V tomto článku se ale každopádně budeme věnovat hudbě, která hýbe světem nyní. Rap, ať už zahraniční nebo český, je umělecká forma protkaná mužskými egy, v níž se ale dokázaly prosadit i ženy. Studiu vztahů mezi ženou a rapem se však mnoho lidí nevěnuje. Proto jsme se pokusili probádat, kde se sexismus v rapových textech vzal a co o něm říkají interpreti a interpretky.
Hip hop velice brzo nabyl vícero tváří. Od věrného zpracování strádání černošských komunit v Americe se velmi rychle stal i nástrojem, v němž jedinec ukazuje svou moc. Již v počátcích se tímto silným hlasem stali hlavně muži, přičemž důkazy své maskulinity a moci vyjadřovali různě. Někdo mluvil o tom, kolik svých nepřátel zastřelil, někdo se pyšnil svými výdělky, a někdo se zase rád pochlubil, kolik žen prošlo jeho postelí.
Sama má k hiphopu opravdu blízko, jelikož rap poslouchá. Pracuje například na pořadu Street Cypher na rádiu Spin. Sexismus nalezneme ve všech formách a vyjádření populární kultury, takže nelze očekávat, že se v hip hopu neprojeví, právě naopak,“ uvedla.
Oravcová potvrdila, že specifické postavení žen v hip hopu není v popkultuře žádnou novinkou tím, že i v jiných žánrech můžeme sledovat stejné charakteristiky vnímání jejich pozice. „I žánry, které se prezentují jako více ‚unisex' (například emo) a které se snaží bourat genderové stereotypy, ve své podstatě oceňují muže za to, že se ‚odváží' přijmout estetiku spojovanou s ženstvím,“ doplnila s tím, že se jednalo o muže, přívržence stylu, v jehož rámci se malovali, lakovali si nehty a nosili sukně. Podobný trend ostatně sledujeme v hip hopu dnes, a to nejen v zahraničí, ale i u nás.
Kultura rapu jako takového je postavena na tvrdosti, soutěživosti, na tom být drsný a asertivní, což je tradičně spojováno s maskulinitou. Oravcová proto konstatovala, že postavení žen v rapu bylo těmito hodnotami ovlivněno. Probíhají zde různé mechanismy vyčleňování žen, což podle ní platí pro všechny oblasti, kde dominují muži. Do značné míry to také určuje, jaké role a pozice mohou ženy v rapu zastávat.
„Různé morální paniky, které často zejména v Americe obviňují hip hop a rap za morální úpadek mládeže, poukazují na míru sexismu v rapu. To samé ale může být řečeno o filmech či seriálech. Sexismus v rapu je odrazem společenských vztahů obecně,“ dodala.
Sexismus a český rap
To, že na začátku 90. let začali pionýři českého rapu vytvářet první tracky i na našem území, vedlo k tomu, že do nich otiskli i domácí stereotypy. Už jen proto, sdělila Oravcová, musí být v českém rapu sexismus slyšet. Česká společnost je dle jejího názoru sama o sobě sexistická. Najít českého interpreta, který ženu jen tak z plezíru neoslovil pejorativy, je proto složité a možná i nemožné.
Do svýho deníčku si každá mazda píše,
kdy bude mít krámy a kdy jí bolí v břiše,
a nebo, kdy jí starej vom*dal,
bez šprcky v posteli jí to udělal.
Zezadu, zepředu, ze strany, z vrchu,
do nosu, do pusy, pod ucho, v uchu,
perverzní perverze perverzní není,
tenhleten text ať mi na záda vlez.
– PSH - Venku (Peneřina těžká dřina, 1993)
Tomuto tématu věnoval svou bakalářskou práci i Petr Adámek. V textu, jenž nazval Maskulinita a sexismus v českém rapu, se konkrétně věnoval i projevům sexismu v jednotlivých rapových textech. „Na poli sexismu jsem v Česku (...) nalezl pouze tři okruhy, ve kterých se rapeři pohybují. Identifikoval jsem urážlivá pojmenování, sexuální objektifikaci a vyjádření nedůvěry vůči ženám,“ stojí v práci.
