Za své brutální činy si vysloužil první smrtelnou injekci v Kalifornii.
Bylo 8. září 1974, když teprve 14letý David McVicker stopoval v Garden Grove. Většina aut ho jen ignorantská objížděla, ale jedno vozidlo přeci jen zastavilo. Rezavou modrou dodávku řídil 27letý William Bonin, který chlapci nabídl, že ho sveze. Milé Williamovo vystupování se však změnilo v momentě, kdy David nastoupil do auta. Jakmile se ho William zeptal, jestli je gay, začal tušit, že nastoupil do špatného auta.
Požádal proto řidiče, aby zastavil, ale v ten moment už William vytáhl zbraň a změnil směr jízdy. Auto nakonec zastavilo na opuštěném poli. William vyzval Davida, aby se svlékl, načež ho surově zmlátil a znásilnil. Po krvavém incidentu ho nakonec odvezl domů, přičemž se s ním rozloučil slovy: „Sejdeme se znovu.“ Minimálně 21 chlapců se však po nasednutí do modré dodávky domů už nevrátilo.
Freeway Killer
William Bonin byl jedním z nejznámějších sériových vrahů operujících v USA. Úřady ho podezřívaly a později i usvědčily ze sexuálního napadení, mučení a zabití nejméně 21 chlapců a mladých mužů v Los Angeles a Orange County v Kalifornii.
Média mu dala přezdívku „The Freeway Killer“, tedy dálniční vrah, protože zastavoval mladým chlapcům, kteří stopovali, načež je sexuálně napadal a ve většině případů zabil. Mrtvá těla ukrýval podél dálnic. Na rozdíl od mnoha sériových vrahů měl Bonin během svého působení několik kompliců. Mezi nejznámější patřili William Pugh, Vernon Butts, Gregory Miley a James Munro. Právě první jmenovaný se značně podílel na Boninově dopadení.
Dospívání
William Bonin se narodil v americkém státě Connecticut v lednu roku 1947 jako druhý ze tří bratrů. Do šťastné a harmonické rodiny však nepřišel. Oba Williamovi rodiče (Alice a Robert) byli totiž alkoholici, kteří všechny své děti nanejvýš zanedbávali. Otec byl navíc gambler s tyranskými sklony. Častokrát tak byli chlapci ponecháni napospas osudu nebo pečlivým sousedům. Ti jim nejednou přinesli jídlo či oblečení až do domu. Kromě toho byli bratři často posílání k dědovi, který byl dříve odsouzeni ze zneužívání dětí.
V roce 1953 Alice umístila své syny do sirotčince ve snaze ochránit je před fyzickým násilím otce. Ani to však moc nepomohlo, protože v zařízení byla vyžadována přísná disciplína, za jejíž porušení hrozily nemilosrdné tresty. I za malé porušení chování si obyvatelé sirotčince vysloužili surové bití.
Malý William byl tak neustále vystavován fyzickému a psychickému týrání, ať už jako pozorovatel nebo přímý účastník. V sirotčinci nakonec pobýval do svých 9 let. A přestože Bonin po dopadení poměrně svobodně mluvil o mnoha aspektech svého dětství a dospívání, o vzpomínkách na toto sanatorium diskutovat odmítl.
Ve věku 10 let byl zatčen za kradení poznávacích značek vozidel a umístěn ve vězeňském zařízení pro nezletilé. Zatímco žil v nápravné výchovné instituci, byl opět opakovaně sexuálně zneužíván více lidmi včetně svého poradce. V roce 1961 se Boninovi rodiče rozhodli přestěhovat do Kalifornie, kde se usadili ve městě Downey. Krátce po přestěhování zemřel otec na cirhózu jater. Ani nepřítomnost otce a dědečka už však Williamovo dětství nezachránila.
Nasáknutí vším zlem, jehož byl jako dítě svědek i účastník, se na jeho vývinu nenávratně podepsalo. William byl zanedlouho podezřelý z obtěžování mladšího bratra, jakož i dětí v sousedství. Kromě těchto činů se sem tam podílel i na drobných krádežích. Po dokončení střední školy se připojil k americkému letectvu a několik měsíců dokonce i sloužil ve válce ve Vietnamu. Po návratu domů se oženil, ale zakrátko se rozvedl.
