Studenti prestižní školy mají pomocí hry nahlédnout do míst mimo jejich sociální bublinu.
Přáli jste si někdy, abyste mohli místo nudného vysedávání na vyučovací hodině pařit doma svou nejoblíbenější hru? Pak máte co závidět jedněm zahraničním středoškolákům. Studenti kanadské Royal St. George’s College mají totiž nyní hraní her povolené v rámci své učební osnovy. Jejich učitel Paul Darvasi se rozhodl využívat nová média jako novou učební pomůcku. Pro potřeby práce se studenty si nakonec vybral legendární „gétéáčko“, přestože osobně tuto hru nemá příliš v oblibě.
Abychom pochopili, proč si Paul Darvasi vybral právě Grand Theft Auto 5, musíme si ujasnit charakter této kanadské střední školy. Dle serveru Polygon se jedná o jednu z nejprestižnějších středních škol v Kanadě. Nachází se v Torontu a její studenti žijí do značné míry ve své společenské bublině té nejprivilegovanější vrstvy. Žáci často mají jen velmi omezený přehled o tom, co se děje mimo tuto bublinu.
Většina škola pohlíží na hraní her velmi podezřívavě. Násilí nebo sexuální podtext, které se v podobných hrách nachází, tvoří mezi žákem a učitelem bariéru. Darvasi se však v tomto směru zdá být velmi progresivní. „Pro mnoho lidí jsou zábavní média jedinou příležitostí, jak mohou nahlédnout do jiných sociálních prostředí, a proto si myslí, že takové zpracování odpovídá realitě,“ říká učitel o své nové učební metodě.
Přestože hra v častých momentech přehání a je nadsazena, stále tak dle učitele může studentům ukázat jiné oblasti společnosti a kultury formou, která je zaujme. V otevřeném herním světě narážejí na situace, do kterých by se sami jen tak nedostali a je jen na nich jakým způsobem zareagují. Hra otevřeně pokrývá důležitá společenská témata jako je například rasismus, mysogynie, násilí, kriminalita, kult těla, prostituce a další.
Celý proces výuky pomocí počítačové hry je jednoduchý. Studenti hrají hru doma. Prakticky to můžeme považovat za jejich domácí úkol. V Darvasiho hodině následně společně diskutují o tom, co ve hře zažili a jak to na ně působilo. „Podobně ‚závadné‘ hry mohou poskytnout spoustu podnětů, z nichž se dá rozvinout konstruktivní debata,“ tvrdí Darvasi.
Je zřejmé, že kanadský učitel pochopil, že jsou počítačové hry součástí dnešní kultury (nejen) mladých a mladistvých a že v některých případech dokáží posloužit i místo učebnic. Co vy? Myslíte si, že by se hraní takových her v rámci vyučování mělo využívat i u nás?
