Veřejný prostor v debatě o rasismu vyplňují tři slogany, které se na první pohled vzájemně nevylučují. Jejich význam je ale s přihlédnutím ke kontextu jejich vzniku ve vzájemné opozici.
„Black Lives Matter!“
„White Lives Matter!“
„All Lives Matter!“
Na černých životech záleží. Na bílých životech záleží. Na všech životech záleží. Tři slogany, které bez kontextu působí jako poměrně zbytečné konstatování jasných faktů. Ideové základy Západní civilizace položené francouzskou Deklarací práv člověka a občana určily, že člověk už svým narozením získává základní lidská práva. Jinak řečeno, na jeho životě začíná záležet už od první vteřiny na tomto světě.
Přesto, když v srpnu roku 2015 demokratický kandidát na prezidenta USA Martin O'Malley řekl: „Na černých životech záleží. Na bílých životech záleží. Na všech životech záleží.“ strhla se vůči němu kritika, po níž uznal svoji chybu a omluvil se. Proč by se ale měl omlouvat za konstatování nezpochybnitelné hodnoty všech lidských životů? Na rozdíl od prezidenta Trumpa, který jej kvůli jeho omluvě označil za „slabocha“, totiž svým kritikům naslouchal a pochopil, jakého přešlapu se dopustil.
Uběhlo pět let. Uprostřed probíhající pandemie koronaviru začalo internetem kolovat video, na němž americký policista klečí téměř 9 minut na krku Afroameričana, který prosí o život, volá na pomoc svoji zesnulou matku a před zraky přihlížejících pomalu umírá. Jeho smrt zažehává protesty proti rasismu po celých USA a později i po celém světě. Slogany „Black Lives Matter!“ „White Lives Matter!“ a „All Lives Matter!“ se znovu dostávají do společenské debaty.
A pronikají i za hranice.
Ultras slovenského fotbalového klubu Slovan Bratislava si na začátku července na zápas přináší velký transparent s nápisem „White Lives Matter!“. Na konci června jeden z nejčtenějších českých týdeníků vychází s obálkou, na které je černošský Hitler a která hlásá heslo „Black Lives Matter!“. Prezident Zeman o několik dní později prohlašuje, že heslo „Black Lives Matter!“ je rasistické. Všechny tři uvedené situace mají jedno společné. Hluboké nepochopení kontextu. Ať už záměrné, či nezáměrné.
Pro pochopení toho, co je na heslech „White Lives Matter!“ a „All Lives Matter!“ špatně a proč se Martin O'Malley před pěti lety omlouval, se vraťme do roku 2013. Tehdy začal na sociálních sítích trendovat hashtag #BlackLivesMatter. Jednalo se o spontánní iniciativu Američanů reagující na postup soudů v případu smrti neozbrojeného sedmnáctiletého Afroameričana Trayvona Martina.
Ten byl v únoru roku 2012 zastřelen Hispáncem Georgem Zimmermanem, členem floridské sousedské hlídky spolupracující s policí. Trayvon Martin, mladík s čistým trestním rejstříkem, si na konci února během večera skočil do obchodu pro balíček Skittles a Arizonu s melounovou příchutí. Po cestě domů si jej všiml George Zimmerman a začal jej sledovat. Prý mu připadal podezřelý a navíc v týdnech předtím došlo v oblasti k vyloupení domu. Zavolal tedy policii, aby na místo dorazila a navzdory výzvě, aby v pronásledování nepokračoval, se sledováním mladíka nepřestal.
Kolem sedmé večer se sousedstvím Twin Lakes rozlehl výstřel. Mezi Zimmermanem a Martinem došlo k potyčce, která skončila kulkou v mladíkově těle. A zatímco Zimmerman tvrdil, že jej Trayvon Martin napadl a střelba byla sebeobranou, výpověď kamarádky, se kterou Martin v inkriminovaný moment telefonoval, naznačuje, že rvačku rozpoutal Zimmerman. Člen sousedské hlídky byl nakonec zproštěn obžaloby a zabití Trayvona Martina bylo uznáno za sebeobranu.
Afroamerická menšina zuřila. Zimmerman totiž v měsících před zabitím Martina opakovaně volal policii k „podezřelým jedincům”, přičemž později vyšlo najevo, že všichni do jednoho byli černoši. Smrt Trayvona Martina zůstala nepotrestaná, zato ale dala vzniknout hnutí Black Lives Matter!, které o pět let později definuje debatu o rasismu v USA.
