Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Kromě pandemie bývá mešita přeplněna, lidé se musí na modlitby hlásit přes aplikaci.
Lidé jim rozbili okno tyčí a skleněné střepy skončily až v modlitebně. Jindy jim zase bylo vyhrožováno smrtí nebo jim na dveře pověsili kus prasete. I takové útoky si musela zažít první česká mešita v Brně a muslimové, které jsme se v ní rozhodli navštívit.
Bojí se Češi a Slováci islámu z oprávněných důvodů a na základě vlastních zkušeností nebo proto, že se vůbec nepokusili muslimy poznat? Je důvod, proč by měli mít strach z věřících, kteří se sami distancují od extremistů?
Proč se náš průvodce Ahmad rozhodl studovat a žít v Česku.
Proč by muslimové v Brně potřebovali další mešitu.
Jak muslimové fungovali během pandemie.
Jak vypadá mužská a ženská modlitebna.
Nevýrazná budova, kterou bys snadno přehlédl
Pokud by v roce 2021 neexistovalo GPS, najít mešitu v Brně by mohl být docela tvrdý oříšek. Budova na Vídeňské ulici totiž působí velmi skromně, protože podle dohody s městem nemůže mít kupoli ani minaret. Od okolních staveb v čtvrti Štýřice se odlišuje jen minimálně. Jejím nejvýraznějším rysem je nápis nad dveřmi, který představuje takzvanou šahádu – vyznání víry. V překladu znamená: Není božstva kromě Alláha (Boha) a Mohamed je jeho posel. Mešita v Brně stojí od roku 1998 a za ten čas si na ni už většina obyvatel zjevně zvykla.
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík
Na místě před budovou jsme stáli dobrých 15 až 20 minut a všimli jsme si, že jsme jediní, kdo o ni jeví zájem. Všichni kolemjdoucí kráčeli dál a mešitu míjeli pohledem, kterým dávali najevo, že pro ně není žádnou novinkou.
V roce 1998 však byla ve velkém centru pozornosti. Někteří obyvatelé Brna tehdy přišli s peticemi proti její výstavbě a uspořádali proto i protest. Nakonec však dalo město výstavbě zelenou.
Přibližně o páté hodině jsme se před budovou setkali s místním muslimem Ahmadem, který nám ochotně dělal průvodce. Ahmad pochází ze Súdánu, kde žije i celá jeho rodina. Do Brna se přestěhoval v roce 2006, vystudoval zde Vysoké učení technické (VUT) a zaměstnal se jako ajťák.
„Situace v naší domovině není ideální. Když pracuji v Brně, své rodině pomůžu víc, než kdybych byl v Súdánu. Hlavně po finanční stránce,“ objasnil nám důvody, proč se rozhodl žít v Česku. Soužití s obyvateli ve městě je podle něj většinou bezproblémové. I on si však v souvislosti se svou vírou zažil jisté strasti.
„Od toho, co jsem v Brně, s ohledem na svou víru jsem si osobně zažil problémy tak třikrát až čtyřikrát,“ řekl. Na otázku, co lidem na jeho víře vadilo, reagoval smíchem a zvednutím obou rukou, čímž naznačil, že sám netuší. Ihned však dodal, že podle jeho názoru je největším problémem lidská nevědomost.
„Kdyby lidé věnovali svůj čas tomu, aby se s námi pokusili seznámit, zjistili by, že jsme úplně normální jako všichni ostatní. Žijeme tady, pracujeme, chceme fungovat bez problémů a nikomu neubližovat. Hlavní je, aby se lidé mezi sebou navzájem respektovali,“ uvedl.
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík
Hlava prasete na klice
Lidé v Česku jsou podle jeho názoru v současnosti oproti roku 2006 vůči muslimům mnohem tolerantnější. Od postavení mešity se však přece jen našlo několik výrazných nenávistných incidentů. V zimě 2013 někdo zavěsil na hlavní dveře mešity vepřové maso a před vchod vysypal kosti. Chtěl tak urazit muslimy, pro které je konzumace vepřového masa zakázána.
Zdroj: IslamOnline.sk
V létě 2015 neznámý pachatel rozbil sklo mešity kovovou tyčí a v roce 2016 se před budovou setkalo zhruba sto protestujících, kteří provokovali muslimy jezením vepřového masa a pitím alkoholu. Začátkem roku 2020 si zase někdo „vyhrál“ na budově mešity se sprejem, kterým napsal „Nešiřte islám v ČR! Jinak vás zabijeme“. Policie však naneštěstí viníky nedopadla.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Co se učí děti v mešitě.
Jak by muslimové oslavili konec ramadánu, kdyby nebyla pandemie.
Čím bychom mohli věřící v mešitě pohoršit.
Proč se ženy modlí odděleně.
