Návrat slavné značky je konečně tady a my jsme si nový přírůstek do série Far Cry rozhodně nemohli nechat ujít. A při té příležitosti jsme jej otestovali rovnou na třech různých konzolích.
Vítejte v Hope County. V nádherné venkovské oblasti v srdci americké Montany, kde zurčící potůčky a příjemné ševelení vánku mezi větvemi stromů vytváří opojnou symfonii, která hraje do not krásám zdejší přírody. Má to jen jeden háček. Celému území vládne kult náboženských fanatiků, v jehož čele stojí ten největší fanatik ze všech – Joseph Seed, přezdívaný Otec. A když se tedy při projíždění touto malebnou krajinou na chvíli zasníte, v jak půvabném prostředí jste se to ocitli, zpátky do reality vás rychle vtáhne pohled na nějakého toho zohyzděného bezvěrce přibitého k billboardu s ďáblem u silnice. S hříšníky totiž sekta nemá žádné slitování. A jde po krku i vám.
Recenzování proběhlo na konzoli Xbox One X. Pro úplnost jsme však také porovnali verze jak pro standardní PlayStation 4, tak i PlayStation 4 Pro. Za poskytnutí recenzních verzí děkujeme Microsoftu a lokálnímu distributorovi Playman
Z žabaře hrdinou
Na začátek malé přiznání. Po zkušenostech s předešlými díly jsem od hry po stránce příběhu a scénáře neměl žádná valná očekávání. Základní premisa o kultu vraždících pánbíčkářů na mne dojem neudělala a poslední opravdu zajímavou postavou ze světa Far Cry pro mě byl (a pořád je) hlavní záporák Vaas ze třetího dílu. Od té doby mne autoři bohužel žádnou další téměř vůbec nezaujali, byť se snažili (promiň, Pagane).
Přesto však série patří mezi mé oblíbené, jen jsem zkrátka věděl, že přednosti tvůrců spočívají někde trochu jinde než ve strhujících dějových linkách a umně napsaných postavách. A potvrdilo se to i v nejnovějším díle.
Jedním z hlavních problémů pětky je v mých očích to, že se hra snaží být vážná a vtipná zároveň, což by samo o sobě ještě nemuselo vadit, ale jí se nedaří spolehlivě dosáhnout ani jednoho z toho. Scény, kde se z vás titul snaží vymáčknout emoce nebo přivodit napětí, vyznívají do ztracena, a na druhé straně pokusy o odlehčení, nad kterými bych se pousmál možná tak před deseti lety, působí spíš trapně a otřepaně.
Jak se ale říká – „sto lidí, sto chutí“. Je tedy úplně klidně možné, že na ostatní hráče titul v tomto směru zapůsobí daleko více než na mě. Nicméně mou oblíbenou částí dialogů byla tečka na jejich konci a myslím si, že hře by prospělo i méně psychedelických pasáží, které sice ke značce už tak nějak neodmyslitelně patří, ale osobně je považuji spíše za otravné.
Celý příběh se v kostce točí kolem snahy hráče coby nováčka v řadách policejních sil osvobodit trojici svých kolegů, s nimiž se do Hope County v úvodu vydáváte s jasný cílem – zatknout samozvaného spasitele Josepha Seeda. Jak už ale bývá zvykem, ne vše jde zrovna podle plánu a vaši parťáci skončí v zajetí.
Vězněni jsou přitom samotnými členy Seedovy smyslů zbavené rodiny, z nichž každý ovládá jeden ze tří územních celků, na které je herní mapa rozdělena (prozkoumávat ji ale můžete bez hranic celou už od začátku). Než se ale na jejich záchranu vydáte, musíte nejdříve v rámci každého z těchto tří území získat dostatečné množství podpory od zdejších utlačovaných obyvatel. A právě zde začíná nejlepší část hry.
Jeden za všechny…
Základní mustr hratelnosti zůstal nezměněný, a tak každý hráč, který přišel do styku s předešlými díly, bude okamžitě vědět, co od něj hra chce a co od ní může očekávat. To je na jednu stranu plus, jelikož se fanoušci minulých her budou cítit doslova jako ryba ve vodě, na druhou stranu je ale škoda, že Far Cry 5 ničím zásadně novým nepřekvapí. Tedy až na jedno.
Hlavní novinkou do série je totiž přítomnost společníků, kteří vás mohou během celého dobrodružství doprovázet. A pokud máte pár kamarádů, můžete celou hru v režimu on-line kooperace projít i s nimi. Jste-li ale sami, není třeba zoufat. Umělou inteligencí řízení parťáci, které na svou stranu získáte poté, co jim nějakým způsobem vypomůžete, dovedou být totiž k mému vlastnímu překvapení extrémně užiteční a v boji se rozhodně vyplatí mít je po svém boku.
