Gabriel je hodinový manžel, tedy všestranný opravář, a v rozhovoru pro REFRESHER nám vyprávěl příběhy z práce.
Gabrielu Gažovi je 46 let a už nyní se může pochlubit pestrou kariérou, jakou má za sebou v jeho věku jen málokdo. Vyzkoušel si klasické brigády, manuální práce a chvíli dokonce pracoval i ve svém oboru – to je něco, co se dnes až tak moc nenosí. Vyučil se řezníkem, vyzkoušel vysokou školu, po vojně ale nakonec na celých 18 let zakotvil v jedné ze slovenských věznic, v Želiezovce.
Dnes je již ve výsluhovém důchodu. Předtím pracoval ve vězeňské službě, 18 let řídil lidi ve věznici v Želiezovce. Tvrdil, že dělal s recidivisty či psychopatickými osobnostmi. S manželkou v současnosti podniká, vlastní masážní salon v Bratislavě.
Gabriel ale dlouho neposedí, našel si proto i další práci, jejíž název téměř vůbec nevypovídá o jejím obsahu. Je totiž hodinovým manželem. K tomu, abych s ním o jeho práci mohla udělat rozhovor, jsem si ho zavolala k sobě domů.
Setkali jsme se hned ráno. Ve dveřích se objevil čtyřicátník, trochu excentrický, veselý a přátelský. Nejvíc mě upoutala jeho bradka, prvotní překvapení rychle vystřídalo nadšení: Gabriel si rád povídá, zvládá to i během oprav a vše, co u nás doma bylo třeba opravit, bylo pro něj jednoduché. Rozhovor otevírám otázkou, která asi napadne každého.
- Zda je hodinový manžel kutil na všechno, nebo je více specializovaný
- Zda si ho domů zavolají spíše ženy nebo muži
- V jakém nejodpornějším prostředí pracoval
- Jaký největší tuzér mu jedna klientka nechala
Volají vám častěji muži, nebo ženy?
Je to víceméně vyrovnané. Častěji mi zavolají mladší muži, ale volají i ti, kteří jsou zruční. Divili byste se, ale nevolají mi jen lidé, kteří si věci nedokáži udělat sami. Například někdo, kdo pracuje ve stavebnictví, mnohdy už nechce večer po práci doma malovat. Už je zničený a má dost. A tak zavolá mě.
Měli jsme pravidelnou klientku, která se na mě jednou otočila a zeptala se mě: Chceš mě?
Chodíte ale i k ženám, často i svobodným. Dávají vám nemravné návrhy?
Stalo se mi, že jsem byl u mladé paní v bytě. Měla hluboký výstřih, měla narážky a kromě smlouvání ceny chtěla i jiné. Bylo to z ní cítit.
Jak jste tehdy reagoval?
Když už vidím, že to jde tímto směrem, obvykle přestřelím cenu, aby se to té ženě nelíbilo. I když by se snažila jít dolů s cenou, tak řeknu ne a v konečném důsledku se nedohodneme a tedy nepracuji.
Horší by bylo, kdyby mi na to řekla, že jí to nevadí. (smích)
Při objednávce hodinového manžela mi do sms zprávy přišel váš kontakt. Stávalo se, že vaše telefonní číslo později ještě ženy „zneužívaly“ a zvaly vás zpět k sobě domů?
V dnešní době přeci není náročné někoho zablokovat, takže to by bylo jednoduché vyřešit. V minulosti se mi stalo, že byl někdo dotěrný. Prostě jsem si vyměnil číslo.
Stává se běžně, že lidé nepochopí, co dělá hodinový manžel, nebo je to spíš tím, že žena je sama a chce situaci posunout dál?
Jednoznačně mi ta žena dá najevo, že by chtěla víc. Jsou to takové typické náznaky. Pak je to už na mně, zda tomu podlehnu, nebo ne. Zatím se to nestalo (zaklepe na stůl). Ale nikdy neříkejte nikdy.
Tak to raději do článku nenapíšu, ať si to nepřečte vaše žena.
Ona o tom ví. Já jsem jí řekl, že se to může stát. Jednou budu v takovém stavu, něco se zvrtne...
Takže na vás nežárlí? Přeci jen často chodíte domů k ženám.
My jsme si už takovou krizí prošli, náš vztah stojí na pevných základech.
Spíše se mi stalo, že jsem přišel na obhlídku k mladému manželskému páru. Dohadovali jsme se na termínu, já jsem navrhl neděli, ale manžel tehdy nemohl být doma. Tak jsem řekl, že to přece nevadí, paní domácí mi otevře. Muži se to vůbec nelíbilo a právě tato žena byla jednou z těch, které by byly chtěly se mnou i více.
Dostal jste podobné narážky i při masážích, které děláte ve vašem salonu?
Nabídky na sex jsem na masážním stole dostal od žen i od mužů. Měli jsme pravidelnou klientku, která se na mě jednou otočila a zeptala se mě: Chceš mě?
