V souvislosti se zatčením Juliana Assange a jeho možným vydáním do Spojených států je třeba si připomenout, proč leží mnoha lidem v žaludku.
Ve čtvrtek byl policí zatčen spoluzakladatel a vůdčí osobnost internetového serveru WikiLeaks, Julian Assange. Policie si pro něho došla na ekvádorskou ambasádu v Londýně, kde Assange v rámci politického azylu pobýval dlouhých sedm let. Důvodem vydání do Spojených států je podle ekvádorského prezidenta Lenina Morena opakované porušování podmínek jeho politického azylu, především pak zasahování do interních záležitostí jiných států a také porušování interního protokolu ambasády.
Assange měl na ambasádě instalovat rušivá zařízení, která blokovala bezpečnostní kamery či například používat neregistrovaný mobilní telefon. Prezident Moreno ho pro jeho agresivní a excentrické chování později nazval „rozmazleným spratkem“. Je však otázkou, nakolik je rozhodnutí skutečně motivováno Assangeovým chováním a nakolik nátlakem Spojených států.
Julian Assange leží spoustě lidí v žaludku. Někteří ho osočují z toho, že je minimálně užitečným idiotem jednajícím v zájmu Vladimíra Putina, jiní ho přímo označují za ruského agenta. Některým vadí jeho excentrický narcismus a nevhodné chování, které popisují i část jeho bývalých spolupracovníků a jehož vrcholem je v jejich očích údajné sexuální zneužívání, jehož se měl Assange dopustit ve Švédsku. Nutno však říci, že Švédsko svůj zatykač na Assange před dvěma roky stáhlo.
— Ondrej Kundra (@okundra) 11. dubna 2019
Někteří lidé vnímají Assange jako někoho, kdo nekontrolovanými úniky informací udělal více škody než užitku. Argumentují tím, že publikování osobních informací velkého množství civilních i vojenských osob vedlo k přímému ohrožení těchto lidí. Velkou kauzou bylo například zveřejnění osobních informací všech ženských voliček v autoritářském Turecku.
Pojďme si připomenout ty nejzásadnější a také nejbizarnější WikiLeaks, které ukázaly, co jsme určitě potřebovali vědět a také to, co jsme si určitě zasloužili vědět.
Databáze obsahující téměř 400 000 oficiálních reportů ukázala skutečný počet civilních obětí v Iráku a je dodnes nejdetailnějším válečným záznamem. Tyto deníky ukázaly, že policie a armáda zneužívaly svoje pravomoce, včetně případů psychického a fyzického mučení civilního obyvatelstva. To vše se navíc dělo při jasném vědomí koaličních sil.
Tato zpráva detailně popsala, jak nadnárodní společnost Trafigura nelegálně vyložila více než 500 tun toxického odpadu v okolí Abidžanu, hlavního města Pobřeží slonoviny. Více než 108 000 lidí v okolí těchto nelegálních skládek začalo trpět závažnými zdravotními problémy, v důsledku nichž nakonec minimálně 15 lidí zemřelo. Trafigura navíc nátlakem na BBC a britský deník The Guardian nejprve zabránila publikování zprávy, která se však přes WikiLeaks nakonec k veřejnosti dostala.
O náboženském hnutí některých prominentních osob z prostředí Hollywoodu jako John Travolta nebo Tom Cruise nebylo před rokem 2008 známo téměř vůbec nic. Do té doby, než WikiLeaks publikovaly „tajné Bible scientologie“, které ukázaly její hierarchii a praktiky, jež jsou víc než podivné. Tyto dokumenty například popisují, jak mají členové církve sbírat citlivé informace na nepohodlné novináře, jak se při určitém chování na veřejnosti mají udát fenomény spojené s magií a jak se mají členové scientologické církve snažit očistit společnost.
Jeden z nejbizarnějších leaků, které kdy WikiLeaks uveřejnily, se týká okultistické večeře, kterou pořádala známá kontroverzní umělkyně Marina Abramovic. Večeře se měla vést v okultistickém duchu, měla v ní figurovat zvířecí krev a magické rituály. Pomyslnou „třešničkou na dortu“ bylo pak pozvání tehdejšího šéfa prezidentské kampaně Hillary Clinton a poradce prezidenta Obamy, Johna Podesty.
Nejtajnější dokumenty, které kdy byly publikovány mediální organizací. Tyto dokumenty ukázaly na soustavné špehování špiček světové politiky, kdy NSA monitorovala setkání bývalého generálního tajemníka OSN s ostatními hlavami státu. Mezi další osobnosti patřil například francouzský prezident Hollande a italský premiér Berlusconi. Zpráva také potvrdila, že Spojené státy provádí v Japonsku, Francii či Brazílii ekonomickou špionáž.
The action of the British police in literally dragging Julian Assange from the Ecuadorean embassy and the smashing of international law by the Ecuadorean regime in permitting this barbarity are crimes against the most basic natural justice. This is a warning to all journalists.
— John Pilger (@johnpilger) 11. dubna 2019
Assange je pravděpodobně čistě lidsky, tak trochu debil a WikiLeaks rozhodně za 13 let svého fungování udělalo několik vážných přešlapů, avšak oslavovat Assangovo vydání do Spojených států znamená oslavovat omezování svobody slova a tisku a jak píše Matěj Schneider pro Radio Wave také „Trumpovo autoritářství“.
Spojené státy Assange žalují za to, že měl údajně přímo pomoct známé whistleblowerce, Chelsea Manning, získat přístup do citlivých amerických vojenských databází, za což mu podle amerického práva může hrozit až pět let vězení. Akademická a žurnalistická veřejnost se však ve Spojených státech obává, že tato žaloba slouží pouze jako zástěrka k dalším žalobám.
Tyto potenciální žaloby shrnula ve svém článku novinářka zaměřující se na národní bezpečnost Marcy Wheeler, která nepatří mezi sympatzatnky WikiLeaks. Sama však ale uznává, že všechny z těchto potenciálních žalob můžou velmi závažně ohrozit novinářskou praxi v práci se zdroji, získávání informací a především svobodu slova, kterou garantuje prvním dodatkem americká ústava.
WikiLeaks mohou být idealistické a nemusíme vždy s jejich operováním a fungováním souhlasit, avšak potenciální soud s Assangem může představovat nejenom ve Spojených státech důležitý zlom ve vnímání práce investigativních žurnalistů, kteř se snaží vynášet na světlo informace, které zahraniční či domácí vlády chtějí skrýt. Nehledě na osobní antipatie by se tak všichni, kterým záleží na tom, aby média zůstala hlídacím psem demokracie a vlád, měli za Assange postavit.
