Režisér Iron Mana si vzal do parády Disneyho nesmrtelnou klasiku.
Původní Lví král je legenda. Už čtvrtstoletí je synonymem pro téměř dokonalý animák pro celou rodinu. Je milý, hravý a (na svou dobu) překvapivě osudový. Doba se však posunula a je tedy pochopitelné, že i tato klasika potřebuje digitální kabátek. A Disney další zaručený megahit.
Nebudu zde nikoho zatěžovat příběhem, protože ten je zcela totožný s originálem. Kdo ho zná, tak dobře ví, o co půjde a kdo ne, má možnost se překvapit. Pojďme si tedy rovnou posvítit na to, jak se „nové“ Simbovo dobrodružství podařilo.
Neoddiskutovatelným faktem je, že Lví král vypadá úžasně. Digitální technologie zažila další pokrok a celý film je doslova pastvou pro oči. Příroda i zvířata vypadají živě a náhodné záběry by bez kontextu klidně mohly být vydávány za dokumentární pasáže z nějakého projektu National Geographic.
Vizuální stránka je tedy mimořádně silná. Fotorealita je však bohužel i největší Achillovou patou tohoto projektu. Bez pohádkové stylizace postav se totiž ztrácí většina kouzla předlohy a celé snažení štábu působí... divně. Ano, to je to správné slovo. Stylizace a většina kreativních rozhodnutí jsou divné.
Mluvící zvířata působí v této podobě nevěrohodně a chybí jim emoce. Což je největší problém. Chybějící lidská mimika má za následek, že většina scén má úplně jiný dopad, než jaký si pamatuješ z originálu. Divácká zainteresovanost tak funguje zejména na základě vzpomínek příběhu z dětství.
Výsledkem je tak absence duše a srdce. Aspekty pro podobný druh filmů tak důležité. Pokud ne nejdůležitější. Tvůrci navíc nereflektují fakt, že fotorealita si žádá odlišné výrazové prostředky než animák. Snaží se nás dojímat stejnými záběry a výstavbou scén jako kdysi. Tento přístup nejvíce připomíná nešťastný koncept Van Santova Psycha.
Lví král sice má úžasné scény, ale všechny jsou věrnou kopií, které svou působivostí za předlohou zaostávají. A na rozdíl od Aladina nebo Popelky nenabízí téměř nic nového. Většina ikonických záběrů je pouze přerenderovanou kopií a Hans Zimmer rovněž nepřinesl nic výrazně nového.
Postavy nejsou ani zdaleka tak sympatické jako kdysi a nejlépe tak z nešťastného uchopení vycházejí Timon a Pumba. Jejich úkolem je totiž pouze pořizovat humor, a to jim jde velmi slušně. Ačkoliv do kvalit a nahláškovanosti animáku mají rovněž daleko.
Z předchozích odstavců to může vypadat, že na nový Disneyho produkt (jinak to bohužel nedovedu nazvat) se nevyplatí vyrazit. To však není úplná pravda. Nadčasový příběh je totiž stále funkční, film má svižné tempo a zažijete vizuální věci, jaké jste nikdy neviděli. Nejde tedy o žádný trapas jako v případě Louskáčka nebo Mary Poppins.
Pro diváky, kteří originál neznají (je tu někdo takový?) a nemají potřebu si ho dohnat, však jde o povinnost. Určitě si zde najdou to své a budou oproštění od věčného porovnávání (to je mimochodem mnohem intenzivnější než u Aladina nebo Krásky a zvířete).
Stále totiž jde o práci absolutních špiček ve svém oboru. Akorát (až na trikaře) jedou na půl plynu, protože plusové body mají nasbírané od minula. Opět se tak ukazuje, že Jon Favreau je pouze průměrný řemeslník bez schopnosti dát filmu vlastní tvář a autorský vklad.
Na druhé straně je jasné, že studio má v rukou absolutní hit, tak na co provokovat zbytečnými experimenty. Žádný divák nebude sice nadšený, ale ani znechucený a penízky se budou sypat.
Lví král úžasně funguje jako technologické demo, ale emoce se mu daří dolovat jen velmi sporadicky. Mých šest a půl bodu z deseti je tak zejména zásluhou toho, že jsem dokázal obdivovat technickou stránku a tento příběh mám skutečně rád. Pokud však očekáváš pouze věrný přepis klasiky a nostalgii, budeš možná spokojenější. Při původním Lvím králi jsem byl v kině napjatý, dojatý a vysmátý.
Zde jsem akorát uznale kývl hlavou nad technickými možnostmi kinematografie. Pokud sis všiml, tak v této recenzi jsem se věnoval zejména technice a porovnávání s 25 let starým filmem. A to je pro celý tento projekt symptomatické.
P.S. Dabing neurazí, ale mnohem lepší by byla původní verze.
