Jak jsou na tom lidé bez domova v době koronavirové krize?
Koronavirus. Už přes měsíc rezonující téma, které za poslední dobu nemá obdoby. Celé Česko a společně s ním celý svět s koronavirem bojují, lidé mají zůstávat raději doma. Jenže když není žádný domov, je to velký problém. Co když není kam se schovat? Co musí dělat lidé na ulici v dobách koronavirových? Zjišťovali jsme v následující reportáži.
Podle Ivy Kuchyňkové, koordinátorky pro sociální oblast Charity ČR, začali ze všeho nejdříve dobrovolníci a kolegové z místních charit roušky šít. „Mluvila jsem s několika z nich – v azylových domech, ambulancích nebo v terénních službách měli největší starost, jak zajistit roušky pro klienty, a aby jim vysvětlili, proč je nyní všichni musíme nosit. Nabádali je, že musí dbát zvýšené hygieny a dodržovat rozestupy při vydávání jídla,“ vysvětlila pro REFRESHER.
Z logiky věci nejsou lidé na ulici tolik informovaní, jako běžná skupina lidí. Nemají přístup k televizi nebo internetu a tak se k nim většina informací dostává buď od jiných lidí bez domova, nebo od sociálních pracovníků ať už v terénu, nebo na noclehárnách. Jsou vyškoleni, aby poskytli efektivní pomoc.
„Lidem bez domova, o které pečujeme, a kteří z nějakého důvodu nebydlí v azylovém domě nebo nocležně, se více snažíme donášet potraviny přímo do terénu. Pracovníci chodí za nimi, aby oni nemuseli mezi běžnou populaci, protože hrozí, že na ně nákazu přeneseme,“ popisuje jejich ztíženou situaci Kuchyňková.
Nestává ale ještě jiný problém: Lidé bez domova nemají možnost dodržovat karanténu, protože nemají bydliště. I za normálních podmínek je problém najít zařízení, kde by se mohli léčit nebo se doléčit po prodělané nemoci či lékařském zákroku v nemocnici.
Podle Jiřího Horeckého, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, je významným rizikem další šíření nemoci.
„Tyto skupiny se pravidelně setkávají a v případě nákazy u jednoho je tam pravděpodobnost rozšíření větší než u běžné populace. Nehledě na to, že to není skupina lidí, která v případě, že by na sobě identifikovala nějaké příznaky, by vyhledala praktického lékaře, oznámila to a nechala se testovat,“ upozorňuje Horecký.
Situace s původně nedostatkovými zdravotními pomůckami, které na začátku vláda nebyla schopna zajistit, se nakonec zlepšila. Úplný dostatek ochranných pomůcek zatím stále není.
„Situaci řešíme v rámci krizového štábu Charity ČR. Když už nějaká zavážka přijde, vystačí na týden či několik dnů. Navíc se situace liší kraj od kraje. Charita má zařízení po celé republice a každý kraj si priority nastavil jinak. V některých krajích jsou služby zásobené lépe, jinde hůře,“ poukázala na ztížený stav Iva Kuchyňková.
Situace se začala efektivněji řešit, až když onemocněli lidé v domově pro seniory – poskytovatelé sociálních služeb na toto riziko upozorňovali celou dobu. Nebyly dostatečné hlasy, které by je bývaly poslechly a v rozpočtech sociálních služeb na ochranná opatření nejsou finanční prostředky.
Ochranné pomůcky získala přednostně pečovatelská služba, domovy pro seniory, zdravotní terénní ošetřovatelská služba, ale nedostalo se vždy na azylové domy a terénní služby pro lidi bez domova. „Tam máme také hodně seniorů. Pořadníky jsou stavěné tak, že se preventivní sociální služby ve všech lokalitách běžně k ochranným pomůckám nedostanou.“
Zapomíná se na matky s dětmi v azylových domech
Koronavirus nejvíce ohrožuje již nemocné, oslabené. Tam spadají lidé bez domova, ale problém se netýká jen jich. V ohrožených skupinách jsou i lidé s různými závislostmi a další také nadmíru ohrožená skupina obyvatel, o které se v médiích bohužel běžně příliš nehovoří.