Historie je k hodnotě černošského života nemilosrdná
Na černých životech v USA historicky záleželo méně než na životech bílých. Trayvon Martin nebyl prvním ani posledním neozbrojeným zabitým černochem, jehož smrt nebyla nikdy potrestána.
V roce 2014 policisté v New York City zadrželi Erica Garnera kvůli podezření z pouličního prodeje cigaret bez kolku. Afroameričan Garner se bránil zadržení, a tak jej bělošský policista Daniel Pantaleo za bílého dne před očima svědků chvatem poslal k zemi a škrtil. Eric Garner jedenáctkrát řekl, že nemůže dýchat, přesto jej policista nepustil. Zákrok skončil Garnerovou smrtí. A ačkoli pitevní zpráva potvrdila, že příčinou jeho smrti byl škrtící zákrok, Daniel Pantaleo byl zproštěn obžaloby a dokonce nadále vykonával práci policisty, a to po dobu dalších pěti let.
Právě absence spravedlnosti byla závdavkem pro vznik hnutí Black Lives Matter. Perzekuce Afroameričanů navíc nepřichází jen z řad běžných obyvatel, ale bohužel často i od těch, kteří je mají chránit. Podle dostupných dat je pro černocha 3x pravděpodobnější než pro příslušníka jiného etnika, že zemře rukou policie. Zároveň je 1,3x více pravděpodobné, že během toho nebude ozbrojen.
Co je ale nejpodstatnější – policista se nemusí bát, že bude hnán k odpovědnosti. Mezi lety 2013-2019 bylo posláno před soud jen 1 % mužů zákona, kteří zastřelili člověka.
Je to systém v USA, který Afroameričanům neustále připomíná, že jejich životy jsou méně hodnotné, nebo na nich dokonce nezáleží. Jejich smrt rukou ochránce zákona nebývá vyšetřena, ani potrestána. Podle studie Michiganské univerzity si odpykávají v průměru o téměř 10 procent delší tresty ve vězení než běloši, přičemž jediným rozdílem je barva kůže.
Spojené státy byly vybudovány na rasismu a otroctví. A přestože diskriminační zákony byly v polovině 20. století postupně zrušeny, dědictví rasismu se nadále promítá v socioekonomické nerovnosti.
Nerovnost a absence spravedlnosti přivedla do ulic nespokojené lidi, kteří heslem Black Lives Matter! chtěli do světa vykřičet, že i na jejich životech záleží. Že není možné je podrobovat systematickému utlačování a že chtějí rovný přístup ke všem. Že na černých životech musí záležet stejně jako na životech bílých a jiných etnických skupin.
Jenže ne každý tento záměr pochopil.
Řada lidí (včetně českého prezidenta s pětiletým zpožděním) si mylně odvodila, že heslo „Na černých životech záleží!“ implikuje, že na ostatních nikoli. A některé skupiny obyvatel tato domněnka natolik tížila, že se rozhodly přijít s reakčním sloganem. Během roku 2015 se tak objevilo a hojně rozšířilo heslo „White Lives Matter!“, se kterým vyrukovaly bělošské rasistické organizace, zejména pak texaská Aryan Renaissance Society.
Tento slogan se jako reakční protest vůči Black Lives Matter! velmi rychle rozšířil mezi nenávistnými skupinami po celých Spojených státech. V roce 2016 jej přejal i Ku Klux Klan a v srpnu téhož roku bylo občanskoprávní organizací Southern Poverty Law Center hnutí White Lives Matter! oficiálně označeno za nenávistné.
Takže zatímco kořeny hnutí Black Lives Matter! najdeme ve frustraci z institucionálního rasismu v USA vůči občanům tmavé barvy pleti a ve snaze ukončit praktiky činící z etnických skupiny „občany druhé kategorie”, hnutí White Lives Matter! vzniklo čistě jen jako protireakce neonacistů a rasistů, kteří na své oficiální doméně whitelivesmatter.com hlásali, že jim jde o „zachování bílé rasy“.
Ze dvou konstatovaných faktů, a tedy, že na bílých a černých životech záleží, se staly politické slogany se zcela odlišným podhoubím a záměrem. Nejlépe to ilustrují záběry z října roku 2017, kdy se krajní pravice sjela do města Charlottesville ve Virginii. Unite the Right rally sjednotilo hnutí alt-right, neonacisty, bílé nacionalisty, členy Ku Klux Klanu a krajně pravicové milice pod záminkou protestu proti projednávanému stržení sochy konfederačního generála Roberta E. Leeho (který byl otrokářem).
