Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Takový byl život před sto lety.
Před sto lety vznikl samostatný československý stát. Začal se pozvolna rozvíjet společenský život, kultura, architektura, průmysl i sport. Zároveň poválečné území postihlo rozbourané hospodářství a desetinásobné ceny oproti roku 1913. Lidé to po válce neměli snadné.
Co to ale znamená? Jak vypadal život ve městě a na vesnici? Jaký plat pobírali? A jak si žijeme v porovnání s nimi? Podívali jsme se na různé aspekty života tehdejšího a dnešního.
Československý stát postavil základ svých zákonů na těch rakousko-uherských. Zřízení bylo demokratické a poslanců sedělo ve sněmovně o sto více, než je tomu dnes, tedy přesně tři stovky členů. Seděli tu šest let, oproti nynějším čtyřem.
I pojistka demokracie, Senát, měl hustší zastoupení. Senátorů tu byla rovná sto padesátka (v současném systému je jich 81). Prezident vládl státu po dlouhých sedm let. Finální podoba první verze Ústavy vznikla až v roce 1920.
Období první republiky se označuje jako zlaté časy českého státu. V zemi po válce panovala svoboda slova – nesměla se však za žádných okolností vyjímat dobrým mravům a zákonům Československa.
Politici vyžadují od novinářů vysokou míru korektnosti. Bulvár existuje, byť ne v takové podobě, jak ho známe dnes a je jasně oddělen od seriózních periodik.
Po prvotních poválečných problémech šel počet novin a časopisů nahoru – v roce 1920 dosahoval 2300 titulů, tehdejší žurnalisté přitom oplývali jen obyčejným psacím strojem. Noviny jako např. České slovo, se dělily na ranní, zaobírající se politikou a večerní, které byly odlehčenější a měly větší náklad.
Česko vs. Československo
Československý stát byl tvořen územím Česka a Slovenska. Kulturně jde o velmi bohatý stát, vždyť se tu mluví kromě češtiny a slovenštiny také maďarsky, polsky, rusínsky nebo ukrajinsky.
Československo
Česko
Obyvatelstvo
13 milionů
10,5 milionu
Délka života
53,5 let
79,1 let
Úmrtnost kojenců
11,7 %
0,28 %
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Kolik stálo pivo, brambory, chleba nebo jízdenka na vlak;
jaké peníze se před sto lety používaly;
kolik hodin měla pracovní doba a jaké byly výplaty;
jak vypadala domácnost v porovnání s moderním bydlením;
Dominantní pozici mají před Slovenskem české země, představují kolem 92 procent celkového průmyslového potenciálu republiky. Právě značné opoždění tehdejšího Slovenska bylo v roce 1918 odhadováno na minimálně 30 let.
Oblast Česka byla spíše průmyslová část rakousko-uherské mocnosti. Vznikli jsme dohromady se Slovenskem, které nemělo finance na to, být samostatné. Do rozpočtu přispívalo pouze 16 procenty, díky tomu vznikla myšlenka čechoslovakismu, který byl později hojně kritizovaný.
Peníze
Na rozdíl např. od USA se české bankovky v průběhu let neustále měnily. Měnila se jejich velikost, podoba i materiály a ty rané měly více variant a edicí. Samotná měna nabrala stabilitu až roku 1923. To se Československu konečně podařilo přečkat nejhorší výkyvy kurzu. Koupit 100 Kč šlo za 2,93 amerických dolarů.
Dvacátá léta trpěla na obrovské rozdíly mezi dělnickou třídou a zámožnými jedinci. Zatímco průměrná roční mzda dělníka dosahovala k 7,5 tisícům korun (tedy až k 625 korun měsíčně), 25 lidí vykazovalo podle dobových daňových přiznání příjem v průměrné výši 11,1 milionů korun, tedy přes 30 tisíc korun za pouhý jeden den.
Práce a výplaty
Republika bohatla rychle, dokázala nabídnout šanci těm, kteří se dokázali chopit příležitosti. S tím, jak se vyvíjela a kultivovala poválečná společnost, souvisela i otázka práce, resp. práva zaměstnanců.
Před válkou lidé pracovali i 10–12 hodin denně, ale v prosinci 1918 začal platit zákon, který zaměstnavatelům přikazoval nasadit osmihodinovou pracovní dobu, po pěti hodinách pak přibyla čtvrthodinová pauza. S tím však souvisely i nižší výplaty.
Zdroj: Česká televize
Výše mezd se za první republiky pochopitelně postupně měnila, stejně jako životní úroveň obyvatelstva. V roce 1925 byla uzákoněna placená dovolená dělníků, v jednom kalendářním roce si mohli vybrat 6–8 pracovních dnů.
