Filmaři při natáčení dramat o pacientech s rakovinou nejednou vycházeli ze skutečných příběhů nebo z vlastních zkušeností.
Snad každý z nás zná ve svém okolí někoho, jehož rodinu zasáhla rakovina. Podle odhadů přibude v Česku v průběhu tohoto roku zhruba 70 000 nových onkologických pacientů. Regionální úřad veřejného zdravotnictví uvádí, že až 25 % z celkových úmrtí v EU je zapříčiněných právě onkologickými onemocněními.
V článku najdeš seznam 10 kvalitních filmů, které se snaží divákům přiblížit život onkologických pacientů a různé způsoby, jak se se svou diagnózou vyrovnávají. Podívali jsme se na pozadí těchto snímků, inspiraci skutečnými příběhy či vzpomínky herců na natáčení.
- Komu herec Seth Rogen pomohl zápasit s rakovinou
- Proč Dakota Fanning přijala postavu onkologické pacientky
- Který film s tématem rakoviny získal 5 Oscarů
- O příběhu dívky, jehož sourozenec se narodil jen proto, aby jí darováním orgánu zachránil život
50/50
Adamovi (Joseph Gordon-Levitt) diagnostikují rakovinu a řeknou mu, že má 50 % šanci na to, že se vyléčí. Tuto skutečnost se snaží vnímat racionálně a nepodléhá zoufalství. Komediální drama od režiséra Jonathana Levina se na rozdíl od mnoha jiných filmů s tématem onkologických pacientů nesnaží diváka pouze dojmout, ale také výborně pobavit, co se mu rozhodně daří.
Příběh 50/50 vychází částečně ze životních zkušeností scénáristy Willa Reisera, uvádí Washington Post. Tomu rakovinu diagnostikovali jako 25letému (postavě Adama je ve filmu 27 let). K práci na scénáři ho dotlačil jeho přítel Seth Rogen, který si ve filmu zahrál Adamova kamaráda Kyla.
Scenárista Reiser pro Seattle Times řekl, že po diagnostikování rakoviny se cítil jako dítě. Většina pacientů, s nimiž se dostal do kontaktu, byli totiž starci. „Seth byl v té době můj nejbližší přítel a tím celým si prošel spolu se mnou,“ prohlásil. Reiser se také stejně jako filmový hrdina Adam snažil bojovat se svou diagnózou s humorem. Postava Adama mu je podle jeho slov zčásti podobná.
Adamova filmová matka se o svého syna velice bála a chtěla s ním pro jeho zdravotní stav bydlet. Will Reiser řekl, že něco takového je v realitě pochopitelné. „Matky se o své děti jednoduše bojí. Ale pro mě to bylo poslední, co jsem od mámy chtěl. Chtěl jsem se o sebe postarat sám. Takže to bylo pro nás náročné,“ přiznal scenárista. V roce 2005 lékaři Willu Reiserovi odstranili nádor. Aktuálně mu je 41 let.
Terms of Endearment
Aurora Greenway, kterou hraje Shirley MacLaine, je dlouhá léta vdova a nejeví zájem o jiné muže. Místo toho se soustředí na vztah se svou dcerou Emmou (Debra Winger). Ve snaze odejít od dominantní matky se Emma vdá za mladého vysokoškolského profesora Flapa Hortona (Jeff Daniels). V jejich manželství to však časem začne skřípat a situaci zkomplikuje i fakt, že Emme diagnostikovali rakovinu. Emmina matka Aurora dělá vše pro to, aby pomohla své dceři a zároveň se postarala o tři vnoučata, a to i přesto, že sama prožívá těžké chvíle po rozpadu vztahu.
Drama Terms of Endearment v roce 1984 nominovali v 11 oscarových kategoriích. V pěti z nich (nejlepší film, režie, herečka v hlavní roli, herec ve vedlejší roli, adaptovaný scénář) se mu podařilo zvítězit.
Ačkoli ve filmu není jasně řečeno, s jakým druhem rakoviny Emma bojuje, web SurvivorNet usuzuje, že vzhledem k Emmině bouli v podpaží může jít o rakovinu prsu či krve. Film natáčeli v roce 1983, a jak podotkl portál SurvivorNet, v současnosti by byla léčba hrdinky Emmy na zcela jiné úrovni. Poznatky současné medicíny by tak značně mohly ovlivnit děj tohoto oscarového filmu.
