V tajné zamčené místnosti, kam hospodyně nikoho nesměla za žádných okolností pustit, našel detektiv Nagy stovky milostných dopisů. Kiss v nich vyznával lásku, popisoval, co všechno by se svou vyvolenou nadělal v ložnici a kam se vydají začít nový život.
Velkým problémem ale bylo, že stovky milostných dopisů si Kiss nevyměňoval s jednou vyvolenou, ale se stovkami nic netušících dívek, žen i dam. A detektiv Nagy se právě díval na mrtvá těla sedmi z nich, která našel naložená v alkoholu a dokonale zakonzervovaná ve velkých sudech na zahradě.
Nejde o jeden z mnoha ohavných případů sériových vrahů ze Spojených států amerických, kde se takové činy před pár desítkami let objevovaly jako houby po dešti.
Záhadami propletený život muže jménem Béla Kiss začal nabírat na obrátkách až kolem roku 1900, kdy se rozhodl přestěhovat do okrajové části Budapešti. V té době byla Cinkota obyčejnou venkovskou obcí nedaleko uherské metropole. Kisse ale nelákal život zemědělce.
Na okraj města přišel proto, aby v sobě ukojil touhu po penězích a krvi, ale také z důvodu, že nechtěl žít uprostřed pulzujícího centra, kde se denně semelou tisíce lidí. „I když ho měli ve vesnici všichni rádi, nenavázal bližší vztah s žádným ze svých sousedů,“ vysvětluje Charlotte Greig ve své knize Evil Serial Killers: In the Minds of Monsters.
Kiss se staral převážně o sebe a oceňoval, že se mu sousedé nepletou pod nohy. Vždy, když bylo třeba navázat s lidmi kolem domu kontakt, žoviálně prohodil pár slov, vyslýchal, jak se vesničanům daří, ale zbytečně nikoho z nich nezval na návštěvy. Teprve po letech přišel detektiv Nagy na důvod, proč se ve vesnici Kiss nesocializoval.
Srdce mladého muže, který v roce 1900 oslavoval zřejmě své 23. narozeniny, totiž bilo pro centrum Budapešti. Nechtěl v něm bydlet, ale několikrát do týdne si rád vyhodil z kopýtka v klubech a barech uprostřed města. „Byl známým požitkářem, který miloval organizování večírků. Množství žen ho považovalo za nejžádanějšího svobodného chlapce v celé Cinkotě,“ popisuje novinářka Mara Bovsun jeho lásku k bohémskému životu v New York Daily News.
O peníze neměl příliš velkou nouzi, protože se v mládí vyučil klempířem a jak řemeslníkovi se mu sypaly zakázky z okolí Budapešti. I tak toužil vydělávat více a peníze ho do velké míry ovládly. Zřejmě na večírcích ve městě si uvědomil, jak žije maďarská elita a jak blízko, ale zároveň daleko má k ní on sám. A tak se rozhodl vraždit. Ani náhodou přitom nešlo o náhodné skutky, ale předem promyšlené činy, z nichž i po letech mrazí.
Všichni Kisse popisovali jako příjemného mladého muže, ze kterého sršelo charisma. Své okolí uměl zaujmout sympatickou tváří, které dominovaly vousy, ale pohledy žen zachycoval zejména díky své výšce a blonďatým vlasům. Na tehdejší dobu se mu proto ženy samy obmotávaly kolem prstu. „Kiss byl pro ženy velmi atraktivní, nejen kvůli dobrému vzhledu, ale i proto, že byl vzdělaný, inteligentní a dobře vychovaný,“ popisuje vraha Charlotte Greig.
Ve skutečnosti přitom Kiss podle všeho neměl žádné formální vzdělání, ale rád četl knihy a vzdělával se v mnoha oblastech. Specificky ho prý zajímal okultismus a astrologie. Na přelomu 19. a 20. století astrologie stále patřila mezi způsoby, kterým lidé vysvětlovali spoustu jevů, a Béla Kiss jí zřejmě věřil natolik, že mohla ovlivňovat i to, jak se choval.