Každý z nich je přitom skutečně jedinečný a v týmu se vzájemně doplňují. Zmínit můžeme například již z trailerů známého psa Boomera, který vám bude podobně jako D-Dog v Metal Gear Solid V díky svému čichu vyhledávat a označovat nepřátele či zvěř v blízkém okolí. A pokud naopak chcete rozsévat ohnivou zkázu a napáchat co největší škody, přizvete si poněkud zaostalého, ale o to víc nebezpečného Hurka. K mání je v neposlední řadě také medvěd jménem Cheeseburger, po jehož objevení si už snad nikdo nemůže přes snahy autorů nechat namluvit, že se vlastně jedná o vážnou hru.
Ať už se tedy rozhodnete pro tiché, důmyslné zabíjení jen za pomocí luku a vrhacích nožů nebo naopak vběhnete do základny nepřátel hlava nehlava a za zvuků sirén budete ještě dychtivě vyhlížet blížící se posily, vždy si s sebou můžete vzít takové pomocníky, kteří budou korespondovat s vašim herním stylem. Stejně jako předchozí díly vám tedy i pětka opět dává maximální svobodu v tom, jak ke hraní přistoupit a nutno podotknout, že stealth i přímočará akce jsou pořád nadmíru zábavné.
Konečně bez věží
Nejlépe proto v mém případě fungovalo, když jsem celou zápletku, dialogy a rozervanost hry mezi rádoby humorem a vážností pustil z hlavy a začal právě se svými společníky objevovat rozsáhlý svět, který je plný zábavných misí a aktivit. A to ať už jde o hlavní mise, tradiční osvobozování táborů, povedené kaskadérské závody, ničení majetku kultu, osvobozování zajatců nebo různé menší vedlejší úkoly. Vítaným doplňkem je také prozkoumávání podzemních bunkrů, které si vybudovali někteří ze zdejších obyvatel, aby se ochránili před případným výbuchem atomovky.
Prostoru k vyžití je tu tedy vskutku požehnaně, přesto je ale třeba konstatovat, že po určité době se začne dostavovat pocit repetitivnosti a příliš to nezachraňuje ani pár nových nápadů, které se ve hře objevují, jako třeba létání vyzbrojeným letadlem nebo rybaření. Ale alespoň už vás hra nebude nutit lézt na žádné věže. Na jednu vás sice v samém úvodu vyžene, ale jedná se spíše o záměrnou narážku na tento nepříjemný neduh minulých dílů.
Výrazně se změnil také systém získávání nových dovedností. Za splněné mise totiž už hráč nedostává klasické zkušenosti, ale tzv. Resistance points, které jsou potřeba k získání dostatečného vlivu na daném území a k následnému svrhnutí jejího vůdce. Body, za které si budete odemykat nové schopnosti, hráč získává zejména plněním jakýchsi výzev ve stylu „zabij 20 nepřátel brokovnicí“, „použij 10 homeopatik“ nebo „zlikviduj 15 nepřátel tiše ze zálohy“ a podobně. Dostanete je ale i po nalezení speciálních časopisů.
Za získané body si pak můžete zvýšit maximální zdraví, naučit se rychleji přebíjet váš zbraňový arsenál, zpřístupnit si wingsuit a spoustu dalšího. Pomocí získaných bodů si také odemykáte dodatečné místo v inventáři, takže unesete více munice nebo o zbraň navíc. K tomuto dříve sloužil lov zvěře a následné vyrábění většího batohu. S tím už je ale konec. Ve Far Cry 5 sice zvířata můžete lovit také, motivovat vás k tomu ale bude spíše plnění zmíněných výzev nebo vidina peněz z prodeje kůží (za ty ale žádné horentní sumy nečekejte).
Z našetřených peněz, které budete sbírat i z truhel a padlých nepřátel, si následně můžete kupovat nové oblečení pro svého hrdinu, jelikož se ale jedná o střílečku z pohledu první osoby, kochat se můžete tak maximálně pohledem na rukavice. Dále za herní platidlo budete samozřejmě pořizovat nové zbraně a různá jejich různý vylepšení, jako například větší zásobník, optiku nebo tlumič. Zpřístupnit si můžete i speciální typy munice, kupříkladu výbušné šípy nebo průrazné kulky. A utrácet můžete také za dopravní prostředky, kterými se budete po světě pohybovat, a to ať už se jedná o auta, náklaďáky, čluny, letadla nebo helikoptéry.
Nutno zmínit, že hra obsahuje i mikrotransakce. Ty jsou zde přítomné v podobě takzvaných stříbrných cihliček, které si lze nakoupit za reálné peníze a pak je v obchodu směnit za potřebné vybavení. K tomu ale hráč nemá prakticky žádný důvod, jelikož při troše trpělivosti si můžete naspořit dostatečný balík i na ty nejdražší kousky. Stříbrné cihličky navíc můžete nalézt i při běžném prozkoumávání světa, takže do hry po jejím zakoupení rozhodně nemusíte investovat ani korunu a nebudete o nic ochuzení.
