Devítinásobného vraha, jenž byl u topení dítěte v kyselině, našli v Ústí nad Labem. Šlo o mafiánského bosse Cosa Nostry

„Odměna" za porušení mlčenlivosti

Psal se 23. listopad 1993. Mafiánský spolupracovník Santino Di Matteo měl zločinecké organizace po krk, rozhodl se proto spolupracovat s policií. Cosa Nostra o něm věděla, posílala mu varování, on ale i přesto neucukl. Rozhodl se, že i přes tyto okolnosti bude nadále spolupracovat se spravedlností. V návaznosti na jeho rozhodnutí se proto mafiánská rodina spolu s Putronem dohodla na únosu jeho syna, Giuseppeho Di Mattea.

Tehdy jedenáctiletého hocha si odchytla ve stáji jezdecké školy v Altofonte. Převlečeni za policisty chlapce ujistili, že jej vezmou k jeho otci. Únos byl jasným a posledním vzkazem Santinu Di Matteovi. Možná proto, aby se ujistili, že to pochopil, poslali po sedmi dnech Di Matteovým dvě fotky a lístek se vzkazem.

Na něm, podle knížky The Last Godfathers: Inside the Mafia's Most Infamous Family (Poslední kmotři: Uvnitř nejznámější nechvalně proslulé mafiánské rodiny) od Johna Follaina, stálo „Chlapec je zatím v pořádku, jestli chceš, aby to tak bylo dál, drž jazyk za zuby.“ Na fotografiích byl chlapec vyfocen, jak drží výtisky místních novin z 29. listopadu 1993 jako důkaz, že prozatím žije. Nicméně Santino di Matteo, rozhodnut, že si syna najde na vlastní pěst, i nadále plnil svou roli „pentita", takzvaného spolupracovníka s úřady.

Giuseppe Di Matteo s novinami

Mladý Giuseppe si proto prošel peklem, které trvalo 779 dní. Gaspare Spatuzza, jeden z únosců a významný člen sicilské mafie, jak píše la Repubblica Palermo, uvedl: „Na začátku hrozně křičel, tak jsme ho svázali jako zvíře a nechali ho tak. Brečel. Volal na nás. Říkal, že chce jít na záchod, ale lhal. Prostě se bál. Po nějaké době jsme se za ním vrátili zpátky, jelikož jsme pomalu zapomínali, že ho vlastně pořád máme. Ujistili jsme ho, že se další den znova setkáme, místo toho jsme se ale od té doby už nikdy neviděli."

Chlapec nefungoval, pro mafii byl proto nepotřebný. Vůdce této akce, sicilský boss Giovanni „Prase“ Brusca, proto rozhodl, že se jej zbaví tak, aby se nenašly žádné stopy. Bruscu předcházela jeho pověst jako schopného vůdce, ale také divokého mafiána, proto se mu říkalo i jednoduše „Zabiják“. Když si spojíme jeho přezdívky dohromady, vyjde nám způsob, jakým se s mladým Di Matteem vypořádal.

Zajatcovo trápení, během nějž ho i mučili, ukončilo lano, na němž byl uškrcen. Prý netrpěl. Tělo bez života bylo následně hozeno do sudu s kyselinou dusičnou. Podobné mafiánské praktice se říká lupara bianca, čistá vražda beze stop. Tělo se tak nikdy nenašlo. 

Za vraždu byl nakonec podle zdroje REFRESHERu a italských novin odsouzeni Giovanni Brusca, Leolula Bagarella, Matteo Messina Denaro, Giuseppe Graviano, Salvatore Benigno, Francesco Giuliano a Luigi Giacolone na doživotí. Luigi Putrone v celé věci figuroval jako dohlížitel – chlapci před popravou nosil jídlo a kontroloval jej. Takže i když ve vraždě neměl přímo prsty, byl u případu fyzicky přítomen.

Z mafiána dobrým synem

Během divokých 80. a 90. let měl Putrone na rukou spoustu krve. V tomto období totiž provedl, jak už bylo řečeno, nejméně devět vražd. Prokázal se tak být dobrým vazalem bosse Salvatoreho Riiny, pod nímž sloužil. Na konci devadesátých let ale musel zmizet. Asi ho úplně neomrzelo mít na rukou krev, spíše to bylo kvůli policii, která mu byla na stopě.