V letech 1989 až 2015 se podle portálu Cancer Network snížil počet úmrtí na rakovinu prsu o téměř 40 % a výrazný pokles bylo možné sledovat i při leukémii.
Now Is Good
Z již zmíněných postav je Tessa Scott (Dakota Fanning) nejmladší. Leukémii jí diagnostikují jen v 17 letech. I proto si sepíše seznam věcí, které by chtěla ještě před smrtí podniknout. Jak už z názvu Now Is Good vyplývá, i když si Tessa prochází těžkými chvílemi, snaží se soustředit na přítomnost a nehledět na to, že jí už asi nezbývá mnoho času.
Na seznam svých přání si mimo jiné zapíše i svůj první sex, přičemž krátce nato pozná chlapce jménem Adam (Jeremy Irvine), do kterého se zamiluje. V příběhu však nepozorujeme jen romantiku a snahu Tessy užívat si život, ale i trpké chvíle spojené s uvědoměním si reality.
Pro Dakotu Fanning byla role Tessy výzvou. „Jeden z důvodů, pro který jsem chtěla hrát tuto postavu, je ten, že Tessa je plná života přesto, že její život končí. Tato dvojakost mě zaujala. Tessa současně cítí množství rozličných věcí a pro herce je takové ztvárnění velkou výzvou. Chtěla jsem si s ní touto emotivní cestou projít,“ cituje její slova web The Scotsman.
Dakota Fanning neměla ve svém životě zkušenosti s žádným náročným onemocněním, které by se dalo srovnat s rakovinou. Novinář Ben Mortimer se jí proto na premiéře filmu ptal, jak se jí dařilo ztvárnit něco, co sama nikdy nezažila.
Právě v tom však podle Dakoty spočívá herectví. Umělec se musí umět vcítit do situace, se kterou se nikdy nesetkal, a ztvárnit ji nejlépe, jak umí. V článku však dále píšeme i o umělcích, kteří při tvorbě čerpali z osobních zkušeností s rakovinou.
Me & Earl & the Dying Girl
Středoškoláka Grega (Thomas Mann) máma požádá, aby se spřátelil se spolužačkou Rachel (Olivia Cooke), která má leukémii. Hlavnímu hrdinovi však postačuje jeho parťák Earl (RJ Cyler) a do navázání nového vztahu se mu nechce. Rachel se tak upřímně přizná k tomu, že za ní nepřišel dobrovolně, ale z donucení, a jejich vztah je zpočátku zdrženlivý.
Zanedlouho však mezi dvojicí vznikne přátelské pouto, které naruší až zhoršující se zdravotní stav Rachel. Me & Earl & the Dying Girl diváky dojme svým příběhem a zároveň pobaví svérázným humorem Grega a Rachel, kteří si rádi utahují ze všeho, včetně rakoviny.
„V postavě Rachel jsem se částečně viděla. Ale nikdy jsem neměla rakovinu, ani nikdo z mé nejbližší rodiny nebo přátel. Takže pokusit se ztvárnit tuto situaci správně bylo samo o sobě výzvou,“ řekla Olivia Cooke v interview pro list The Stanford Daily.
Režisér Alfonso Gomez-Rejon považuje Me & Earl & the Dying Girl za svůj nejosobnější projekt. Natáčení filmu se podle Times ujal krátce poté, co mu zemřel otec, a prací na snímku se chtěl vyrovnat s jeho ztrátou. Během natáčení o tom však téměř nikomu neřekl.
„Film jsem sice věnoval právě jemu, ale ztráta otce byla pro mě příliš soukromou záležitostí, o kterou jsem se nepodělil se spoustou lidí, dokonce ani během natáčení,“ prozradil pro The Daily Telegraph.
My Sister's Keeper
Kate (Sofia Vassilieva) ještě jako dvouleté diagnostikovali leukémii. Její matka Sara (Cameron Diaz) na doporučení lékaře později podstoupí mimotělní oplodnění, po kterém se jí narodí dcera Anna (Abigail Breslin). Ta se stane pro Kate zachránkyní.
Své starší sestře postupem let daruje kostní dřeň i krev. O všem přitom rozhodují její rodiče. V 15 letech Kate selže ledvina a od Anny se očekává, že jí jednu ze svých ledvin daruje, což by však ovlivnilo i její život. V tom okamžiku se Anna rozhodne vyhledat právníka, aby zažaloval její rodinu.
