Pomocí matematických tabulek, modelů a různých simulací se vědci pokusili předvídat budoucnost naší planety. Nevypadá to s námi moc růžově.
Představ si vzdálenou exoplanetu v dalekém vesmíru. Astronomové už nyní odhalili velké množství planet, kterým říkají superzemě. Superzemě je místo ve vesmíru, které má podle dostupných pozorovatelných charakteristik ideální podmínky pro život.
Přestože se ani na jedné z nich dosud živý organismus nenašel, vědci své hledání nevzdávají. Možný je i fakt, že na nich existoval život někdy v minulosti, ale z nějaké příčiny došlo k jeho vyhynutí. Dokonce mohlo jít i o inteligentní formu, jakou známe u nás na Zemi.
Právě s touto teorii pracovali odborníci z Rochesterské univerzity v New Yorku. Vytvořili několik simulací a grafů, kde porovnávali vliv vyspělé civilizace na atmosféru a přírodu exoplanety. Výsledek byl vždy stejný. V příznivých podmínkách se civilizaci dařilo stále více, a proto potřebovali i větší množství surovin, které jim jejich planeta již nebyla schopna poskytnout.
Výzkumníci je nazvali exocivilizace, a přestože není jisté, zda někdy nějaká taková civilizace existovala, díky simulaci bychom se mohli poučit z jejich chyb.
Scénáře, co vytvářeli, počítali s tím, že obyvatelé superzemí měli přístup ke dvěma různým zdrojům energií. Jeden měl způsobit velké znečištění a druhý byl o něco šetrnější. Když začala příroda planety kolabovat, vědci počítali i s možností, že by její obyvatelé přešli na šetrný způsob vyrábění energie. Ani to by je však nezachránilo.
Z výzkumu vyplynulo, že inteligentní civilizace podobné naší by čekaly tři možné vývoje situací.
Tím prvním je pomalé vyhynutí a následné znovuzrození. Když počet obyvatel na simulovaných planetách narůstal, potřebovali neustále více zdrojů. Kvůli tomu, že přírodu využívali více, než byla schopna zvládnout, podmínky pro život se neustále zhoršovaly. Nakonec došlo k pomalému vymírání více než 70 % populace, dokud se situace neuklidnila a příroda se neobnovila natolik, že mohlo dojít k obnově původní populace. Tento děj je podle astronomů i matematiků nejpravděpodobnější.
Druhý scénář nazvali „hladké přistání“, a přestože přibývající obyvatelstvo svůj svět změnilo k nepoznání, došli k vzájemné harmonii a dokázali fungovat aniž by radikálně poškodili přirozené prostředí.
Tou nejméně pozitivní budoucností je celkový kolaps. V simulaci nastal, když se exocivilizace začala rozrůstat absolutně nekontrolovatelně. Jejich svět nebyl schopen vypořádat se s rostoucím hladem po nových zdrojích potravy a energie. Poměrně rychle tak došlo k citelnému zhoršení podmínek.
Kalkulace spojily data z naší planety s fyzikálními a chemickými zákony v našem vesmíru.
Podle těchto zjištění to s námi nevypadá moc pozitivně. Již nyní pociťujeme nepříznivé dopady našeho nešetrného chování na Zemi. Vždy se může stát, že se nám podaří najít kompromis mezi rostoucí poptávkou po přírodních zdrojích a zdravím planety, ale bez hledání alternativ to určitě nebude možné.
Potom nás však čeká nezvratný osud vymření většiny populace. V takovém případě nám nezbývá než doufat, že dojde alespoň k jejímu částečnému obnovení.