Ačkoliv dobové zdroje nijak nespojují okultistické tendence Bély Kisse se způsobem vraždění, zřejmě nešlo o náhodu, že se mrtvá těla žen snažil zakonzervovat naložená v alkoholu. Na první pohled solidní chlapík přitom nezačal vraždit jen tak z ničeho nic. Ve snaze obklopit se mnohem větším bohatstvím, než jaké mu život nadělil, se začal poohlížet po potenciálních ženách na vdávání.
V tomto bodě se dobové zdroje trochu rozcházejí. Jedna verze říká, že měl Béla Kiss manželku, se kterou se ale postupně odcizili a ona si našla milence, píše Murderpedia. O nápadníkovi své ženy se prý dozvěděl, což ho mělo rozzlobit natolik, že oba zavraždil a také zakonzervoval ve velkém kovovém sudu. Nicméně vražda založená na nevěře a pomstě se pravděpodobně v příběhu objevila, až když se začal šířit v popkultuře poloviny 20. století.
Ať už to bylo jakkoliv, možná logičtěji vyznívá původní verze, kde fešák Béla Kiss oslavil Kristova léta stále nezadaný, ale nevadilo mu to natolik, aby se s nějakou slečnou postavil před oltář. Na budapešťských večírcích i tak neměl o ženskou společnost nouzi. Pozornosti žen si nemohl nevšimnout, a napadlo ho, že by ji mohl využít.
Ženy omotané kolem prstu, které nikdy neodešly domů
V místních novinách si proto zaplatil několik inzerátů, ve kterých hledal ženu chtivou vdávání. Před desítkami let, a v Čechách dokonce ani před dvaceti lety, nebyly inzeráty v novinových seznamkách ničím neobvyklým.
Muži tak hledali osamělé ženy, ženy a vdovy zase vhodné partnerů na společný život či dožití. A právě tyto dvě kategorie se Bélu Kissovi zalíbily nejvíce. „Brzy si lidé všímali, jak Kiss pokukuje po sbírce milenek, některých mladších a některých v letech. Většina pocházela z Budapešti. Žádná nezůstala příliš dlouho,“ uvádí New York Daily News. Ve skutečnosti u Kisse doma mnoho žen zůstalo, ale zaškrcených a zakopaných.
Protože doma neměl žádnou manželku, která by se postarala o domácí práce, najal si kolem roku 1914 hospodyni. Z dobových zdrojů víme, že se jmenovala paní Jakubec, a do života svého pána se zbytečně neplela. Uklidila, umyla a uvařila, ale Kiss často nepřespával doma, nebo se na dlouhé hodiny zavíral do své tajné místnosti, kam ji nikdy v životě nepustil. Hospodyni ale platil, a tak, jak to bylo zvykem, si práce vážila a raději si ústa zamkla a klíček odhodila.
Tajnůstkář Kiss si postupně v návaznosti na svůj budapešťský životní styl a inzeráty v seznamkách začal vodit domů všemožné ženy. Nikdy je s hospodyní neseznámil, občas jen společně prohodily pár slov, když s milenkami Kiss přicházel nebo odcházel.
Nikomu se nezdálo podezřelé, že si domů zval desítky žen, přesto žádnou neviděli opakovaně. „Všichni ho měli rádi a nemysleli si, že bylo neobvyklé, aby se pohledný, svobodný muž bavil množstvím žen. Ženatí muži ve vesnici mu záviděli,“ popisuje Murderpedia.
Sudy, ze kterých ucítil děsivý pach smrti
Takovým stylem život pokračoval dlouhé měsíce. Na chování Bély Kisse se nezměnilo téměř nic, a tak nikdo neměl důvody podezřívat ho z nekalých úmyslů. Situace se ovšem začala měnit v období krátce před vypuknutím první světové války.