Příběh filmu vychází z knihy autorky Jodi Picoult, která se inspirovala skutečným životem Američanky Molly Nash. Ta se narodila se vzácnou genetickou poruchou s názvem Fanconiho anémie. V roce 2000 její matka Lisa podstoupila mimotělní oplodnění, po kterém se narodil syn Adam – v podstatě jen proto, aby zachránil svou sestru.
Lisa pro The Denver Channel vzpomínala, jak se jejich rodinná záležitost stala postupem času událostí, která vyvolala vlnu kontroverze po celé zemi. Matka však kritikům vzkázala, že kdyby byli v její kůži, vyjadřovali by se o jejich případě odlišně.
„Částečně nás to spojuje více než většinu sourozenců, protože mi dal něco, co mu nemohu ve stejné míře vrátit, takže mu prakticky dlužím svůj život,“ cituje slova Molly The Denver Channel. Mladší sourozenec Adam tvrdí, že je rád, když může své sestře pomoci, protože to dává jeho životu smysl.
Hope
Neléčitelný nádor a prakticky nulová šance na přežití. Takovou diagnózu vyslechne divadelní režisérka Anja (Andrea Bræin Hovig) jen krátce před Vánocemi. Podle doktorů bude žít už jen přibližně 3 měsíce, ale svým dětem nechce takovou nešťastnou informací ničit svátky, a tak se zpočátku rozhodne mlčet.
V náročných chvílích jí pomáhá dlouholetý manžel Tomas, jehož ve filmu zosobňuje famózní švédský herec Stellan Skarsgård (Chernobyl, Borg McEnroe). Romantické drama Hope (v originále Leva på hoppet) natočila režisérka Maria Sødahl podle svého životního příběhu. I jí doktoři oznámili, že nemá šanci na vyléčení, ale nakonec se ukázalo, že se mýlili.
„Když mi řekli, že se mohu připravit žít znovu svůj život poté, co mi před devíti lety diagnostikovali neléčitelnou rakovinu mozku, trvalo mi dlouhá léta, než jsem se dala do pořádku,“ uvedla režisérka pro Nordisk Film & TV Fond. V podstatě se po diagnóze rakoviny smířila se svým osudem a neočekávaně dostala druhou šanci na život, což ovlivnilo její psychiku.
Přátelé ji postupem času přesvědčovali, aby natočila o svém životním příběhu film. Zpočátku tuto možnost odmítala, ale později si to rozmyslela. Podle režisérky je drama Hope z velké části autentickým obrazem toho, co se jí opravdu událo. Při práci na scénáři jí pomáhal manžel a další členové rodiny, kteří přispěli svými vzpomínkami na náročné období v jejím životě.
Než si pro nás přijde
Komediální drama Roba Reinera Než si pro nás přijde patří mezi filmy s ústředním tématem rakoviny, ve kterých hrdinové neklesají na duchu, ale naopak se snaží užívat si všechen zbývající čas. Hlavních úkolů se zhostili herecké legendy Jack Nicholson a Morgan Freeman. Jejich postavy Edwarda a Cartera jsou prakticky ve všem velmi odlišné. Spojuje je však diagnostikování rakoviny, pro kterou jim zbývá zhruba rok života.
Jack Nicholson v rozhovoru pro Collider řekl, že v nemocnicích strávil velké množství času. Dokonce v ní jednou i pracoval. Do filmu tak mohl přenést své zkušenosti. Režisér Rob Reiner nejprve oslovil Morgana Freemana, který mu řekl, že jeho parťáka v Než si pro nás přijde si určitě musí zahrát Jack Nicholson, s čím Reiner souhlasil.
Morgan Freeman tvrdí, že práci Nicholsona sleduje už od jeho role ve známém road movie Easy Rider z roku 1969. Zahrát si společně s Jackem Nicholsonem bylo jeho velkým přáním. Jde o jejich první společný film, ale mimo natáčení se herci setkali již dříve.
„Občas jsme na sebe narazili, například při procházení zákulisím na Oscarech, a pokecali jsme o ženách. Měli jsme takový druh vztahu. V průběhu let se však změnil a nyní znovu,“ uvedl Nicholson pro Collider. Při práci na filmu zjistili, že oba milují ranní vylehávání v posteli. Morgan Freeman tvrdí, že den jeho hereckého kolegy vždy začínal až kolem 10.00h. Štáb je musel proto nejednou hnát do svižnějšího tempa.
