Poirier dnes není jen veleúspěšným bojovníkem, který se soupeři v kleci nemá slitování, ale známý je také svými dobročinnými aktivitami a snahou pomáhat druhým. Problémové dospívání jej ale málem vyslalo na úplně jinou životní dráhu a byly to právě bojové sporty, díky kterým se mu podařilo změnit život k lepšímu.
Dustin Poirier se narodil 19. ledna 1989 ve městě Lafayette v americkém státě Louisiana – dvaatřicáté narozeniny tak oslavil jen pár dní před skalpem Conora McGregora. Lepší dárek si zřejmě přát nemohl.
Zvrat nastal ve chvíli, kdy Poirier začal trénovat MMA. To jeho životu dodalo řád, který potřeboval a který mu do té doby chyběl. „Vždycky jsem byl bojovník a když jsem objevil MMA, najednou jsem měl v životě něco, v čem jsem chtěl být nejlepší. Dalo mi to cíle a změnilo mě to jako člověka,“ popisoval své začátky.
Do své premiéry mezi amatéry Poirier nastoupil 24. ledna roku 2009, tedy čerstvě ve svých dvaceti letech. Zápas vyhrál jednohlasně 3:0 na body a o pár měsíců později se už předvedl ve svém prvním profesionálního zápase. Ten vyhrál hned v prvním kole po 79 sekundách na KO.
Poměrně zajímavé je to, že před přestupem do nejprestižnější světové MMA organizace Dustin Poirier jako profesionál zápasil teprve zhruba rok a půl, což je relativně krátká doba. Před podpisem smlouvy s UFC vystřídal Američan několik různých organizací jako například USA-MMA nebo World Extreme Cagefighting (WEC)
Poirier zprvu posbíral úctyhodných sedm výher v řadě, přičemž vůbec poprvé chuť porážky okusil až v polovině roku 2010, kdy pod hlavičkou WEC prohrál na body. Brzy nato se ale vrátil zpět do vítězného sedla, kdy si v boji se Zacharym Micklewrightem připsal jedno z nejrychlejších KO své kariéry. A pak přišel telefonát, kterým začala bojovníkova cesta ke hvězdám.
Organizace UFC chystala na 1. ledna 2011 bitvu mezi tehdejším novopečeným šampionem pérové váhy (do 66 kilogramů) Josém Aldem a Joshem Grispim, držitel opasku se však zranil, a právě Poirier dostal možnost naskočit do zápasu místo něj. Ve svém UFC debutu Grispiho porazil 3:0 na body.
„Dostal jsem telefonát s nabídkou nahradit Alda ve váhové kategorii, ve které jsem nikdy nezápasil. Byl jsem ale na tuto příležitost připravený, vzal ji za pačesy a porazil jedničku v žebříčku,“ řekl Poirier. Postupně si tak začal budovat jméno na světovém poli.
Poirier v následujícím roce pokračoval ve šňůře výher a během tohoto období porazil v prvním kole například také dnes již legendárního Maxe Hollowaye.
Pak ale přišla první hořká prohra v UFC. Tu si Dustin odnesl v roce 2012 z bitvy proti Chan Sung Jungovi přezdívanému „Korean Zombie“, který vyhrál na submisi ve čtvrtém kole. Oba se však zasloužili o úžasnou podívanou, některá média duel dokonce označila za nejlepší zápas roku.
Po této prohře Poirier opustil svůj domovský gym Gladiators Academy a stal se členem floridského American Top Teamu, který patří k naprosté špičce. „V Gladiators Academy sice máme skvělé bojovníky, ale já kolem sebe potřebuju chlapy na té nejvyšší úrovni, kteří mě budou posouvat dál. Už nemůžu být jedinou velkou rybou v rybníku,“ vysvětloval změnu gymů.
Toto rozhodnutí brzy přineslo své ovoce. Z následujících pěti bitev si totiž Poirier odnesl celkem čtyři výhry, kdy většinu soupeřů ukončil před limitem.
V roce 2014 ale sám ochutnal trpkou příchuť velmi rychlé porážky. Tu mu neuštědřil nikdo jiný než právě Conor McGregor, který v té době válcoval doslova jednoho soupeře za druhým a Poirier nebyl výjimkou. Ir dokázal Američana ukončit na TKO za necelé dvě minuty. V té době se jednalo o vůbec nejrychlejší prohru Poirierovy kariéry.
Kvůli této drtivé porážce se Poirier rozhodl přejít o váhu výš, tedy z pérové do lehké váhy (tj. rozdíl čtyř kilogramů). „Kvůli shazování jsem nenáviděl přípravu na zápas. Soustředil jsem se až moc na to, abych splnil váhu, než na to, abych porazil soupeře,“ vysvětlil Dustin své rozhodnutí.
