4A Games vytvořili skvělou open world hru, ale slabší přírůstek do série Metro.
Se sérií Metro jsem spjat již více než 10 let. Nejprve jsem přečetl první dvě knihy, následně se vrhl na hru, dokončil třetí knihu a radoval se z Metro: Last Light. To bylo však ještě v době minulé generace. Dnes stojíme na pokraji příchodu té další a je smutné, že během celé té současné jsme dostali jen jednu novou hru. Sice je dvakrát větší a delší než předešlé dva tituly dohromady, ale mně to jaksi nestačí.
Tato hra měla přijít dříve než téměř 6 let po uvedení té předešlé. A také bych si přál, aby byla jiná, velmi jiná. Z lineární, jemně hororové série s mysteriózními psycho prvky se totiž stal open world. Milovaná FPS série se z temných uliček Metra a mrtvých ruských stanic přesunula na povrch a za sebe musím říct, že jí to víc svědčilo v temnotách.
Hráno na PS4 PRO
4A Games se v roce 2014 rozdělilo na dvě studia. Centrála se přemístila na Maltu a ukrajinské studio fungovalo jak to menší, výpomocné. Nevíme, kolik přesně má studio zaměstnanců, ale zřejmě nedostatečně na to, aby během 7 let vytvořili více než jednu hru. Pevně tedy věřme, že další Metro dorazí dříve. A že se vrátí ke svým kořenům.
Už máš strach, že když poscrolluješ dolů na hodnocení, úsměv ti na tváři zmrzne úplně? Neboj se, Metro Exodus není špatná hra. Právě naopak, je skvělá. Akorát je něčím jiným, než jsem čekal a v co jsem doufal. Za plnou cenu ale rozhodně stojí, a tak by sis ji měl pořídit co nejdříve.
Exodus začíná v Moskvě. Dva roky po událostech Last Light se Arťom stále snaží naladit vysílačku a zaslechnout kohokoli, kdo dokázal tam venku přežít. Nikdo mu však nevěří, že na vrcholu věže před celými těmi lety někoho slyšel. Arťom se ale dobrovolně vystavuje vnější radiaci a touží najít život. Úvod trvá jen chvíli, ale dokonale za ten čas stihneš nasáknout atmosféru předešlých her. Temné ruské metro s téměř nulovým osvětlením a nebezpečím číhajícím na každém kroku tě donutí postupovat téměř po špičkách. A to jsem osobně na této sérii miloval zřejmě nejvíce.
Hororová atmosféra se však vytratí už po chvíli, kdy se náš hrdina s věrnou skupinou Sparťanů, Millerem a Annou, dostanou na Auroru, lokomotivu uhánějící přes celé Rusko. Jejich cíl je jasný. Najít tam někde místo, kde lidé dokáží žít bez plynových masek a mutantů. Zda se jim to podaří, zjistíš už sám, spoilerům se budu vyhýbat obloukem.
Jak jsem již několikrát naznačil, třetí díl akční FPS série dal metru sbohem a přivítal open world styl. Místo pohybu v temných uličkách, zamořených oblastech Metra, živých či mrtvých stanic, politiky, konspirací, mysteriózních prvků a všeho, co jsme milovali, jsme obdrželi obsáhlý svět s množstvím vedlejších úkolů. Nejsou povinné, ale doporučuji prozkoumat celou mapu a pozastavit se u každé budovy.
Side questy většinou rozšiřují hlavní příběh a nabízejí několik úhlů pohledů na situaci v aktuálním regionu. Těch ve hře vystřídáš hned několik. Na každé roční období připadá nová mapka. Začínáme v zasněžené krajině plné radioaktivity a náboženského kultu, pokračujeme pouští během jara s místním diktátorem a užijeme si i léto v lesích. Příběh končí tam, kde začíná, a tedy v metru. Více ti neprozradím, ale pokud ses těšil, že pod zemí strávíme alespoň polovinu času, budeš zklamaný stejně jako já.
