22. listopad je černým dnem v historii New Yorku.
Elisa Izquierdo byla inteligentní a radostná holčička, kterou otec i její vyučující milovali. Milovala tanec a otec ji nazýval svou princeznou, píše TIME. Naneštěstí, Elisa nežila v dokonalé pohádce, ale v kruté realitě Brooklynu. Měla jen šest let, když ji našli mrtvou.
V bytě byla kromě šesti dětí pouze její matka Awilda Lopez, kterou odsoudili za brutální vraždu své dcery. Awilda se stala nejnenáviděnějším ženou v New Yorku, srdceryvný příběh o týrání a zabití malého děvčátka obletěl celý svět.
Matka byla závislá na kokainu, ale její otec se o ni staral jako o princeznu
Awilda Lopez měla dvě děti v době, kdy se seznámila s Gustavem Izquierdem, kubánským imigrantem, který chtěl v Americe prorazit jako tanečník. Pracoval na poloviční úvazek v útulku, kde Awilda přechodně pobývala. Z bytu, kde předtím bydlela, musela odejít, protože s předešlým partnerem nemohli platit za nájem. V tom roce přišla i o péči o své dvě děti, do péče je dostala rodina.
Awilda a Gustavo spolu začali chodit, ale vztah údajně ukončil Gustavo, když se dozvěděl o její závislosti na kokainu. Awilda však otěhotněla a za několik měsíců se narodila jejich společná dcera.
Elisa se narodila závislá na kokainu, takže svůj první kontakt se sociálními pracovníky zažila ještě jako novorozeně. Kvůli své závislosti Awilda přišla i o třetí dítě, Elisa skončila v péči svého otce. Ten ji rozmazloval a choval se k ní jako k princezně. Nadevše ji miloval a velmi usiloval, aby jí zajistil dobrou budoucnost.
Elisa (cca 4 roky) se svým otcem Gustavem
Zapsal ji do soukromé školky, časem se mu však zhoršilo zdraví a už si soukromé vzdělávání nemohl dovolit. Jelikož Elisa byla opravdu šikovná, vedení školky ji seznámilo s jedním z mecenášů, řeckým a dánským princem Michalem, který jí po jejich prvním setkání slíbil, že bude za její vzdělávání platit.
Kvůli setkáním s matkou měla noční můry
Awilda začala svůj život dávat opět dohromady v roce, kdy malá Elisa nastoupila do školky. Zbavila se závislosti, našla si bydlení a dokonce si vzala dělníka jménem Carlos Lopez, se kterým měla další dítě. Získala zpět do péče své dvě starší děti a v roce 1991 dostala i možnost setkávat se s malou dcerkou. Scházeli se každý druhý víkend, ale chvíle s matkou byly pro Elisu spíše pohromou než radostí.
Učitelé i Gustavo si všimli, že vždy, když se vrátila z návštěvy matky, měla na těle modřiny a znaky násilí, dokonce i na genitáliích. Sama Elisa podle některých zdrojů říkala, že matka ji pravidelně bije a zavírá do skříní. Nechtěla se s ní setkávat. Začala se počůrávat, mívala průjmy a často zvracela, tyto symptomy se nejvíce projevovaly po návratu z návštěvy.
Její otec a také několik učitelů informovali místní úřady o tom, že její matka ji během setkání bije. Dokonce i sama Elisa prozradila detaily trápení, kterým si musela projít, sociálnímu pracovníkovi. Gustavo podal žádost na soud o zrušení těchto setkání, ale soud mu nevyhověl.
Pouze upozornil matku, že už nesmí dítě bít nebo dceři jinak ublížit. Po této zkušenosti se Gustavo rozhodl, že s dcerou odletí domů na Kubu. Nicméně v den, kdy měli odletět, zemřel v nemocnici. Jen několik dní předtím mu diagnostikovali rakovinu plic.
Tato tragická událost změnila směr, kterým se vyvíjel život mladé Elisy.
Soud navzdory důkazům o týrání Elisu svěřil do rukou matky
Když se její matka dozvěděla o Gustavově smrti, okamžitě požádala soud o svěření pětileté Elisy do své péče. Vedení školy se snažilo přesvědčit soudce, že Awilda není vhodnou adeptkou na péči o malé děvčátko, ale neúspěšně.
Přestože se Awilda vrátila k závislosti na kokainu, soud jí přiznal částečnou péči. Proti rozhodnutí se odvolala Elsa Canizares, sestřenice nebohého Gustava. Chtěla se o dítě postarat a zabránit, aby se dostalo do rukou své tyranské matky.
Elsa si však nemohla dovolit právníky, přičemž Awilda měla bezplatnou právní pomoc. Na jednání jí vytýkali, že chce dceru odtrhnout od své biologické matky, dokonce právníci i zaváděli, když tvrdili, že malá Elisa chce být se svou mámou. To samozřejmě nebyla pravda. Navzdory naléhání ze strany školky a snaze Elsy pomoci holčičce nakonec Awilda soud vyhrála a získala Elisu do plné péče.
