Ze slov nájemného zabijáka budeš mít možná problém usnout. Dozvíš se totiž, proč nesmí být hrob příliš mělký nebo třeba kdy je nejlepší roční doba na vraždu.
„Jedním z hlavních problémů při převozu mrtvoly je zápach. Tělo totiž vypouští plyny, tekutiny a výkaly. Nejlepší je zabalit ho do igelitu, aby ve tvým autě nebo na oblečení nezůstaly stopy krve, který by tě mohly usvědčit, a pak ho ukrýt třeba do spacáku, kdyby tě náhodou zastavili policajti.“ Právě těmto jen stěží uvěřitelným slovům z úst jednoho ze svých spoluvězňů svého času naslouchal bývalý trestanec Shaun Attwood, který své mládí prožil vcelku poklidným způsobem, a když vystudoval obchodní školu a ze své rodné Anglie se přesunul budovat kariéru do Spojených států amerických, ani ve snu by ho nenapadlo, že o několik let později bude sedět tváří v tvář nájemnému vrahovi, který zabíjel další gangstery a nepohodlné lidi pro mafii. A co víc, že mu tento muž bude vykládat instrukce, jak se nejlépe zbavit mrtvoly. Ale přesně to se stalo.
Po přesunu do Ameriky se Shaun stal vysoce úspěšným makléřem s mnohamilionovými ročními příjmy, když ale zjistil, že v Arizoně se dá vydělat nemalý balík ilegálním prodejem extáze, kterou zde tehdy nikdo neprodával, rozhodl se tuto díru na trhu zaplnit a zajistit si tak rychlý a zároveň tučný přísun peněz. Začal proto pořádat bujaré večírky, kde tyto malé pilulky prodával ve velkém a dřív, než se nadál, byl pánem malého drogového impéria. Nic však netrvá věčně, a tak se po několika střetech jak s místní mafií, tak i policejními složkami ocitl za mřížemi „nejtvrdšího vězení Ameriky“ v arizonském okrese Maricopa County. Zde si měl odpykat 9,5letý trest.
Za mřížemi se setkal s celou řadou kriminálníků, kteří nikdy nepoznali nic jiného než život v podsvětí, temném zločineckém světě, do nějž běžný člověk nikdy ani nevkročí. S jedním z nich se však Shaun sblížil víc než s ostatními. Byl jím spolupracovník mafie a nájemný vrah přezdívaný Two Tonys, který si za sérii několika vražd odpykával trest ve výši 141 let.
„Poté, co jsem byl ve vězení napaden, mi můj nový spoluvězeň řekl, kdo je Two Tonys a seznámil mě s ním, protože věděl, že mě dokáže ochránit. Ze všech vězňů byl nejvíce respektován, protože zabíjel jen členy rivalského gangu,“ vysvětluje Shaun. „Nejdříve jsme spolu hráli šachy a on se mě zeptal, jestli nechci sepsat jeho životní příběh. Když jsem souhlasil a stal se tak jeho oficiálním biografem, už si na mě nikdo netroufl. Dokonce mi jednou zachránil život, když na mou hlavu jeden z místních pohlavárů vypsal odměnu kvůli dokumentování, jak si vězni vyrábějí injekční jehly.“
Během četných rozhovorů s nájemným vrahem se pak Shaun dozvěděl nespočet zajímavých, místy až doslova hrůzu nahánějících detailů ze zločincova života. Two Tonys si totiž nebral žádné servítky a krok po kroku Shaunovi vysvětloval různé způsoby, jak se lze efektivně zbavit mrtvého lidského těla, proč nesmí být hrob příliš mělký nebo třeba kdy je nejlepší roční doba na vraždu.
„Pokud máš dodávku, můžeš použít 250litrový sud. Pokud se tam ale tělo vcelku nevejde, budeš mu muset uříznout ruku nebo nohu,“ dělil se o své zkušenosti Two Tonys. Tím to ale ani zdaleka neskončilo.
„V ideálním případě mrtvolu zabal do igelitu jako mumii s rukama podél těla ještě dřív, než celá ztuhne. Po zahrabání se pak tělo rozloží a s ním i všechny důkazy. V teple se mrtvola rozkládá rychleji, takže pokud chceš někoho odkráglovat, udělej to v létě.
Teplo mrtvolu rozloží až na kostru už za pár týdnů, takže vražda ti projde snáz v Arizoně než na Aljašce. Na té jsem se už dostal do problémů, když mi ti šmejdi zmrzli a medvědi je nechtěli žrát, s čímž jsem nepočítal. Zato v teple si červi na těle pěkně rychle pochutnají.
Když vraždu plánuješ, je lepší si díru v zemi vykopat dopředu, aby sis tím ušetřil čas. Měla by být hluboká asi 1,5 až 2 metry. Není to jako se dloubat v pískovišti. Nechat se chytit někde u silnice s lopatou v ruce a tuháčem v kufru je to poslední, co chceš. Když v Arizoně nekopeš dost hluboko, monzumové deště můžou půdu spláchnout pryč a tělo bude čouhat ven. Nebo taky můžu přiběhnout kojoti, kteří toho šmejda vykopou a začnou ho ohlodávat.
V některých místech, jako třeba Tucson (město v Arizoně, pozn. red.), se z hor stahují hladoví medvědi a pumy. V Tucsonu prší častěji než ve Phoenixu a je tam o trochu větší chlad, takže se tam kope dobře. Naopak v létě ve Phoenixu je půda na poušti tak ztvrdlá, že tam vůbec kopat nejde.“
„Dobrej trik je zakopat tělo metr dva pod hrob velkýho mrtvýho psa nebo jinou zvířecí zdechlinu. Když pak totiž přijedou policajti s pátracím psem, kterej zachytí pach mrtvoly, tak přestanou kopat, jakmile narazí na mrtvý zvíře.
Když někoho sejmeš spontánně a bez rozmyslu a potřebuješ to tělo uklidit co nejdřív, vezmi ho na nejbližší hřbitov. Najdi nějakej čerstvej hrob a ujisti se, že objekt nehlídají kamery. Potom ten hrob otevři a mrtvolu do něj prostě zakopej. Kdo si toho asi tak všimne? A vůbec nejlíp uděláš, když investuješ peníze do vlastní pohřební služby,“ uzavřel své povídání nájemný vrah.
Two Tonys zemřel v roce 2010 po krátkém boji se zápalem plic, jeho mrazivá slova však zůstávají zvěčněná v práci Shauna Attwooda. Tomu se po odpykání vězeňského trestu podařilo obrátit svůj život naruby a dnes už má na kontě 10 knih a v plánu je jedna další, která bude celá zaměřená právě na životní příběh nájemného vraha Two Tonyse. Svůj čas věnuje také promlouváním k dětem a dalším skupinám o negativních dopadech, které s sebou drogy a zločin přináší. Do Spojených států se už ovšem nepodívá. Má zde totiž doživotní zákaz vstupu.
