Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Kolik stojí detektiv a jak probíhá jeho všední den?
Věděl jsi, že i u nás máme lidi, kteří se živí sledováním? Soukromé očko známe především z filmů a seriálů. Jak však vypadá práce detektiva v reálném světě?
„Mafián si se svou milenkou vyrazil na výlet a my jsme je sledovali do hotelu. Pokud bychom neměli dobře přichystaný příběh o revizi elektřiny a neměli k tomu papíry, mohlo to dopadnout velmi špatně,“ vzpomíná na jedno ze svých sledování detektiv Vladimír Vlčák.„Druhý den jsme se totiž dozvěděli, že tam čekal nějakého šmíráka a byl připravený ustřelit mu palici,“ přibližuje v upřímném rozhovoru.
Co se v tomto rozhovoru dozvíš:
Jak vypadá běžný den detektiva;
jaké jsou nejčastější případy, kterým se soukromé očko na Slovensku věnuje;
zda mu už někdy hrozilo nebezpečí;
kolik stojí soukromý detektiv;
zda má ze sledování lidí výčitky svědomí.
Zažil som, ako milenka nechala sledovať manželku svojho milenca (Rozhovor) Zdroj: Súkromný archív V. Vlčáka
Jak jste se k práci detektiva dostal?
Dělal jsem několik let pro jednu státní instituci, která získává informace sledováním, nikoliv však pro policii. Když jsem tam ukončil svou kariéru, zcela přirozeně jsem si řekl, že využiji své znalosti v soukromé sféře.
Máte detektivní firmu. Pracujete sám?
Je nás víc. Základem jsem já a jádro lidí, kteří mi pomáhají podle toho, na jaký typ úkolu se hodí.
Pokud bych se chtěl stát detektivem, co pro to mám udělat?
O kurzech, které by speciálně školily detektivy, nevím. Člověka, který má schopnosti, jenž vyžadují práci detektiva, dokážeme vycvičit na požadovanou úroveň tak, aby dokázal splnit úkoly, které se od nás očekávají. Ne každý se hodí na všechno - někdo je lepší technik, někdo lepší komunikátor, někdo je skvělý v tom, že umí získat informace na internetu. Je potřeba hledat co nejuniverzálnějšího člověka, ale když je někdo specialista na jednu oblast, dokážeme z něj vytěžit maximum.
Jaké nabízíte služby?
Nejčastěji se věnujeme otázkám vztahů jako například nevěra. Prověřujeme také vztahy mezi firmami, jejich chování a věrohodnost.
Jaké typy lidí využívají vaše služby? Kontaktují vás čas od času i známé osobnosti?
Jsou to běžní lidé, střední až vyšší třída. Známé osobnosti nás často nekontaktují. Bývají totiž natolik známé, že jsou jim detektivní služby víceméně k ničemu, protože si umí většinu věcí dohledat sami na internetu. (smích) Občas se však stane, že nás kontaktují, je to však vzácné.
Velká část akce začíná převážně po běžné pracovní době a trvá do pozdního večera, případně až do noci.
Máte velkou konkurenci?
Roky nebyla téměř žádná konkurence. V poslední době si však všímám, že se vyrojily nabídky na detektivní práci i od lidí, o kterých vím, že nemají licenci a neposkytují právní záruku. I přesto se prezentují jako seriózní detektivní kancelář. Předpokládám, že se to v krátké době bude řešit. Konkurence však není taková, abychom si navzájem lezli do zelí.
Zažil som, ako milenka nechala sledovať manželku svojho milenca (Rozhovor) Zdroj: Súkromný archív V. Vlčáka
Jak vypadá váš běžný den?
Je dlouhý. (smích) Většinou začíná později než u běžných lidí, ale trvá podstatně déle. Pokud není naplánována nějaká ranní akce, například někoho sledovat, jak jde z domu do práce, dopoledne je to spíše administrativa a organizace. Velká část akce začíná převážně po běžné pracovní době a trvá do pozdního večera, případně až do noci.
Proč je to tak?
Je těžké popsat konkrétní schéma, každý den a každý případ vypadá jinak. Musíme být pružní a přizpůsobovat se okolnostem. Klidně se může stát, že sledovaný objekt, který měl být přes den v práci, tráví svůj den úplně jinak. Nebo má naplánovanou služební cestu, tak ho musíme sledovat i mimo město.
Kam jste člověka sledoval nejdále?
Na řecký ostrov.
Autem?
Ne. (smích) Letecky a trajektem. Je to však ojedinělý případ, který zapadá do té romantické představy o detektivní práci. Běžná realita je sledování v rámci Slovenska nebo blízkého zahraničí. Čím je cesta složitější, tím je zároveň spojena s vyššími náklady a je to vždy na objednateli, zda mu informace, které může získat, za to stojí.
