Zjisti, odkud pramení dávná tradice, která nám dává každý rok na sklonku dubna důvod k oslavám.
Čarodějnice určitě každý rok třicátého dubna pálíš. Přemýšlel jsi ale někdy o tom, proč vlastně? Tenhle zvyk má totiž mnohem větší smysl, než opéci si s kamarády pár párků a zalít je pořádnými loky vychlazeného piva. Vydej se s námi na vzrušující výpravu do historie českých dějin a zjisti, proč máme my Češi vždycky koncem dubna důvod slavit.
Zapalme ohně
Třicátý duben je den, kdy se u nás lidé všech věkových kategorií večer shromažďují u ohňů a oslavují příchod jara. S tím je spojen zvyk pálení čarodějnic, který pochází z dávných tradic. Historicky byla noc 30. dubna a 1. května považována za magickou a tato skutečnost byla, podobně jako na Silvestra, oslavována přesně o půlnoci. Stejně jako u většiny starobylých zvyklostí bylo hlavním smyslem oslavit plodnost, kterou připomíná přicházející jaro a probouzející se příroda.
Slet čarodějnic
Lidé dříve věřili, že právě 30. dubna se čarodějnice na různých magických místech shromažďují. Aby se před nimi chránili, stejně jako obecně před zlými duchy a démony, zapalovali ohně na vyvýšených místech. Oheň je ve všech kulturách znamením bezpečí a čistoty, resp. světlo spalující nečisté a zlé jevy.
Kromě toho v přírodě pomáhá/pomáhalo po staletí i zbloudilým tulákům před tím, aby je rozsápaly krvelačné zuby dravých šelem, jako jsou třeba vlci (stačí vzpomenout na začátek legendární knihy Bílý tesák, kde Jack London tuto skutečně brilantně a věrně popisuje). Zapalování ohňů tedy původně značilo spálení všeho zlého, po španělské inkvizici ale získalo užší význam a adresovalo se již pouze pálení čarodějnic.
Popel podporuje plodnost
Spolu s figurami čarodějnic byla/jsou pálena i košťata, která v českých představách slouží jako jejich tradiční dopravní prostředek. Dříve se věřilo, že popel z nich má zvláštní moc zvýšit plodnost – a tak se jím často sypala pole a záhony. Přeskočení přes doutnající jámy vzniklé vyhořením dřevěných vater (jak můžeš vidět třeba ve filmu dle slavného díla význačné české spisovatelky Boženy Němcové, Babička) také mělo zajistit plodnost a mládí těm, kteří byli dostatečně odvážní a kurážní na to, aby se o to pokusili.
Posezení s přáteli a rodinou u piva a párků
Dnešní oslavy 30. se dubna se logicky od toho, jak je slavili naši předkové, výrazně liší. Na ohni se sice stále pálí hadrové/slámové figury znázorňující čarodějnice. Oslavy již ale nejsou o plodnosti jako spíše o rozloučení se se zimou. Řada lidí je také vnímá jednoduše jako další z mnoha příležitostí najíst se dobrého jídla, napít dobrého pití a strávit příjemný čas s rodinou a přáteli.
Pro děti se často sehrávají různé scénky a inscenace, kdy jsou protagonisté oblečeni do kostýmů děsivých čarodějnic, aby si mohly do syta vychutnat tajemnou atmosféru. A dospělí si zase užívají živou hudbu, pečené klobásy a napěněné pivo. Každý si zkrátka přijde na své!
Dvojnásobná jarní radost
Česko však není jedinou zemí, kde se podobné svátky slaví. Je tomu tak v mnoha evropských zemích, jako je třeba Irsko, Finsko a Polsko. Každá z nich je ale nazývá jinak a má v jejich rámci své specifické zvyklosti a obyčeje, jako je tomu třeba i u Dušiček nebo Vánoc. Navíc u nás v Česku máme z příchodu jara hned dvojnásobnou radost korunovanou dvěma po sobě jdoucími svátky (ačkoliv Čarodějnice dosud nebyly vyhlášeny svátkem státním), a to Čarodějnicemi a potom 1. májem, lásky dnem, kdy zamilovaní hledají rozkvetlou třešeň, pod kterou by se mohli políbit. Doufejme, že nám letos po předčasném nástupu vysokých, téměř letních teplot ještě nějaké zbudou a neodkvetou dříve, než je stihneme najít!