Podle webu la Repubblica.it na něj byl v roce 1998 italskou vládou vydán zatykač, Putrone měl tehdy paradoxně štěstí, přestože jej policie našla v Agrigentu v hotelu, kde pracoval. Před zákonem se zachránil tím, že vyskočil z okna. Od té doby po něm nebyla ani zmínka. Z tohoto důvodu byl v nepřítomnosti, jak je to u mafiánů na útěku zvykem, po pěti letech od zmizení soudem odsouzen za své skutky na doživotí. Zároveň byl uveden na seznamu třiceti nejnebezpečnějších hledaných osob, jež z Itálie utekly.

 Putrone na konci devadesátých let

Na přelomu tisíciletí mířily mafiánovy kroky do ústraní. Změnil si jméno. Podle dokladů, které nejspíš ukradl, se změnil v Umberta Bonfiglia. A jak jeho příjmení naznačuje, můžeme jej totiž přeložit jako „dobrý syn“, začal být opravdu nenápadný a sekat latinu. Rozhodl se podnikat 80 kilometrů od Prahy, v Ústí nad Labem. Může se zdát, že je to velice zvláštně vybrané místo na úkryt. Věc se má ale tak, že se do těchto končin, hlavně k východní hranici Německa, stahovalo sicilských mafiánů na útěku více. 

Minimálně na pět let, některé zdroje hovoří o sedmi letech, zde našel nový domov. Bydlel ve Vojanově ulici na ústeckém sídlišti Krásné Březno se svou novou přítelkyní Nikol Horváthovou. „Vždy byl moc hodný. O tom, co se o něm říká, já nic nevím. O minulosti nikdy nemluvil a do Itálie jsem s ním nejezdila,“ tvrdila, jak psal iDnes, Horváthová, přestože v jiném zdroji sousedé tvrdili, že brával ji i její dceru jednou ročně zpátky do vlasti. Živil se obchodem s parfémy, jež pojmenovali s českým partnerem Reném Slepčíkem René & Umberto. Až do 11. srpna 2005.

Byznys RENÉ & UMBERTO lze stále v rejstříku najít, Společníkem Reného Slepčíka je jistý Umberto Bonfiglio z Porto Empedocle

Opravdová omerta

V Itálii ale na Putroneho nezapomněli, přestože se mafián se svým novým jménem prakticky ztotožnil. V červnu roku 2005 kontaktovali své kolegy z České republiky s informací, že by se Putrone mohl ukrývat u hranice s Německem. Prozradily jej právě ukradené doklady, v něž vložil svůj nový život. Operace, během níž se měl bývalý mafiánský pohlavár lapit do sítě, se naplánovala na čtvrtek ráno, 11. srpna. 

V tu dobu byl Umberto Bonfiglio na cestě do pekárny. Zaparkoval svůj modrý Seat u cukrárny Aplica v Krásném Březně. To ale netušil, že až se bude vracet zpátky k autu, budou na něj čekat policisté z tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ, dnes Národní centrála proti organizovanému zločinu) v kuklách. Tehdy čtyřiačtyřicetiletý vrah ve výslužbě, kladl jenom lehký odpor, dostal pouta, a byl odvezen na výslech na cizineckou policii do Teplic.

Luigi Putrone odváděn v putech po akci ÚOOZ, 11. srpna 2005

V budově na něj čekali nejen čeští policisté, ale také jejich italští kolegové a agenti Interpolu. Z Bonfiglia se najednou stal znova Putrone. Na dojmy z výslechu jsme se po patnácti letech zeptali vedoucího oddělení, které mělo odpovědnost za průběh výslechu, šéfa zásahu z ÚOOZ Jiřího Ráže. A i když nás od zatčení dělí desetiletí a půl, jeho odpověď nebyla úplně nabita informacemi. „Musím předeslat, že mé vyjádření bude poměrně informačně omezené, neboť jsem stále vázán mlčenlivostí,“ uvedl své vzpomínání.

