Nezávazný sex je v Hare Krišna zakázaný. Někdo žije v celibátu, jiní fungují jako pár

30letá Lenka se aktuálně věnuje své firmě, která se zaměřuje na vegetariánský catering. V minulosti však žila v chrámu Hare Krišna a rozhodla se, že nám povykládá o duchovním chrámovém životě, jehož byla součástí.

Lenky jsme se zeptali, zda je pravda, že je člen Hare Krišna omezován při styku s rodinou, zda má přístup k sociálním sítím a médiím, zda není problém v případě potřeby navštívit nemocnici, jak Hare Krišna vnímá sexuální život, manželské svazky, homosexuální páry nebo alkohol a drogy.

Měla jsem však také kamarády, kteří si mysleli, že mi přeplo (smích), že mě je škoda a podobně. Já jsem ale věděla, že to je pro mě dobré a nějak jsem se snažila neřešit, co si myslí druzí.

Vyprávěla nám také o tom, jak k její víře přistupovala rodina a kamarádi, pověděla o přísném chrámovém režimu a prozradila nám, jak vnímali členové Hare Krišna její odchod z chrámu.

Lenka dále vyprávěla o tom, jak ji jehovisté chtěli přesvědčit o své víře či o fyzickém napadení členů z Hare Krišna. Vysvětlila nám také to, jak muži vnímají její víru a zda si člen Hare Krišna může vzít za partnera osobu s jiným názory.

Kdy ses poprvé dostala do kontaktu s Hare Krišnou?

Bylo to přibližně v době, kdy jsem měla zhruba 15-16 let a šla jsem se najíst do bratislavské Hare Krišna restaurace Govinda. Velmi mi tam chutnalo a chodila jsem tam pravidelně. Tehdy jsem si řekla, že kdyby mi někdo takto vařil každý den, tak bych ani nemusela jíst maso. Už odmalička jsem si však kladla otázky, jako například jaký je smysl života, proč jsem vlastně na tomto světě, odkud jsme přišli?

Křesťanství jsem vnímala od mladého věku. Přesněji tedy existenci Boha. K prvnímu svatému přijímání a křtu jsem se dostala jako 7letá, a to z vlastní iniciativy. Do kostela jsem chodila přesto, že moji rodiče nebyli nábožensky založení lidé. Kvůli tomu jsem začala studovat různé knihy a začala jsem více vnímat křesťanství, ale mnoho otázek bylo pro mě nezodpovězených.

Když jsem měla 20 let, dostala jsem se k buddhismu a jiným směrům, ale až když jsem měla 25 let, přišla jsem ke knize Bhagavad-Gita, která je něco jako biblí Hare Krišna. A tam jsem našla ty odpovědi, které jsem si celý život pokládala. V ní jsem si přečetla o reinkarnaci či karmě a začala jsem toto učení praktikovat. Byl to pro mě strop duchovního poznání. Později jsem šla i do chrámu, kde jsem strávila 2 roky. Šlo pro mě o velmi důležité období, které mi dalo opravdu hodně. Cítila jsem pozitivní změnu a obohacení svého života.

Samotný sex by měl být regulovaný pouze na účel zplození potomka. Samozřejmě jsme pouze lidé, a proto se to pochopitelně ne vždy dodržuje.

Když jsi byla v chrámu, nebyl problém, aby ses setkávala s blízkými, případně měla nějaký osobní život?

Sice jsem danou dobu žila pouze v chrámu, ale nebyl problém, abych se setkala s přáteli či rodinou. Není to tak, že bych celou dobu musela zůstávat v chrámu. Navíc mě nikdo nenutil, bylo to dobrovolné. Ale když už tam člověk je, samozřejmě musí žít duchovním životem a dodržovat určitá pravidla. Pokud bych jejich pravidla nechtěla splňovat, tak z chrámu odejdu, ale mně to v podstatě vyhovovalo. Pomohlo mi to usměrňovat mysl. Člověk byl pak takový klidnější, vyrovnanější. A co se týká duchovního života, určitě je jednodušší žít v chrámu, kde jedince nic nerozptyluje.

Maminka i babička se samozřejmě zpočátku velmi bály. Blízcí se mě ptali, že co to je zase za výmysl.

Toto mě docela překvapuje, protože jsem se naopak doslechl, že setkávání s blízkými je omezené.

Ono je to tím, že pokud má člověk v chrámu svůj program, není na to ani extra čas. Když se chce ale někdo setkat s rodinou, v neděli bývají veřejné programy, kde může přijít kdokoliv. Ale je třeba si určit priority. Pokud někdo touží být každý den s mámou, tak jednoduše z chrámu odejde.

Samozřejmě se však i v osobním životě málokdo každý den setkává s rodinou. Pochopitelně, pokud dojde v rodině k nějakému úmrtí, dá se vybavit výjimka. Toto už ale záleží na autoritách, které chrám vedou. A tyto autority jsou také pouze lidé, takže jednají individuálně. Někdo to bere ortodoxněji, někdo ne. Je však třeba autoritu poslechnout, protože se člověk v chrámu snaží být pokornější. To je ten trénink.