Sexismus v rapu následně rozdělil do pěti podoblastí, které v textech nacházel. První byla Nedůvěra v ženu, kdy se rapeři báli o to, aby je neobrala o majetek, druhá nesla název Urážky, kdy se často slovo „žena“ zaměňuje za slova v pejorativním slova smyslu – č*bka, d*vka aj., a dále Devalvace, což znamená, že raper dává ženě pocítit, že je něco míň než on. Čtvrtý případ muže glorifikoval – Idol – což prakticky znamenalo, že jej všechny chtějí.
Poslední, a také jediný vzorek, který našel, byl „Pozitivní“ přístup k ženě. Jednalo se o bar „Chicks na mý show sou hot“, který rapoval Marat v tracku Gravity. I zde se ale spíše jednalo o zvýšení si vlastní prestiže než „pochvalu“.
„Mít kolem sebe několik polonahých žen potvrzuje status muže jako alfa-samce.
Rappeři musí neustále rapovat o dilinách, č*bkách a d*vkách, protože je potřebují k tomu, aby
udrželi svojí image. Kromě toho to musí mít moc tyto ženy ovládat, raper přece nemůže být
‚podpantoflák',“ osvětlila toto chování Oravcová.
Jak dále tvrdí Adámek, obecných sexismů našel ve svých vzorcích méně než čekal (zkoumal totiž několik desítek textů labelů Milion+, Bigg Boss a Hypno808). Zarazila jej ale absence jakýchkoli pozitivních poselství ohledně žen. Hanění nebo symbolická anihilace žen, tedy jejich přehlížení, odsuzování, či trivializování, je prý výrazným prvkem domácí kultury.
Hoes jsou kolem mě, drogy v oběhu
Budeme spolu celou noc,
Čůza vzadu počítá guap, kérky na ksichtě, sr*t na job.
–Yzomandias ft. Nik Tendo - Rolls (Melanž, 2020)
Ženy v rapu jsou světice nebo promiskuitní d*vky
Zjištěním těchto informací člověk pochopí, proč v rapu operuje signifikantně méně žen než mužů. Na druhou stranu existují úspěšné raperky, které si dokázaly vydobýt cestu na výsluní. Jak je to ale možné? Oravcová vysvětlila, že se jedná o vrchol ledovce; ženy do subkultury patří a operují v ní, akorát zastupují jiné role.
„Často je najdeme v jiných pozicích a jejich aktivity jsou často v zákulisí, například jako promotérky či manažerky, což navazuje na představu ženy jako pečovatelky. Obvykle jsou jejich aktivity ‚neviditelné',“ řekla doktorka sociologie. Na živobytí za mikrofonem jsou údajně pro spoustu lidí slabé.
„Já se často setkávám s argumenty, dle kterých rap musí mít koule; ženské hlasy nejsou na rapování vhodné; ženy nemají o čem rapovat; či ženy nemají dost ‚ostré lokty', aby v rapovém prostředí obstály a prosadily se. Tvorba žen je následně posuzována, respektive kritizována daleko přísněji než tvorba mužů,“ dodává s tím, že počet raperek je právě omezován tím, že je rap postaven na hodnotách spojených s maskulinitou. Od žen se očekává, že budou zpívat a tančit.
Na co čekáš, hoe? Běž si stoupnout, hoe,
Teď si sedni, hoe a zase postav, hoe,
Na co čumíš, hoe? Vypadám jak hoe.
Běž ubalit, hoe, jako správná hoe.
–Sergei Barracuda ft. Kitana Savage - Hoe (Medusa II, 2020)
Proto přišla na řadu otázka, jakým způsobem si vysvětluje postoj například Cardi B, Megan Thee Stallion a dalších úspěšných hvězd, které se prakticky staví na obdiv všem jen spoře oděny se svéráznou vyřídilkou. Je to rezignace a snaha splynout s prostředím? „Nechápala bych to jako rezignaci,“ uvedla moderátorka pořadu na radiu Spin, „protože tyto raperky sice přijaly fakt, že objektivizace žen je to, co rap prodává, ale také mají svou sexualitu a svojí image pevně v rukou, a to může mít určitý emancipační potenciál“ myslí si.
Anna Oravcová má i jeden příklad z Ameriky z počátku 90. let, kdy se z ženy jako ze sexuálního objektu stává sexuální subjekt. Příkladem jsou reprezentantky druhé vlny jako Foxy Brown nebo Lil Kim. „Za celou image Lil Kim stojí Notorious BIG a Lance Un Rivera – chtěli na scéně vidět ‚milenku', po které údajně každý muž touží a Lil Kim tuto identitu přijala,“ vypráví.