Není známo, nakolik Kiss sledoval společenské dění, ale válka byla za rohem, a tak začal na svém pozemku shromažďovat kovové sudy. Když vláčel sudy do zahrady, sousedé se už začali vyptávat, na co mu jich tolik bude. Měli podezření, že v nich chce ukrývat nelegální alkohol.
„Strážník z Cinkoty si šel s Kissem na téma kovových sudů promluvit,“ uvádí Murderpedia. Ani jemu nebylo jedno, jestli někdo z obyvatel obce náhodou neskrývá nebo rovnou neobchoduje s alkoholem. Kiss se ohradil, že přece jde válku a on si jen dělá zásoby benzínu. Takové vysvětlení strážníkovi stačilo.
Stačit mu ale nemělo. V navláčených sudech postupně přibývala nahá mrtvá těla žen. O tom se ale obec dozvěděla až tehdy, když opravdu začala první světová válka a Bélu Kisse povolali do uherské armády.
Nemohl odmítnout, tak jen řekl své hospodyni Jakubec, aby v domě i nadále udržovala pořádek, nikomu zvídavému nic neříkala a v žádném případě neodemykala tajnou místnost, kde trávil dlouhé hodiny. Klíč od ní jí ale svěřil.
První světová válka byla ke svým účastníkům neúprosná. Jak uvádí MentalFloss, v roce 1916 se po Cinkotě rozšířila zpráva, že Béla Kiss na frontě padl a domů se už nikdy nevrátí. Mezi vesničany zavládl smutek, truchlila i hospodyně, ale život byl neúprosný, a tak ve stejném roce po zdvořilém čekání zavítal do domu jeho majitel, od kterého si Kiss nemovitost pronajímal.
Dokonale zachovaná mrtvá těla
Majitel usoudil, že voják se z fronty nikdy nevrátí, a tak nastal čas dát dům dohromady a pronajmout ho znovu. Nemohl si nevšimnout, že zahradě dominovalo sedm kovových sudů, a tak začal s nimi. „Udělal malou dírku do prvního sudu a ohromil ho pach smrti,“ popisuje moment pravdy New York Daily News.
V té chvíli mu bylo jasné, že na pozemek musí přivolat policii. V červenci 1916 se případ dostal do rukou detektiva Karóly Nagyho z budapešťské policie, který začal vyšetřování. Nechtěl ale věřit vlastním očím, když dorazil na místo činu se svými dvěma kolegy. „Ve slaném roztoku methanolu bylo ponořeno relativně dobře zachované tělo mladé ženy s dlouhými hnědými vlasy a lanem, kterým ji uškrtil,“ uvádí MentalFloss.
Jinak to nevypadalo ani v ostatních šesti sudech, které Béla Kiss zanechal na zahradě. „Nahá nebo částečně oblečená mrtvá těla mladých žen a stejná vražedná zbraň — kousek lana,“ pokračuje popis ze samotného úvodu vyšetřování. Těla žen se v roztoku téměř vůbec nerozložila, a tak nebylo problematické rozeznat rysy obličeje a barvu očí nebo vlasů.
„V některých případech bylo možné přečíst dokonce štítky z oblečení,“ vypráví o zvláštní technice zbavování se těl Charlotte Greig. Na nechutnosti jen přidával fakt, že policisté objevili na krku více žen nevelké rány, které naznačovaly, že z nich po smrti nechal Kiss vytéct všechnu krev.
I proto se objevily fámy, zda náhodou na základě svého zájmu o okultismus neholdoval upírským tendencím, ale prokázat se to nikdy nepodařilo.
Jak si hospodyně nevšimla, že její pan vraždí ženy
Nález mrtvých těl se okamžitě rozšířil mezi vesničany v Cinkotě. Z pochopitelných důvodů se o vraždícího muže z okraje Budapešti začali zajímat novináři, a tak musel detektiv Nagy jednat rychle. Zakázal telegrafické i poštovní spojení mezi vesnicí a vojenskou frontou, kdyby Kiss pracoval v tandemu s komplicem, a ten by ho chtěl upozornit.