„Leží mi na srdci domovy pro matky s dětmi v tísni, kde žijí i matky s miminky a těhotné ženy. Jsou s nimi ubytovány jejich děti od těch nejmenších až po ty náctileté,“ upozorňuje na vysoké riziko koordonátorka Charity. Žena, která přijde z porodnice, by v šestinedělí měla být – i v čase, kdy zrovna nehrozí epidemie – chráněna proti virům.
„Směrem k těmto azylovým domům žádná doporučení MPSV nešla. Charitní zařízení se však snaží vyčlenit kapacitu, aby byla oddělena od ostatních ubytovacích jednotek. Ve chvíli, kdy by došlo k většímu nakažení koronavirem, by provoz byl velmi složitý. Jen některá zařízení mají respirátory a ochranné oděvy, které by chránily i zaměstnance. Systémově to v celostátním měřítku zajištěné není,“ varovala Kuchyňková a zároveň nastínila, co by se stalo, pokud by se v takovýchto zařízeních vyskytla nákaza koronavirem: „Část personálu by musela zůstat nepřetržitě v azylovém domě.“
Jenže pokud by zůstali uzavřeni v azylovém domě, tak to není tak snadné jako zůstat doma, ve kterém má člověk běžné zázemí. „Ubytování pro matky s dětmi ne vždycky je samostatná bytová jednotka, tedy pokoj a samostatné sociální zázemí. Obvykle bývá společná kuchyň, sprcha, toaleta a pak není možné zabezpečit, aby se lidé nepotkávali,“ vysvětluje koordinátorka. Možnost šíření viru je tak podstatně vyšší.
Stejný problém je u domovů pro seniory. „Ve chvíli, kdy se sem nákaza dostane, velmi těžce s ní budeme zápasit. Když se nám o tyto lidi přestanou starat zaměstnanci, protože onemocní, co bude? Službu zavřít nemůžeme, ti lidé by zůstali na ulici. V takovém případě by se situace řešila ve spolupráci s hygienickou službou, ale nebylo by to lehké.“
Centra pro bezdomovce musela rozšířit svůj provoz. Ve větších městech jsou noclehárny v provozu i přes den, aby pojaly více lidí. Opět je ale potřeba, aby mezi sebou zachovávali rozestupy.
„V některých městech vyrostly provizorní, například stanové, kapacity pro lidi bez domova, jako například v Praze–Troji. Ty má na starosti Charita. Také byly vyčleněny budovy, které předtím nebyly obývané,“ uvedla Kuchyňková.
Stanové městečko na Císařském ostrově v pražské Troji má oddělené části pro ženy a muže a má pojmout i čtyřicítku lidí. Opatření má za cíl minimalizovat šíření viru. Původně mělo dojít k tomu, že by lidi bez domova umístili do prostor vykřičeného domu Showpark v Holešovicích. Po masivní politické a mediální sprše se však zjistilo, že v prostorách nebyly vyhovující hygienické podmínky.
Bistro Střecha pomáhá s jídlem, Lucie šila roušky
Jak už jsme psali, do šití roušek pro lidi na ulici se zapojilo mnoho dobrovolníků. Mezi nimi byla i kapela Lucie, který šila ve spolupráci s Armádou spásy. Jako materiál dodala svůj reklamní textil, ten rozdávala mezi lidi, aby se mohli do dobrovolničení také zapojit. Nakonec byl zájem tak obrovský, že z kapacitních důvodů mimopražským materiál musela přestat rozesílat.
