem extrémní situace) změnili v totálních hajzly, kteří chycené opice umisťují do jakýchsi proto-koncentračních táborů a využívají k práci. Mnohem více humánnosti a inteligence však projevují právě opice. Možná je trochu škoda, že i na straně lidí se nenašel někdo, s kým by se dalo sympatizovat (jako v předchozích dvou částech), pokud tedy nepočítáme holčičku Novu. Reevesův snímek ovšem není bez chyb. Mohl bych zmínit některé přešlapy v logice děje či typické nešvary akčních filmů (Caesar je v klíčovém momentě na útěku a skupina elitních vojáků ho netrefí). Stejně postava Bad Ape (Steve Zahn) občas svými rádoby vtipnými hláškami jen zbytečně rozbíjela atmosféru. Přestože jedním dechem dodávám, že koncept té postavy se mi zamlouval a měla podle mě větší potenciál než jen roli poskakujícího klauna.
Válka o planetu opic působí téměř jako malé zjevení. Obzvlášť, když se nad filmem zamyslíme v kontextu dnešní velkofilmové pásové výroby, kde se akce a efekty upřednostňují před postavami/příběhem a kdy funkční emoce nahrazuje dutý patos. Po všech stránkách se tedy jedná o výborně zpracované završení. Reevesovo dílo je inteligentní, řemeslně brilantní, herecky bezchybné a v závěru dokonce nefalšovaně dojemné. Režisér navíc elegantně zvládl provázání s původní sérií filmů s Charltonem Hestonem. Pokud bychom však dostali nový pohled i na tyto události, vůbec bych se nezlobil. Ale i kdyby už další části nenásledovaly, spolu se Zrozením a Úsvitem představuje Válka o planetu opic jednu z nejlepších a myšlenkově nejbohatších blockbusterových trilogií posledních let. Jsem rád, že ohlasy z Ameriky tentokrát nelhaly. Už se nemohu dočkat, kdy si dám celou trilogii pěkně na jeden zátah. 9/10