Hvězdy nám nepřály
Teenagerka Hazel (Shailene Woodley) už několik let bojuje s rakovinou štítné žlázy. Na sezeních podpůrné skupiny lidí s onkologickými onemocněními pozná Guse (Ansel Elgort), který se vyléčil z leukémie, a do mladé dívky se prakticky ihned zamiluje.
Hlavní hrdinka ho nejprve odmítá, protože ví, že by se po její smrti trápil, ale nakonec svému nápadníkovi podlehne. To, co dramatu režiséra Joshe Boona chybí na originalitě, nahrazuje velmi dojemnými scénami a chemií mezi Hazel a Gusem.
Shailene Woodley a Ansel Elgort si společně zahráli už v sci-fi filmu Divergence, kde ztvárňovali sourozence. Na konkurz do filmu Hvězdy nám nepřály se přihlásili společně, přičemž Shailene Ansela přemlouvala, aby si předtím přečetl knižní předlohu od Johna Greena, a tak ji poslechl.
Při přípravě na film i během natáčení se herci setkávali s mladými lidmi s onkologickým onemocněním. „Trávili jsme čas s dětmi, které mají rakovinu nebo ji překonaly. Všechny děti z podpůrné skupiny ve filmu byly pacienti s rakovinou, nešlo o kompars,“ prozradil Ansel Elgort pro The Guardian.
Autor knižní předlohy John Green se pro lifestylový časopis Elle přiznal, že během natáčení mu neustále tekly slzy. „Plakal jsem, protože jsem byl mnohdy smutný z dění v příběhu, ale zároveň proto, že jsem byl ohromen všemi těmito lidmi. Tímto obrovským, více než 100členným štábem, který se dal dohromady, aby vytvořil film,“ řekl.
Window to the Sea
55leté Marii (Emma Suárez) doktoři diagnostikují onkologické onemocnění. Rozhodne se proto hodit vše za hlavu a s kamarádkami odlétá ze Španělska na řecký ostrov Nisyros. Tam se seznámí s postarším mužem Stefanosem (Akil Karazisis), díky kterému na určitý čas dokáže zapomenout na to, že už jí zřejmě nezbývá mnoho času.
Režisérovi Miguelu Angelu Jiménezovi zemřela na rakovinu matka, a tak se uměl lépe vžít do pocitů a rozhodnutí hlavní hrdinky. Window to the Sea však není inspirován posledními chvílemi jeho mámy, ale naopak vede odlišný přístup.
„Hlavní hrdinka je sama sobě paní a dělá svobodná rozhodnutí. Chtěli jsme zachytit tento smysl pro svobodu, protože i když jsou věci opravdu bezútěšné, rádi bychom si mysleli, že jsou to nejlepší okamžiky jejího života,“ uvedl pro web Cineuropa. Natočení filmu mu podle jeho slov pomohlo lépe zpracovat smrt matky.
„Chci, aby lidem na hlavní hrdince Marii záleželo a aby jí přáli to nejlepší. Doufám, že když odejdou z kina, pocítí nutkání někomu zavolat nebo se vydat na výlet. To by se mi nejvíce líbilo,“ prohlásil režisér.
Wit
Oscarová herečka Emma Thompson v roce 2001 v dramatu Wit od režiséra Mika Nicholse ztvárnila onkologickou pacientku Vivian v posledním stádiu rakoviny. Její šance na záchranu jsou velmi nízké a doktoři jí doporučí, aby rovnou přistoupila na chemoterapii.
Colin Callender, který byl v době natáčení prezidentem filmové divize HBO, řekl, že bylo důležité, aby hlavní hrdinku zosobnila starší herečka. Chtěli tak v divákovi vytvořit pocit, že část života si už odžila a může litovat věcí, na které se nikdy neodhodlala, nebo ty, které mohla udělat jinak. Zkušená Emma Thompson se ukázala jako skvělá volba.
V soukromém životě znala několik obětí rakoviny, přičemž jeden z jejích přátel dokonce zemřel během natáčení filmu, píše Sarah Lyall z The New York Times. Podobnou zkušenost má i režisér Mike Nichols. Pro BBC řekl, že byl přímo u toho, když jeho kamarád zemřel na onkologické onemocnění.
Wit patří mezi velmi deprimující filmy s tématem rakoviny. Téměř celý (s výjimkou flashbacků) se totiž odehrává v nemocnici, kde se Vivian léčí. Pro roli pacientky na chemoterapii si Emma Thompson oholila hlavu, tak jako mnohé jiné herečky. Nejde tedy o žádnou úpravu maskérů.
