Černobylská havárie jí vzala rodinu, tak se vrátila do zóny. Mluvili jsme s babičkou, která bojovala proti radiaci

Stalo se to v noci a já jsem spala, takže jsem o ničem netušila. Jako vždy, další ráno jsem šla do práce, ale něco se mi nezdálo. V ulicích města se začali postupně objevovat lidé v maskách a také vojáci. Nebrali jsme to jako nějakou hroznou věc, že se děje něco strašného.

Něco jsme začali tušit až 27. dubna, kdy se začala evakuovat nedaleká Pripjať. Vše tu zůstávalo na svém místě, i lidé. Byli totiž povolání do „boje“ s tím, co se událo v elektrárně. Museli jít. Každý, koho potřebovali.

Když vás povolali, co se ve vašem okolí začalo dít?

Mnoho lidí zde například nabíralo písek do pytlů, který se následně shazoval do reaktoru. Ten se těžil zde nedaleko v řece. Po naplnění pytlů je brali pomocí vrtulníků a shazovali je.

V současnosti funguje v Černobylu tento jediný pravoslavný kostelík

Kde jste pracovala ještě před výbuchem reaktoru?

Pracovala jsem ve firmě, která se zabývala technickým směrem. Mé jediné štěstí bylo, že jsem měla pracoviště v podzemí. Čili přes léto tam nebylo horko a byla jsem chráněna před nějakým tím radioaktivním spádem. Ale když jsem se vrátila do zóny, tak jsem si našla jinou práci, abych tu mohla zůstat.

Takže vše fungovalo i dál. Kdy vás tedy vzali pryč?

Já sama jsem byla evakuována až 5. května. Nejdříve jsem tedy chodila stále normálně do práce a později mě nasazovali i s ostatními lidmi z Černobylu do boje s radioaktivitou. A pak jsem musela odejít, a to na dva týdny.

Vstupní brána do městečka Černobyl, kde stále žijí lidé. I babička Valentína

Pravděpodobně jste odcházela s nevolí.

Všechny odsud evakuovali na jih do kyjevské oblasti, nedaleko hlavního města. Tehdy jsem dostala ze zaměstnání telegram, že z práce je třeba vynést všechny cennosti – karty, dokumenty či peníze. Ten telegram vlastně sloužil i jako propustka zpět do zóny, kterou v té době vytvořili. Já jsem se tedy vrátila a vše vyvezla do města Bila Cerkva.

Pak jsem si však opět v Černobylu našla práci i s mým manželem. Pracovali jsme jako operátoři. Bohužel, celá moje rodina a známí se rozptýlili všude po Ukrajině a nemohli jsme žít spolu, tak jsem se rozhodla vrátit.

Byli jste operátoři, takže co jste měli na starosti?

Pracovali ve firmě, která měla na starosti správu bezobslužných strojů, které se podílely na odstraňování následků havárie (ze seriálu Černobyl znáš robota, který se snažil shazovat grafit ze střechy, pozn. red.). Pracovala jsem tam já i můj muž. Ten však mezitím zemřel.

Jak dlouho jste bez něj?

10 let. Ale mám nyní na návštěvě svou dceru Ludmilu, která mi dělá společnost již přes měsíc. Žije v Dněpropetrovsku.

V takovém útulném pokoji babička Valentína žije již dlouhá léta

To je poměrně daleko. Několik rodin je takto roztroušených. Proč?

Po evakuaci nám stát začal rozdávat byty i nabízet práci kdekoliv po zemi, a proto se mnoho rodin takto rozbilo. Syn žije také daleko. Ale já jsem řekla, že pokud nemůže naše rodit žít společně, tak se raději vrátím sem do Černobylu a dožiju zde. Vnoučata mě ani nemohou navštívit, protože nemají 18 let, a proto je do zóny nevpustí.

Jak se dívám, máte to tu útulné. Žijete v tomto domě odmalička?

Já jsem v tomto domě původně nebydlela. Žila jsem na jiném místě v okolí Černobylu v domě, který postavili moji rodiče. Narodila jsem se tam, i moje děti. Po nehodě jsme ho však museli opustit, zbourali nám ho. Dostali jsme pak dům od sousedů, kteří se rozhodli odejít. Ten však také v roce 1996 zbořili. Nakonec jsme s manželem dostali tento. Byla to docela ruina, museli jsme ho opravit. Zde žiji tedy od roku 1996.

Domeček, v kterém žije babička Valentína

Město je prázdné, ale stále je zde poměrně hodně lidí. Kde máte nejbližšího souseda?

Hned tady vedle.

Tak to máte štěstí. A co Pripjať, byla jste tam od havárie?

Víte, ti lidé, co tu pracovali na likvidaci, tak jich bylo velmi noho. Nebylo možné je dát na jedno místo, tak jsme i po havárii s manželem cestovali do vylidněné Pripjati. Když bylo nejhorší zažehnáno, tak jsme ztratili důvod se tam vracet.

Ze zóny asi také často neodcházíte.

Dvakrát do roka jdu pryč. Ať už nakoupit nebo k doktorovi.

Čili tu není žádný doktor?

Je tu jen centrum první pomoci, ale nějaká ordinace nebo lékárna ne. Nejblíže se dá jít do Ivankivy, což je 40 kilometrů odsud. Tam je také nemocnice. Ale pokud potřebuji nakoupit, tak sousedé jezdí často mimo, tak mi nakoupí oni. 

Sousedství Valentíny. Takto nějak vypadají téměř všechny boční ulice Černobylu

Takové cestování není určitě levné. Jaký máte důchod?

2200 hřiven (kolem 1 900 Kč), což je velmi málo.

Měla jste od roku 1986 i nějaké zdravotní problémy?

Takové nemoci, jaké jsem měla před havárií, tak takové jsem měla i po ní. Je to o životní pohodě. Radiace se přesto projevuje za dlouhou dobu. Na některých lidech se to ani nestihne projevit. Případně až za několik generací. Záleží na dávce, dědičnosti, času v tomto kontaminovaném prostředí.

Valentína nám zahrála i na svůj akordeon. Její pes do toho začal „zpívat“

Měli jste před nešťastnou událostí i evakuační cvičení?

Toto se nedělalo. Chodili jsme do školy i v sobotu, dívky měly domácí práce, vařily a chlapci měli brannou výchovu a chodili na války. Oni jezdili na cvičení a něco věděli, ale nějaké velké cvičení jsme nedělali. Byli jsme připravováni spíše na válku než na jadernou havárii.

Všude kolem je hustý les a téměř nikdo. Včera jsme slyšeli výt vlky, viděla jste už nějaké?
Kdysi jsem je vídala často, ale teď ani ne.

Při pohledu z okna mě ještě napadá, máte zahrádku?

Ano, mám svou zahrádku. Pěstuji rajčata, okurky, brambory, ale nechovám žádná zvířata. Někteří zde mají například slepice, já je nepotřebuji. Ale například mám svého psa.

Takto vypadá pohled na zahrádku. Toto jsou jediné kočky, které jsme v Černobylu viděli. Městečko je plné toulavých psů

Ten nám zde celkem silně funěl. Momentálně máme 33 °C. Vždy zde bývalo takové teplo?

Až poslední roky je zde tepleji než obvykle. 30 °C a výš či dokonce 35 °C, tak to tu nebývalo. Je velké teplo, trápí nás to. Až odejdete, vezměte si ho prosím s sebou.

Doporučeno

Seriál Černobyl hodnotí likvidátor: Zvířata jsme nestříleli, ale krmili 10. června 2019 v 17:12

Tento rozhovor vznikl za pomoci lidí z chernobylwel.com/sk.