Organizací, které takovýmto způsobem pomáhají lidem z ulice bylo víc. Jednou z nich je i Bistro Střecha – restaurace, která pomáhá i v dobách nekoronavirových: zaměstnává lidi na ulici a po výkonu trestu, pomáhá jim zařadit se do běžného pracovního procesu. Vaří skvělá veganská jídla a na své si přijde každý. V sousedství na Žižkově se stala oblíbenou, známou a na oběd, večeři i pivo si sem chodí nejen lidi z okolí.
„Právě jsme předali večeři našim sousedům z Naděje do jejich azylového domu v Husitské. Ode dneška jim ji budeme nosit každý den večer, kromě neděle – dnes si mohli pochutnat na guláši s knedlikem,“ píše bistro na svém Facebooku.
Pomoci přitom může každý, když objedná tzv. „zavěšený oběd“, což je položka v menu za 120 korun, kterou zájemce předplatí jídlo člověku v nouzi. Pomoc přináší své plody. Ve Střeše začali na patnácti porcích denně, což byla kapacita, která se jim podařila bezpečně zvládnout. Za několik týdnů se jim kapacita povedla navýšit.
„Dnes jsme do azylového domu NADĚJE v Husitské dovezli 355. porci večeře za poslední tři týdny. Děkujeme vám všem. Díky vám jsme mohli znovu navýšit počet a denně tak ode dneška dodáváme 25 porcí pro lidi bez domova, aby nemuseli chodit ven a co nejvíce se snížilo riziko nákazy“ oznámili před pár dny.
Do pomoci se zapojila i iniciativa Jako doma, která pomáhá ženám bez domova. „Včera jsme opět rozdávaly potraviny, roušky, dezinfekci a informace ženám bez domova. Balíčků jsme rozdaly 70 a na mnoho žen se nedostalo,“ prosili o pomoc spolu se seznamem věcí, kterých je nejvíce potřeba. Jednalo se hlavně o pastelky – jak sami dodali, „opravdu, největší poptávka je po pastelkách”, omalovánky, tabák, káva, čaj, šampony, knihy a tašky.
Do terénu
Jak vlastně probíhá práce v terénu pro lidi bez domova? Pracovníci sociálních služeb už mají vytipované oblasti, kde se tyto skupiny lidí nejvíce zdržují, kde přebývají, kde spí. „Snaží se obcházet tato místa, rozdávat roušky, vysvětlovat, že je nutné udržovat odstup. Ale když někdo žije ‚venku‘ delší dobu a nekontaktoval sociální službu, opravdu nemusí vědět, že se něco děje.“
Podle Kuchyňkové není nejlepší nápad, aby se lidé snažili oslovovat někoho, kdo je znatelně na ulici a například nemá roušku. Z mnoha různých důvodů, které bohužel reflektují chování některých lidí vůči bezdomovcům.
„Nedoporučuji lidem, aby se snažili člověku bez domova darovat roušku a chtít po něm, aby si ji nasadil. Nikdy není jisté, jestli se nejedná o osobu s psychickým nemocněním, či pod vlivem návykových látek, kterou by takové jednání mohlo rozčílit. Někdy se to stává. Jsou bohužel zvyklí, že je lidé z majoritní společnosti různě ponižují, nehezky oslovují, pokřikují na ně. A proto jejich reakce nemusí být vždy vstřícná,“ vysvětlila.
Místo pomoci osobní by bylo daleko bezpečnější, aby v tom místě kontaktovali buď Charitu, nebo přímo vyhledali kontakt na sociální službu terénní program, který v daném místě působí. Pomoci může i městská policie, která je na komunikaci s člověkem bez domova školená.
„Ti lidé bez domova, kteří se snaží svou situaci řešit a kterých je většina, nejsou zpravidla vůbec vidět. A pár jedinců je na tom opravdu zle a pomoc v danou chvíli odmítají. Ale já osobně neodsuzuju ani tyto lidi. Uzavřeli se do sebe, ztratili smysl života – potřebují pomoc,“ uzavírá Iva Kuchyňková.
