Názory na ukončování těhotenství se různí.
Návštěva Islandu se obvykle nese ve znamení objevování této krásné země a navštěvování známých i neznámých míst, kde to místy ani nevypadá jako na Zemi. Island je navíc krajinou mnoha tváří, kterou mnozí v současnosti kritizují za příliš vysoké ceny a zajímavě vyznívá i fakt, že tam existuje aplikace, v níž si lidé před rande mohou zkontrolovat, zda člověk není se svým budoucím partnerem v jakémkoliv rodinném svazku. Právě rodina, děti a porody zaujaly reportéry z CBS News, a proto se vydali přímo na Island, aby zjistili, co se skrývá za nejnižšími počty dětí narozených s Downovým syndromem na celém světě. Každý rok se na Islandu narodí jen jedno či dvě děti s chromozomovými komplikacemi způsobujícími Downův syndrom, a to i přesto, že na Islandu žije více než 330 tisíc obyvatel, takže šance není až tak nízká.
Skutečnost dnes vypadá tak, že drtivá většina budoucích islandských matek podstupuje během těhotenství speciální test, pomocí něhož dokáží lékaři s přibližně 85procentní přesností předpovědět, zda se u dítěte objeví problémy v chromozomech, což mimo jiné může znamenat i narození s Downovým syndromem. Univerzitní nemocnice v Reykjavíku podle statistik uvádí, že 80 až 85 procent všech těhotných žen tyto předporodní testy podstupuje, a přitom nejsou nijak zakotveny v zákoně a povinné, a téměř 100 procent z nich se rozhodne pro ukončení těhotenství poté, co jim lékaři oznámí nepříjemné zprávy. Předporodní testy se skládají z použití ultrazvuku, krevního testu a matčina věku a v současnosti jsou dostatečně přesné, aby ovlivnily rozhodnutí rodičů o tom, jak chtějí dále pokračovat.
V zmíněné univerzitní nemocnici v Reykjavíku se každý rok narodí přibližně 70 procent všech islandských dětí a její zaměstnanci tvrdí, že děti s Downovým syndromem se na ostrově stále rodí. Každý rok je to jen jedno či dvě děti, což se obvykle stává kvůli tomu, že předporodní test nebyl dostatečně přesný a 15procentní odchylka znamenala vznik chromozomové abnormality. Islanďanka Thordis Ingadottir takto v roce 2009 porodila svou dceru Agustu poté, co se ve svých 40 letech nechala během těhotenství otestovat a šance na chromozomové komplikace měla být jen 1 ku 1600. Po narození věděla, že její dcera trpí Downovým syndromem a nevzdala to, ale začala bojovat za jejich práva a integraci do společnosti, protože ani lidé s Downovým syndromem nejsou o nic horší než zdravé osoby.
I když stát matkám nic nepřikazuje a poskytuje jim jen možnost výběru, obyvatelé mnoha konzervativnějších zemí by téměř 100procentní úroveň ukončených těhotenství s chromozomovými abnormalitami vnímaly jako obyčejnou vraždu. Přibližně čtyři z pěti islandských žen si vyberou možnost podstoupit předporodní vyšetření a i když na ně zaměstnanci v nemocnicích nikdy netlačí, fakta často mluví sama za sebe. Pokud žena v nemocnici uslyší, že většina ostatních žen testy podstoupila, pak existuje jen velmi málo důvodů, proč by ho nemohla podstoupit i ona. Helga Olafsdottir pracuje v Univerzitní nemocnici v Reykjavíku jako poradkyně pro těhotné matky s chromozomovými komplikacemi a každé z nich vždy řekne, že jde jen o jejich život a o to, jak bude v budoucnu vypadat. Nemyslí si, že ukončení těhotenství, při kterém je vysoká šance narození dítěte s Downovým syndromem, je na Islandu považováno za vraždu. V této ostrovní zemi se na ukončení těhotenství dívají spíše jako na záležitost, kterou ukončili proto, aby předešli utrpení dítěte a jeho rodiny.
Island není jedinou zemí, kde ukončení těhotenství s vysokou pravděpodobností chromozomové abnormality dosahuje téměř 100procentní úrovně. V Dánsku bylo v takovém případě ukončeno 98 procent těhotenství, ve Francii 77 procent a ve Spojených státech amerických za období v posledních 20 letech to bylo zase 67 procent. Na Islandu proto téměř kompletně vymazali Downův syndrom ze své země i společnosti, ale neznamená to, že je to země plná vrahů. Jak zakončila svůj proslov poradkyně Olafsdottir, život není černý nebo bílý, ale šedý.