Nad rámec běžné hry můžete si můžete herní dobu, která spolehlivě zabere až několik desítek hodin, ještě navýšit v režimu Arcade. Ten hráčům umožňuje vytvářet si vlastní mapy jak pro singleplayer, tak i hru pro více hráčů, s nimiž si můžete poměřit síly v režimech Team DeathMatch a DeathMatch. Během hraní jsme žádný technický problém během zápasů nezaznamenali, a dokonce i hledání protihráčů proběhlo vždy poměrně rychle. Pokud jste navíc šikovní, v editoru map se můžete docela slušně kreativně vyřádit. Někteří hráči už například stihli vytvořit repliky map z her jako Counte-Strike, Call of Duty nebo PUBG.
Grafická lahůdka
Hru jsme otestovali hned na třech konzolích, a sice na Xboxu One X, standardním PlayStationu 4 a také PlayStationu 4 Pro. A musíme říct, že po technické stránce toho lze ve všech případech vytknout opravdu jen máloco. Grafický posun je u nového dílu patrný již na první pohled a asi jediné, co by hře ještě prospělo, by byly o něco rychlejší nahrávací časy. Hra jinak běží jinak běží zcela bezproblémově bez viditelného poklesu snímků za sekundu, a to i ve chvílích, kdy na vás ze všech stran nabíhají nepřátelé, ze vzduchu padají helikoptéry, obrazovku ozařují masivní exploze a sem tam zběsile běhají divoké šelmy, kterým oheň zapálil srst. Klobouk dolů. Menší frame dropy jsou patrné u klasické PS4 verze, ale opět se nejedná o nic závažného.
Pokud jde o rozdíly v celkové úrovni detailů, zde se žádné překvapení nekoná, jak ostatně dosvědčuje i video přiložené níže. Z konzolí grafice vévodí Xbox One X, pro který byla hra ještě dodatečně upravena, aby si hráči mohli dopřát ten nejlepší zážitek. Nejsilnější konzole na trhu tak opět dostála svého jména, ačkoliv verze pro PC podle všeho vypadá ještě o něco lépe, s tou však nemáme žádné vlastní zkušenosti, nemůžeme ji tedy zodpovědně posoudit.
Nijak výrazně však za Xboxe One X nezaostává ani PlayStation 4 Pro, na kterém hra také vypadá naprosto senzačně a můžeme vám jen doporučit, abyste si během neustálého zabíjení fanatiků udělali chvíli pauzu a jen tak se šli po světě proletět helikoptérou. Při pohledu na zlatavé louky, husté lesy a lesknoucí se vodní hladinu rozhodně nebudete litovat. Jen občas jsme měli pocit, že se musíme až moc přiblížit k vodě, aby se zrenderoval člun, který jsme měli zneškodnit.
Žádnou ostudu však nedělá ani standardní PlayStation 4. Zhruba pět let starý systém od Sony z pochopitelných důvodů nemůže po stránce výkonu konkurovat výše zmíněným silnějším konzolím, pořád má ale co nabídnout a o přírodní krásy pátého Far Cry určitě nebudete nijak zvlášť ochuzeni.
Při rozhodování, po jaké verzi sáhnout, tedy primárně na vašich osobních preferencích a možnostech, žádnou z nich však neprohloupíte a čeká na vás tak jako tak velmi kvalitní podívaná. A pochvalu si zaslouží také povedený zvukový design, který pěkně podtrhuje celkovou atmosféru hry.
Žádný boží zázrak
Far Cry 5 má k dokonalosti daleko, pravdou ale zůstává, že v jádru této osvědčené formule, kterou jsme v bledě modrém viděli v předchozích dílech už několikrát, se stále ukrývá velmi zábavná akce s nádherným otevřeným světem, který je radost prozkoumávat. Absence většího množství novinek nicméně zamrzí a abyste si hru opravdu užili, budete se muset obrnit před jejím stupidním příběhem a nepříliš zajímavými postavami.
Pokud ale hru navzdory těmto negativům vezmete na milost, odvděčí se vám parádní sandboxovou jízdou, na kterou si můžete přizvat i své kamarády a společně s nimi poslat na věčnost zdejší sektu fanatiků a obdivovat při tom krásy světa. K tomu si připočtěte ještě zábavný režim Arcade, do něhož můžete naskočit, když už vás základní hra omrzí, a vyjde vám solidní porce na dlouhé desítky hodin.
Nejlepšího dílu v sérii jsme se dle mého nedočkali, přesto by fanoušci značky měli dát hře šanci. Je však patrné, že příště už bude muset Ubisoft vyrukovat s nějakými novými zajímavými nápady, protože jak pravil Vaas: „Šílenství je, když děláš přesně stejnou věc znova a znova dokola a čekáš, že se něco změní...“ 7/10
