Teploty se během zimy pohybují na sibiřských hodnotách.
Na Mongolsko se většina Evropanů dívá jako na zaostalý kousek země, který nám nemá co nabídnout, ale je to skutečně pravda? Dynamicky se rozvíjející metropole jednoho z největších vnitrozemských zemí světa hovoří o opaku. I když většinu země tvoří stepi, jsou jen minimálně osídlené, vždyť v Mongolsku žijí jen 3 obyvatelé na kilometr čtvereční (v Česku je to 134 obyvatel), hlavní město Ulánbátar je turisticky i investorsky čím dál vyhledávanější lokalitou.
Pokud si myslíte, že je mongolská metropole jen trošku větší město uprostřed pouště, z omylu vás vyvede fakt, že je domovem pro více než 1 300 000 obyvatel, což je více než třetina celkové populace země. Leží na křižovatce silničních a železničních sítí země, a i když byl do počátku 20. století pouze menším městečkem, za posledních 50 let z něho vyrostlo velkoměsto.
Poloha města v rámci země
Město vzniklo v roce 1639 jako hlavní sídlo Bogdgegéna, který je hlavou Gelugpy, což je poslední ze čtyř škol tibetského buddhismu. V letech svého vzniku neslo název Urga (Hlavní stan) nebo Ich-chure (Velký klášter). Nedaleko kláštera vznikla o pár desetiletí později obchodní osada Majmačen. V následujících letech se plocha mezi malebnou osadou a klášterem postupně zastavovala novými příbytky.
Název Ulánbátar dostalo pouze před několika desetiletími a v překladu znamená „červený bohatýr“, což je odkaz na legendárního mongolského revolucionáře Süchbátara. Právě Damdin Suchbátar se zasloužil o nezávislost svého národa, pravda, pod ochrannými křídly Sovětského svazu. Pro své strategické umístění mezi Ruskem a Čínou se stal v průběhu staletí významnou dopravní křižovatkou.
Mongolsko je obecně považováno za jedno z nehostinných i mírnějších míst na zemi, kde převládá extrémně kontinentální klima s minimem srážek. Není divu, že jeho hlavní město Ulánbátar tak patří k nejchladnějším hlavním městům na světě. Abyste si uměli představit nehostinnost tamního podnebí, teploty v lednu a únoru, tedy v nejchladnějších měsících roku, klesají na -30 až -40 stupňů Celsia, přičemž hodnota nejnižší naměřené teploty na území města je -42,2 stupňů Celsia.
Léta jsou naopak velmi suchá a častokrát horká. I když se teploty v letních měsících obvykle pohybují okolo 25 až 30 stupňů, nejvyšší naměřená teplota dosahovala v červenci roku 1988 téměř 40 stupňů Celsia. Léto v Ulánbátaru však trvá jen 3 měsíce. Průměrná roční teplota se tak pohybuje na úrovni 0 stupňů Celsia, což je podobné jako v grónském Nuuku. Město navíc leží v nadmořské výšce 1350 m n. m. v údolí řeky Tul a na úpatí horského masivu Bogd úl. Tvoří tak hranici mezi stepní oblastí na jihu a lesostepního oblastí na severu země.
Ulánbátar kdysi
Ulánbátar dnes
A protože je život v takových nehostinných podmínkách a odlehlých lokalitách velmi těžký, stále více lidí směřuje do Ulánbátaru za lepším životem. Zejména mladí lidé volí jednodušší cestu než jejich kočovní předkové. I proto zažívá mongolská metropole za poslední léta nebývalý rozmach. Stále více městských čtvrtí připomíná svou architekturou moderní město, což mnoho turistů při první návštěvě Ulánbátaru překvapí.
Hlavní ulicí města je Bulvár míru (Enkh Taivny Örgön Chölöö), který se táhne celým městem od východu přes centrum až do západních částí města. Lákadly jsou však většinou historicky významné monumenty jako buddhistický chrám Gandan, zimní palác Bogdan či vyhlídka a památník Zaisan.
náměstí Sükhbátar
Chrám Gandan považují místní za nejvýznamnější mongolský chrám buddhistického zaměření. Původně byl postaven jako domov pro mongolské mnichy na počátku 19. století, ale po vlivu Sovětského svazu a zejména Stalinovy vlády nastala tvrdá duchovní prodleva, která dostihla i tento buddhistický chrám. Komunistický diktátor dal v době svého vládnutí vyvraždit všechny obyvatele chrámu, aby mohl následně prostory obsadit.
Gandan přišel opět k životu až v roce 1990, kdy ho dala tamní vláda zrekonstruovat, díky čemuž získal původní podobu. V současnosti chrám obývá už jen pár mnichů a celý komplex je navíc přístupný veřejnosti, díky čemuž se stal jedním z nejnavštěvovanějších míst ve městě. Jedno z předních lákadel města je i zimní palác Bogd Khan, jehož vlastníkem byl kdysi poslední mongolský král Bogd Khan.
Ve své době byl celý komplex mnohem větší, ale rudá armáda se podepsala i na něm. Hlavním náměstím je náměstí Sükhbátar ležící ve vládní čtvrti. Náměstí tvoří obrovská pěší zóna o rozloze více než 30 000 čtverečních metrů, jejíž střed zdobí jezdecká socha Damdina Sükhbátara z roku 1921. Na severní straně náměstí je budova mongolského parlamentu s velkou sochou Čingischána.
Blue Sky Tower vysoká 105 metrů
Místní vyhlídkou je památník Zaisan umístěn na kopci, odkud lze pozorovat celé město. Zaisan je poctou pro všechny vojáky, kteří padli při 2. světové válce. Tento monument byl postupně zrekonstruován způsobem, aby přilákal co nejvíce návštěvníků. Kompetentní tak z něj v průběhu let udělali městskou vyhlídku, kterou musí mít každá světová metropole.
Zimní palác Bogd Khan
Dopravit se do Ulánbátaru však nemusí být tak jednoduché, jako to je u jiných světových metropolí. Město sice disponuje letištěm Čingischána, které je jinak jediným mezinárodním letištěm v celé zemi, ale z Česka ani okolních zemí se do města bez přestupu nedostanete. Přímé lety do Ulánbátaru jsou vypravovány jen z Moskvy, Tokia, Soulu, Ulan-Ude, Irkutsku, Hongkongu, Pekingu, Biškeku a Istanbulu.
Z Evropy vás bude let stát minimálně jeden přestup a ani ceny letenek nejsou zrovna nejlevnější. Alternativou tak může být i železniční spojení s Transsibiřskou magistrálou, což je však časově nesrovnatelně náročnější. V každém případě, při návštěvě země nezapomínejte na nutnost víz, pak na vás čeká už jen neprobádaná mongolská kultura, která určitě stojí za pozornost.