Zkontaktoval se rovnou s velícím důstojníkem vojenské jednotky, kde měl podle dostupných záznamů Béla Kiss působit, ale neúspěšně. „Pokud je stále na frontě, ať je okamžitě zatčen,“ zněl příkaz detektiva, ale o Kissovi nebylo ve válce ani slechu. V jedné z verzí ho zajal nepřítel a skončil v pracovním táboře, v jiné zase zemřel. Zřejmě tomu tak nebylo.
Mezitím pokračovalo vyšetřování na místě činu. Detektiv Nagy se dozvěděl, že dům v Kissově nepřítomnosti spravovala hospodyně Jakubec, a tak si ji hned zavolal na výslech. Zpočátku ji považoval za jednu z hlavních podezřelých, protože mu nedávalo smysl, jak by se mohla starat o dům a nevšimnout si, že její pán vraždí ženy.
„O této hrozivé věci nic nevím. Bélu Kisse jsem znala pouze jako muže, který ke mně byl milý a dobře mi platil,“ měla hospodyně vysvětlovat detektivovi, ale ten od ní potřeboval větší spolupráci. Když policisté prohledávali dům, zdánlivě v něm nenašli vůbec nic. Vše bylo uklizeno, protože paní Jakubec se o interiér příkladně starala, a nikde se nepovaloval žádný podezřelý předmět. Otázkou zůstávaly jen zamčené dveře.
„Řekl mi, abych do té místnosti nikdy nechodila a nepouštěla nikoho dovnitř,“ svěřila se detektivovi. Béla Kiss dobře věděl, proč jí dal takové instrukce. Policisté v té době prohledávali nejen interiér domu, ale i zahradu či přilehlé hospodářské budovy a postupně naráželi na další a další sudy. Většina z nich byla zakopaná, některé ukryté, ale pokaždé se opakoval stejný scénář. Uvnitř ležely bezbranné ženy, které uvěřily Kissovi.
Vraždil naivní ženy toužící po sňatku
Až tajná místnost objasnila, odkud se tolik žen jako potenciálních obětí vzalo. Za všechno mohly ty promyšlené inzeráty v novinách. „Jak se ukázalo, Béla Kiss dostal od žen 174 nabídek k sňatku. Celkově 74 z nich nabídl manželský svazek a udržoval s nimi korespondenci,“ píše Murderpedia.
Dopisy od jednotlivých žen měl přehledně uspořádané v samostatných obálkách, aby se nemusel strachovat, že se při odepisování splete. V místnosti se prý povalovalo i několik knih na téma škrcení.
Kiss vymyslel propracovaný způsob, jak prostřednictvím nabídek k sňatku vymámit z žen peníze. V inzerátech rovnou zmiňoval, že je movitější a hledá si rovnou partnerku. Když se nějaká žena ozvala, a nejčastěji pocházela z centra Budapešti, setkal se s ní, ohromil ji květinami či dražším darem a nakonec ji pozval k sobě domů, odkud už neodešla. Občas se mu dokonce podařilo vymámit peníze jen s písemným příslibem sňatku.
Přezkoumání nemovitosti i zamčené místnosti zabralo policistům hromadu času. Výpověď hospodyně Jakubec vyšetřování nijak nepomohlo, protože ta nic nevěděla a mluvila o Kissovi jen v dobrém. „Ke všem byl tak milý, on by neublížil živé duši,“ trvala na svém a vzpomínala, jak jednou pomohl vyléčit psa se zlomenou nohou.