Jak vnímá muslimská obec z Brna radikální islamisty a proč u nich nemají prostor.
Po seznámení s Ahmadem jsme se přesunuli dovnitř. Obraz všední budovy se v našich myslích hned při vstupu vytratil. Už jen pohled na vstupní halu nás přesvědčil, že jsme vstoupili do jiného světa plného orientálních sloupů a oblouků, jimiž byly vyzdobeny i koberce.
Úvodem nás nejvíce zaujala velká skříň určená na odkládání bot. Z našeho krátkého zamyšlení nás znenadání vyrušil asi 5letý chlapec s přátelským úsměvem, který nám radostně podal ruku. Za ním stáli muž a žena, jeho rodiče. Řekli, že jejich syn se jmenuje Izmael.
„Salam alejkum,“ pozdravil se Ahmad s partnerskou dvojicí a po chvíli jsme se společně přesunuli do modlitební místnosti s obrovským barevným kobercem. Ještě předtím jsme se však podle pravidel islámu zuli. Tento zvyk je i zcela praktický. Každodenní čištění koberce od bot by muselo být únavné.
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík
Muslimové se v hlavním sále budovy scházejí zejména v pátek, kdy se společně pomodlí a vyslechnou si kázání imáma. Duchovní stojí na malém vystouplém místě s mikrofonem, které představuje kazatelnu. Jelikož jsme se však s Ahmadem setkali ve čtvrtek, v době našeho příjezdu byla modlitebna prázdná. Ani pátky však během pandemie nebývají moc plné, prozradil nám.
Před koronavirem měli naopak s nedostatkem prostoru problém. „Před pandemií musel stát imám ve vchodové hale, abychom se sem všichni vešli. Snažíme se to řešit, ale na případnou výstavbu druhé mešity potřebujeme povolení města a samozřejmě i finance,“ řekl Ahmad. Pro velký zájem muslimů musí dělat kázání ve dvou odlišných časech. Na ty se hlásí věřící prostřednictvím aplikace.
Zdroj: Mesita.cz
„Bohužel, v této situaci mnoho lidí do mešity nechodí. Vzhledem k opatřením je nutné, aby věřící mezi sebou udržovali sociální odstup. A na to, abychom dokázali zkontrolovat, že do mešity přijde pouze povolený počet lidí, se musí předem zaregistrovat. Maximálně může přijít, myslím, 30 až 35 lidí,“ vysvětlil Ahmad.
Pandemická situace zasáhla i oslavy konce ramadánu, jehož poslední den připadl na 12. květen. „Na tuto příležitost většinou pronajímáme ve městě nějaký velký prostor, například na brněnském výstavišti. Naneštěstí, letos ani minulý rok z toho nic nebylo,“ řekl.
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík
Jelikož jsme měli během rozhovoru s Ahmadem bolesti páteře, zajímalo nás, jak se může modlit muslim, který trpí bolestmi v kříži. Ohýbání se na koberci by mohlo být v takovém momentě přímo nemožné.
Ahmad se smíchem vysvětlil, že pokud má někdo zdravotní problémy, není nutné, aby byl ohnutý. „Pokud nemůžete, nemusíte to dodržovat. Můžete sedět nebo i ležet. A pokud nemáte přístup k vodě, nemusíte se před modlitbou ani umýt,“ objasnil. V brněnské mešitě samozřejmě vodu mají, a tak je potřeba, aby si muslim před modlením umyl ruce i obličej.
V modlitebně se nacházely i netradiční hodiny. Ty mimo jiné ukazovaly pět časových rozestupů, během kterých by se muslimové měli každý den modlit. V letním období přitom modlitby někdy vycházejí na hlubokou noc, kdy lidé běžně spí. Ahmad nám s úsměvem prozradil, že se snaží modlit i v takovém čase, ale není pro něj možné, aby to dělal každou noc.
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík
Mešita slouží i pro vyučování
Pokud bychom měli jako nemuslimové zájem přijít si prohlédnout mešitu a dozvědět se o islámu více, podle Ahmada pro nás neplatí žádná zvláštní omezení. Důležité však je, abychom měli na sobě čisté oblečení, které bude zahalovat větší část těla. Nevhodné by například bylo, kdybychom měli tričko s odhaleným břichem nebo krátké kalhoty. S podobným problémem se však Ahmad v brněnské mešitě nesetkal. Lidé si prý vždy předem zjistí, jak se mají obléci.
Z modlitebny jsme se na skok vrátili do vstupní haly, kde se po levé straně od hlavního vchodu nacházela malá školní třída. Ta je však v dobách pandemie nefunkční a děti se učí online.