Kromě úvodu se do metra podíváme pouze v závěrečné kapitole. Už teď ti je zřejmě jasné, že je finále nejlepší částí hry. Metru totiž nejvíce svědčí... překvapivě metro. Nikdy jsem v této sérii netoužil sednout do auta a honit zmutované lidi po poušti. Ta je zároveň nejslabší kapitolou. Ztrácí se zde atmosféra, děj je nesmírně klišoidní a nezaujmou ani vedlejší postavy. A to platí pro celou hru. Až na posádku Aurory ti na nikom nebude záležet a vzhledem ke změnám regionů nedostávají jiné postavy téměř žádný prostor.
Sparťané v čele s Millerem a Annou jsou však skvěle napsání a zahraní (já jsem tentokrát zkusil ruský dabing a je třeba poznamenat, že hře dává nový rozměr), ale pokud doufáš v nějaké skvělé nové postavy, musím tě zklamat. A to je asi v příběhovce docela problém, nemyslíš? Samotný děj mě víceméně potěšil, i když mě mrzí, že se některé důležité dějové linky neuzavřely, ačkoli nastartovaly hru a motivace postav.
Počítat můžeš už klasicky se silným a emotivním závěrem, přestože jsem značně nespokojen s tím, jaký jsem dostal. Každý hráč si údajně zaslouží ten svůj podle chování ve hře. Já jsem od poloviny nezabil jediného člověka navíc a využíval jsem stealth s omračováním během celé hry. Střílel jsem akorát do mutantů a banditů, kteří mě přepadli a těmto střetům se nedalo vyhnout.
Splnil jsem i požadavky svých partnerů a nedovolil umřít nevinné, ale z nějakého důvodu jsem i tak dostal špatný konec a moje snaha o stealth napříč 20hodinovou hrou přišla zcela vniveč. Pokládám to za nanejvýš nespravedlivé (podobný systém fungoval i v předešlých dílech) a nevyvážené. Že by hra vyžadovala 100% stealth bez zabití? A má takový mechanismus vůbec v open world akční hře místo? Mě tímto rozhodnutím autoři vůbec nepotěšili, ale dokážu to překousnout.
Co překousnout nedokážu, je technická stránka hry. Na jedné straně jsem během těch 20 hodin (Exodus je opravdu větší než jednička a dvojka dohromady) zaregistroval jen jeden velký bug, na straně druhé jsem měl občas dojem, že hraji hru z minulé generace. Mohou za to pohyby, animace postav a plynulost pohybu. Překážky se těžko obcházejí, ještě hůře se na ně skáče a šplhá.
Pohyb je opakem plynulého a hra nabízí zdlouhavé a zbytečné animace i pro ty nejběžnější úkony, jako je seskakování z plošiny, lezení po žebříku či plazení se. Tento mechanismus by mohl sloužit nascriptovaným jump scares, ale za celou hru si pamatuji asi tak jeden nebo dva, takže se zastaralý systém animací pohybů skutečně nedá nijak obhájit.
Některé nedostačující aspekty technické stránky tedy vynahrazují jiné, jako již zmíněné bugy, kterých se nedočkáte či absence propadů FPS. Zaujme i podmanivý vizuál, nádherné scenérie a detaily výstroje. Pravděpodobně jde o nejkrásnější vypadající FPS na trhu s množstvím detailů, vysoce kvalitních textur a daleké dohlednosti. Nejlepší však bude počkat si na video od kluků z Digital Foundry.
Vývojáři ale trochu pozapomněli na fakt, že se vynořili z metra a nasvícení tedy mělo hrát mnohem větší roli. Já jsem si velmi rychle musel upravovat gammu a celkovou viditelnost, protože v Metro Exodus převládá tma i tam, kde by mělo svítit slunce.
Bez baterky se v domě či jakékoliv jiné budově neobejdete ani během dne. Chápu, že hráč má být v neustálém pozoru a stresu, protože se ve tmě skrývá nebezpečí, ale už nejsme v podzemí a tmavé kouty každého pokoje a místnosti začínají být po čase otravné. S tím souvisí i nedostatečné vyznačení předmětů. Zásoby se pouhým okem najít nedají, musíte přijít přesně k ním a až pak zjistíte, že se tam skrývá nějaký ten náboj.
