Experti z Kalifornské univerzity dokázali přenést nepříjemné vzpomínky z jednoho mořského šneka na druhého.
Paměť je klíčová součást každého složitějšího organismu, který se pohybuje na Zemi. Všichni známe poučku, že pokud se jednou spálíme o rozžhavená kamna, už si nadále pamatujeme, že na ně nemáme sahat.
A právě podobný nepříjemný zážitek uložený v paměti se rozhodli vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles přenést z jednoho plže na druhého. Použili k tomu zeje kalifornské a teorii, podle níž nemusí být paměť vyvolávající u plžů obranné reflexy nutně zakódovaná v propojení mozkových buněk, ale je uložená v molekulách RNA.
Aby svoji domněnku prokázali, implantovali do těl zejů silně vodivé drátky a následně do nich pouštěli elektrický proud. Testovaní plži si zapamatovali bolest, kterou jim procedura přináší a po několika pokusech začali stahovat celé tělo v očekávání bolesti už jen při vpichu elektrod. Předtím na toto reagovali jen minimálně.
Po tomto tým neurologů pod vedením Davida Glanzmana odebral testovaným zejům RNA a injekčně ji vpravil do těl zejů, kteří procedurou neprošli. Když jim pak vědci vpíchli elektrody do těla, reagovali stažením celého těla, jako by si nepříjemný zážitek pamatoval, ačkoli jej nezažili.
Podle kalifornských vědců má jejich práce dokazovat, že RNA je přinejmenším u plžů důležitou součástí paměti. Upřesnili však, že jde o specifický druh paměti, nikoli konkrétní vzpomínky.
Objevili se i kritici, kteří studii vytýkají, že autoři možná narazili na odlišný mechanismus, který s pamětí vůbec nesouvisí. Následovat budou tedy další a podrobnější studie.
