S Rytmusem jsme zhodnotili rok 2020. Pobavili jsme se o hudbě, ale i zatýkání politiků a reklamách, kvůli kterým ho Slováci kritizovali, zatímco se on bavil v bazénku.
Rytmus je i po třech dekádách v rapu nakopnutý dělat stále nové projekty. „Vždy, když jsem zkusil něco mimo, tak to z většiny nedopadlo podle mých představ, takže jsem se vždy vrátil k tomu, co mi jde nejlépe. Přesto všechno na 2021 máme s mým týmem plány, které jsou mimo hudbu. Jsem nonstop hladový a nespokojený,“ řekl pro REFRESHER v předvánočním rozhovoru, který jsme tentokrát výjimečně dělali každý ze své domácí bubliny.
Za fotky z natáčení letošních videoklipů děkujeme Matúšovi Zeťákovi.
V rozhovoru jsme se věnovali hodnocení roku 2020, který byl obzvláště specifický i podle samotného člena Kontrafaktu. Věnovali jsme se i tématu marketingu v rapu, kde má ale v rámci slovenského rapu vlastní disciplínu.
„Miluji reklamy, které lidem úplně vyje*ou pojistky a vykorutí jim huby. No a samozřejmě, kde si zachovám svůj charakter, slang, humor,“ prozradil Rytmus s tím, že by klidně v rámci kontroverze zkusil i reklamu na vložky nebo prostatu.
Tento rok pro Slováky vnímám jako rok plný politických kauz, novinářských ortelů, obviněni a nepoctivé žurnalistiky, plný nařízení zmatků a finanční krize
- Jak Rytmus hodnotí rok 2020
- Jak se s odstupem let dívá na své působení v rapu jako zkušený marketér a jak si vybírá spolupráce
- Do čeho investuje nejvíce času, peněz a energie
- Jak se jeho život postupně mění a proč pro něj není důležité zamýšlet se nad tím, zda bude moci rapovat i jako 55letý
- Jak vypadá nenakopnutý Rytmus a jak dokáže člen Kontrafaktu stále pracovat s novou generací, která je mentálně jinde než ta jeho
Rok 2020 byl velmi specifický, vnímáš to tak i ty? Musel jsi zablokovat na Instagramu více účtů než v minulých letech? Tento rok pro Slováky vnímám jako rok plný politických kauz, novinářských ortelů, obvinění a nepoctivé žurnalistiky, plný nařízení zmatků a finanční krize. Já ho hodnotím jako úspěšný po všech stránkách, akorát jsme nemohli cestovat, kam se nám zachce. Co se týče blokování, tak podle mě stejně jako v jiných letech.
Zmínil jsi politické kauzy. Orientuješ se alespoň trochu v tom, co se děje, vnímáš, že jsou to fakt velké věci?
Určitě si běžný občan všiml, že se začali zavírat vlivní lidé, kteří byli v minulosti nedotknutelní. Nějak extra tím nežiji, ale musím uznat, že pro běžného Slováka je to naděje na spravedlnost a větší důvěra v soudnictví.
My jsme se několikrát bavili o tom, že máš s některými z těch lidí fotku, což je v pořádku, protože jsi Rytmus a máš fotky i s dalšími lidmi, o kterých nic nevíš. Platí ale, že v minulosti kdejací mafiáni měli zájem o kamarádění se s rapery a tobě se to nevyhnulo. Jak na toto vzpomínáš?
Neřekl bych kamarádění, protože během minuty každý z nás pochopil, že společná témata asi nenajdeme. Spíše na úrovni fanoušek vs. interpret. Kdybych byl Patrik, tak mě mají v pi*i. Víš, jak to je, každý, kdo vejde do sálu, koupí si album, je můj fan, kterému dám přirozeně fotku. A každý fan má nějaký svůj život, nebo minulost, za kterou nejsem odpovědný.
Na tom, jak řídíš svůj Instagram, není nic zvláštního, děláme to my, dělají to politici i jiné známé osobnosti a komerční profily, v tvém případě však například blokování berou lidé ještě více osobně. Alespoň takový mám pocit. Snažíš se to nějak analyzovat?
