Flexibilní stravování je pravděpodobně nejlepší cesta, jak dlouhodobě dodržovat svou stravu a naplňovat co nejpřesněji své cíle bez ultimátních restrikcí.
Následující větu si přečti pořádně nahlas a na konci zvol rozkazovací tón, bude to totiž tvrdá realita. Flexibilní stravování (IIFYM) je nejefektivnější, z dlouhodobého hlediska nejúčinnější a nejlepší cesta, jak plnit své cíle bez zbytečných extrémů, ale naopak s poznáním toho, co člověk konzumuje, proč to konzumuje a kolik toho konzumuje. Pokud ti pojem IIFYM nic moc neříká, tento článek ignoruj a nejprve si najdi pár minut na přečtení toho o pomluvě čistého stravování a hned potom toho o flexibilním stravování. Fakt. Zkus to. Možná se ti za 25 minut po přečtení obou změní pohled na stravu a následně i život. Teprve potom čti tento. Opravdu bych nerad recykloval články a opakoval totéž, co již bylo uvedeno před několika lety. Pojďme však na ty problémy.
#1 Lidé, kteří nepochopili celý koncept a jsou až příliš zabednění, aby si ho pořádně nastudovali
To je problém číslo jedna a ano, tím problémem jsou lidé. Víme, kde celý koncept IIFYM vznikl a víme i to, kam se po čase dostal. Lidé totiž koncept IIFYM pochopili doslovně, a tedy pokud se ti to vejde do kalorií - sněz to (If It Fits Your Macros - Eat It). To je v širším pojetí v pořádku, ale ne tak úplně docela. Lidé to totiž chápou tak, že IIFYM je o pojídání junk foodu, hloupostí, sušenek či podobných potravin. „Vždyť to všechno nacpu do těch kalorií, a to je IIFYM.“
Ne, není. IIFYM je o tom, znát svůj osobní kalorický rámec, do kterého napasujeme různá jídla. Nikdo nikde a hlavně nikdy (pokud se bavíme o relevantních zdrojích, ne o hlupácích) neřekl, že tato jídla musí být junk. Při IIFYM ta jídla mohou být klidně v podobě rýže, kuřecích prsou a brokolice. Jde jen o to, že člověk zná svůj kalorický příjem, který má přetavený do pro sebe optimálního rozložení makroživin (bílkovin, sacharidů, tuků) a tyto hodnoty během dne naplňuje. Stále platí, že alespoň 80 % jídel by mělo být nutričně hodnotných, kvalitních a jen zbytkových 10-20 % můžeme vyplnit čímkoliv. A to je přesně to. Lidé si myslí, že daný kalorický příjem můžeme vyplnit zcela čímkoliv v rámci 100 %.
Víme, že pokud budeme v kalorickém schodku tak zhubneme a můžeme jíst i chléb namazaný nutellou a nic jiného. Pokud budeš v deficitu, zhubneš i při takovém „jídelníčku“. Nicméně, je zde několik věcí, které nám říkají, že tento scénář je opravdu špatný. Chlebo-nutellové kalorie nám nepokryjí dostatek vlákniny. Nezajistí optimální příjem bílkovin. Nedokážeme pokrýt příjem důležitých mikroživin. Nezasytí nás a budeme stále hladoví. Mohou negativně ovlivnit náš výkon. Stejně mohou pomalu ničit naše zdraví a optimální fungování organismu. Zhubneš, ale pouze o tomto to není. Pro více faktů zkus navštívit článek 50g sacharidů z oblíbené dobroty versus 50g sacharidů z rýže. Sice je fakt, že hubnutí je o kalorickém schodku nicméně IIFYM není o tom, že se má tento rámec kalorií vyplňovat hloupostmi a nutričně nehodnotnými potravinami. Ještě jednou - nikdo to nikde netvrdil, ale lidé si to vzali po svém a úžasný koncept IIFYM pořádně ničili a stále ničí.
#2 Ignorování příjmu vlákniny
Samozřejmě i tento bod by se dal zařadit do toho prvního, ale vláknina je kategorie sama o sobě. Už jen důležitost toho přijmout minimálně 10-13 g vlákniny na každých 1000 kalorií ruší falešné představy lidí žijících v omylu, kteří si myslí, že IIFYM je o konzumaci hloupostí. Zajímalo by mě, jak člověk vykryje řekněme 25 g vlákniny v rámci 2500 kalorií ze zmrzliny, čokolády a sušenek. Hned tady se rozpadá teorie těchto nevědomých lidí jako domeček z karet.