AI ve zkratce... ne, fakt si mě nevšiml
I v tomto případě mi vadilo, že jednoduchý sběr surovin vyžaduje nejprve držení tlačítka a následně ještě jeho stlačení. Vzhledem k tomu, že jde o jednu ze základních a nezbytných činností ve hře, by bylo vhodné, kdyby to fungovalo plynuleji. Fungovalo by to v uzavřených prostranstvích, ale takto musíte zajít za každý kopeček a strom, což uměle natahuje herní čas, protože zásob je opravdu málo a musíte nimi šetřit i na nižších obtížnostech (hrál jsem na normal).
Co se samotného gameplaye týká, bavil mě stejně jako v předešlých dílech. Může za to fakt, že jsem Metro nehrál už nějaké 2–3 roky, a tak mi to docela chybělo. Na druhé straně je třeba poznamenat, že hratelnost velkými změnami neprošla. Ať už jde o stealth, házení předmětů nebo střelbu. Vše působí povědomě. V tomto případě však platí, že pokud něco funguje, není třeba se v tom vrtat.
Pohrát se však vývojáři měli s AI nepřátel a stealthem, na kterém si nejednou vybiješ zuby. AI tě někdy nevidí ani z poloviny metru, když k tobě stojí bokem, jindy na tebe zareaguje kvůli zvuku, který jsi nevydal. Mohou za to zejména animace, kdy jednoduché otření se o plot „vyhodí“ Arťoma do 30–50 cm výšky a následný pád na nohy upozorní nepřítele. Stealth styl hraní je ideální hlavně během noci, kdy nepřátelé spí nebo nejsou tak pozorní (samozřejmě velmi pomáhá i tma, ale ani během dne tě nejsou schopni spatřit na více než 4–5 metrů, přestože stojíš přímo před nimi).
Hra nabízí dynamický cyklus dne a noci, ale párkrát se mi stalo, že se čas 20násobně zrychlil a z hluboké noci se během 2 sekund stal slunečný oběd. Stealth je víceméně jednoduchý, ale značně primitivní a AI nepřátel patří maximálně do minulé generace. 4A Engine si už dávno vysloužil překopání, případně next-gen verzi, a je to cítit. Hra na to doplácí a nedá se to ignorovat.
Samotné přestřelky jsou zábavné, ačkoli jsem jich hodně nezažil a vždy šlo spíše o souboje s mutanty. Vojáci tě totiž dokáží rychle zneškodnit, a pokud si nedáš pozor na záda a křídla, během chvilky jsi mrtvý (hardcore obtížnost se zřejmě jinak než stealthem ani projít nedá). Vzhledem k významu stealthu mi však vadila absence jakési zbraně na dálku, která by nepřátele dokázala omráčit či uspat. Museli jste se tedy pomalým krokem dostat ke každému z nich. Můžeš si hodit nůž, ale tím získáváš automatické zabití a dobrý konec je v háji.
Zbraní celkově mnoho není, takže si rychle vybereš své oblíbené. Nabízejí velkou míru úprav a vylepšení, kdy se z obyčejného revolveru může stát zbraň na dálku či slabší automatická puška. Horší je, když ti dojdou náboje. Můžeš si je samozřejmě vyrobit na místě, ale ideální by bylo, kdybys na pracovních strojích mohl vyměnit pušku za brokovnici, do které máš stále množství nábojů.
Tuto možnost však nabízí jen samotná Aurora, lokomotiva na začátku levelu. Pokud si tedy chceš přehodit zbraně, musíš se k ní vracet přes celou mapu. Horší však je, že v některých levelech tuto možnost nemáš vůbec. Příkladem je i celé finále, kdy jsem celý zásobník třetí zbraně vyprázdnil při prvním střetu a byla mi zcela zbytečná, zatímco jsem měl stále množství výbušných a obyčejných šípů do kuše.
Bohužel, neměl jsem šanci se k ní dostat. Jak jsem již nastínil, Arťom může nést tři zbraně. Slot pro tu třetí je však fixně dán pro Sekáč, zbraň na kuličkové náboje. Od naprosté zbytečnosti ji zachránily jen ohnivé náboje, které však stojí mnoho výrobních materiálů (proti mutantům jsou však dokonalé). Druhou zbraní, kterou do tohoto slotu můžeš umístit, je kuše. Tu však dostaneš až v poslední třetině hry a moc zábavy si s ní neužiješ (a to byla ukázána již v reveal traileru).