Praxe byla nakonec přeci jenom trochu jiná a v menších továrnách byli pracovníci, dožadující se svého volného času, propouštěni.
Měli však nárok na podporu v nezaměstnanosti, která byla schválena již v roce 1919:
Srovnání prvorepublikových měsíčních mezd
1919
1929
Horníci
155 až 600 Kč
940 Kč
Zemědělci
90 Kč
490 Kč + naturálie
Úředníci
–
1360 Kč
Dělníci
–
510 až 590 Kč
Výše mezd žen a mužů se důrazně lišila. Důkazem toho může být mj. informace o platu úředníka v roce 1929. Průměrná měsíční mzda takového zaměstnance je sice 1360 korun, skutečnost ale svědčí o tom, že muži dostávali 1550 korun, zatímco ženy pouhých 840 korun.
Alarmující je, že tyto rozdíly platí dodnes. Podle průzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí je rozdíl mezi mzdou muže a ženy v České republice průměrně 22,5 procenta, v Evropské unii je to 16,3 procent.
Není to tedy takový extrém jako za první republiky, kdy tyto rozdíly mohly dosahovat i více než 50 procent, ale i tak by po tolika letech společnost mohla možná o něco více dospět.
Zdroj: Česká televize
Ženy
Postavení žen ve společnosti bylo tématem, kterým bylo potřeba v nově vzniklé republice pořádně zahýbat. Ženy můžou volit a být voleny ihned od založení samostatného státu. Muži začali přistupovat k této věci i v oblastech každodenního života – už se nejednalo jen o ženy v domácnosti, ale o plnohodnotné síly.
Chodily častěji do práce, kde zastávaly i fyzicky náročnější činnosti. To bohužel nutně neznamená pozitivum – často se nejednalo o napravení společenského problému, ale prostý fakt, že jinou situaci prostě nedovoloval finanční stav rodiny.
Bydlení
Lidem se sice začíná v nově vznikající demokracii dařit, válka udělala velkou rýhu do stavu tehdejšího hospodářství, což mělo za následek, že potravin i peněz nebylo dostatek.
S platy samozřejmě souvisí i úroveň bydlení. Rodiny byly odkázány na malé byty a domy (více než polovina domácností žila v jedné místnosti) a drtivá většina bytů a domů nebyla vybavena koupelnami. Necelá čtvrtina bytů neoplývala tekoucí vodou.
Pavlačové domy měly vodovod na chodbě. Domky měly na zahradě pumpy. Stavění vodovodů bylo zdrojově, finančně i technologicky náročné. I suchý záchod pak byl společný pro více bytů, typicky se ukrýval např. za dveřmi se zabílenými okénky.
Zdroj: Wikimedia Commons
Nájemné v Praze bylo stejně jako v dnešní době poměrně vysoké. Na konci dvacátých let platili lidé za třípokojový byt v nově postaveném domě měsíční nájemné v průměrné výši zhruba 790 korun, za rok tedy 9500 Kč.
Vzhledem k průměrné roční mzdě dělníka si bydlení v pražském bytě nemohl dovolit úplně každý. Přesto chtěli lidé do měst stále víc – kvůli větším výdělkům.
Oblečení
Móda v době první republiky byla specifická ve své eleganci a velmi progresivní v přístupu k emancipaci žen. Do volného času nebo do školy už nebylo potřeba navlékat těžké šaty jako dříve.
Tehdejší muž pak nejčastěji nosil kalhoty s vysokým pasem, měl kravatu nebo motýlka, sponku na stažení límců.
Studentská móda mladých lidí pak vypadala takto. Tamní mladí chodili elegantně oblečeni nejen na plesy nebo do divadel, ale i do škol. Hůlka pak dodávala prestiž dospělým lidem. Kvalita tkanin byla za první republiky na velmi vysoké úrovni.
Rádio
První rozhlasové vysílání proběhlo na našem území již jeden rok po založení Československa, to pravidelné vzniklo až o 4 roky později. Programem takového vysílání byla různá krátká hlášení následovaná koncertem. Kdo chtěl rádio, musel mít licenci.
Teprve na základě této licence bylo po zaplacení poplatku možné zakoupit dřevěné rádio. Vzhledem k jeho vysoké ceně si ale toto zařízení mohly dovolit jen zámožnější rodiny (ti méně majetní je však zvláště na vesnici navštěvovali a poslouchali společně).