„Cardi B, a do jisté míry i Megan Thee Stallion, jsou výjimečné v tom, že jsou ztělesněním kontradikcí a komplexnosti osobnosti. Cardi B je ratchet, je oplzlá, ale zároveň se zajímá o politiku, je také dobrou matkou, a když chce, tak dokáže být i classy, čímž bourá představy buď-anebo a klasickou dichotomii d*vka/světice, která je pro hip hop charakteristická,“ pokračuje.
A dodává: „Ženy jsou zobrazovány buďto jako promiskuitní dě*ky nebo světice, zpravidla matky, a nic mezi tím.“
České raperky a jejich pozice
Stejně to údajně funguje i v Česku. „Raperky jsou také součástí scény, akorát opět, moc jich není a také se navzájem často neznají. Chybí u nás networking a podpora žen v hip hopu obecně. Ženy jsou často stavěny proti sobě, což je také charakteristické pro oblasti dominované muži – vytváření hierarchií mezi ženami,“ zmínila Oravcová.
Nás zajímalo, co si o domácí interpretky o problematice myslí. Proto jsme je kontaktovali. Hellwana, která se v minulosti na téma sexismu v rapu reagovala, nás odkázala na svá předchozí vyjádření. V rozhovoru pro web Frontman na otázku, jestli je těžké vydýchat rap jako pařeniště sexismu, odpověděla:
„Prostě to přijímám tak, jak to je, a snažím se na to dívat objektivně. Měli bychom si uvědomovat, že interpret většinou píše o svých pocitech, zkušenostech, zážitcích a chce se o ně podělit. Jak – to už je pak jen na něm.“ řekla.
Mý tracky, ale co je cíl víš, bejby,
Mít děti ano ale nejdřív dej mi,
Ass do ruky, kozu do pusy,
Schody nahoru, dřep dřep dřep, za ty pokusy.
To není moje chyba, můžeš za to sama,
Ta věc pod těma šatama je panorama.
–Ektor - Emoce na emoce (Original (Deluxe), 2020)
„Každý by měl převzít zodpovědnost sám za sebe, za to co řekne, o čem zpívá nebo rapuje. Vyloženě se mi nelíbí jen to, když pak ovlivňuje mladou generaci natolik, že zapomíná na určitou hranici slušnosti, která by se dle mého neměla překračovat,“ sdělila před dvěma lety s tím, že se jí nelíbí, jakým způsobem vystupuje v textech například Ektor.
S tím, že mají ženy v rapu těžkou pozici, a musí se se sexismem nějak vypořádat, souhlasí i Mishala Orth. Její přístup k věci je ale odlišný. „Ženy musí celkově neustále stavit laťku mnohem výš než muži, protože jsme definovány jako méněcenné. Musíme si své místo vždy tvrdě budovat, vždy do toho vynaložit třikrát větší energii,“ odpověděla REFRESHERu.
„Silná žena se nenechá objektivizovat a může si svůj respekt vydobýt i mezi nejlepšími umělci. To říkám z vlastní zkušenosti, protože pracuji a dělám hudbu jen s muži,“ líčila. Podle toho, jak situaci vnímá ona, vše směřuje pomalu k lepšímu díky světovým feministickým tendencím. „Troufám si říct, že ženy jako já naopak mohou být sexistické vůči mužům,“ dodala.
Dokonce jsme zjistili, že existují i výjimky. Se sexismem v rámci své práce se například nesetkala Jasmin, podle které s ní každý vždy slušně vycházel tak, jak se patří.
Ženská spíš v kuchyni, chlap v práci, anebo hudba je obrazem, který si malujeme každý sám, myslí si rapeři
Když se REFRESHER pokusil kontaktovat rapery s tím, aby přispěli do diskuze a vyjádřili svůj názor o sexismu v českém rapu, většina z nich se nechtěla nebo neměla zájem vyjádřit. O to víc jsou cennější názory těch, kteří odpověděli. Jedním z takových interpretů byl i Hugo Toxxx, rapový veterán, jehož se problematika týká. V jeho textech jich najdeme spoustu.
