Bylo 8. září 1974, když teprve 14letý David McVicker stopoval v Garden Grove. Většina aut ho jen ignorantská objížděla, ale jedno vozidlo přeci jen zastavilo. Rezavou modrou dodávku řídil 27letý William Bonin, který chlapci nabídl, že ho sveze. Milé Williamovo vystupování se však změnilo v momentě, kdy David nastoupil do auta. Jakmile se ho William zeptal, jestli je gay, začal tušit, že nastoupil do špatného auta.

Požádal proto řidiče, aby zastavil, ale v ten moment už William vytáhl zbraň a změnil směr jízdy. Auto nakonec zastavilo na opuštěném poli. William vyzval Davida, aby se svlékl, načež ho surově zmlátil a znásilnil. Po krvavém incidentu ho nakonec odvezl domů, přičemž se s ním rozloučil slovy: „Sejdeme se znovu.“ Minimálně 21 chlapců se však po nasednutí do modré dodávky domů už nevrátilo.

 Freeway Killer

William Bonin byl jedním z nejznámějších sériových vrahů operujících v USA. Úřady ho podezřívaly a později i usvědčily ze sexuálního napadení, mučení a zabití nejméně 21 chlapců a mladých mužů v Los Angeles a Orange County v Kalifornii.

Média mu dala přezdívku „The Freeway Killer“, tedy dálniční vrah, protože zastavoval mladým chlapcům, kteří stopovali, načež je sexuálně napadal a ve většině případů zabil. Mrtvá těla ukrýval podél dálnic. Na rozdíl od mnoha sériových vrahů měl Bonin během svého působení několik kompliců. Mezi nejznámější patřili William Pugh, Vernon Butts, Gregory Miley a James Munro. Právě první jmenovaný se značně podílel na Boninově dopadení.

Dospívání

William Bonin se narodil v americkém státě Connecticut v lednu roku 1947 jako druhý ze tří bratrů. Do šťastné a harmonické rodiny však nepřišel. Oba Williamovi rodiče (Alice a Robert) byli totiž alkoholici, kteří všechny své děti nanejvýš zanedbávali. Otec byl navíc gambler s tyranskými sklony. Častokrát tak byli chlapci ponecháni napospas osudu nebo pečlivým sousedům. Ti jim nejednou přinesli jídlo či oblečení až do domu. Kromě toho byli bratři často posílání k dědovi, který byl dříve odsouzeni ze zneužívání dětí.

V roce 1953 Alice umístila své syny do sirotčince ve snaze ochránit je před fyzickým násilím otce. Ani to však moc nepomohlo, protože v zařízení byla vyžadována přísná disciplína, za jejíž porušení hrozily nemilosrdné tresty. I za malé porušení chování si obyvatelé sirotčince vysloužili surové bití.

Malý William byl tak neustále vystavován fyzickému a psychickému týrání, ať už jako pozorovatel nebo přímý účastník. V sirotčinci nakonec pobýval do svých 9 let. A přestože Bonin po dopadení poměrně svobodně mluvil o mnoha aspektech svého dětství a dospívání, o vzpomínkách na toto sanatorium diskutovat odmítl.

Ve věku 10 let byl zatčen za kradení poznávacích značek vozidel a umístěn ve vězeňském zařízení pro nezletilé. Zatímco žil v nápravné výchovné instituci, byl opět opakovaně sexuálně zneužíván více lidmi včetně svého poradce. V roce 1961 se Boninovi rodiče rozhodli přestěhovat do Kalifornie, kde se usadili ve městě Downey. Krátce po přestěhování zemřel otec na cirhózu jater. Ani nepřítomnost otce a dědečka už však Williamovo dětství nezachránila.