Byl jsem ale i v takovém bytě, kde to bylo opravdu nechutné. Žili tam umělci a lidé, kteří pracují v televizi, nechci ji jmenovat. Bylo to tam velmi špinavé, i přesto, že měli uklízečky.
Ale tedy jen pro ujasnění, hodinový manžel nenabízí sex.
Ne. Pracujeme na živnost, firma Hodinový manžel nám pomáhá získat klienty. Ale je to o mé šikovnosti.
Opravujete, malujete, děláte i něco jiného?
Malovat se dá na volnou živnost, tam mnohdy dělám i na doporučení. Jezdím dělat melouchy i s mými dvěma dcerami, děláme kompletní servis, čili i uklízíme, zakryjeme nábytek atd. Ale jsou řemesla, u nichž je třeba prokázat odbornost, tak to vyžaduje zákon. Třeba například výuční list. To jsou vodnáři, topenáři, elektrikáři. Jsou věci, které umím i v této oblasti opravit, ale nedělám to.
Proč?
Již vícekrát stalo, že při malování někdo potřeboval „řešit i elektriku“. Tak jsem řekl, že na to nemám oprávnění. V budoucnu by totiž mohl vzniknout například požár v elektrickém vedení a pojišťovna by to klientovi nezaplatila, ještě i já bych měl z toho problém. Takže jsem to odmítl a vysvětlil proč.
Stejná situace je s plynem, tam je potřebný i revizní technik. Vždyť vidíme, kolik bytů vybuchuje na Slovensku. Raději zaplatit více peněz někomu, kdo má oprávnění.
Kolik hodin denně pracujete?
Pracuji tolik, kolik chci. Většinou, když jdeme malovat byty, tak to je od rána od sedmé, kdy se jen dá. Samozřejmě, snažím se v pozdních hodinách nevrtat, ale pokud je to jen malování, klidně pracujeme i do desáté večer.
Jak dlouho trvala vaše nejdelší fuška?
Když se maluje celý byt, to je tak do tří dnů. Čili v přepočtu cca 25–28 hodin.
Kolik si vyděláte jako hodinový manžel?
To záleží na tom, jak jste vy ochotni jít s cenou. Tu si určuje každý manžel podle sebe. Samozřejmě je třeba počítat také s nějakou odměnou pro agenturu. Liší se to i proto, že možná jdu na dvacet prohlídek, ale přijmu jen dvě zakázky. Měsíčně to někdy je 500 €, jindy i 2000 €.
Dívali se na vás lidé někdy i z patra?
Ale ano. Například si mě zavolají vymalovat. Řeknu, že to bude stát 800 €, na což zareagují s tím, že je to opravdu hodně. V tu chvíli se zeptám: a jaká je vaše představa? Řeknou 250 €. Tak jim jen doporučím koupit si váleček, barvu a udělat si to sami. Ušetří i těch 250 € (s úsměvem).
Byl jsem jednou u jednoho pana doktora, který chtěl vymalovat desetipokojový dům. Cenu jsem určil na 2 500 €. On mi řekl, že zajistí materiál a také mi pomůže. Cena zůstala nadále 2 500 € (úšklebek). „Co to chcete dělat dva měsíce? Nejde mi do hlavy, že by dělník vydělal více než chirurg,“ řekl mi.
Tak jsem mu jen řekl, že já jsem už jako osmnáctiletý vydělával více než chirurg a teď nemíním vydělávat méně. Rozloučil jsem se a šel jsem dál. Já takové věci neřeším. Chcete, nebo nechcete, je to na dohodě.
Na jakém nejluxusnějším místě jste pracoval?
Byl to takový luxusní byt, který se pronajímal za tisíce eur měsíčně, ambasadorům a podobně. Potřebovali tam člověka, na kterého se mohli spolehnout, že pokud na stole nechají 10 tisíc eur, tak tam večer stále budou. I zařízení, či osobní věci, které tam nechaly, tam byly tak drahé. Nechápal jsem, že jim to nevadí, vždyť mě předtím nikdy neviděli.
Potom jsem klientce vysvětloval, kde má věci, neboť při malování jsme je zakrývali a přemisťovali. Dokonce v jedné místnosti byl skrytý únikový východ v šatníku, který potřebovali vydělat a přemalovat, aby ty dveře ve zdi nebyly vidět.
Vzpomenete si i na to nejodpornější místo?
Jedno byl domov sociálních služeb. Z hlediska čistoty a pořádku to bylo okej, šlo jen o to, že tam byli lidé, kteří tam v podstatě čekali na smrt. Pracovníci je myli, přebalovali, smrdělo to tam po výkalech. V tomto zařízení jsme malovali i s mými dcerami.
Mladší se už druhý den ani nechtěla vrátit. Byla to naučná situace a já jsem tehdy dcerám řekl, ať se mě raději nějak zbaví, než abych takto musel dožívat ve stáří já. Toto bylo tak odpuzující prostředí, ne kvůli špíně, ale kvůli té atmosféře.