Začátek vražedné kariéry
Brutální mašinérii odstartoval již jako 21letý. Koncem 60. let však své oběti nevraždil, díky čemuž mohl být usvědčen a odsouzen. U soudu byl obžalován z pěti únosů a sexuální deviace, které se měl dopustit ve čtyřech případech. Během výkonu trestu se nechal podrobit léčbě a několika psychiatrickým vyšetřením. Ta nakonec odhalila znaky maniodeprese. Lékařské vyšetření také ukázala, že Bonin měl poškozenou prefrontální mozkovou kůru, kvůli čemuž nedokázal dostatečně zvládat své destruktivní pudy. Zjištěné byly i rozsáhlé jizvy v oblasti hlavy a hýždí.
Ve vězení strávil 5 let. V žádném případě se však nepoučil. Chuť po krvi se spíše zvětšovala. Po propuštění byl během chvíle opět obviněn ze znásilnění teprve 14letého chlapce, za což byl znovu odsouzen. Po odpykání čtyřletého trestu si slíbil, že už do vězení nepůjde, proto začal své oběti zabíjet.
Modus operandi
Bonin všechny své oběti hledal podél kalifornských dálnic a na přilehlých odpočívadlech, kde se zaměřoval výhradně na mladé chlapce, které nalákal do své dodávky Ford Econoline. Věk obětí se pohyboval od 12 do 19 let. V dodávce je svázal pomocí drátu nebo šňůry a následně sexuálně napadl, přičemž jim způsobil i mnohočetná poranění zejména v oblasti obličeje a pohlavních orgánů.
V některých případech své oběti vysloveně mučil. Například v dubnu 1980 nutil jednu ze svých obětí vypít kyselinu chlorovodíkovou. Třem chlapcům zabodl sekáček na led do hlavy a jiná oběť zemřela dokonce na šok. Většinou však svou kořist uškrtil. Na těchto příkladech vidíme, že brutalita dálničního vraha neznala hranic.
Aby minimalizoval riziko, že oběť uteče z vozidla, odstranil vnitřní rukojeti z bočních a zadních dveří své dodávky. Také si v dodávce vytvořil slušný arzenál zbraní a různých nástrojů. Ve svém Fordu neustále převážel různé nože, kladiva a jiné nástroje, aby si usnadnil mučení a mohl chlapce usmrtit přímo uvnitř dodávky. Bezvládná těla vyhazoval podél dálnic v jižní Kalifornii.
Při minimálně dvanácti vraždách Boninovi pomáhali jeden nebo více z jeho čtyř kompliců. Podle právního zástupce se jeho stupňující brutalita dala přirovnat k narkomanovi, který žádá stále větší dávky k dosažení stejné úrovně euforie. Bonin se později přiznal lékařům, že cítil intenzivní pocit vzrušení zejména při hledání další oběti.
Trest smrti
Po devíti dnech, kdy ho policie intenzivně sledovala, ho nakonec přichytila přímo při činu. Boninovu dodávku sledovali až na opuštěné parkoviště, kde do ní následně vtrhli. Před očima se jim v momentě zjevil odporný obraz. Bonin měl v dodávce svázaného teprve 17letého Harolda, kterého právě znásilňoval. Při následném vyšetřování policie objevila v dodávce několik předmětů, které o Boninovi vypověděli, že právě on je zmíněným dálničním vrahem. Kleště, kladiva, nože, nylonové šňůry, to vše se nacházelo v zadním prostoru jeho dodávky. Navíc celý interiér byl značně zašpiněný krví.
Williama Bonina nakonec uznali vinným z vražd minimálně 21 chlapců, ovšem odhaduje se, že počet obětí může být i dvojnásobný. Za své ohavné činy si vysloužil trest smrti, na který si měl počkat 14 let ve státním vězení San Quentin. I když soud rozhodl o popravě v plynové komoře, v průběhu let mu plynovou komoru změnily na smrtící injekci. Té se dočkal 23. února 1996 a stal se tak prvním člověkem popraveným smrtící injekcí v historii Kalifornie.
