V případě odtržení by Španělsko přišlo o 16 % současné rozlohy a 6 % obyvatel.
Země býčích zápasů a fotbalu se momentálně zmítá v problémech, protože jednota monarchie je otřesena. Za všechno mohou právě nedávné události na severovýchodě země, konkrétně v Katalánsku. Jak jistě všichni víme, v tamních městech se konalo kontroverzní referendum, kde až 90 % zúčastněných voličů hlasovalo za nezávislost. Člověk si zprvu řekne, že jde o vysoké číslo a důležitý ukazatel. Avšak na druhé straně, svůj postoj vyjádřilo sotva 43 % právoplatných voličů. Účast tedy příliš neoslnila a nevypadá to tak, že drtivá většina Katalánců horlivě bojuje za vymanění se zpod monarchistické ruky Španělska. My však nechme hlavní problematiku politologům a odborníkům. Podívejme se na zajímavosti, jak by vypadal nový stát na mapě Evropy – Katalánsko.
Začněme lokalitou. Historický region hraničí na severu s Francií a Andorrou, zbytek obepíná Španělsko a jeho regiony. Co se týče fyzické geografie, terén je různorodý. Od pláží na pobřeží Středozemního moře až po mohutné pohoří Pyreneje, podle nichž je celý poloostrov i pojmenován. Jinak jde o klasickou jihoevropskou scenérii. Hlavním centrem oblasti je známé město Barcelona s 1 600 000 obyvateli, zbylá sídla jsou nesrovnatelně menší. Ať už jde o Gironu, Manresu, Lleidu a tak dále. Celková rozloha činí 32 000 kilometrů čtverečních (Česko – 78 866 km²). Celkově jde o 6 % ze Španělska.
Pro (ne)znalce geografie:
Podle údajů z roku 2016 zde žije přes 7 500 000 lidí. Katalánci jsou převážně vyznavači římskokatolické církve. Komunikují nejen španělsky, ale hojně se využívá i jejich katalánština. Kdysi byla zakázána, ale dnes se jedná o úřední jazyk a lidé jí často konverzují v různorodých běžných situacích. Pro 36 % tamních lidí je primárním jazykem. Jednoduše, alespoň trošičku se liší od běžných Španělů. Nicméně, necítí se být hrdými Španěly (možná někteří ano, neptali jsme se každého). Již dlouhou dobu v tamním regionu pozorujeme snahu o nezávislost. Právě kvůli ní byly na přelomu září a října 2017 zaplněné titulky médií. V Katalánsku se sice konalo referendum, ale nedošlo k němu ze dne na den.
Poslechněte si trochu katalánštiny:
Když jsme Katalánsko zmiňovali ještě v květnu roku 2016, napsali jsme: „Zatím nevelké napětí můžeme pozorovat zejména na fotbalových zápasech a jiných akcích,“ a ještě bylo doplněno „v aktuálním roce je situace zatím klidná, ale nikdo nemůže vyloučit, že se Katalánsko jednoho dne objeví na mapě Evropy jako samostatný a suverénní stát.“ Vidíte, jak se situace za pár měsíců změnila? Vyostřila se, ale stále není dostatečná na odtržení.
Katalánci mají v rámci Španělska již nyní poměrně velké pravomoci. Disponují vlastním parlamentem a zároveň i vládou, na internetu mají vlastní doménu (.cat) a snadno rozpoznatelná je i jejich vlajka a hymna. Na svou národní identitu jsou hrdí. Co jim tedy vadí? Například finance. Do španělského rozpočtu vlévají více než z něj dostávají. Jde totiž o druhý nejbohatší region celé (zatím) jednotné země – tvoří se zde až 20 % HDP. No vytvoření nové republiky není rozhodně zadarmo. Daří se farmaceutickému, potravinářskému, chemickému průmyslu i dalším. Důležitý je i turismus. Sagrada Familia v Barceloně, pláže, zámky, hory i další lákadla jsou hojně navštěvovaná. Až 24 % zahraničních turistů Španělska (z celkového počtu) ročně navštíví jen Katalánsko. I přes veškerou přízeň je současně evidována 15% nezaměstnanost.
Hymna Katalánska – Els Segadors:
A co členství v Evropské unii? Katalánci jsou její příznivci, ale pokud by se náhodou odtrhli, jejich členství v nejdůležitější instituci na Starém kontinentu není vůbec jisté. Dokázalo by splnit přijímací kritéria? Co by si o možném členství myslelo Španělsko? Jak by se EU a členské země vůbec zachovaly? Nelehké otázky a ještě těžší odpovědi. Pokud by se ocitli mimo EU, ztratili by obchodní i různé ekonomické výhody, nastal by nemalý problém. Než by se země vzchopila ze šoku, uběhlo by mnoho let. Pokud vůbec...
Zatím jim prezentace nejvíc funguje na fotbalových zápasech:
I přes všemožné scénáře by se neztratili minimálně ve fotbale. Pokud by tamním představitelům vyšlo ideální sestavení týmu, žluto-červený dres by klidně mohla oblékat jména jako Kiko Casilla, Gerard Piqué, Marc Bartra, Jordi Alba, Aleix Vidal, Sergio Busquets, Cesc Fábregas a další. Nový „fotbalový Gibraltar“ by asi nehrozil. Ale bude obyvatelům stačit k uspokojení nejpopulárnější sport na zemi?
