Milují člověka psi a kočky stejně jako lidé je?
Je to jeden z nejdojemnějších příběhů člověka a psa. Když byl Hačikó ještě štěně, putoval za svým nových majitelem, profesorem na Tokijské univerzitě Hidesaburó Uenem. Brzy nato se z pejska a profesora stali dva nerozluční přátelé.
Hačikó ho ráno doprovázel do práce na vlak a večer ho na nádraží zase vyzvedával. Takto to probíhalo den co den až do chvíle, než profesor odešel do práce, ze které se už nikdy nevrátil. Na přednášce zkolaboval a zemřel.
Pes se sám vrátil domů a druhý den se na nádraží zase vrátil. A takto to dělal den co den. Čekal, že se jeho páníček vrátí. Jenže ten se nikdy nevrátil. Pejsek žil ještě dalších deset let.
![Dokáže domácí mazlíček milovat svého majitele? Sociální sítě rozvířily tuto otázku jako nikdy předtím](https://i.refresher.sk/public/default/image-missing.jpg)
Příběh se odehrál před 93 lety. Nyní je rok 2018 a sociální sítě jsou přehlcené roztomilými videi o přátelství zvířat a lidí a uživatelé sociálních sítí je masivně sdílejí. To mezi vědci otevřelo diskuzi, zda zvířata opravdu dokáží milovat své páníčky.
Dokáží tyto zvířata doopravdy cítit stejné pocity jako člověk? Výzkumníci z Velké Británie a Japonska zjistili, že kočky a psi vylučují hormon lásky oxytocin. Při hrách a mazlení psům oxytocin stoupne o 57 procent, kočkám pouze o 12 procent.
To se netýká jen čtyřnohých mazlíčků, např. papoušci ara při kontaktu s pečovateli zčervenají a snaží se zapůsobit tím, že se pověsí na klec a tahají majitelku za oblečení. To je projev pozitivních emocí.
Podobně to mají také kozy s lidmi, kteří se usmívají. Pozitivním obličejům důvěřují více než těm, které se mračí. Před těmi utíkají.
Vědci v těchto případech popisují tyto situace spíše jako emoce než opravdové city. U spousty zvířecích druhů je stále těžké dokázat, jestli vůbec mohou být šťastné.