Navzdory komplikacím nakonec Karóly Nagy identifikoval minimálně dvě oběti. Jednou z nich byla budapešťská vdova Katherine Varga, která prý předtím, než odešla hledat novou lásku s Kissem, prodala své podnikání a do manželství s vrahem tak vstupovala se slušným majetkem. Ten si samozřejmě Kiss rychle přisvojil, uvádí New York Daily News.
Detektivům však trochu zamotal hlavy, když ve své závěti, kterou zanechal v tajné místnosti, odkázal velký majetek své hospodyni. Nechtělo se jim proto věřit, že s vraždami neměla nic společného.
Druhou identifikovanou obětí byla Margaret Tóth. I s ní se Kiss spojil, pozval ji k sobě domů a tam ji přinutil napsat matce dopis, v němž jí oznamuje, že se stěhuje do Ameriky a nemá ji už nikdy čekat doma. Matka jí před chystaným sňatkem dala nějaké peníze na začátek rodinného života, ale ty skončily v Kissově kapse.
Z fronty odcházel s novou identitou
Kromě brutálních a zvrácených vražd zůstává na celém případu nejhorší to, že Bélu Kisse nikdy nedostihla spravedlnost. Ve všech dostupných zdrojích se na člověka usmívá jen přibližné datum narození roku 1877, ale kam se Kiss poděl poté, co odešel do války, netuší zřejmě nikdo.
Nedá se přitom říci, že by se detektiv Nagy z budapešťské policie nesnažil monstrum z Cinkoty vypátrat. Pravděpodobně nejblíže dopadení masového vraha byl Nagy v době, kdy v Evropě stále zuřila válka a do Maďarska se dostaly informace, že Kiss utrpěl v boji zranění a momentálně leží v srbském lazaretu.
Velká část území dnešního Srbska tehdy patřila Rakousko–Uhersku, a tak Nagy neváhal a vydal se do zotavovny, kde místo svého vraha našel v posteli, kde měl ležet, jen mrtvé tělo cizího vojáka. Pokud to byl opravdu Kiss, zřejmě se o příchodu policisty dozvěděl předem a podařilo se mu uprchnout. „Detektiv Nagy proto zajistil, aby celé Maďarsko vědělo o tom, že monstrum z Cinkoty zůstává naživu,“ popisuje detektivovu frustraci Murderpedia.
Neodseděl si ani jediný den za mřížemi
Kniha Evil Serial Killers: In the Minds of Monsters od Charlotte Greig vysvětluje, že Béla Kiss zřejmě ve válce získal novou identitu, když si vyměnil dokumenty s mrtvým vojákem a vrátil se zpět do Budapešti. Tam ho prý zahlédl starý známý, ale policie ho nedokázala vypátrat.
Jinak tomu nebylo ani v případě, kdy ho údajně identifikoval voják ve francouzské legii. Kolega vystupující jako Hoffman se mu zdál podobný Kissovi, a ukázalo se, že vrah používal pseudonym Hoffman právě v korespondenci s některými ženami, které lákal na vdávání.
Naposledy ho prý dokonce zahlédli za Atlantským oceánem. Známý newyorský detektiv Henry Oswald, který zemřel v roce 1940, ho měl osm let před svou smrtí spatřit, jak vystupuje z metra v jedné z mnoha městských stanic. Nepodařilo se mu ho pronásledovat, ale Oswald se pyšnil výbornou pamětí na obličeje a fotka masového vraha z Budapešti se během let mohla dostat z Evropy až mezi veřejnost a policejní komunitu v Americe.
I když ho prý naposled zahlédli v New Yorku v roce 1936, policie Bélu Kisse nikdy nevypátrala. Dodnes tak není známo, jak skončil a zda náhodou ve svém vraždícím řádění nepokračoval s novou identitou na dosud neznámém místě.
Ať skončil jakkoli, ve vězení si za dva tucty brutálních vražd neodseděl ani jediný den. Ne nadarmo ho Charlotte Greig ve své knize označuje za „jednoho z nejděsivějších masových vrahů všech dob“.