„Hudba je jako obraz. Ať každý maluje sám za sebe. Někdo stylizuje, ironizuje, někdo zapisuje realitu ze svýho pohledu.“ uvedl pro REFRESHER. Dotaz otírající se o sexismus v rapu je podle něj svazující. „Tahle otázka v mojí hlavě vytváří představu fízla za zády. Ten je potřeba jinde, ne v umění. Člověk by neměl ztrácet cit a schopnost vlastního úsudku,“ zakončil své vyjádření.
Yeah, můj rap má ráda tvoje č*bka,
Starej se jí vo tu p*del, more,
Podle toho, jak se podívala, bude možná taky trochu moje,
Když si pustí můj track, je moist.
–Hugo Toxxx - Serial (Bauch Money II., 2020)
Pohled spoluzakladatele labelů PVP Records a Blakkwoodu Fosco Alma se nachází někde uprostřed názorových proudů. „Já zastávám názor, že jsme si všichni rovni, a za každejch okolností bychom se k sobě měli chovat hlavně s úctou a respektem a vzájemně si pomáhat. Chlap, co si myslí, že je něco víc než žena, je pro mě primitivní debil,“ napsala do redakce polovina MAAT.
„Chce se mi blít z kultur, kde je žena považována za méněcennou. Takový kultury považuju za absolutně primitivní středověk,“ konstatoval ale s tím, že co se týká českého rapu, přijde mu v pořádku, pokud je narážka na ženou pouze „srandovní nadsázka“. „Za nevhodný to považuju, když je to myšlený vážně,“ doplnil.
Mnohem sdílnějším byl další člen Blakkwood Records Refew. „Nejsem úplně zastánce toho, že by nějaký pohlaví mělo ve společnosti znamenat víc, ale zároveň si stojím za tím, že by ženská jako měla bejt spíš v kuchyni a chlap spíš v práci. Zároveň ale nedissím frajerky za to, když se chtějí hrnout do kariéry, ale celkově si myslím, že chlap by doma neměl bejt na mateřský a nechat ženskou makat,“ sdělil REFRESHERu
Je si vědom, že je v sexismus v českém rapu běžnou záležitostí, již bere jako „starej zajetej zvyk“. Běžné nevhodné narážky v rapových textech by podle něj nebyly, kdyby „nebylo z čeho čerpat.“ „Já osobně, když mluvím hanlivě v textech o ženskejch, tak je to o osobních zkušenostech. A že těch zkušeností bylo dost,“ pokračoval s tím, že by se situace měla změnit, ale zároveň je mu vlastně celkem jedno, dokud nemá dceru.
„Myslím si, že se to za poslední roky zlepšilo díky těm ‚ubrečenejm' písničkám pro holky. Ale asi to vždycky bylo, je a bude součástí rapové kultury,“ ukončil svůj tok myšlenek.
Situace se zlepšuje. V zámoří a pomalu
Dočkají se ženy rovnoprávného jednání a konce sexistických narážek v dohledné době? Asi těžko. Podle Oravcové se situace zlepšuje, má to ale dost podstatných háčků. „(Jde to) pomalu. Zejména v Americe se to trochu víc posouvá, ale to je také tím, že je tam víc žen, které jednak mají určité mocenské postavení a jednak se nebojí (nejen) rapery otevřeně kritizovat a také od nich očekávají, že budou odpovědni za své chování,“ uvedla v kontext.
Smrdí ti Halina, bitch,
nemyla sis jí, viď?
vyhonila jsi si řiť,
stejnejma prstama saháš na klit.
Smellivá Halina, bitch,
velice smellivá pič,
lízal jí, k*kot a pak,
odešel někam do p*či.
Měla jsi pohlavní styk,
dezinfikuju celej byt,
nestačili jsme se divit,
nabíhám na mic, killim.
–James Cole ft. Hugo Toxxx - Halina (G.O.A.T., 2020)
„Pokud budou pravidla rapu určovat muži, tak se ženy budou muset přizpůsobovat nastaveným pravidlům a hledat způsoby, jak se v takovém prostředí prosadit. Kolik žen vede v Česku rapové labely?“ ptala se řečnicky doktorka.
Když to shrneme, tak z našeho zjištění vyplývá, že objektivizace žen, jejich ne zrovna respektem oplývající označení a určitý despekt z hip hopové kultury nezmizí. Dokud se kompletně nezmění postoj společnosti, minimálně fragmenty zůstanou. Stejně tak jako nezmizely z jiných žánrů během času.
Záleží na nás a na budoucích generacích, jak se k tomu postavíme.