„Pana Putroneho jsem viděl asi 2 hodiny, ale je pravdou, že na mě i po letech nechal nezapomenutelný dojem. Setkal jsem se s ním až na expozituře (pobočce, pozn. red.) útvaru během výslechu. Byl naprosto klidný, až studený. Dával najevo, že si z nás nic nedělá. Chvílemi byl až žoviální,“ popsal své dojmy Ráž. „Komunikoval, ale vůbec nic faktického neřekl. Byl to takový padesátník střední postavy, naprosto nenápadný.“

Ráž také zmínil, že jeho vzezření vůbec neodpovídalo podkladům, které předložili jeho italští kolegové. Tudíž, že měl rozpouštět lidi v kyselině, a podobně. „Ten pán nám v praxi předvedl, jak vypadá pravá italská omerta. Měl jsem z něj pocit, jako by byl žralokem. Stejně empatickým a stejně nebezpečným,“ zakončil svou výpověď velitel zásahu. Víc říct nemohl.

Vydání

Jak uvedl iDnes, po výslechu rozhodoval o vazbě Krajský soud v Ústí nad Labem. V ten den se nemohlo na parkovišti před soudem ani zaparkovat, všude panovaly ty největší bezpečnostní opatření. Důkazem mohli být například odstřelovači na střechách. Soudce Ondřej Peřich nakonec rozhodl, že nebezpečný mafián poputuje do vazby v Litoměřicích. 

Ze soudců, kteří s Putronem měli co do činění, se nám povedlo zkontaktovat soudkyni Janu Kurešovou. Na ni ale případ dojem neudělal; podle jejích slov si pamatuje velmi málo.  Můžeme tak alespoň citovat vyjádření, které před pěti lety poskytla iDnesu: „Byl tichý, klidný, vůbec nevypadal na takového mafiána.“

Putroneho nakonec převezli z Litoměřic na Pankrác. Asi v něm začala růst panika, jelikož při výpovědích nebyl konzistentní. Jednou chtěl zůstat v Čechách, podruhé chtěl být vydán do Itálie. Nicméně, jak vzpomínali policisté v roce 2011 ve své zprávě „20 let policie v České republice", byl nebezpečný muž nakonec vydán italským úřadům 14. července 2006, čímž završili svou část práce v boji s jedním z nejnebezpečnějších syndikátů světa.

Sbohem, mafie

Po převozu do Itálie se prý Luigi Putrone změnil od základů. Ke všemu se při soudním líčení 2. října 2007 přiznal bez zapírání. „Tam, v České republice, jsem pochopil, jaké je to žít bez páchání a přijímání zla. Poznal jsem tam jednu ženu. Přemýšlel jsem o tom, že budu spolupracovat, ale bál jsem se, že až ona pozná, kdo jsem, opustí mě,“ zmínil podle iDnes v líčení.

Bývalý mafián se nakonec rozhodl, že půjde ve šlépějích svých bývalých kolegů a vlastně i muže, jehož syna pomohl utopil v kyselině. Rozhodl se o svém životě podat svědectví, a stát se  pentitem. Zašel však ještě dál. Nestačila mu pouhá policejní výpověď, rozhodl se  s Gerlandem Cardinalem a Gerem Tedescem sepsat své memoáry a zkušenosti do knihy s názvem „Sbohem, mafie“ a podtitulem „Příběh o mafii, pokání a chuti stát se novým člověkem", která vyšla 11. února 2011.

Životopis Luigiho Putroneho v originále

No, a kde je Putrone teď? Jeden by očekával, že si bude odpykávat svůj doživotní trest. V Itálii jsou však informace velice ceněny, tudíž přestože jedny prameny tvrdí, že se vězení už nikdy nezbaví, Agrigento TG 24 z března 2013, podle iDnes, zase tvrdí, že dostal snížený trest v trvání sedmi let. 

Web Agrigentonotizie.it však v roce 2017 upozornil, že se našly další důležité důkazy proti Putronemu, a tak se jeho případ znovu otevřel. Z původně navrhovaného trestu 12 let jej následně soudce zpřísnil na 20 let.