Na letošní Oscary se vůbec netěšíme. Chybí jim vše dobré, co zdobilo někdejší ročníky.
Covid pokazil vše, co mohl. Jedním z odvětví, které bylo zasaženo nejvíce, je nepochybně i kinoprůmysl a tvorba nových filmů a seriálů. Za posledních 12 měsíců jsme v kinech byli dvakrát nebo třikrát.
A protože pořádně nic dobrého a zajímavého nevyšlo, nemůžeme si ani sednout a začít mluvit o tom, které filmy si zaslouží jaké ocenění. Většina těch kvalitních věcí, které jsme si za posledních 12 měsíců užili, vyšla přes streamovací platformy, ale některé se dostaly mezi lidi jen na fyzických nosičích a čeští diváci o jejich existenci ani netuší.
10 nejlepších sportovních filmů, které ti v těle rozproudí adrenalin
13. března 2021 v 9:30
Špatné je to i v případě filmů, které sice v USA měly premiéru v kinech, ale protože naše kina jsou zavřená, my je nemáme šanci vidět. Jde o snímky jako Promising Young Woman či The World to Come.
Každoroční udělování filmových ocenění ale zrušeno nebylo. Namísto toho vybírali členové Akademie z výrazně slabšího a omezenějšího seznamu kvalitních děl. Tak potom vypadají i letošní nominace na Oscara.
Některé filmy tam působí dost úsměvně a je jasné, že v případě normálního roku by se do nominací nedostaly. Některé snímky, z nichž jsme zklamaní, jako například Minari či Nomadland, by se tam ale zřejmě dostaly tak jako tak. Hype kolem dramatu Minari nechápeme, protože jde o podstatně slabší a méně zajímavý film, než jaký prezentovali američtí kritici. Jednak jsme od tématu filmu velmi vzdálení na to, aby nás chytil za srdce, jednak ho považujeme za příliš přeceňovaný.
Pak je tu Nomadland, o jehož kvalitách slýcháme už celý rok. V konečném důsledku jde o nadprůměrný road movie se skvělou herečkou a kvalitní režií. Téma snímku a jeho atraktivita však nejsou ničím výjimečné a pravděpodobně tě začnou nudit. Artové a indie filmy nejsou v žádném případě nudné, ale i zde platí, že forma převyšuje obsah a Nomadland tak pro tebe možná bude zklamáním.
Sledovat Oscary od druhé do šesté ráno jen proto, aby si některý z těchto filmů přebral „plešatou sošku“, se nám zdá jako slušná ztráta času. Pravda je, že tak Oscary vnímáme už několik let. Ocenění jsou čím dál tím méně relevantní. S nominacemi a výhrami byla média a kritici nespokojeni odjakživa. V posledních letech však nad výběrem nominací a následnými výherci kroutí hlavou stále více lidí.
Donekonečna ignorují talentované tvůrce a místy sošky udělí celkem nepochopitelnému výherci. Oscary (a i Zlaté glóby) letos například zcela ignorovaly vynikající herecký výkon Delroye Linda v Da 5 Bloods. Loni jsme zase nechápali, jak je možné, že Uncut Gems nezískalo jedinou oscarovou nominaci.
Všichni si pamatujeme i extrémní průšvih z roku 2017, kdy Oscara za nejlepší film vyhrál La La Land, ale producenti filmu museli organizátory Oscarů opravit a prohlásit za vítěze Moonlight. Moonlight byl skvělý film, ale na La La Land neměl.
Někteří tak již Oscary nevnímají jako vrchol toho, co může film z hlediska filmových ocenění dosáhnout. Letošní rok je o to horší, že nominované filmy nás ani moc nezajímají. V kategorii nejlepší film máme zmíněné Minari a Nomadland, ale kromě nich je tam i Trial of Chicago 7.
Drama Aarona Sorkina jsme v recenzi pochválili, ale určitě nás nepotěšilo natolik, abychom mu přáli Oscara za nejlepší film. Podobně je na tom i Judas and the Black Messiah. Jde o kvalitní drama s vynikajícími herci, ale v kterémkoli jiném roce by se do této kategorie nedostalo. Zda získalo nominaci pro své téma nebo pro nedostatek kvalitních filmů, už je spekulace na jindy.
The Father s Anthonym Hopkinsem a Olivií Colman jsme stále neměli možnost vidět, ale těší nás alespoň nominace pro Mank či výborné Sound of Metal. Bylo by skvělé, kdyby Oscara za nejlepší film získal právě Sound of Metal jako jeden z originálnějších počinů. V posledních letech je ale mnohem jednodušší tipnout si vítěze a je jasné, že Sound of Metal to nebude.
Ale není to jen o filmech. Tento ročník Oscarů bude slabší i z hlediska prestiže. Nikdo nemůže odepřít kvalitu žádnému filmu nominovanému na Oscara, ale můžeš si být jistý, že se najde mnoho lidí, kteří letošní vítěze nebudou brát moc vážně. Vítězství na Oscarech budou vnímat podobně jako letošní maturanty – za normálních okolností by to měli mnohem náročnější. Nikoho nebude zajímat, že nějaký film dostal Oscara právem. Bylo to v covidovém roce a té nálepky se už nikdy nezbaví.
A aby toho nebylo málo, zřejmě se Oscaři budou rozdávat opět bez moderátora. Je to sice o něco rychlejší, ale zároveň nudnější a nemá to potřebnou šťávu. Koneckonců, vtipy a monology moderátorů si pamatujeme více než děkovné řeči vítězů. Humor moderátorů je během vysílání opravdu potřebný. Dívat se 4 hodiny na monotónní vyhlašování vítězů je přeci jen docela nuda.
Nemluvě o tom, že letos to bude asi bez pořádného obecenstva, diváků a tvůrců. Kouzlo Oscarů spočívá i v tom, že se na jednom místě setkají stovky hollywoodských osobností. Vznikají zajímavé rozhovory, vtipné fotky a gify a celkově jde o příjemnou hollywoodskou záležitost s tvými oblíbenými osobnostmi, která navíc zaujme i módní kritiky. Letos se ničeho z toho nedočkáme.
Oscary nebyly takto nezajímavé už velmi dlouho. Každým rokem méně relevantní certifikáty bude tento rok sledovat bezpochyby rekordně málo lidí. Nedostatek zajímavých filmů způsobil i to, že lidi prakticky nezajímá, kdo vyhraje jakou kategorii. Chybí napětí, vysoké očekávání i fandění ze strany diváků. Už nedržíme palce Georgeovi Millerovi za Mad Maxe ani Joaquinu Phoenixovi za Jokera.
Letos je tam plno nováčků a celý svět se raduje, že nominací se dočkali i příslušníci různých etnik a vyznání, kteří dosud neměli tu čest. Řekněme si ale upřímně, že letos může vyhrát Oscara kdokoliv a maximálně při tom souhlasně nebo nesouhlasně zavrtíš hlavou a zapneš si Netflix.