Zdroj: Wikimedia Commons
Ceny
Abychom dokázali alespoň nějak srovnat, kolik stál běžný život tehdy a nyní, vzali jsme si na pomoc tato čísla z roku 1928. Popisují ceny vybraných potravin, zboží a služeb za první republiky. K těmto cenám jsme přidali hodnoty ze srovnávače cen Numbeo.com.
Chleba (1 kg)
3,40 Kč
28,90 Kč
Brambory (1 kg)
0,95 Kč
15,61 Kč
Vepř. maso (1 kg)
16,90 Kč
83,95 Kč
Mléko (1 l)
1,95 Kč
17,76 Kč
Máslo (1 kg)
25,75 Kč
179,60 Kč
Vejce (1 ks)
0,85 Kč
4,99 Kč
Cukr (1 kg)
6,20 Kč
14,90 Kč
Pivo (1 l)
2,90 Kč
29,56 Kč
Pánská košile
24,92 Kč
992 Kč
Pánský oblek
698,33 Kč
2352 Kč
Dámské šaty
571,67 Kč
785 Kč
Boty
100 Kč
2194,60 Kč
Vlak jízdné (20 km)
4,40 Kč
20,25 Kč
Jízdenka na MHD
1,20 Kč
24,00 Kč
Ceny z roky 2018 jsou zprůměrované a podle aktuálních nabídek. Stejně tak jako tehdy, i dnes existují u každé položky mnohem dražší varianty, i mnohem levnější – záleží na značce a samozřejmě na kvalitě.
Současná průměrná cena oblečení plyne z aktuální top nabídky na serveru heureka.cz. Cena vlakového jízdného byla vypočtena z plného jízdného 10 různých tras dle aktuálního ceníku na webu cd.cz.
Jak je ze srovnání vidět, v dnešní době si toho můžeme koupit mnohem víc. Podle serveru platy.cz se mzda dělníka v současné době pohybuje okolo 20 tisíc hrubého, tedy necelých 16 tisíc čistého. Pokud tedy skoupí celý tento seznam, zaplatí 6 743 Kč. Zbylo by mu tedy zhruba 9 tisíc korun.
Pokud by to samé chtěl učinit prvorepublikový dělník pobírající 590 Kč, zaplatil by 1459 Kč, na což by musel šetřit dva a půl měsíce.
Jídlo
Bun bo nam bo, hamburgery, pizza nebo fish and chips. V dnešní době si pochutnáváme na lecjakých pochutinách z celého světa, prvorepublikový Čechoslovák ale takové možnosti ani zdaleka neměl. K dokonalému zjištění, na jakých jídlech si pochutnávali naši předkové, jsme zamířili do sešlých stránek dobových kuchařek.
Dokonce i současní šéfkuchaři se inspirují v prvorepublikové kuchyni. Čerpala ze zvyklostí a tradic, využívala lokální suroviny a přitom byla dostupná i pro poválečné chudé obyvatelstvo.
Aby se nasytilo, v receptech se využívalo těsto a mouka, nejsou tedy tak zdravé jako ty současné. Bylo jimi třeba pokrýt tu nejzákladnější potřebu za málo peněz. Základ každodenního jídelníčku tvořily brambory a chleba, pro úplné nasycení hladových krků pak ženy často připravovaly různé pečené sladkosti.
Snídaně patřily horkým cikorkám (náhražka kávy, jež je zcela bez kofeinu, podobná meltě), což doplňoval krajíc chleba se sádlem, bohatší rodiny si dopřávaly máslo. Obědy vždy tvořila polévka. Ať už zeleninová, bramborová, čočková, fazolová nebo krupicová.
Kromě toho jedl prvorepublikový občan rýži, knedlíky, a pak právě ony pečené dezerty – buchty, bábovky, záviny, koláče. Obzvlášť oblíbená byla i sladká jídla z bramborového těsta.
Maso nebylo zdaleka tak dostupné jako dnes. Podávalo se pouze v neděli nebo o svátcích.
Jak psal dobový tisk o 28. říjnu 1918?
Na závěr tohoto putování se podíváme, jak psaly noviny před sto lety o událostech vzniku Československého státu. Přirozeně se tomu věnovalo každé periodikum.
Lidové noviny
Národní listy
Besedy lidu: laciný prostonárodní obrázkový časopis
Česká televize připravila průzkum, kde zjišťovala, kolik mladých lidí ví, co se stalo 28. října 1918. Ze sta oslovených odpovědělo správně pouze 38. Pouhých 38 procent oslovených něco ví o vzniku Československa.
Připravili jsme proto na dnešní den speciál, a pokud se chceš o dnešním dni dozvědět více, navštiv náš článek, který přehledně shrnuje ty nejdůležitější momenty.