A to se podle všeho vyplatilo. Mezi lety 2015 až 2019 posbíral Poirier ohromných 9 výher a pouze jedinou porážku (dále taky jeden „No Contest“ kvůli nedovolenému úderu soupeře). Senzační výkony Poiriera dovedly až k zisku titulu prozatímního šampiona lehké váhy, kterým se stal po vítězné odvetě s Maxem Hollowayem.
Následující krok tak byl jasný – stát se právoplatným šampionem této divize. Svůj sen měl už na dosah ruky. V září téhož roku tak stanul proti neporaženému králi Khabibu Numragomedovi, který měl předtím několik měsíců stopku kvůli nechvalné známé šarvátce po boji s McGregorem. Dagestánec však nezaváhal a Poiriera ve třetím kole nekompromisně uškrtil.
Poirierovi se taky jeho vidina titulu rozplynula před očima. Ale ne na dlouho. Dalším zápasem s Danem Hookerem ze začátku roku 2020 se totiž Poirier vrátil zpátky na vítěznou vlnu, která nakonec spláchla i Conora McGregora v jejich letošní odvetě.
Svým fenomenálním triumfem nad slavným Irem Poirier všem fanouškům vytřel zrak. Ne snad proto, že by někdo do té doby pochyboval o jeho kvalitách, ale ukončit takto nebezpečného soupeře způsobem, jakým to do té doby ještě nikdo nedokázal, bylo naprosto nečekané.
Přestože se v tomto zápase sám Poirier mnohokrát ocitl pod tlakem, skvěle se mu podařilo prosadit taktiku a přední nohu McGregora okopával ostrými calf kicky. V druhém kole, kdy už měl Ir nohu dle svých vlastní slov „naprosto mrtvou“, rozjel Američan ofenzívu, které vústila ve velkolepý technický knockout, který okamžitě obletěl všechna světová média a sociální sítě.
Nyní se tak Poirier nachází opět blízko titulu a vyčkává na svou příležitost. Ve hře jsou však ještě další jména, která směřují k titulové šanci, jako například Chandler, Oliveira nebo Gaethje. Navíc nelze zcela vyloučit eventualitu, že se neporažený vládce lehké váhy Nurmagomedov přeci jen brzy rozhodne vrátit. Možností, jakým směrem by se mohla divize v následujících měsících ubírat, je tedy hned několik.
Dnes se rve za ty, kteří sami bojovat nemůžou
Už nyní však Poirier dosáhl daleko větších úspěchů, než o jakých se mu v začátcích snilo. Jak sám řekl, nejdřív mu šlo jen o zápasení, na peníze ani slávu vůbec nepomýšlel. A přestože nebyl vždycky zrovna andílek a během svého bouřlivého dospívání opakovaně porušoval zákon, dnes je z něj docela jiný člověk.
O tom ostatně svědčí i Poirierovy dobročinné aktivity. Před lety totiž společně se svou manželkou založil neziskovou organizaci The Good Fight Foundation, jejímž prostřednictvím se v minulosti například vybraly peníze na pomoc ženám bez domova nebo na nákup školního vybavení pro děti z chudých poměrů.
Poirierova charita dále také pomohla různým nemocnicím a jejich zaměstnancům, pro které v době boje proti pandemii koronaviru zajistila tisíc jídel. V neposlední řadě The Good Fight Foundation spojila síly s projektem na vybudování studní v Ugandě, která trpí nedostatkem pitné vody, a pomohla také při vzdělávání dětí.
„Jsem bojovník. To je moje práce. A teď se chci rvát za ty, kteří sami bojovat nemohou,“ cituje nadace na webu bojovníkova slova. S Poirierovou charitou se spojil dokonce také samotný Conor McGregor, který před jejich vzájemným odvetným zápasem nadaci věnoval 500 tisíc dolarů. Tato částka podle Poiriera pomůže spoustě lidí.
Je tedy nesmírně zajímavé vidět, jaký obrat v životě Dustina Poiriera nastal poté, co se seznámil s bojovými sporty. Stačilo přitom tak málo a cesta dnes světoznámého bojovníka se mohla ubírat naprosto jiným směrem. „Kdybych nezačal s MMA, možná bych byl ve vězení. Nevím. Ať už bych dělal cokoliv, bylo by to něco velkého. A bylo by to buď hodně dobré, nebo hodně špatné,“ říká otevřeně.
Dnes tak může být Dustin Poirier inspirací pro mladé fanoušky po celém světě, kteří se nacházejí v podobně problematické situaci, v jaké by kdysi on sám. Je živým důkazem toho, že nehledě na okolnosti vždy existuje cesta vstříc k lepším zítřkům.