#3 Následování flexibilního stravování, ale lidé nejsou flexibilní ani zdaleka
Flexibilní stravování se to nejmenuje náhodou. IIFYM je flexibilním stravováním, protože by nám mělo umožnit stravovat se flexibilně. Jídlo by mělo podřizovat nám a ne my jemu. Někteří následovníci IIFYM to mají v hlavě pomýlené a jakmile zjistí, že dnes se například doma nemají šanci najíst, ať už kvůli práci nebo nějaké nečekané situaci, začnou se stresovat. Nemají u sebe kuchyňskou váhu a jsou ztraceni. Okamžitý stres, chaos, panika. Toto věru není flexibilní stravování. Pokud se někdo nepřipravuje na soutěž a ještě k tomu je například ve fázi nabírání, je zcela zbytečné si každičkou potravinu vážit přesně na miligramy a bát se najíst venku v restauraci a odhadnout kalorie/makra na talíři. Divil by ses, ale někteří opravdu odmítnou pozvání na zmrzku během léta, protože si prostě nemohou navážit ty 2 kopečky čokoládové a ani ten kornoutek. Opět - tohle není flexibilní stravování, toto je psychický problém a pravděpodobně nějaký návyk a blok z dob „clean eatingu“. A odhadnout kalorie alespoň přibližně a nahodit do MyFitnessPalu? Nehrozí, protože to není přesně navážené a neznáme přesný rozpis ingrediencí ve zmrzlině. Nuže, toto má od flexibilního stravování opravdu daleko.
#4 IIFYM není pro každého, hlavně pro začínající lidi s velkou nadváhou
Řekněme, že znáš 152kilového Petra. Ten denně vypije 1 láhev Coly, nedokáže se v práci obejít bez čtyř Horalek a každý večer musí mít balíček chipsů. Když řekneš Petrovi, že by si měl začít vážit jídla a přijímat nějaký počet bílkovin, sacharidů a tuků, tak na tebe podívá jako na debila a dá si pátou Horalku. U většiny podobných lidí je často třeba postupovat pomalu. Začít se seznamovat s nutričně hodnotnými jídly, snížit příjem těch „zbytečných“, začít se učit jíst potraviny s obsahem vlákniny, dostatkem bílkovin a podobně. Petrovi stačí vyzkoušet jíst namísto čtyř horaliek pouze dvě a Colu nahradit Colou bez kalorií. Postupnými krůčky se takový člověk naučí více, než kdybys ho měl postavit před hotovou věc - tedy nějaký kalorický rámec, rozložení makroživin a kuchyňskou váhu. IIFYM tedy není úplně pro každého, i když je pravda, že pro většinu lidí opravdu je. K tomu však musí přijít trenér po poznání člověka a jeho návyků, možností, životního stylu a problémů, které má nejen v životě a které vyústily v takovou závratnou hmotnost, ale i problémů v rámci životosprávy. Jednoduše řečeno, motat lidem hlavu s kaloriemi není úplně nejlepší volba, když nemají ani přehled, co jsou to sacharidy, bílkoviny a tuky, resp. „zdravé“ potraviny. Netřeba všem násilím a bezhlavě tlačit koncept IIFYM, i když funguje u každého, protože Petr si kalorie počítat nemusí, ale jeho tělo to i tak dělá.
#5 Sociální sítě
Toto je zčásti velmi podobné jako bod číslo jedna, ale je pojatý z tak trochu jiné stránky. Jsou lidé, kteří se stravují flexibilně (fungují na IIFYM) a dávají na svůj Instagram fotky zmrzliny, šišek a přihazují hashtag IIFYM. Náhodný člověk si řekne: „Hmm, zmrzka, koblihy... a jak je vyrýsovaný! To IIFYM musí být pecka!“ A začnou jíst hlouposti, přihazovat #IIFYM k fotkám, ale reálně nevědí ani to, co obsahuje rýže a co jsou to vlastně makroživiny. Případně si nastudují IIFYM koncept z pofidérní článků a od lidí, kteří toho opět moc nevědí. Skončí to odebráním tuku a odsouzením IIFYM, přičemž si daný nešťastník tluče do hrudi a hlásí, že IIFYM nefunguje. Jasně, že nefunguje, když o tom neví nic. Těžko ale svalit vinu jen na sociální sítě, protože, řekněme si upřímně, dané pamlsky si lidé fotí, protože to na fotce dobře vypadá. Nikoho nebaví sledovat na Instagram 188 záběrů kuřecích prsou s rýží a brokolicí. Ať je to ale chyba výhradně sociálních sítí, nebo spíše lidi, kteří si flexibilní stravování pořádně nenastudují, případně kombinace obou faktorů, to už nechám posoudit vás, avšak Fcebooky, Instagramy a ty internety v tom jistě nejsou zcela nevinně.
