Česká nátura se projevuje i ve vztahu k přírodě.
Vědci z Masarykovy univerzity vypracovali podrobnou studii o vztahu Čechů k přírodě. Publikována bude knižně, ale můžete si ji zdarma pročíst i na internetu.
Její výsledky napovídají, že Češi se k ochraně životního prostředí staví příznivě, ale sami s tím nehodlají moc dělat. O přírodu se starají, když z toho sami mají nějaký zisk.
Příroda zajímá 80 % našinců a životní prostředí 68 %. Více než 80 % občanů České republiky se v přírodě cítí dobře po každé stránce.
Čísla se nijak výrazně nemění ani u mladé generace, která je sice zatížena moderními technologiemi, příznivý vztah k přírodě v ní však i nadále zůstává.
Pravděpodobně se jedná o dědictví chalupářských, houbařských a trampských tradic, které mají v Česku silné kořeny.
Většina z nás (83 %) si uvědomuje křehkost ekosystému. A více než polovina Čechů se vyjádřila, že si uvědomuje závažnost problémů, kterým naše civilizace vystavuje přírodu.
Za největší nebezpečí jsme označili odpady (velké množství a neefektivní nakládání s nimi), znečištění ovzduší, plýtvání energiemi a dalšími přírodními zdroji, znečištění vody a škodliviny v životním prostředí.
O tyto problémy by se však dle našeho názoru neměli starat jednotlivci, ale stát. Odpady sice třídí 91 % Čechů a 81 % šetří vodu, ale snížit svoji životní úroveň nebo platit vyšší daně kvůli ochraně přírody by bylo ochotno méně než 20 % občanů.
Co se týče přímé angažovanosti v ochraně přírody, naše statistiky příliš lichotivé nejsou. Na akcích spojených s ochranou přírody se pravidelně podílí jen 3,7 % Čechů.
Zdá se tedy, že nám příroda není lhostejná, ale přímé řešení problémů necháváme na jiných. Pokud nás ochrana životního prostředí něco stojí, nepouštíme se do ní.