Na místě vlály vlajky s hákovými kříži, neonacistickými symboly, konfederační vlajky a další rasistické, antisemitské a protimuslimské symboly. Stejnou nenávistí byly naplněny i jejich pokřiky. Když se pak ocitli tváří v tvář lidem, kteří se jim v Charlottesville přišli postavit, zaplnily prostor dva pokřiky. Krajní pravičáci a neonacisté křičeli „White Lives Matter!“ a účastníci reakčního protestu „Black Lives Matter!“.
Nikdo neměl pochyby o tom, co tím která strana myslí.
Vlající hákové kříže nad skupinou volající „White Lives Matter!“ nemohly lépe odkrýt, co se pod tímto sloganem ukrývá – volání bílé nadřazenosti a nenávist vůči jiným etnikům. Obzvláště pak vůči těm, které by snad chtěly mít ve společnosti stejné výsady jako běloši.
Protesty v Charlottesville skončily smrtí. Neonacista James Alex Fields Jr. v plné rychlosti vjel svým autem do davu lidí protestujících proti přítomnosti krajní pravice. O život připravil 32letou Heather Danielle Heyer, která se původně bála k protestům přidat, nakonec se ale rozhodla připojit svůj hlas k těm, kdo požadují rovnost a spravedlnost.
Na všech životech záleží
Obdobně problémové je i heslo „All Lives Matter!“ Ačkoli jde opět o nepopiratelný fakt, i zde je třeba chápat kontext jeho vzniku. Objevilo se v roce 2015 jako reakce na „Black Lives Matter!“ a vzešlo z nepochopení toho, co Afroameričané chtějí. To, že na všech životech záleží, je zahrnuto už v původním sloganu, který sám o sobě volá po spravedlnosti pro všechny.
Je dětinské a nevhodně volat, že záleží na všech životech, v reakci na hnutí, jehož cílem je právě tento ideální stav. „Myslím, že důvod, proč organizátoři použili frázi Black Lives Matter nebyl předpoklad, že na životech nikoho jiného nezáleží... Spíše naráželi na existenci specifického problému, který se týká Afroameričanů a žádné jiné komunity,“ uvedl v roce 2015 prezident Obama. V jednom souvětí tak vysvětlil, proč jsou požadavky #BLM legitimní a ostatní hesla jen bezobsažnou reakcí, projevem rasismu nebo projevem hlubokého nepochopení.
Hlásat v reakci na Black Lives Matter!, že záleží na všech životech, je jako přijít na cizí pohřeb a pokřikovat, že zemřeli i jiní lidé.
Kauza ohledně ultras slovenského fotbalového klubu Slovan Bratislava tak v kontextu dostává jiný rozměr. Jejich důvody k vyvěšení transparentu s nápisem White Lives Matter! jsou snadno čitelné. Jde o zjevnou reakci na hnutí Black Lives Matter!, která je sama o sobě jen a pouze reakcí. Fanoušci fotbalu si nechtějí vybojovat rovná práva, protože je už dávno mají. Chtějí jen snižovat význam hnutí Black Lives Matter! a činí tak v jedné linii s neonacisty, kteří s #WLM! přišli.
Prezident Zeman označuje Black Lives Matter! za rasistické hnutí, protože mu přiřazuje významy, které se zakládají na falešné implikaci. Otázkou je, zda heslo opravdu nechápe, nebo se připojuje k těm, kdo záměrně snižují hodnotu #BLM, aby nasbírali politické body mezi občany s pokrouceným pohledem na svět.
Demokratický kandidát na prezidenta USA Martin O'Malley před pěti lety svým kritikům naslouchal a pochopil, čeho se svým výrokem dopustil. Uvědomil si, že Black Lives Matter! je heslo, které už hodnotu bílých životů a všech životů jako celku zahrnuje, a tak jsou další hesla pouze reakcí, která má marginalizovat cíle #BLM a do společenské debaty nepřináší nic jiného než nenávist a konflikt. Navíc úplně zbytečně.
To, co nám dnes nejvíce chybí, je umění vzájemně si naslouchat. Místo pochopení cílů jednoho hnutí se vytvářejí zbytečná reakční hnutí založená na nepochopení či konfliktu, a vytrácí se konstruktivní debata. Martin O'Malley udělal chybu, naslouchal, a napravil ji. Prezident Zeman a jemu podobní se nikdy neomluví. Naslouchat totiž nechtějí.
„Black Lives Matter!“