Byl jsem ale i v takovém bytě, kde to bylo opravdu nechutné. Žili tam umělci a lidé, kteří pracují v televizi, nechci ji jmenovat. Bylo to tam velmi špinavé, i přesto, že měli uklízečky. Když jsme odtáhli skříně, tam bylo vidět, že 25 let to nikdo neodtáhl.
Vzal jste tu zakázku?
Požádal jsem je, aby to uklidili a vysáli, pak druhý den jsme přišli pracovat.
Předtím jsem pracoval ve vězeňské službě, 18 let jsem řídil lidi ve věznici v Želiezovce.
Nechávají vám i spropitné?
Ano. Ta nižší ekonomická vrstva obvykle nechá větší tuzér než ti bohatší.
Kolik nejvíce vám někdo nechal?
Jedna paní mi nechala 100 €. Práce, kterou jsem dělal, stála přibližně stejně. Nechtěl jsem to ani vzít, ale ona mi řekla, že je velmi spokojená a že jsem si vyžádal málo.
Jste se svou prací spokojený?
Ano.
Proč jste nešel s řemeslem do zahraničí?
První věc, která mi v tom brání, je jazyk. Neumím anglicky ani německy, jen maďarsky. Ani tam nevím, jestli bych chtěl bydlet, já jsem doma na Slovensku.
Využíváte při práci maďarštinu?
Už se mi stalo, že jsem slyšel, jak lámaně mluvil klient slovensky. Tak jsem ho oslovil maďarsky.
Zpět k tomu zahraničí, nebyla by tam vaše práce lépe placená?
Ne všechno je v zahraničí lépe zaplaceno. Já jsem to vyzkoušel, pracoval jsem v zahraničí jako řezník. To byla nemyslitelná práce, kostil jsem a dělal jsem práci za 5–6 lidí od rána do večera. Člověk neměl čas jíst, jít na záchod, šlo to hodně do zdraví. Když jsem si vypočítal, jaké mám výdaje a kolik vydělám, přišel jsem na to, že se mi to nevyplatí. Zůstalo by mi 700–800 € v čistém, navíc, mně ještě méně. Já bych týden bez sexu nevydržel, čili i do toho by šla moje energie a peníze, někoho si najít, rozbíjelo by mi to manželství. No, nestálo mi to za to.
Týden bez sexu nevydržíte?
Já jsem už po dvou dnech bez sexu nervózní. Takže jsem se pak vrátil domů. Nechtěl jsem dělat otroka a žít 600 km od rodiny.
Ale do zahraničí občas jedu i jako hodinový manžel. Byl jsem v Rakousku u Slováků, šel bych i k německy mluvícímu, pokud bychom se uměli dohodnout. Ale žít tam, to ne. Musel bych opravdu umět tu řeč na 100 %.
Proč vlastně pracujete? Máte už důchod, s manželkou podnikáte, ten příjem byste podle vašich slov i oželel.
Je to moje hobby. V podstatě skoro všechno, co jsem v životě dělal, bylo moje hobby. Zkusil jsem i takové činnosti, které nebyly, například jsem dělal měsíc skladníka v potravinách nebo řezníka, ale hodně jsem jim tam dal zabrat. Viděl jsem, že lidi zneužívají a oni si to neuvědomují.
Co potřebuje člověk k tomu, aby mohl být hodinovým manželem?
Každý, kdo má chuť pracovat, to může dělat. Jak jsem říkal předtím, jsou práce, při kterých stačí ta dovednost, jsou takové, kde musíte mít i oprávnění.
Oni (firma Hodinový manžel Bratislava, pozn. red.) dají šanci každému, pak si zjišťují i zpětně hodnocení.
Stíháte vedle práce sledovat dění na Slovensku?
Když mi při prohlížení e-mailů Google vyhodí nějaké zprávy, tak ano. Vím o Kočnerovi, o blížících se volbách, ale málokdy zprávy rozkliknu a článek dočtu. Raději si je vyslechnu v rádiu.
A co si o tom všem myslíte?
Ztratila se slušnost a inteligence, nejen z politické scény, ale také například u herců, moderátorů v televizi, u lidí obecně. Dnes přijdou politici oblečení v džínách, zarostlí. Toto zde kdysi nebylo.
Já jsem totiž na výsluhovém důchodu, dříve jsem pracoval v ozbrojené vojenské složce, kde toto nehrozilo. Rovněž jsem byl na vojně a řeknu vám, že dnes to chybí. Já bych na základní vojenskou službu poslal i ženy.
I ženy?
Já jsem to viděl v Izraeli, kde byly ve válce i mladé dívky, a tak jsem se nad tím zamyslel. Není to špatné. Já jsem rád i za to, že mé dcery chodí se mnou a umí malovat, tapetovat, opravit něco a jsou v domácích pracích zručné. Také se naučily i vařit. Takové věci by měly umět.