Terapie, hygiena, čištění hoven a sračkoidní energie na mé zahrádce. Síto fejkových kámošů, kteří pak škemrají přes známé, abych je odblokoval, že to tak nemysleli. Jsem rád, že Instagram dává tuto možnost.
Letos vzbudila obzvlášť velké vášně reklama na kartáček. Lidi asi nejvíce znepokojilo, že jsi pro reklamu použil svou hudbu. Tu mnozí dosud vnímali jako něco, co patří více jim, než kartáčku. Zajímá tě psychologie toho celého?
Účel reklamy byl, že budu rapovat o tom, jak jsou lidé v dnešní době v komentech zákeřní, jak se staví do pozice agresivních soudců, jak maji plná ústa nenávisti a chodí si tam často vylévat svou nudu a neštěstí. Myšlenka Oral B byla „vyčisti si ústa od špíny“, protože nikdy není pozdě na změnu žít krásněji. Krásná myšlenka za krásné peníze.
Miluji takové práce, kde to vysypu z rukávu za pár minut a natočím klip za půl hodinku. Dopředu jsme psychologicky věděli, do čeho jdeme a co to způsobí. Odkaz celého projektu vyšel ukázkově na jedničku. Jdu ven s pejskem, hezký den.
Předpokládám, že podobných nabídek ti chodí více. Přemýšlíš někdy i tak, že okej, tuto ještě neberu, protože přijde větší a lepší? Jaký máš na to klíč?
Bráško od cca 2009 si pravidelně vybírám. Moj klíč? Miluji reklamy, které lidem úplně vyje*bou pojistky a vykroutí jim huby. No a samozřejmě, kde si zachovám svůj charakter, slang, humor. Možná si budeš o mně myslet, že jsem uje*aný, ale já bych nejraději udělal nějakou mocnou reklamu, kdy si řekneš, že toto je už úplný přepal. Hahahhaha. Vložky nebo na prostatu, hahahhaha.
Smajlík.
Smajlík byl mocný.
Být opravdu úspěšný raper v takovém tom vyšším věku je specifická disciplína a vlastně jen v Americe vidíme, jak se k tomu staví Eminem nebo Jay-Z. Máš už jasno v tom, jakým raperem budeš, řekněme, v padesáti?
Nikdy nepřemýšlej o tom, co budeš dělat za 5–10 let, protože budeš žít ve zbytečném strachu a tlaku. Myslím, že asi budu dělat totéž, co známí interpreti v tom věku. Mám jasno, co dělám tady a teď a nevím, co bude zítra. Je předpoklad, nebo hypoteticky si můžeme myslet, že ten, kdo má legendární alba, která hýbala společností, přirozeně bude hrát velké koncerty pro ty, kteří na nich vyrůstali. To je fakt.
Pěknou názornou ukázku jsme mohli vidět na koncertech s orchestrem, kde byly všechny generace za posledních 20 let. V mých uších hudba nemá věkové omezení.
Oba výše zmínění rapeři jsou dnes spíše „nenápadní“ – nosí bílá trička a černé kalhoty a jsou více podnikateli než hudebníky, i když minimálně Eminem se umí ve správný čas přihlásit o slovo. Vybral jsem je, protože z nich mám pocit, že je to přirozené, takový Kanye asi bojuje více s sebou. Představuješ si někdy sám sebe za pár let? Co budeš dělat?
Každý je jiný. Někdo je věčně mladý, někdo je zase na svůj věk nuceně starý děda, někdo si užívá důchod, někdo zleniví nebo se léčí z fetu. Sám sebe si představuji, že budu zdravý aktivní naháněč dobrých pocitů a štěstí.
A ta byznysová stránka? O tom moc nemluvíš. Víme, že se ti daří na Instagramu, to je jasné, pracuješ ale i na jiných vlastních projektech nebo investuješ?
Mám rozložené peníze i v jiných sférách, ale nejvíce investuji do svého brandu, abych lusknutím prstu vydělal to, na co jsem musel kdysi vynaložit mnohem více času. V tom jsem jako ryba ve vodě. Mám nabídky a nápady, které nemají nic společného s hip hopem, ale odvíjí se to vždy od mého brandu, do kterého celý život investuji.