Dostal jste se už někdy do přímého nebezpečí?
To, jak člověk vnímá nebezpečí, je individuální. Něco, co může být pro mě samozřejmost, by mohlo být pro mého kolegu něco nepředstavitelného. Ano, vyskytl jsem se v situacích, které byly nebezpečné, ale nikdy nedošlo k fyzickému útoku. Pokud si detektiv dá pozor, kam vleze a má připravené alibi, tak v principu neočekávám, že by mohlo dojít k nebezpečné situaci.
Jakou situaci máte na mysli?
Tak například přelezete plot a při něm vás už čeká statný dobrman, který na vás cení zuby. Pro někoho by to byl jasný signál, že se práci detektiva už nechce věnovat, zpanikaří nebo dokonce ze šoku omdlí. Pokud jste ale připravený a máte po ruce míček či menší svačinu, pes se uklidní a odejde pryč.
Pár let zpátky jsem se dostal do situace, kdy sledovaný subjekt očekával, že někdo přijde. Mafián si se svou milenkou vyrazil na výlet a my jsme je sledovali do hotelu. Pokud bychom neměli dobře přichystaný příběh o revizi elektřiny a neměli k tomu papíry, mohlo to dopadnout velmi špatně. Druhý den jsme se totiž dozvěděli, že tam čekal nějakého šmíráka a byl připravený mu ustřelit palici. Měl echo, že má někdo přijít. Samozřejmě, mohl přehánět, to se už nedozvíme.
V takových situacích je potřeba mít zřejmě pevné nervy.
Ano. Nic jiného vám v takové situaci nepomůže.
Mafián mi chcel odstreliť palicu, hovorí detektív. Zažil som, ako milenka nechá sledovať manželku svojho milenca (Rozhovor) Zdroj: unsplash.com
Odhalili vás už někdy?
Přímo, že by někdo přišel ke mně a řekl, že ho sleduji, ne. Kolegovi se stalo, že mu do auta přinesli kávu, když „už v něm sedí celý den“. Něco takového je však výjimečná událost. Záleží samozřejmě na profesionalitě a zkušenostech detektiva, ale pokud tam není vysloveně smůla, že někomu vběhne omylem do náruče, tak nebývá odhalen. V případě, že hrozí odhalení, dá se vyměnit detektiv.
Stalo se vám, že vás klient obvinil, že jste nic nezjistil? A dokonce vám vyhrožoval?
To se mi nestalo. Pokud já udělám všechno, co jsem mohl a řeknu, že nemáme informaci, kterou očekával, tak i to je informace. Pokud řeknu nespokojenému manželovi, že jeho žena byla celou dobu v práci, tak má informaci, že v ten den nebyla nevěrná.
Lidé poznají detektivy především z filmů. Jak moc se to liší od reality?
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Kde jsou hranice mezi špionážními filmy a realitou;
Velmi. Pokud se například podíváme na Monka, Sherlocka Holmese či Hercula Poirota, je to úplně jiná kategorie. Jsou to ikonické postavy, které mají jedinečný styl a také případy jsou publiku prodávány jako senzace. Novodobé kriminální případy jsou zase založeny na jednom či dvou detailech, které jste sice v záběru viděli, ale byly zcela potlačené a nenápadné.
Schválně to je natočené tak, aby si těch detailů člověk nevšiml. Navíc jsou to všechno velmi specifické případy a prostředí. Dnešní doba je strašně dynamická, je potřeba pracovat s internetem a propojovat souvislosti a informace. Je to komplikované, pokud se to správně propojí, je z toho velmi dobrý výsledek. Je potřeba si však dávat pozor, aby vás nepohltily informace. Možná se dozvíte při sbírání informací příliš mnoho, je důležité to roztřídit na podstatné a nepodstatné.
A rozdíl? Ve filmech vidíte, jak pomocí superlepivé fólie detektiv přilepí odposlouchávací zařízení na ulici, když projde kolem sledovaného. Díky tomu ho vidí, ví kam chodí a co říká. Je to samozřejmě přitažené za vlasy a takto to nefunguje. Takovou techniku zatím na světě asi nemáme. Technologie jsou stále užitečnější, ale mají své limity. Lidé právě na základě filmů očekávají přehnanou špionáž. Proto klientům předem říkám, co je možné, aby neměli nereálná očekávání.
I když se říká, že co není zakázáno, tak je povoleno, je třeba se také ptát, zda to stojí za tu námahu a riziko.
Jak dlouho jste sledoval jednu osobu?