Při představování hry se velký význam přikládal i Auroře, dopravnímu prostředku, se kterým procestujeme Rusko. Bohužel, není součástí misí a strávíš v ní čas jen před zahájením nového regionu a po jeho ukončení. Je však ideálním místem pro poslech příběhů (především z rádia) či poznání svých přátel. Jejich rozhovory se skutečně vyplatí poslouchat. Škoda, že někteří nedostali dostatečné množství prostoru a neukázali se ve více misích. Většinu hry strávíš sám, a i když ti někdo dělá společnost, moc s ním nepokecáš.
Asi to bude tím, že Arťom stále nedokáže mluvit! Jsme v roce 2019 a silent protagonist je očividně stále věcí, se kterou se musíme setkávat. Je to nesmírně frustrující, otravné a škodí to příběhu. Mučí ti lásku tvého života a blíží se konec světa? Nejlépe to vyjádříš tak, že bezmocně natáhneš ruku. Vývojáři si sami vykopali hrob v mnoha dialozích, kdy se jednoznačně očekává Arťomova odpověď. On však jen nehybně sedí a čeká, až se situace vyřeší mimo něj. Absolutně to nefunguje jak v příběhu, tak z hlediska interakcí mezi postavami. Špatné, špatné, celé špatné.
Jak to tedy shrnout? Metro Exodus je skvělou open world hrou se zajímavým příběhem, zábavným gameplayem a potřebným oživením série. Bohužel, s tím samotným oživením se ale v mých očích 4A Games netrefilo. Série Metro se nejlépe cítí v podzemí a je to cítit i v tomto projektu. Jakmile se dostaneš do temných zákoutí bez elektřiny, odkud na tebe může cokoli a kdykoli vyskočit, adrenalin se zvyšuje a hra nabírá na správné atmosféře a napětí.
Následně však na 5 hodin vyjdeš na povrch slunečními paprsky zalité pouště, kde vidíš mutanta na 100 metrů (a nezačne na tebe útočit, dokud mu doslova neskáčeš po hlavě nebo mu nezazvoníš na dveře). Post-apo open-world Metru jednoduše vůbec nesedí a s příchodem Rage 2 či Far Cry: New Dawn (ačkoliv jsou všechny tři hry žánrově a stylově jinde) jsem to po Metru ani vůbec nechtěl.
Pamatuješ si na momenty, kdy ses v prvních dvou hrách dostal na nějaký čas na povrch? Šlo až o elektrizující momenty plné vynikající atmosféry, skvělého level designu a napětí. V Exodus jsem nic takového bohužel nepocítil. Po každé misi jsem však doufal, že se vrátím do podzemí a hra nabere na obrátkách. Bohužel, vyplnilo se mi to až v samotném konci, a to nestačí.
Nebýt názvu Metro, šlo by o vynikající post-apo open-world FPS akci. Nabízela by kvalitní příběh, zábavnou hratelnost a dostatečně velké množství obsahu. To vše v pěkném grafickém kabátku s dobrým soundtrackem. Hru bohužel podkopávají některá hratelnostní rozhodnutí, pár technických detailů (načítání zabírá věčnost) a opravdu příšerná AI.
V mých očích tak jde o nejslabší díl z celé série. Nováčci série budou zřejmě nadmíru spokojeni. Trend open-world her však jde mimo mě. 4A Games nasedli na rozjetý vlak a já jim to nevyčítám. Zároveň však neskrývám zklamání a doufám, že další Metro se vrátí ke kořenům. I navzdory všem negativům jsem si hraní užil. Nic podobné této sérii na trhu i tak neexistuje, ale nějaká konkurence by 4A Games zřejmě prospěla.
Uděluji tedy 7,5/10 s doporučením, že bys hře měl rozhodně dát šanci. Pokud máš rád open world hry, budeš nadšený, no a pokud jsi doufal v klasické pokračování, zřejmě budeš trošku zklamaný. V obou případech ale platí, že jsme se dočkali kvalitní post-apo hry, která opustila svou bezpečnou zónu a vydala se do neznámých vod. Na rozdíl od technických nedostatků a některých nešťastných rozhodnutí vývojáře však jde o subjektivní dojem, a proto je jen na tobě, jak tuto změnu přijmeš.