Jak vnímala rodina tvůj vstup do chrámu a skutečnost, že se s nimi nemůžeš tak často setkávat?

Maminka i babička se samozřejmě zpočátku velmi bály. Blízcí se mě ptali, že co to je zase za výmysl. Později však viděli, že se jako kdyby měním, že se mění moje vědomí. Také se zúčastnili nedělního programu a pochopili, že lidé z chrámu jsou zcela normální a obyčejní lidé. Později se moje máma dokonce kvůli tomu stala i vegetariánkou.

Měla jsem však také kamarády, kteří si mysleli, že mi přeplo (smích), že mě je škoda a podobně. Já jsem ale věděla, že to je pro mě dobré a nějak jsem se snažila neřešit, co si myslí druzí. Vytvořila jsem si nová přátelství, která udržuji do dnešního dne. Například s mou kamarádkou z Hare Krišna máme 4 roky společnou firmu.

Jednou jsem se setkala i s diskriminací, když jsme se chtěli přihlásit na veganské hody. Organizátor mě odmítl, protože prý s invazivními sektami nespolupracuje.

V čem se liší život v chrámu od života v běžném světě?

Je to jako kdybys žil v nějakém harmonickém vakuu. Když je člověk mimo chrám, musí tam být větší sebereflexe, je třeba se více kontrolovat. Není to vůbec jednoduché. Všude na člověka číhají různé „nástrahy“ jako televize, internet. Základ je věnovat se dennodenně meditaci, ať už doma, nebo v chrámu. Od toho tu ale je mahá-mantra Hare Krišna. Ta v sobě zahrnuje všechny mantry, je to něco jako modlitba. Jejím cílem je to, aby očistila naše srdce od všech špatných věcí, které v něm máme, například žádostivost, chamtivost a podobně. Odříkáním této mantry se pak člověk stává lepším.

Mnoho lidí si myslí, že jde o nějakou hrozivou sektu, kde tě nechtějí pustit a musíš jim předat celý majetek, ale to není pravda.

Když jsi byla v chrámu, určitě jsi musela dodržovat i určitý režim. V čem spočíval?

Ve 4:30 ráno začínal program, kdy členové přicházeli k oltáři s božstvy. Tam se provádějí takzvané araty, čili vítání božstev, kdy se Krišnovi nabídne voňavá tyčinka, kapesník, voda, květ. Tehdy začínáme zpívat různé mantry.

Pak je druhá část, takzvaná mantra meditace, která trvá asi dvě hodiny a tehdy chantujeme, modlíme se, respektive odříkáváme mantru Hare Krišna. Následně nás čeká filozofická přednáška – čtení ze svatého písma Šrímad Bhágavatam. Potom následuje přijímání prasádam, což je jídlo obětované Kršnovi – jídlo bez karmy.

Vše, co obětujeme, nebo s láskou nabídneme Bohu, je zbavené karmy a my pak jíme čisté a duchovní jídlo v úplně jiné kvalitě, než když si například koupíš něco ve fastfoodu. V každém jídle se totiž zachycuje vědomí člověka, který ho připravuje. Když kuchař například myslí na hříšné činnosti, dostává se to i do jídla.

A člověka, který takové jídlo zkonzumuje, to na jemnohmotné úrovni ovlivní. Můžeme být nervóznější, máme nečisté myšlenky. Po přijímání prasádam jsme si vždy odpočinuli a pak měl každý nějakou službu v chrámu. Šlo o úklid, vaření nebo jsme šli na ulici rozdávat knížky či koláčky obětované Krišnovi. Večer byl program, kdy se zpívalo a mnohdy i tancovalo. A protože jsme měli časné ranní vstávání, bylo třeba jít také dříve spát.

Doporučeno

Miriam se rozhodla konvertovat k islámu: Za terorismus dostaneš trest smrti, i v islámu existuje feminismus (Rozhovor) 1. dubna 2019 v 18:01

Když jsi byla s tímto režimem spokojená, proč jsi nakonec z chrámu odešla?

Náš chrám se v dané době přestěhoval z Prievozu na Čiernu vodu. Ještě asi rok jsem bydlela u kamarádky z Hare Krišna s jejím tehdy nastávajícím manželem. Oni se pak vzali a už se nevrátili do chrámu. Mně přišly do života také nové věci a už jsem zůstala žít doma, kde mám ale nadále takový menší oltář, kde pravidelně obětuji jídlo Kršnovi.

Čili víra v tobě zůstala, ale už jsi neměla potřebu žít v chrámu.

Ano. Já mám ráda v životě změnu a v tomto bodě jsem cítila, že ji potřebuji.

Říkala jsem jim, aby respektovali mou volbu tak, jako já respektuji je. Horší byl případ, když jsem potkala jednoho fanatického křesťana, který se mi snažil namluvit, že jsem se odchýlila od Boha.

Jak vnímali ostatní členové Hare Krišna tvůj odchod z chrámu?