„Ve třídách učíme naše děti arabštinu, aby byly stále ve spojení se svými tradicemi a nezapomněly na jazyk. Pro identitu muslima je to velmi důležité. Chceme, aby se děti integrovaly do české společnosti, ale zároveň si zachovaly svou identitu. Mnohé z nich jsou napůl Čechy a napůl Araby. Je proto samozřejmě důležité, aby uměly dobře také česky,“ vysvětlil Ahmad.
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík
V mešitě se nachází ještě jedna třída. Ta je na druhém patře, kam jsme se dostali po točitých schodech. Přímo vedle třídy je malý dětský koutek, kde rodiče mohou nechat během modlitby své děti. V místnosti byl menší nepořádek. Během pandemie ji totiž nikdo nevyužívá.
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík
Většinu horní části tvoří samostatná modlitebna pro ženy. Muži a ženy jsou při modlitbě oddělení, aby se příliš nerozptylovali a mohli se plnohodnotně oddávat Bohu.
Nejvíce nových konvertitů podle Ahmada přichází právě žen, které si vybraly za partnery muslimy. Stává se však, že se jim ozve i jednotlivec, který má zájem naučit se o islámu něco víc. S jedním takovým Čechem má Ahmad o víkendu dohodnuté setkání.
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík
Rozhovor při čaji
Po krátké diskuzi v horní části mešity jsme se znovu přesunuli do spodní modlitebny, která již nebyla prázdná. Zezadu jsme pozorovali bosého muže, který se směrem k Mekce klaněl svému Bohu. Ahmad nám potichu vysvětlil, že modlící se muž je místní imám. Společně s Ahmadem jsme vešli do malé místnosti, odkud běžně pracuje vedení Islámské nadace v Brně, kde nám s imámem nabídli černý čaj a občerstvení v podobě datlí.
U této příležitosti jsme se Ahmada zeptali i na jeho osobní život. Vyprávěl nám o svém českém spolužákovi z VUT, jehož vnímá jako svého nejlepšího kamaráda.
Ahmad aktuálně nemá žádnou partnerku a žije sám. S humorem dodal, že hledání nadějné ženy pro něj není jednoduché, protože se považuje za typického ajťáka, který se straní kontaktu s lidmi. Vysvětlil nám, že jeho partnerka by nemusela být muslimka, ale klidně i křesťanka. Podstatné prý pro něj je, aby věřila v Boha. Jeho nejlepší přítel ze školy je mimochodem také křesťan.
Zdroj: Mesita.cz
Ke konci našeho setkání jsme načali i téma extremismu v řadách muslimů. Bylo vidět, že pro Ahmada šlo o citlivou oblast a jako řadový člen se nechtěl vyjadřovat za celou komunitu. Jasně však dal najevo, že radikální islamisty odsuzuje. „Radikálové zabíjejí muslimy více než nevěřící,“ řekl s tím, že nemá důvod, proč by s nimi sympatizoval.
Pro Refresher se k tématu extremismu vyjádřil za muslimy v Brně i Assem Atassi, člen Ústředí muslimských obcí v Česku.
„Naštěstí už od založení mešity se zakladatelé a komunita zasadili o to, aby mešita byla pro všechny muslimy bez ohledu na to, jaký mají původ, odkud pocházejí nebo jaký směr islámu uznávají. Osobně si myslím, že jsme jako komunita mnohokrát dokázali, že se aktivně bráníme proti radikálním či extremistickým jevům a snažíme se, aby v našich mešitách a v naší komunitě takoví lidé neměli místo,“ řekl.
V mešitě se podle něj dlouhá léta modlili sunnité i šíité, a to dokud nevzniklo šíitské kulturní centrum. Zároveň od počátku chtěli komunikovat i s nemuslimy a neuzavřít se před světem. Důkazem toho je i naše reportáž, po které nám Ahmad řekl, že jsme v jejich mešitě kdykoliv vítáni a bude rád, pokud se znovu zastavíme.
„Toto nastavení od začátku zaručovalo i to, že nebyl prostor na žádné radikální nebo extremistické názory, protože radikál či extremista v takovém prostředí dlouho nevydrží. Naše komunita je malá, velmi dobře integrovaná a vzdělaná. A ani dnes – s větším počtem příchozích, zejména z řad pracovníků mezinárodních firem v Brně – se toto velmi nezměnilo a je to další faktor, který brání radikalizaci či extremismu,“ dodal.
Vůči extremistům se za muslimskou obec v médiích nejednou ohradil i předseda Islámské nadace v Brně Muneeb Hassan Alrawi. Teroristé jim podle jeho tvrzení značně kazí pověst.
S Ahmadem jsme se na závěr rozhovoru shodli na tom, že kdyby se lidé snažili vést o svých odlišnostech dialog tak jako dnes my, nemuselo by docházet k tolika nevraživosti, která většinou vychází pouze z nepochopení druhé strany. Je totiž rozdíl cítit odpor vůči radikálním věřícím a muslimům obecně.