Záleží, jak se na to díváte. Můj rekord byl sledovat osobu bez přestávky 12 hodin, kolega měl 28 hodin, kdy v autě doslova žil. Pokud se na to díváte jako na týmové sledování, tak se detektivové při sledování jednoho subjektu mohou prostřídat. Tehdy se to počítá na týdny. Třetí rovina je taková, když se někomu věnujeme ve vybraných časech, například co dělá subjekt po práci či ve volném čase. V takovém případě jsme se jednomu člověku věnovali i měsíce.
Jelikož sledujete lidi, zřejmě to musíte mít právně ošetřené.
Zákon jasně říká, po čem se nesmí pátrat (zdravotní stav, orientace, apod.).Do některých případů je tedy nebezpečné jít, řekl bych dokonce, že zbytečné. Máme hranice, které připomínám i klientům. Platí to také o vniknutí do objektů či vyloupení aut. I když se říká, že co není zakázáno, tak je povoleno, je potřeba se však i ptát, zda to stojí za tu námahu a riziko. Víme třeba i z nedávných případů, že bývalí zpravodajští důstojníci se dokázali namočit do sledování novinářů a vidina peněz či moci je natolik omámila, že ztratili kontrolu.
Šokovalo vás, když jste se to dočetl?
Ne. Svině se najdou všude.
Stalo se vám, že jste při sledování narazil na zločin?
Ano. Ohlásili jsme to poškozenému a ten to řešil s policií. Spolupráce policie a detektivní kanceláře není docela dobře legislativně dořešena. Pokud bych měl chodit na soudní jednání, bylo by to pro mě na škodu. Proto je lepší, když informace posuneme poškozenému.
Nahrazujete někdy policii?
Ano. Například, když jsme narazili na rozkrádání v jedné firmě. Opět jsme to posunuli objednateli, který měl podezření, že se něco takového děje a pověřil nás, abychom zjistili dostatek informací.
Spolupracujete se státními institucemi?
Není důvod. Není to legislativní rámec.
Mafián mi chcel odstreliť palicu, hovorí detektív. Zažil som, ako milenka nechá sledovať manželku svojho milenca (Rozhovor) Zdroj: unsplash.com
Jaké nástroje používáte při své práci?
Hlavu, mobil a auto. (smích) Rozumím, že představa o detektivovi je taková, že má plné kufříky speciální techniky. Je to samozřejmě pravda, ale mám takovou zkušenost, že když speciální techniku potřebuji použít, tak v ten moment není k dispozici, protože by bylo celé sledování nepraktické.
Když se improvizuje, nelze s sebou vláčet plný kufřík věcí. Když jdeme na plánovanou akci a víme, co nás čeká, tehdy si předem připravíme techniku. Obrazové či zvukové zařízení, senzory pohybu, odposlouchávací přístroje a tak dále, vše se dá použít. Dnes je ale nejuniverzálnějším nástrojem mobil, protože se v něm nachází tolik pomůcek, že to nahrazuje pomalu celý kufr.
Když má někdo napsáno, že sledování stojí 300 korun a zákazníkovi „garantují spokojenost“, je to opravdu zvláštní.
Zjednodušují vám sociální sítě vaši práci?
Jsou situace, kdy mi to strašně zjednoduší. Samozřejmě, nechci tím říct, že jsou lidé hloupí. (smích) Platí však, že někteří jsou schopni na internet zavěsit takové informace, o kterých se kdysi jen šuškalo. Je to snazší nejen pro mě, ale i pro zloděje. Znám případ, kdy si chlap stavěl dům a na sociální síť přidal fotku, kde je jeho tajný trezor.
Pamatujete si na váš nejbizarnější zážitek z práce?
Když jsem začínal, hodně věcí mi přišlo zvláštních. Říkal jsem si, proč něco takového člověk dělá a co z toho má. Dnes jsem už asi imunní. Čas od času však narazím na zvláštnost. Přijde mi například nesmyslné, když svému klientovi přinesu informace a řekne mi, že je to hrozné a máme to zkusit ještě jednou.
Doneseme tedy další materiál. Výsledek a reakce opět stejná a opět nás pošle na sledování. Stále nemá dost a potřebuje vědět další detaily, to mi přijde divné. Směšné je také, když milenka nechá sledovat manželku svého milence. To už není ani milostný trojúhelník, ale pentagram. (smích)
Můj kolega zaparkoval auto na odlehlém místě, někoho jsme sledovali, sledovaný šel sportovat do přírody. Seděli jsme v autě tak, aby nás nebylo vidět, naše auto vypadalo opuštěně. Najednou vedle nás zastavila 2 auta, muž a žena se přivítali a nastoupili do jednoho z nich. V něm si začali užívat a když měli vše za sebou, vyšli ven. Úplně nazí. Je zajímavé, jak se lidé dokáží odvázat, když je nikdo nevidí.