Existuje i nějaká sféra byznysu, která tě fascinuje nebo ji nějak více sleduješ? A v této souvislosti mě zajímá i to, zda nějakým způsobem „studuješ“ nebo se snažíš přijít na to, jak ze svého brandu vymáčknout ještě více, nebo je to všechno pocitová záležitost?
Vždy se snažím přizpůsobit době a je to více méně pocitové. V hudebním průmyslu se pohybuji tři desetiletí, takže z toho nejvíce těžíme. Vždy, když jsem něco zkusil mimo, tak to z většiny nedopadlo podle mých představ, takže jsem se vždy vrátil k tomu, co mi jde nejlépe. Přesto všechno na 2021 máme s mým týmem plány, které jsou mimo hudbu. Jsem nonstop hladový a nespokojený.
S tímto vším ještě souvisí frekvence koncertů. Před Krstným otcem nebo po něm jsi přestal hrát v malých klubech. Vnímám to jako signál, že jsi hudebně dospěl a myslím si, že bys měl větší problém přesvědčit lidi, aby přišli na koncert se symfonickým orchestrem, kdybys den předtím přijel z Berouna. Zkus popsat tento proces – od nejvybookovanějšího po řekněme až nedostupného.
Po dvaceti letech workoholismu se ohlásil vnitřní hlas: „hej, zastav se už nemusíš, chill“. Spouštěč toho celého bylo určitě i to, že mi začala vadit úroveň klubového soundu a podmínek na to, abych odehrál koncert podle mých představ. Můžeme se bavit o tom, že jsem to přerostl a přirozeně se cítím s mými odrostlými generacemi na megalomanské projekty. Začalo to Hant Arénou a každým projektem to bylo větší a větší. A teď si představ, že po stadionu, kde máš projekt za více než 100 tisíc, máš jít hrát na diskotéku. To je jako jet výtahem o 5 pater níže.
Na takových těch „soukromých oslavách“ jsi hrál, kdy se ještě dalo. Je to vysloveně o tom, že si můžeš vyžádat násobně vyšší honorář za pár písniček? Ale zábava to asi až tak není.
Pozor, já si vybírám s kým, kdy a za kolik. Řekl bych, že toto jsou příjemné výdělky spojené se zábavou podla mých podmínek, které si určím. Co se peněz týče, tak častokrát je to lépe zaplacené než hodinové koncerty.
V každém případě tě tato aktuální pandemická situace ovlivnila po finanční stránce méně než drtivou většinu tvých kolegů. Nechci, abys někomu radil, ale co bys dělal možná těsně před albem Král ty, kdyby tě takto zastavil nějaký vnější jev, se kterým nemůžeš pohnout?
Kamaráde, jako první bych dal ten zvuk, když fučíš jak vítr křížený se smykem, hahaha. Nesrovnával bych to, protože dnes jsou jiné cesty a definice, jak v hudbě vydělat. Jediné, co funguje v každé době, je pokora. Neutrácet více, než si můžeš dovolit a nežít si v něčem, co nejsi. Realita dokáže dávat nepříjemné facky.
Nedávno jsi řekl, že je správný čas na menší projekty. Na čem děláš?
Mám rozdělané dva velké projekty, které bych dal nejraději ven, ale je mi líto je zahodit. Každopádně vždy něco přinesu, co obohatí mé fans a zabaví společnost. Ještě letos pro skalní fans odhalíme zajímavé překvapení.
Viděl jsem, že ses na sociálních sítích vracel ke starším záběrům. Bude to něco nostalgického? Jsi takový člověk, který sice nežije z minulosti, ale rád vzpomíná?
Práveže novinka. A mocná. Vysvětlím ti to s tím člověkem. V roce 2010 po albu Král moje vzpomínky neměly až takovou váhu. Po albu Fenomén, Navždy a Krstný otec za mnou začala stále více chodit mladá generace, která cení naši minulost. Je to určitě i věkem, ale i tím, že začne za tebe říkat to, cos do toho dal. Takže v jistém bodě se zastavíš, podíváš se za sebe a zjistíš, že je toho strašně moc, na co rád vzpomínáš s mladými.