Úřady opakovaně selhávaly, ačkoli o jejím utrpení věděly
Malá Elisa musela přestoupit do státní školky, kde si rychle všimli, že je tichá a často se pomočuje. Podle ředitele školky měla problém s chůzí, tělo měla pokryté modřinami a měla vytržené velké části vlasů. Awilda měla mezitím další dvě děti, ale téměř veškerou svou agresi mířila pouze na Elisu.
Některá média hovoří o různých formách tyranie, kterými si holčička musela projít. Celé dny trávila sama v tmavé místnosti, matka jí bránila hrát si nebo mluvit se svými sourozenci. Nemohla se ani dívat na televizi, časem přestala chodit i do školky, protože se Awilda dozvěděla o stížnostech ze strany vedení.
Ani tehdy se u nich doma neukázali sociální pracovníci. Pro New York Times se později vyjádřil i soudce, který kritizoval nefunkční systém ochrany dětí a nezletilých. „Nevytvořili jsme procesy, abychom udělali vše potřebné pro ochranu mladých a zranitelných,“ řekl.
Podle Newsweek sousedé hovořili o tom, že Elisa v podstatě zmizela. Občas bylo slyšet její výkřiky, když se mámě omlouvala a prosila ji, aby přestala. Tyto výkřiky bylo pravděpodobně slyšet, když ji pohlavně zneužívala. Pokud náhodou křičela příliš nahlas, matka prostě zvýšila hlasitost rádia.
Awilda svou dceru opakovaně mlátila a kopala, trhala jí vlasy nebo s nimi myla podlahu a nutila ji jíst vlastní výkaly. Na obličeji, rukou i těle měla popáleniny, pravděpodobně od cigaret, a byla opakovaně zneužita, vaginálně i análně, kartáčem na vlasy či zubním kartáčkem. Měla zlomených několik prstů, jedna z kostí jí dokonce koukala.
Přestože o násilí věděli ve škole i v rodině, dokonce opakovaně podávali stížnosti, úřady nezasáhly. Buď tvrdily, že nemají dostatek důkazů nebo se stížností ani nezabývaly. Násilí vyústilo do smrti malé Elisy 22. listopadu 1995. Matka ji našla nehybnou na posteli a zavolala své sestře.
Zemřela na následky úderu do hlavy
Na posteli byla i tekutina, později se potvrdilo, že šlo o tekutinu z mozku, která jí vytékala z úst a nosu. Sestra doporučila Awildě, aby šla s dcerou do nemocnice, ta jí odpověděla, že nad tím popřemýšlí. Elisa odmítala jíst či pít, Awilda však dovařila večeři a i umyla nádobí, jakoby se nic nedělo.
Na druhý den si zavolala na pomoc souseda, Elisa už totiž neprojevovala žádné známky života. Snažili se jí podat první pomoc: masáž srdce i dýchání z úst do úst, ale nepomohlo. Awilda odmítla zavolat policii a vyhrožovala sebevraždou, souseda proto kontaktovala policii a přivolala i sanitku. Elise však už nešlo pomoci.
V tomto rozhovoru Awilda Lopez mluví s moderátorkou a přesvědčuje ji, že je nevinná. Ve vězení se kromě terapie a psychiatrické léčby věnuje psaní, prý čte i Bibli.
Při vyšetřování se ukázalo, že jen dva dny před přivoláním policie udeřila Awilda svou dceru celou silou o betonovou stěnu. Narazila na ni hlavou a úder jí způsobil závažné poškození mozku spojené s krvácením. Po úderu Elisa dva dny nepromluvila, nemohla chodit a nejedla, přesto matka nezavolala pomoc. Zraněním podlehla sama a zamčená v pokoji.
Matka samozřejmě vraždu popřela a tvrdila, že je nevinná. Dokonce popírala i jakékoliv domácí násilí, navzdory viditelným stopám. Později se vyjádřila, že její dcera byla posedlá ďáblem a chtěla jí jen pomoci. Forenzní expert potvrdil, že zranění vznikla v průběhu delšího období a byla výsledkem systematického týrání. 31. července 1996 odsoudili Awildu na doživotí s možností podmínečného propuštění po 15 letech. Podmíněné propuštění jí už několikrát odmítli, nejblíže ji čeká výslech v roce 2020.
Tragický příběh malé Elisy přinesl potřebné změny v zákonech. Schválil se tzv. Elisin zákon (Elisa's Law), který umožňuje veřejnosti dozvědět se detaily případů dětí, o které se má starat sociální systém. Před tímto zákonem úředníci nemohli otevřeně hovořit o detailech jednotlivých případů. Proto vznikalo několik chyb, které se již později nedaly napravit. Nyní jsou detaily známé všem a chybám, které zapříčinily i Elisinu smrt, se lze vyhnout.
