Jiří Ignác Laňka je bývalý šéfinstruktor Útvaru rychlého nasazení, který se jen před dvěma měsíci přesunul do kanceláře této speciální jednotky. U policie slouží již od roku 1985 a sám se zúčastnil i několika misí v zahraničí. Povídali jsme si s ním o tom, jak náročná je příprava policistů do boje proti terorismu, jakým nejtěžším situacím musí čelit nebo třeba také o tom, proč v útvaru nejsou žádné ženy.

Čti také

Rotmistr z koronavirového oddělení v náchodské nemocnici: Pacienti ležící na plicní ventilaci nevnímají, že jsme vojáci (Rozhovor)Rotmistr z koronavirového oddělení v náchodské nemocnici: Pacienti ležící na plicní ventilaci nevnímají, že jsme vojáci (Rozhovor)

Jste bývalý šéfinstruktor URNY. Jak jste se k této práci dostal?

Ano, od 1. listopadu jsem vedoucím kanceláře ředitele URNY, předtím jsem 26 let působil jako šéfinstruktor. Dostat se do Útvaru rychlého nasazení bylo velmi těžké. K policii jsem nastupoval 1. dubna 1985, takže jsem ještě z té staré školy. Tenkrát byly začátky jiné, byl jsem u náhradní vojenské služby a dva roky jsem sloužil u pohotovostního pluku, který byl ve své podstatě primárně nástupní školou policejní.

To bylo dvouleté denní studium, zakončené praporčickou zkouškou a v té době jsem se již připravoval na službu k Útvaru rychlého nasazení. Bylo, je a bude to především o dobré psychice a dobré fyzičce. Takže jsem hodně cvičil, makal a když jsem končil školu, tak jsem se poprvé zúčastnil testů do URNA. Ty vyšly, ale tenkrát bylo pravidlo, že kdo opustil brány školy, tak minimálně rok musel strávit v hlídkové službě v Praze. Takže jsem potom dva roky strávil na metru, šel jsem znovu na testy, které jsem opět úspěšně absolvoval a tehdejší krajský náčelník se rozhodl mě pustit a mohl jsem tak konečně nastoupit k útvaru.

Je to něco, co jste chtěl vždy dělat? Nebo jste šel k policii s tím, že uvidíte, co vám bude nejbližší?

Mým primárním záměrem tenkrát bylo bojovat proti zločinu, aby to dobro vždy vyhrálo nad zlem a moje první myšlenka byla, že půjdu ke kriminálce, řešit vraždy, to byl takový můj sen. Ale už v průběhu náhradní vojenské služby jsem zjistil, že existuje tato jednotka. Ono se o ní nikdy nějak moc nemluvilo, vše se tak trochu drželo pod pokličkou a když jsem zjistil, že je možnost jít do tohoto oddílu, který bojuje s tím největším zlem, s terorismem, tak ta moje životní lajna byla nakreslená a už jsem podle ní běžel.

Kolik členů v současné chvíli URNA má?

Teď má nějakých 130 členů, plus mínus.