Říká se, že je taková doba, že jsme všichni potrhlí, rychlí, nemáme na nic čas, zároveň jsme jako generace asi línější a určitě méně trpěliví. Jak tedy z pozice klidného dospělého ženatého otce ještě zvládáš reflektovat dobu?
Já jsem takový střed. Čerpám něco z mé doby, i z nové. Využívám zkušenosti a principy z toho, co mi vždy fungovalo a bylo vždy úspěšné. Staré dobré pořekadlo „bez práce nejsou koláče“ a „co dáš, to dostaneš“ fungují na každého bez rozdílu, jaká je doba.
Příští rok oslaví Kontrafakt 20. výročí, logická otázka tedy je, zda jej oslavíte projektem KF jako Rolls nebo něčím úplně jiným.Teeekakat.
To beru jako alespoň polo ano. Už v první polovině roku jsi mi řekl, že tě do práce nakopl dokument Michaela Jordana. Vzpomeneš si na ten moment?
No jasně!!! Nakopl a utvrdil mě v mnoha principech.
Jak vypadá nenakopnutý Rytmus? Předpokládám, že Instagram bereš do ruky, když máš náladu, jsou ale i momenty, když si dáváš od všeho, co se spojuje s veřejným životem, pauzu a odstup?
Vše, co je mimo Instagram je moje, neveřejné. Nahrát storku, nebo dát post není až takový žrout času. Žiji běžným rodinným životem na vesnici, je spojen se zvířaty a přírodou. Nonstop rodina, zábava, hudba, sport. Víš, kdy jsem byl nenakopnutý? Když jsem žil život, jaký jsem nechtěl a dělal málo ohodnocenou práci, kterou jsem neměl rád. Díky za možnosti.
Pojďme ještě k tomu, jaký byl rok 2020. K pandemii jsi měl dost specifický postoj, vnímám to ale v první řadě tak, že se snažíš nekazit si den tím, co jiní sledují a trápí se tím. Důvodem je také, že ti to do běžného denního koloběhu moc nezasáhlo, je to tak?
Tak nemám čas se zabývat tím, kdo je nemocný, kolik lidí přibylo, ubylo, jestli někdo tleskal na balkoně, kdo měl nakřivo roušku a zas dokolečka. Já jsem ten typ, který nevyhledává nemoci, debaty o nemocech a článcích s čísly. Nemoci jsou tady a respektuji je. Nemám respekt před přehnaným šířením strachu v článcích a hnát si na tom čísla a následně peníze za čtenost.
Přesto jsi na začátku měl tendenci sdílet různá kontroverzní videa, nyní to už neděláš. Změnilo se něco?
Sdílel jsem cizí názor na zamyšlení. Nezměnilo se nic, pokud bude zajímavý názor, posdílím ho. Buď budeš souhlasit, nebo ne. To je účel.
Co tě nejvíce baví na otcovství? Líbila se mi myšlenka, kterou jsi prezentoval, že nejprve dítěti ukazuješ, jak je všechno doma super, protože od toho záleží, zda bude člověk v budoucnu frustrovaný nespokojený a zakomplexovaný nebo opačně. Zajímá mě, zda takto vysloveně přemýšlíš a „taktizuješ“ při výchově, nebo jsi spíš spontánní. Samozřejmě, toto může být otázka na jakéhokoliv otce, ale ty jsi Rytmus, který jednou bude muset synovi vysvětlit, že jeho tátu všude znají..
Podle mě neexistuje patent na výchovu. Já si jedu jeho svět, bez předpisů a nějakých knížek. Intuitivní, spontánní a naladěný na něj bez taktizování. Jsme si vědomi, že já a moje manželka jsme jeho nejbližší osoby, které mu dělají krásný, obohacující den, plný rodičovské lásky. Jak mu vysvětlím, kdo je jeho táta? Bez komplikací, jako milion dalších otců. Už se nemohu dočkat, až mu řeknu svůj příběh.
