Pokud jde o hudbu či umění, Severní Korea má vždy čím překvapit.
Začátek zimní olympiády v Jižní Koreji je už pomalu na spadnutí, a tak světová média nikdy nevynechají možnost informovat o různých pozoruhodnostech či bizarnostech jejího severního souseda. Režim Kim Čong-una se totiž rozhodl vyslat na olympiádu delegaci na vysoké úrovni, dokonce by měly obě země vytvořit společný tým pod jednou vlajkou. Vraťme se však ke zmíněné delegaci. Kromě novinářů, sportovců či fanoušky mají být její součástí i umělci. A právě z této sféry přichází pár zajímavých, ba přímo neuvěřitelných zjištění a faktů.
Kimova megastar
Jak je známo, Kim si potrpí na krásné zpěvačky v krátkých sukénkách. Jedna z nich, dnes už bývalá zpěvačka, ale zároveň šéfka skupiny Moranbong a vedoucí orchestru Hjon Song-wol, byla dokonce vyslána k jižním sousedům, aby osobně zkontrolovala přípravu na vystoupení během her. Hjon patří k nejvlivnějším ženám v KLDR. Před pár lety se přitom objevily zprávy, že ji dal samotný Kim popravit, což však není pravda. Spekuluje se také, že byla jeho bývalou přítelkyní.
Zmíněnou kapelu vytvořil samotný Kim Čong-un, respektive vznikla na jeho objednávku. Prý měla být severokorejskou odpovědí na Spice Girls, ale i na populární jihokorejský K-pop. Mladé krásky lidi ohromují zpěvem, tancem i hrou na hudební nástroje, to vše ve spojení s ódami na severokorejský režim. Zajímavostí je, že některé dívky jsou i vojenskými důstojnicemi.
Povinný budíček
Další zajímavostí ze severokorejského života je i každodenní budíček místních občanů. Podle magazínu Vice obyvatele už o šesté ráno budí prostřednictvím reproduktorů píseň, jejíž název lze přeložit jako: Kde jste, drahý generále? Píseň pochází od bývalé skupiny zmiňované celebrity Hjon Song-wol Pochonbo.
Kapela vznikla na popud bývalého vůdce Kim Čong-ila už v 80. letech minulého století a byla první v Severní Koreji, kde se mohly používat elektrické kytary, syntezátory a saxofon. Skupina čerpala z tradiční korejské lidové, ale i čínské a sovětské hudby, jakož i ze západního popu. Věnovala se však hlavně revolučním a propagačním písním.
Tajné noční kluby
Může být představa divokých večírků v Severní Koreji opravdu reálná? Podle portálu Thump je něco takového opravdu možné. Díky projektu NK News s názvem Zeptej se Severokorejce mohou „odpadlíci“, respektive uprchlíci prozradit pikantnosti z místního života. A když se jednoho ptali, co vlastně dělají lidé ve volném čase, jeho odpověď všechny zaskočila. Popsal totiž síť tajných podzemních klubů, a to přímo v domácnostech lidí či prázdných domech.
Díky tlumených oknům a dveřím ven nepronikne zvuk ze zakázaných filmů či hudby, ačkoli občané musí být opatrní a v případě potřeby dokázat cédéčko rychle schovat. Protože i přes výše zmíněnou komunikaci s Jižní Koreou kvůli olympiádě stále může být radování se z čehokoliv odtud problematické.
Opera na bankovce
Vztah k umění dospěl až k tomu, že postava z jednoho z nejznámějších děl se nachází také na severokorejské bankovce. Za revolučním představením Květinářka stál bývalý prezident Kim Ir-sen. Květinářka je zároveň považována za klíčovou součást severokorejské kultury díky pozdější filmové adaptaci. Opera i film sklidily popularitu i v Číně.
Film vyšel v roce 1972. Charakterizován je jako drama i muzikál, protože námětem byla divadelní hra. Autorem jejího scénáře byl prý samotný Kim Ir-sen. Příběh je zasazen do 30. let minulého století, kdy byla Korea okupována Japonskem. Hlavní postava - navenek křehká, ale uvnitř silná dívka se věnuje sbírání květin, aby mohla pomoci své nemocné matce a uživit rodinu. Herečku do filmu vybíral bývalý vůdce Kim Čong-il a stala se ústředním motivem na bankovce jednoho wonu.
Fanoušci experimentální hudby
Severní Korea se sice příliš neotvírá světu, ale pokud jde o hudbu, dají se udělat velké ústupky. Mnohé proto zřejmě překvapí popularita kapely Laibach. Jde o hudební skupinu ze Slovinska. Její členové se věnují tvorbě industriální a experimentální hudby. Zároveň se stala první zahraniční kapelou, která kdy mohla vystoupit v Severní Koreji. Psal se rok 2015.
Člen kapely Ivan Novak se pak vyjádřil, že diváci po každé skladbě zdvořile tleskali a po skončení nechybělo standing ovation. „Možná byli šťastní, že to už skončilo,“ zafilozofoval si Novak pro Rolling Stones. Ale jeden místní muž mu řekl, že netušil, že taková hudba ve světě vůbec existuje.
U Laibachu přitom vůbec není zjevné, zda kapela kritizuje nebo napodobuje totalitní ideologie, spekulace totiž členové vyvolávají i svými kostýmy, respektive uniformami. Tak či onak, o jejich cestě do Koreje vznikl i dokument s názvem Liberation Day o tom, jaké to bylo, když do izolované země jednoho dne dorazil rock.