Přišel za vám už klient s tím, abyste zjistili, zda ho někdo sleduje?
Bohužel, jsou lidé, kteří si pustí film a mají pocit, že je někdo sleduje přes okno. Často to bývá v takových případech spíše psychický problém, než práce pro detektiva. Měli jsme však i takové klienty, kteří měli podezření, že se s jejich věcmi v bytě či kanceláři hýbalo a že jim tam možná někdo chodí. Podařilo se nám v takovém případě najít skrytou techniku.
Jak jste ji našli?
Když vím, kde bych měl hledat, odposlouchávací zařízení se dá najít. Někdy je to hledání dlouhé, jindy krátké. Následně, když se nám podaří vypátrat techniku, můžeme tam nastražit svou a tak zjistit, kdo do místnosti chodí
Vaše konkurence si žádá za hodinu sledování 300 korun a za týden 26 tisíc. Podle čeho se určuje cena služeb?
Vím přesně, o kom mluvíte. Každá firma, která má možnost provozovat SBS, má zpravidla možnost nabízet detektivní služby. Dělá to málokterá firma, nemají na to kapacity ani zkušenosti. Když má někdo napsáno, že sledování stojí 300 korun a zákazníkovi „garantují spokojenost“, je to skutečně zvláštní.
My účtujeme 500 korun na hodinu, v Rakousku se ceny pohybují od 1000 do 1550 Kč. Dopředu nedokážeme říci, zda bude zákazník spokojen či nikoliv. Zda má práce, která může být v mrazu, ve vedru nebo dešti, přinese takovou informaci, kterou zákazník očekává.
Tak či tak, práci je potřeba nejprve provést. Člověk, který ji dělá, musí být zaplacen. Pokud bych řekl svému detektivovi, že bude stát tři hodiny v dešti a možná mu nikdo nezaplatí, asi bychom zanikly. Pokud bych opravdu chtěl nuceně garantovat kvalitu a přinést zajímavé informace, uměle bych je musel v některých případech vytvářet, a v konečném důsledku by naše práce nebyla věrohodná.
Moje práce mnohým přináší úlevu, pomáhám vyřešit těžké dilema pomocí informací, které se mi podaří získat.
Pokud bych vám teď řekl, abyste sledoval mou přítelkyni od středy do pátku, kolik by mě to stálo?
Záleží to na tom, kde se práce detektiva provádí. Pokud to je někde mimo město, je třeba započítat náklady na dopravu. Pokud je to více dní, je potřeba se ubytovat. Pokud je to v prostředí, kde by SPZ vzbuzovala podezření, je potřeba půjčit si auto s místními značkami. Všechno jsou to náklady navíc.
Samotná práce detektiva je od 500 korun na hodinu, čili by záleželo, v jakém rozsahu chcete, abychom vaši přítelkyni během těch tří dnů sledovali. Dáte nám základní informace, abychom se připravili akci a podle toho vypočítáme cenu. Pokud bych to měl ale paušalizovat, jeden den sledování stojí přibližně 5 tisíc korun.
Zažil jste už pocit vyhoření?
Jsou dny, kdy prosedíte několik hodin v rozpáleném autě, škvaří se vám celé tělo a na konci celého sledování se vlastně nic nedozvíte. Po takovém zážitku si člověk řekne, že je to únavné. Ještě jsem si však neřekl, že bych to šel úplně zabalit. Nejsme státní zaměstnanci ani pracovníci nadnárodní společnosti, kteří musí splňovat normy. Děláme to, protože nás to baví a když potřebujeme odpočinek, tak si ho dáme. Proto si nemyslím, že bych zažil úplné vyhoření. Navíc, každý případ je jiný, čili se nikdy nenudíme.
Máte kvůli sledování výčitky svědomí?
Nemám k výčitkám důvod. My jsme v pozici diváka, zaznamenáváme informace. Moje práce mnohým přináší úlevu, pomáhám vyřešit těžké dilema pomocí informací, které se mi podaří získat. Detektiv je legální povolání.
Výčitky bych měl jen tehdy, pokud bych viděl násilí vůči ženě či dítěti a já bych nezakročil. Nic takového se naštěstí nestalo. Jak se však znám, v té chvíli bych obětoval průběh akce, abych zachránil člověka, který je v nouzi.
V minulosti jsme měli spolupráci s jednou českou firmou, která na míru vyrábí alibi. Často se snaží zahladit, řekněme, nemorální chování. Vymýšlí si a vytváří nepravdivé informace, vyrábějí nepravdivé podklady, cíleně rozbíjejí vztahy. S takovou firmou jsme ukončili spolupráci. Ty peníze za to nestojí, představuji si naši práci o jinak.
